WWWiditelné prase č.37-2026

Ne o hře, ale Ohře.
(sedmý díl čundru podél Ohře - Honza K.)

18.6.2026 čtvrtek – den sedmý
Ráno v Lokti.
Když na obloze zůstává chemtrail od letadel, teoreticky by měl klesat tlak a blížit se srážky. Nebo ne? Uvidíme.

Nahradit jednu stěnu baráku skálou se zdá být cestou k úsporám. Má to ale i nějaká úskalí. Teče vám tam po skále voda a nejspíš lezou i breberky. Na něco se musí stavět další patra, atd. V jídelně místního Penzionu Ve Skále je sice atrakce, ale doma bych to nechtěl. Penzion je celkově pěkný, vyspali jsme se náramně, snídaně ok.

Goethe je v tomto kraji všudypřítomný. Zaslouží si to, protože mimo literáta byl také významným přírodovědcem (viz asi také povídání o Komorní hůrce?).

Odchod z Lokte už na slávu moc nevypadá, při nesoustředěném čtení by se název na fotce dal číst jako BLBOW.

Břečťany v Lokti. Tak to jsem netušil, že břečťan může patřit mezi památné stromy. Vždyť ani na wikipedii se o břečťanu (Hedera) jako o stromu nepíše. Je popisován jako rod obsahující druhy popínavých stálezelených rostlin a dřevin z čeledi aralkovitých. To je čeleď vyšších dvouděložných rostlin, dřevin a výjimečně i bylin. Zde dvě rostliny do výše až 20 metrů pokrývají skálu, ke které se přichycují příčepivými kořeny vyrůstajícími po celé délce výhonu. Kvést začíná břečťan až ve stáří několika desítek let a dožít se může až 300 roků. Je jedovatý, ale také léčivý, funguje například proti parazitickým červům nebo k uvolňování hlenů v dýchacích cestách. Na druhém snímku už není břečťan, ale choroše na kmeni stromu, asi nějak nemocného.

Pokračujeme dále podle vody jarní zelení po modré značce kolem portálu dolní a horní štoly cínového dolu Vildenava až k pramenu Horčička. Dal jsem si za úkol ochutnat tolik místních minerálních pramenů, kolik jen snesu, a tento je také chutný, trochu voní sírou. Náprstníkům zdejší prostředí svědčí.

Lávka u Svatošských skal je zavřená, takže je třeba použít tu nabízenou vedoucí k Bistru U Indiána.

V záplavě dřevěných výtvorů jsem chvíli hledal, podle kterého z nich název bistra vznikl. Pak jsem toho zřejmě správného objevil až v prostoru pouze pro personál. Gulášovka, chleba, plzeň. To je ta nefalšovaná turistika.

Je tu také skupina dětí kolem 10 let. Chvíli jsem myslel, že se jedná o odtučňovací tábor, tak jsem si kvůli GDPR zakázal fotit. Pak mě zarazil jejich stůl plný papírových vaniček naplněných hranami a rotující fronta před výdejním pultíkem kiosku. Moje chvilkové váhání rozsekla jedna růžová nadváha: „Jdu si pro hermelín. To je moje životní láska.“ Tu lásku k jídlu rozhodně nevyznávala ve skupině sama.
Také tu obcházel menší sólista, který ke skupině nepatřil, ale okolí zaujal několika dospěláckými komentáři, například: „Až budu velkej, budu doktor.“

Děti vylákaly paní učitelku na trampolínu. Hlasitě volaly: „Pani učitelka, pani učitelka" a skákaly jako o život. Jedna okolojdoucí to cynicky komentovala: "To jí mají tak rády nebo jí chtějí zabít?" Jsem přesvědčen, že A) bylo správně.

Svatošské skály. Národní přírodní památka. Geologicky žulové skalní věže, romanticky poeticky legenda o Hansovi Heilingovi a zkamenělém svatebním průvodu, které se dostalo i operního zpracování od Heinricha Marschnera. Vždycky jsem se sem chtěl podívat, tak teď se mi přání splnilo. Paráda.

Blížíme se ke Karlovým Varům přes Doubí a Městské lesy Karlovarské. Když nás včera nezastavil strom padlý přes cestu, nemá naději ani štěpkovač likvidující hromadu smrkových větví. Byli jsme ovšem kontaminováni mračnem prachu, který se šířil po větru za strojem, a který náramně ulpíval na upocených hlavách a pažích. Zřejmě tedy vstoupíme do našich nejznámějších lázní trochu jako čuňata. A to jsem ještě netušil, že někde cestou, jako obvykle, šlápnu do psího h***a.

Brobdingnagská zahrada. Vedle nadměrného stolu se povaluje obří zmuchlaná piksla od koly. Není jasné, jestli rozbitá láhev tuzemského rumu nějak souvisí se zdechlým jelenem. Kdo se pozorněji podívá na fotku hnízda, všimne si ryby pod levým pařátem. Výtvarník tím chtěl asi divákovi sdělit, že se jedná o orla mořského.

Rychlá návštěva kavárny Mánes u vstupu do zástavby, a je to tady. Vidím jen špičku, rychle pryč. Goetha tady střídá Marx.

Kolonáda na dohled.

Mezi ubytováním a večeří ještě rychlý výšlap na Jelení skok a vyhlídku Petra Velikého. Na druhé straně kopce je zase výhled na kostel se zlatými báněmi jako symbol jisté éry, kdy se tu v lázních zahnízdil předvoj z jisté země za jistým účelem. Jak je stav dnes, nevíme.

42-46

Dnes, 18. června 2026, hrají na MS naši hoši důležitý fotbal s JAR. Protože sledování samotné hry bývá občas nuda a navíc na pokoji nejde ČT Sport, udělali jsme si zcela legální tipovací soutěž. Pravidla jsou transparentně jasná z prvního listu, výsledky z druhých dvou. Kam na ty tipy ta holka chodí?

Poslední dávka z tříchodového menu.

A zítra už směr domů.