Městům se nevyhnete
(další povídání z velké země)

Někdo města na dovolené vyhledává, jiný je bere jako nutnou nebo nudnou součást. Mám k městům spíše odpor, ale může to být jen předpojatost, protože nakonec se mně při přiměřeně krátkém pobytu v nich docela líbí. Tak tomu bylo i tentokrát. Velká města byla 3 – příletové, odletové a Vegas. Jó, a pak ta díra po granátu jménem Palm Springs. Tak popořadě:

San Francisco

A co píše cestopisec Fr. Hellwald v knize Amerika (podrobnosti o knize viz v některém minulém dílu) o čínské čtvrti v San Franciscu? No to bych raději předem komentoval. Je to staré aspoň 130 let. Kdo ví, jestli tam vůbec byl nebo kde to zjišťoval. Neberme to xenofóbně, rasisticky ani extrémisticky (nechceme dopadnout jako Kocour Mikeš, Pipi Punčocha nebo některé čítanky pro základní školy, že), berme to jako možná zkreslené svědectví oné doby podané odvážně přímočarým, nediplomatickým až bezohledným stylem. Nic víc v tom není: „Čínská čtvrt v San Francisku jest nejhnusnější brloh vší ohavnosti a nepravosti, a čtoucím úžasná líčení její vlasy se ježí. Vzduch nakažen jest odporným zápachem opia a tabáku olejem napuštěného, každý druhý dům jest hampejs nebo herna, kam Evropan jen s nebezpečenstvím života vstupuje, a na ulicích panuje taková tlačenice, že za šťastného pokládati se může, kdo vyvázne odtud se zdravými údy. Za bílého dne páchají se na veřejné ulici zločiny a vraždy, aniž by pachatel zastižen býti mohl trestající spravedlností, neboť policie tu naprosto nemá žádné moci.“ A jinde: „Nejohavnější megéry lidského pokolení jsou prý čistí andělé u srovnání s Číňankami, které, zvyklé z domova býti považovány za bezcenné, jakživy neměly ani zdání o počestnosti, mravnosti a ženskosti. Vůbec zdá se, že většina vystěhovalců z Hongkongu skládá se z vyvrhele tamnějšího obyvatelstva, jehož se tam všemi prostředky hledí zbaviti.“
Ale:
„Číňan má mnoho výtečných vlastností: on jest nejenom tichý, pokojný, poslušný, na skrovnu přestávající, nýbrž také na vysokém stupni učelivý, k nápodobování spůsobilý a při práci sobě vykázané i bez dozoru učelivý, pilný a vytrvalý. Jakkoli větším dílem postavy nevysoké, složité, jen málokdy athletické, což u černochů častěji bývá, hodí se Číňané velmi dobře k takovým pracím, k jichž vykonání potřebí spolupůsobení mnoha lidí. Dále se dá Číňan potřebovati k nejsprostějším pracím, jako je metení ulic, sbírání hadrů a podobné, k nimž americký běloch se nikdy nesnižuje. ... Avšak naproti těmto dobrým vlastnostem stojí mnohé jiné, které vysvětlují neoblíbenost Číňanů. ... Přitom panuje u nich nevyslovná špína, vše jen se hemží hmyzem. Nad to jest Číňan rozený pašer, obzvláště, co se týče oblíbeného jemu opia; a vůbec jsa povahy nedůvěřivé hledí bělocha podskočiti kde jen může. Proto také nepožívá žádného úvěru, a od bělocha musí kupovati vše jen za hotové. Při tom jest vzteklý hráč. Číňan nezná žádné osobní příchylnosti; ... nesvědomitosť jeho v skládání soudního svědectví jest neuvěřitelná. Zkušenost ukazuje, že čínský svědek za několik malých stříbrňáků přísahá nač kdo chce.“
On si vůbec pan Hellwald nebere moc servítky ani o jiných národech: „Smíšenec plemene španělského a indiánského nejraději prohání se na koni v šíré pláni, ostatně, jako všickni obyvatelé teplého podnebí, miluje nade všecko zahálku.“
O Češích v USA mimo jiné píše: „San Francisco má asi 60 českých rodin. Je tu zábavný a vzdělávací spolek Beseda, čítající 20 členů. Každé čtvrtletí pořádá české zábavy. V okresu Solano má Jan Votýpka, rodilý Moravan, rozsáhlé vinohrady Bella Vista.“

 

San Francisco samozřejmě není jen čínská čtvrť nebo Golden Gate Bridge.

 

Teprve po návštěvě jsme si ale uvědomili, v kolika filmech nebo seriálech je možné zahlédnout „známá“ místa, a to žádný žhavý divák nejsem. Kromě jmenovaného mostu i klikatou Lombard Street, ty svažité ulice pro filmové honičky, na kterých skáčou auta na křižovatkách jako na lyžařských můstcích, molo 39 s výhledem na Alcatraz, masou tuleňů a s logem krevetové firmy Bubba Gump, také betonové centrum nebo romantické ulice ve stylu Art-Deco (možná se tomu tady říká jinak, ale nám to tak připadalo) zamotané do spleti drátů trolejových vedení. Z celé řady místních piv jsme ochutnali Anchor Steam a Big Daddy. Místo očekávané výhně tu bylo zima, větrno a i při svítícím slunci mlha za celé dva dny neodhalila úplné vršky pilířů mostu. Náš hotel Embassy na Polk Street byl starý, rozvrzaný a smrděl něčím podivným, optimisti mezi námi tvrdili, že je to dezinfekce. Ve městě samém je i plno zeleně, ale hned na výjezdu za ním se vjede do nehostinné vyprahlé polopouště se stovkami větrníků.

Las Vegas

Nebylo prvoplánovým cílem, ale vhodnou zastávkou pro přenocování při cestě na východ. Fotky hovoří za vše.

Pro doplnění: Goťák se Štajdlem tu tentokrát nehráli, Jirka obral kasino o 5 dolarů a lidi u atrakcí na věži hotelu Stratosphere řvali jako pominutí. Není divu, když provozují ty jejich SkyJumpy, vozí se v odstředivém kolotoči vystrčeném nad 300 metrovou díru nebo se jinak v té šílené výšce nechají strašit. Pocvičili jsme si tady mimo jiné i převod uncí na gramy u velikosti bifteků. Vzhledem k tomu, že 1 unce (oz) je něco přes 28 gramů, je 8 oz biftek (226 g) k najedení, 12 ozový (340 g) k přejedení a 14 oz (396 g) k přežrání. S dvojitými hranolky.

 

Palm Springs

Nebylo prvoplánovým cílem, ale vhodnou zastávkou pro přenocování při cestě na západ. Fotky hovoří za vše.

Vhodné místo pro povalování se u bazénů, 4% komunita zde boduje, kdo jakkoli nevybočuje a není dostatečně extravagantní, musí si připadat vykořeněný. Okolí nabízí výlet lanovkou na jeden z okolních kopců, při němž cestující s měnící se výškou prý projede několika rostlinnými pásmy, ale jinak to na mě z té půldenní zkušenosti udělalo dojem, jako že skutečnost pokulhává za jménem. Ovšem palem je tu hodně.

 

Los Angeles

Je to spíše souměstí tvořící souvislou a nepříliš vzhlednou zástavbu. I naše navigace byla na rozpacích, jestli se dané místo nachází v L.A. nebo třeba v Pasadeně či Beverly Hills a ve spleti až sedmiproudých dálnic toho měla plný bafr (nebo co to vlastně má). Bez ní bychom ale byli v pytli a kroužili městem zmateně doteď. Také zde jsme původně neměli vypracovaný plán kromě návštěvy pláže Santa Monica.

 Na veřejné části není nic mimořádného, v podvečer se od Pacifiku k pobřežním kopečkům valily nízké mlhy, ale vykoupání bylo príma. Nakonec došlo druhý den i na ten Hollywood Boulevard s několika tisíci hvězd (některé hvězdy zjevně ještě čekají na své majitele, proto je využívají samozvanci – zda jakási Nancy, ale jiné zase rozdávají dost ledabyle nebo možná pod pohrůžkou násilí – Godzilla) zasazenými do chodníku a Universal Studios s 3D atrakcemi, výživným domem hrůzy i vláčkem, co v něm prožíváte zemětřesení v zaplaveném metru i projížďku Jurským parkem, do kterého asi omylem zabloudil King Kong.

Propagaci nechám cestovním kancelářím, ale třeba říci, že chvílemi se člověk nechá zcela vtáhnout do atmosféry. To například, když vám 3D (v tomto případě spíš 4D) oslík ze Shreka kýchne do tváře a vás ostříkne sprška nudlí. Snad tedy nejdou do úplných detailů a byla to jen voda. Také jsme zcela zřetelně viděli, jak King Kong popadl do chlupaté pracky celý vagón i s lidmi, co jel za námi a nic na tom nezměnil ani evidentní fakt, že náš vagónek byl v tom vlaku poslední. Na iluze jsou to odborníci. Na Simsny nám už ale moc času nezbylo.
Těch měst bylo samozřejmě víc, ale asi nějak neupoutala. O Flagstaffu už byla zmínka v minulých dílech, z Phoenixu jsme poznali jen průjezd po dálnicích a zcela záměrně bojkotuji město Bakersfield, kde nás poštípaly štěnice. Města jsou taaak vysilující.

Kdo mi to leží v mé postýlce?

  • Britští vědci z univerzity v Birminghamu využili svátku svatého Valentýna a z atomů drahých kovů vytvořili „nejmenšího valentinka na světě“. Toto srdíčko měří 5 nm, je tedy menší, než nejmenší vlnová délka v oblasti viditelného světa a proto jej nelze přímo uvidět. Svůj vlastní dva roky starý rekord vylepšili o 3 nanometry.
  • Čtyři nové druhy chameleonů rodu Brookesia nedávno popsal německý herpetolog Frank Glaw. Je mezi nimi i druh Brookesia micra, který je nejen doposud nejmenším známým druhem ještěra, ale i jeden z kandidátů na nejmenšího obratlovce světa. Dospělí jedinci dorůstají  délek asi 16 mm, včetně ocasu zhruba dvojnásobek.

  • Ztratil jsem rukavic
  • Našel jsem rukavici
  • Poprvé v životě jsem dostal za běhání zaplaceno. Našel jsem v lese na pěšince padesátikorunu.

 

australia


Jestli se opakuju, tak se omlouvám, ale chybovati je tak krásně lidské...

australia

Surreálný inspektor Zrzek

Chlubí se třiletý špunt dědovi:
"Dědo, heč, já už mám v puse i židličky"

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player


Hl. město Praha Galerie Rudolfinum - Tak pravil LaChapelle (do 26.2.2012)
Galerie Rudolfinum představuje výstavu fotografické tvorby amerického fotografa Davida LaChapella, která zahrne v reprezentačním průřezu nejdůležitější období a milníky jeho tvorby.
DOX - The Silent Village (do 9.4.2012)
Výstava vznikla ve spolupráci Fotogallery a University of Wales v Newportu. Součástí výstavy je i videoinstalace Jana Kaplana nazvaná 10:35. Lidický masakr byl odplatou Třetí říše za atentát na Zastupujícího protektora Čech a Moravy Reinharda Heydricha, provedený 27. května 1942. Instalace zpracovává několik osudových minut, její název 10:35 odkazuje k okamžiku, kdy se atentát uskutečnil.
Czech Photo Gallery - DAN VOJTĚCH - Výstava sportovních fotografií (od 26.1.2012 do 4.3.2012)
Topičův salon - Vladimír Novák - Za horizontem (do - 24.2.2012)

Josef Solovějčik: Halachický člověk
Esej Halachický člověk je nejproslulejším dílem významného židovského rabína a filosofa Josefa Solovějčika (1903-1993). Autor v něm načrtává základní rysy svého pojetí halachické existence, tedy způsobu života moderního ortodoxního Žida, který na jedné straně lpí na tradičních hodnotách biblického a talmudického učení, posvěcených generacemi předků a vyjádřených v teologickém pojmu halacha, a na druhé straně je otevřen podnětům vědeckého myšlení moderní západní společnosti. Ideální typ halachického člověka je srovnáván se dvěma jinými moderními typy lidské existence, kterými jsou člověk náboženský a člověk vědecký (matematický přírodovědec). S vědcem halachický člověk sdílí jeho racionální zájem o podstatu a fungování světa, s obecně náboženským člověkem má společnou touhu po transcendentnu. Halacha představuje svébytný existenciální postoj: je to nejen praktický návod k životu, ale i teoretická reflexe a tvůrčí náprava vezdejšího světa, které je halachický člověk mocen díky své schopnosti pokání.

V letošním roce vydává finský jazzový trumpetista Verneri Pohjola nové album Ancient History. Vydává mu ho německý label ACT. N této desce si vystačí s kvartetem. Vedle něj si zahraje Aki Rissanen (piano), Joonas Riipa (bicí) a Antti Lötjönen (kontrabas). Pouze výjimečně ne kapela doplněna o perkuse – Jukka Perko a alt saxofon – Tatu Rönkkö. Nová deska je plná sympatických kompozičních nápadů i pozoruhodných detailů. 



  •   „Nepůjčuj knihy, protože nikdo ti je nikdy nevrátí. Jediné knihy v mé knihovně jsou ty, které mi půjčili jiní.“ (Anatole France)

  • Kina:
    20.2. – Aero – Soukromý vesmír (režie: Helena Třeštíková, 2011, ČR, 83 min. Dokument) (Dějiny jedné rodiny zaznamenala Helena Třeštíková ve svém zatím nejdelším časosběrném projektu. Film Soukromý vesmír natáčela 37 let a zachytila tak v ohromující šíři život členů jedné obyčejné české rodiny od 70. let až do současnosti. Helena Třeštíková začala sledovat s filmovým štábem svou kamarádku Janu v roce 1974. Jana tehdy čekala první dítě s manželem Petrem a právě život jejich syna Honzy je osou tohoto filmu. Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života.) (18:00)
    23.2. – Aero – Děti moje (režie: Alexander Payne, 2011, USA, 115 min. Komedie) (Poklidný havajský život Matta Kinga se začne sypat ve chvíli, kdy jeho žena po nehodě skončí v kómatu. Otec dvou dcer, předčasně vyspělé desetileté Scottie a sedmnáctileté rebelky Alexandry, který doposud sloužil jen jako „záložní“ rodič, se najednou musí vyrovnat s vědomím, že výchovu vlastních dětí musí zvládnout sám. A to pro člověka, který doposud výchovně nefungoval, bude přetěžký úkol, který mu „dětičky“ rozhodně neusnadní. Spíš naopak) (18:00)
    20.2. – Oko – Nebezpečná metoda (režie: David Cronenbert, 2011, Kan./VB/Něm./Švýc., 99 min. Drama) (Curych, 1904. Psychiatr Carl Jung (Michael Fassbender) žije se svou těhotnou ženou Emmou (Sarah Gadon) v nemocnici Burgholzli a na prahu třicítky stojí na počátku hvězdné kariéry. Inspirovaný prací Sigmunda Freuda (Viggo Mortensen) chce na mladé pacientce, u níž byla diagnostikována hysterie, vyzkoušet experimenální léčbu zvanou psychoanalýza. Léčba Sabiny Spielrein (Keira Knightley) je úspěšná a Sabina v hovorech s Jungem přiznává, že v dětství byla ponižována a bita autoritativním otcem. Jung tak odhaluje rušivý sexuální element, který ovlivňuje její dysfunkci, což podpoří jeho teorii o propojení sexuality a emočních poruch.) (18:00)
    21.2. – Oko – Leonardo Live (Komentovaný záznam z výstavy londýnské Národní galerie.) (20:30)
    22.2. – Oko – Alois Nebel (režie: Tomáš Luňák, ČR, 2010, 87 min. Animovaný) (Dlouho očekávaná adaptace kultovního komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 přináší temný příběh s atmosférou podobnou filmům jako Scanner Darkly, Sin City nebo Valčík s Bašírem, k jehož realizaci použil režisér Tomáš Luňák poprvé v české kinematografii rotoscoping, unikátní technologii kombinující kreslený a hraný film. Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel. Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha.) (18:00)
    20.-23.2. – Evald – Nebezpečná metoda (režie: David Cronenbert, 2011, Kan./VB/Něm./Švýc., 99 min. Drama) (Curych, 1904. Psychiatr Carl Jung (Michael Fassbender) žije se svou těhotnou ženou Emmou (Sarah Gadon) v nemocnici Burgholzli a na prahu třicítky stojí na počátku hvězdné kariéry. Inspirovaný prací Sigmunda Freuda (Viggo Mortensen) chce na mladé pacientce, u níž byla diagnostikována hysterie, vyzkoušet experimenální léčbu zvanou psychoanalýza. Léčba Sabiny Spielrein (Keira Knightley) je úspěšná a Sabina v hovorech s Jungem přiznává, že v dětství byla ponižována a bita autoritativním otcem. Jung tak odhaluje rušivý sexuální element, který ovlivňuje její dysfunkci, což podpoří jeho teorii o propojení sexuality a emočních poruch.) (17:00, 19:00)
    23.-26.2. – Evald – Muži, kteří nenávidí ženy (režie: David Fincher, 2011, USA/Šv./VB/Něm., 158 min. Drama) (Mikael Blomkvist je finanční reportér, odhodlaný očistit svou pověst poté, co byl obviněn z veřejného pomlouvání. Jedním z nejbohatších průmyslníků ve Švédsku, Henrikem Vangerem, je povolán, aby rozluštil tajemství dávného zmizení jeho milované neteře Harriet - kterou, jak je Vanger přesvědčen, zavraždil některý z členů jeho rodiny. Novinář se vydává na odlehlý ostrov u promrzlého švédského pobřeží, aniž by tušil, co tu na něj čeká. V téže době je Lisbeth Salanderová, výstřední, ale velmi efektivní detektiv společnosti Milton Security, pověřena úkolem Blomkvista prověřit. Tento úkol má nakonec za následek to, že s Mikaelem spojí síly při vyšetřování vraždy Harriet Vangerové.) (19:00)
    23.2.– Kino 35 – Černá Venuše (režie: Abdellatif Kechiche, Fr./Bel., 2010, 159 min. Historický) (Nikdy jsem neviděl lidskou hlavu tolik podobnou opici. Píše se rok 1815 a anatom Georges Cuvier právě ukazuje v pařížské Královské lékařské akademii vymodelované tělo africké ženy Saartjie Baartmanové. Jeho kategorický verdikt je doprovázen potleskem významných kolegů. O sedm let dříve opustila mladá služka Saartjie rodnou Jižní Afriku a pod příslibem bohatství se vydala společně se svým pánem Caezarem do Evropy. Nejdříve je vystavena v dřevěné kleci coby skutečná „hotentótská Venuše“ lačným divákům londýnského panoptika, kteří se přišli podívat na abnormálně vyvinuté proporce jejího těla, poté se vydává do Paříže, kde baví chlípnou společnost a stává se předmětem vědeckého bádání.) (19:00)
    24.2. – Městská knihovna – Pásmo filmů – Svědectví dcer politických vězňů (10:00)
    21.2. – Ponrepo – Pásmo filmů – Stejskal, Švankmajer – Leclerc, Schmitt (20:00)
    20.2. – Světozor – Dokumentární pondělí – Ultimum Refugium (režie: Ondřej Vavrečka, ČR, 2011, 138 min. Dokument) (Ultimum Refugium = poslední útočiště. Krajní domov člověka. Obydlí, místo či gesto skýtající útěchu před nepřízní. To je naše situace ve světě, zde a nyní. Ve filmu běží o konec staroslověnského písemnictví, o to nebýt ve slepé uličce, když během voleb nemáme koho volit, o to zjistit, zdali elektronická cigareta je koncem klasického kouření, o to říci, co znamená konec naší národní měny a kdy nastane konec dinosaurů. Uvidíme bratislavská kamna, která počítají čas do konce civilizace, pak konec světa 21. května 2011 a dlouhý státní pohřeb v Polsku a také, jak se Evropa potápí a jak skončil život velkého čínského básníka Li-Poa, kdy bude šmytec s albíny, co si ptáci myslí o smrti, stárnoucí babičku a další a další.) (20:45)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    20.2. – Agharta – Petr Kroutil Band (21:00)
    21.-22.2. – Agharta – Agharta Gang feat. Stěpán Markovič (21:00)
    23.2. – Agharta – Yandim band (21:00)
    24.2. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
    23.2. – Agharta – Yandim band (21:00)
    24.2. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
    20.2. – Balbínova poetická hospůdka – Štěpán Rak (20:00)
    23.2. – Balbínova poetická hospůdka – Třešňák band (20:00)
    20.2. – Blues sklep – Smutný Slymák (21:00)
    21.2. – Blues sklep – Phil Shoenfelt a Pavel Cingl (21:00)
    22.2. – Blues sklep – T. Rogers Blues Band (21:00)
    23.2. – Blues sklep – Bezefšeho (21:00)
    21.2. – Jazz Dock – Paul Batto Jr. Duo (22:00)
    22.2. – Jazz Dock – Jakub Doležal Quartet (19:00)
    23.2. – Jazz Dock – Glimmer Quintet (19:00)
    24.2. – Jazz Dock – Quattro Formaggi (19:00)
    25.2. – Jazz Dock – Karel Růžička Trio (19:00)
    20.2. – Jazz klub Ungelt – Los quemados (21:15)
    21.2. – Jazz klub Ungelt – Petr Zeman Jazz Quintet (21:15)
    22.2. – Jazz klub Ungelt – Petra Studená and Big Fun (21:15)
    26.2. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Band (21:15)
    21.-22.2. – Reduta – Czech jazz contest 2012 (21:30)
    23.2. – Reduta – Jazz Efterrätt (21:30)
    20.2. – Stará Pekárna, Brno – Antonio Heraldia & Aires del Sur: Magia de Flamenco (20:00)
    21.2. – Stará Pekárna, Brno – Pitch Bender (20:00)
    22.2. – Stará Pekárna, Brno – Ty Syčáci (20:00)
    25.2. – Stará Pekárna, Brno – 4tune (20:00)
    20.1. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    21.1. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    22.2. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    23.2. – U malého Glena – Vojtěch Eckert trio & Dana Vrchovská (21:30)
  • Kluby - cizina:
    20.2. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Candy Dulfer (19:00, 21:30)
    20-26.2. – Blue Note New York, USA – Monty Alexander: Triple Treat ft. Christian McBride & Russell Malone (20:00, 22:30)
    23.2. – Twins Jazz, Washington, USA – Jazz Band Masterclass Bands with Jeff Antiniuk (19:00)
    21.-22.2. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – The Cookers feat. Eddie Henderson & Billy Harper (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    Od 21. do 29. února se v Praze uskuteční 10. ročník festivalu nového divadla Malá inventura. Pořádající občanské sdružení Nová síť na sedmi scénách v Praze včetně Nové scény Národního divadla, divadla Ponec, prostoru Roxy/NoD, Meet Factory a Divadla Alfred ve dvoře představí třicet nejlepších inscenací tohoto žánru, zahrnujícího fyzické, taneční, vizuální, interaktivní, vokální i nonverbální divadelní tvary a všechny projevy autorské tvorby.     
    22.2. – Alfréd ve dvoře – Na větvi! (Je tu tajemství, které nikdy nepoznáš.) (18:00)
    25.2. – Alfréd ve dvoře, hostuje Handa Gote Research & Development  – Mraky (Rodinná archeologie. Jak naši předkové ovlivnili naše životy? Co nám řekli a co zamlčeli? Co z jejich životních osudů se opakuje i v těch našich? Jaké chyby znovu a znovu děláme stejně jako oni, aniž bychom se poučili? Co o nich vůbec víme a můžeme pochopit jejich činy? Kterou část naší osobnosti jsme po nich zdědili? Jaké informace nese naše tělo?) (19:30)
    20.-21.2. – Divadlo Ponec, hostuje Soubor jiná prkna – PREMIÉRASněžná revoluce (20:00)
    23.2. – Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance – Kolik váží vaše touha? (choreografie: Tereza Ondrová) (V inscenaci, která zkoumá témata krásy, přetvářky a naplnění, vystoupí společně čtyři tanečnice a pět hudebníků, kteří jsou na scéně po celou dobu představení. Dílo je tedy zároveň živým koncertem, je výsledkem vzájemného organického působení pohybové a hudební složky. “Smyslem projektu je proniknout do tajů našich tužeb. Přijít na to, co skrýváme. Od léta jsme vážily naše touhy a samy jsme zvědavé, kolik vlastně ve výsledku váží,” říká s nadsázkou tanečnice a choreografka Tereza Ondrová a Veronika Kotlíková dodává otázku: “Ptáme se na to, jak lze ukrýt tělo a duši v době všeobecné honby za dokonalostí.”) (18:00)
  • Festivaly tance a experimentu:
    21.-29.2. – Malá inventura (info: http://www.malainventura.cz)
  • Divadla:
    Divadlo Letí ve spolupráci se Švandovým divadlem připravilo na dvacátou reprízu inscenace Zpověď masochisty, která proběhne v úterý 22. února, speciální doprovodný program. Po skončení představení se uskuteční diskuse s filosofy Václavem Bělohradským, Michaelem Hauserem a socioložkou Terezou Stöckelovou.
    20. a 25.2. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    25.2. – Činoherní klub – Osiřelý západ (režie: Ondřej Sokol) (Příběh lásky bratrů Valena a Colemana, kteří se uměním mučit jeden druhého chtějí zapsat do Guinessovy knihy rekordů.) (19:00)
    20.2. – Dejvické divadlo – PREMIÉRAUcpanej systém (Proč Bůh sedí na střídačce.) (19:30)
    22.2. – Dejvické divadlo – Ucpanej systém (Proč Bůh sedí na střídačce.) (19:30)
    20.2. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Osudové setkání dvou lidí, on ženatý, ona vdaná. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory obou protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí 1951 až 1975 americkou společností.) (19:00)
    24.2. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Další roky ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Volné pokračování úspěšné sexkomedie Každý rok ve stejnou dobu.) (19:00)
    26.2. – Divadlo Bez zábradlí – Alan Ayckbourn: Kdes to byl(d) v noci? (Situační komedie z pera úspěšného současného britského dramatika Alana Ayckbourna o tom, že odpověď na otázku "Kdes to byl(a) v noci?" může být za jistých okolností v manželství jedna z nejtěžších.) (19:00)
    26.2. – Divadlo Komedie – Oliver Reese: Goebbels / Baarová (režie: Dušan D. Pařízek) (Intimní variace na téma „mezinárodních vztahů“. Projevy, úvahy a deníkové zápisy Josepha Goebbelse odhalují povahu moderního manažera moci a tvůrce propagandistických strategií, které až dodnes formují náplň práce úspěšných PR-agentur. Vzestup a pád „pána myšlenek Třetí Říše“ a jeho vliv na nejintimnější (mezi-)lidské sféry se odráží v jeho vztahu s Lídou Baarovou, českou hvězdou nacistického filmového průmyslu, pro kterou se stala tato známost vskutku „osudovou“.) (20:00)
    22.2. – Švandovo divadlo na Smíchově, hostuje Divadlo Letí – Roman Sikora: Zpověď masochisty (režie: Martina Schlegelová) (Pan M. není obyčejný občan. Pan M. předem souhlasí se všemi vládními škrty. Je nadšený, když může pracovat na několik úvazků, když za to dostává mizerný plat a všichni ho šikanují. Pan M. chce trpět. Pan M. je totiž Masochista.) (19:00)
    22. a 24.2. – Divadlo na Vinohradech – Oscar Wilde: Ideální manžel (režie: Jana Kališová) (Hlavní postavou je Lord Arthr Goring, vtipný a obratný glosátor světa "duchaprázdných krasavců", společenské smetánky, která ho obklopuje a na které je svým společenským postavením víceméně závislý. Přestože on sám je okolím vnímán jako ohromně zábavný a duchaplný společník, velice jasně si uvědomuje přetvářku a omezenost postojů i chování lidí, kteří svět intikánů a intrikaření tvoří.Wilde měl neobyčejný talent a nevšední schopnost obratně rozvíjet komediální situace, které navíc naplňuje osobitým, nezaměnitelným humorem, v případě Ideálního manžela velice ironickým až sarkastickým.) (19:00)


Vážení přátelé zvu vás tímto srdečně na malou premiéru pořadu VONDRÁK ZPÍVÁ OKUDŽAVU, neboli OKUDŽVA MINUS 15 k 15.letému výročí úmrtí slavného barda. V první polovině vás čeká víc, jak hodinový koncert slavných balad B.O. a vzpomínek na setkávání a natáčení filmu s B.0. v druhé části můžete shlédnout filmový rozhovor , který jsem natočil s B.Okudžavou ve spisovatelské dače v moskevském Pěredělkinu. Ve filmu jsou použity i mnohé písně z jeho brněnského koncertu v DHNP. kdy: 29.2. ve 20.00 hod kde: Café Práh ve Vaňkovce (malá scéna Diavdla šansonu)
Jiří Vondrák Divadlo šansonu

 

JEŠTĚ DO KONCE ÚNORA

jsem bez KAMu. Přesto můžu s radostí oznámit, že ve středu 22. února 2012 v 18:00 v Besedním domě pořádá Filharmonie Brno slavnostní koncert na počest 70. narozenin skladatele Miloše Štědroně a to je moc dobře! Asi tam půjdem.

LÍBEJ MĚ LÍBEJ... NAPOSLED V MARTĚ!!!

1. a 2. března v 19:30 Na Bayerově 5 máte poslední možnost vidět zhmotněný sen malého chlapce, který o něm kdysi dávno napsal do časopisu Sedmička.

Ten kluk se tenkrát zeptal Jiřího Šlitra, jestli by se z takového snu dal udělat balet...Dostalo se mu odpovědi, že pokud se najdou správný lidi, dá se balet udělat určitě ze všeho...

Na základě několika dotazů, které děti posílaly Šlitrovi do Sedmičky, vytvořila Jana Janěková příběh.

A tak kromě onoho snu můžete vidět konkurz na správný lidi s písničkami ze Semaforu, tiskovou konferenci s Jiřím Šlitrem a nakonec skutečný balet na zmíněné téma, jehož choreografii vytvořila Hana Litterová.

To vše se vejde cca do hodiny a 20 minut... Kdo přišel - viděl, slyšel a nenudil se. Přijďte taky, budeme rádi.

 

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

19. 2. 2012 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš