Opera v Sydney
(část první)

Já vím, je to takový profláknutý téma, jen málokdo o tomhle baráku neví vůbec nic, ale taky málokdo o něm ví všecko. Tím samozřejmě nechci inzerovat, že já JÁ jo. Naopak, přestože jsem si na ten barák šáhnul holou rukou a ofotil si ho ze všech možnejch stran, co čas a prostor dovolil, tak o opeře vím stále stejný hovno. Zkusím jen popsat pocity a převyprávět pár vykradených údajů z článků těch, kteří jsou a nebo si myslí, že jsou, fundovaní.

V našem hostýlku je vesel kuchyňka a tři dny tu budeme jíst hranatej chleba, mazat si ho burákovým máslem a vařit si k tomu pytlíkovej čaj.

Picasso se na nás šklebí ze zdi nad sporákem. Je to jen ofsetovej odflinknutej plakát na laciným papíře, ale Picasso to umí natolik, že ani to člověku neva a rád se koukne i na plakát. Obraz se v origošu jsmenuje Portrét Dory Maarové a je myslím z roku 1937.

Všecko to začalo tak, že jsme si s Olinou udělali takovej krátkej třídenní výlet do Sydney při naší poslední návštěvě Austrálie loni v létě, nebo přesněji v zimě. No to je jedno, nechci to komplikovat. Původně jsme si vymysleli, že až poletíme za Helčou, tak přes Sydney. Tam si pocouráme, pak si pučíme auto a pomaličku pojedeme po pobřeží oceánu za Helčou a vňoučátkama a přespávat budeme v tom půjčeným autě, ale nakonec opět zvítězila touha bejt co nejdřív u dětiček a tak jsem letěli zase jen do Brisbane, kde si nás vyzvedla Helča a odvezla si nás domů.

Naše první procházka po Sydney. V Austrálii to mají docela vymakaný. Teda alespoň co se chlastu týče. Přísně vyžadujou ochranu děcek před chlastem. Komplikujou jim přístup ke kořalce vínu i pivu. Kdo není plnoletej, nesmí si chlast koupit vůbec, a děti dokonce ani nesmí do kšeftu s chlastem. Kšefty chlastové jsou specializované. K prodeji chlastu nje potřeba speciální licence. Není zrovna jednoduché ji získat, dokonce to prý je i docela drahá záležitost. A tak posusta prodavačů raději na prodej chlastu sere, protože by se jim to prostě nevyplatilo. No a ty obchody, co s chlastem obchodujou jsou označený BWS a tam si plnoletej může koupit co chce. Když si chce rodič s malým děckem koupit chlast, musí potomka nechat před obchodem a dovnitř jít sám, což může být ve větších městech riskantní, děti neposlušný a provoz aut a tak. Maminka ožralkyně musí i kočárek s miminkem nechat venku, protože do BWS smí jen plnoletí. A policajti jsou na to docela vostrý. My, co jsem blbí z Česka a netušili jsme, jsme byli několikrát upozorněni, že vnouče do kšeftu prostě nesmí a dokonce i když stojí blízko dveří, tak to je špatně. Ne, že by v Austrálii nebyli opilci, nebo že jich je málo. Ale je fakt, že získat kořalku je pro děcka výrazně složitější, než u nás.

Slavnej až přímo věhlasnej Kings Cross. Jedno z prvních míst při zakládání města Sydney. Jméno si získalo po králi Edwardovi i když původně se tahle čtvrť jmenovala Qeens Cross podle královny Viktorie, ale proč to přejmenovali, to nevím. Mně se na tomhle místě líbila nejvíc směrovka, kterou jsem si ale nevyfotil a na ní bylo napasáno Woolloomooloo Hill, což je asi taky nějaká čtvrť v Sydney, ten abodžinskej název mě dostal. Taková akustická krása. Kings Cross je proslulý napříč věkem. Zde se načerno začalo obchdovat s chlastem, žili a žijí zde umělci, Je to místo, kde se zakládal australskej organizovanej zločin. Je to místo, kde je sposta bordelů, hotelů, batůžkářskejch hostýlků. Tohle místo tepe. Kurvy se tu promenujou, teplí kluci v růžových botičkách krutí zadkama. No prostě Kings Cross.

Luxusní hotely, levný hostýlky a spousta vykřičenejch domů. To všechno najdete na King Cross.

Jenže bejt tolikrát v Austrálii a nevidět Sydney by byl skoro zločin. Tak jsme si pár dní utrhli a zaletěli si do Sydney letadýlkem. Srandovní je, že letadlo, autobus i vlak vyjdou zhruba nastejno, akorát letadlem tam jste z nejbližšího místního letiště v Ballině za hodinku. Je to jen asi 900 kiláčků. No a v neposlední řadě nás to vyšlo přece jen trošku levněji, než si tam půjčit to auto a jet obráceně. Kromě toho je tam ještě pár takových skvělých vychytávek, který vám pobyt v tom sympatický městě zpříjemní.

Růžový auta, růžový sny, růžový botky, růžový trička kluků, růžový všecko. V roce 1978 se na Kins Cross prý odehrávaly velký demonstrace a nepokoje za práva gayů a lesbiček.

Těšíme se na to, co nás čeká zítra.

V Sydney to tepe celou noc.

Bordýlek na bordýlku.

Třeba to, že když přiletíte na vnitrostátní letiště a máte zabukovanej hostýlek, tak si vás zadara vyzvedne mikrobusík, takovej taxík pro 10 lidí a odveze vás až před hostýlek. Je to sice spojený s takovou drobnou šíleností, že si musíte pokecat s rodilým Australanem nebo někým, kdo prostě mluví australsky a ještě ten telefon. Mě to samozřejmě moc nevadilo, protože jsem sebou měl svou první dámu, která se na ten hovor docela těšila, aby si ozkoušela, že těch pár vejletů do Austrálie jí už spravilo ucho i tlamku a ona se dokáže bez problému domluvit. Je paradoxní, že ona je učitelkou angličtiny, má z toho státnici i to studovala, ale Australani jsou fakt docela jiní. Měli jsem počkat na definovaným místě, že si nás tam vyzvedne do dvaceti minut nějakej šofér taxíka. Kupodivu i tohle fungovalo úplně normálně. Do dvaceti minut přišel chlapík s vysílačkou, nabral ještě pár dalších cestovatelů a odvlekl nás do podloubí, kde jsem čekali na velkýho taxíka. Ten nás rozvozil po Sydney po všemožných hostýlcích. Ten náš vypadal roztomile lacině a ubohoučce, zato byl cenově skoro přítulnej. Byl večer, venku nebylo nijaký vedro a tak trošku i pršelo.

Hele, Šejkspíre, ty se mi motáš pod nohy skoro všude a skoro vždycky.

Obecně se i bedekrech tvrdí, že na Kings Cross by měl bejt člověk trošku osražitej. Teda hlavně kvůli zfetovanejm týpkům, protože dokážou bejt agresivní. Ani se Olině nedivím, že byla lehce napjatá a nervozní, ale dopadlo to dobře, nikdo nám neublížil, nikdo nás neokradl a ducha tohle místečko světa má. To určitě.

K dispozici tu je opravdu skoro všecko. Ve dne i v noci.

Sydney v tom studeným oparu vysílalo pozitivní vlny, jak by řekl moderní ezoterici. Přeložím, Sydney je sympatický město bez ohledu na okolnosti. Náš pokojíček byl temnej, postele dvoupatrový a železný, na jedné se povaloval cizinec se jménem, které sice bylo celkem běžné, ale stejně jsme si ho nemohli zapamatovat. Na druhé posteli byly hadříky nějaké voňavé slečny. Pokoj páchnul plesnivinou a okno mířilo do depkoidního dvorka. Lednice nefungovala, rozpustila se do koberce. Rozhodli jsme se, že se půjdem před zaslouženým spánkem ještě trošku projít. Olina měla strach, že se ztratíme, ale to se nám nepodařilo. Prošli jsme se po King Cross, a já cítil, že tohle město se mi líbí a vždycky líbit bude. Po cestě jsme si koupili flaškový pivo na dobrou noc. Jo takový pivo v Austrálii, to je něco. Třetinka stojí okolo 5 dolarů a koupit si ho můžete jen v obchodě s označením BWS, neboli pivo-víno- chlast. Šli jsme spát. Postele kovově vrzaly, vzduch byl vydejchanej, krásná slečna, dorazila z města chvilku se povalovala v posteli, převlíkla se do luxusního, navlíkla kurví kozačky a vyrazila do velkoměstské tmy. Bylo dobrodružné si představovat, co všechno tohle může znamenat. Já vím, třeba byla jen celou noc na recepci nějakýho jinýho hostýlku, ale ty lechtivý představy jsou přece jen bulvárně šťavnatější.

Jeden sympatičtější hotýlek vedle druhýho.

Zasněně se zastavujeme na konci ulice a čumíme na sydneyský mrakodrapy a těšíme se, až zítra po snídani vyrazíme na vysněný výlet po velkoměstě, kde žije dvakrát víc lidí než v Praze. Do města, který má prý jeden z nejkrásnějších přístavů světa. No to jsme teda zvědaví.

V dálce se na nás šklebí Harbour Bridge a pod ním se nám zdá, že vidíme ploutve té slavné sydneyské Opera House. Samozřejmě to nemůžeme s jistotou vědět, protože jsem tu nikdy nebyli a je noc a tma, ale jak se pak ráno ukázalo, nemýlili jsme se, byl to fakt kousek toho zajímavýho baráku.

Když jsme se plížili temnou uličkou do hostýlku, narazili jsme na takové nádherné auto.

A tohleto už je náš levnej a sympaticky neútulnej hostýlek.

Ráno snídaně a vyrážíme směr Opera Sydney House. Ale zážitků a fotek je hodně a cesta k šupinaté budově vede přes spoustu zajímavých míst a proto: POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ. (Já vím, čekal jste něco o hezkým baráku a nic, ale věřte mi, WWWiditelný prase je extrémně neseriózní týdeník a já už nevím, jak si zachovat tvář a pověst. Ale přes veškerou deklarovanou neserióznost se o tom baráku v příštích vydáních dozvíte.

Zítra po těchto schodech půjdeme k Opera House.

bazar



  • Vědci z Přírodovědecké fakulty UK a Fyzikálního ústavu AV ČR zjistili, že lze inhibovat bakterie pomocí diamantů, respektive jejich nanočástic. Do tekutých kultur bakterie E. coli byly přidány diamantové nanočástice o průměru 5nm. Po spočítání narostlých kolonií vědci zjistili, že se v přítomnosti diamantů jejich růst zastavuje.
  • Čínský polární rover je prvním vozítkem v oblasti Antarktidy, jež je poháněno větrem. Za pomoci miniaturní turbíny HoYi! bude na Antarktidě 58 dní obrážet 2 500 kilometrů v extrémních podmínkách. Vozítko vyrobila čínská společnost Kunlun Polar Research Team.

  • Byli jsme v Brně a maminka něco málo ze surrelálné půdy prozradila. Viz odposlech
  • Je furt zima a jaro v prdeli

australia

foto Helča a Milan

australia

Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)

Mamninka mi sdělila nové tajemství:
"Duši, v noci jsem se propadla o patro níž, ale dopadla jsem dobře, byla tam veliká otep pudru."

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player

Galerie Smečky (do 13.04.2013)
Joska Skalník
SNY / SITUACE / HRY

Ateliér Josefa Sudka (do 07.04.2013)
MICHAL UREŠ
„Pod průhledem“ Výstava fotografií z aktuální tvorby autora
Centrum současného umění DOX (do 06.05.2013)
Krzysztof Wodiczko: Out/ Inside
Autor proslul svými velkoformátovými videoprojekcemi na architektonických fasádách a monumentech.
Rakouské kulturní fórum v Praze (do 30.04.2013)
Gerti Deutsch – Fotografie 1935–1965 15.01. - 30.04.2013, Praha 1, RKF, Jungmannovo náměstí 18
Jonathan Sacks: O svobodě a náboženství
Kniha vrchního rabína britského Commonwealthu, sira Jonathana Sackse – O svobodě a náboženství obsahuje třicet šest zamyšlení, ve kterých se rabín Sacks zabývá problémy současnosti na pozadí starozákonních textů a naopak vysvětluje biblické texty na příkladech z dnešního světa. 
Tato kniha dále rozšiřuje a prohlubuje texty Příběhů Tóry. Právě její autor dr. Jan Divecký volně přeložil a uspořádal výběr z cyklu pravidelných úvah nad tématy týdenních oddílů čtení Tóry, nazvaného Covenant & Conversation.
Z názvů kapitol vybíráme: Násilí ve jménu náboženství • Víra a odvaha • Babylonský příběh • Dlouhá cesta ke svobodě • Judaismus a islám • Modlitby praotců • Esav s lidskou tváří • Vyvolení a ti druzí • Morální dilema • Tváří v tvář vlastnímu osudu • Revoluce času • Efraim a Menaše.
Po řadě let účinkování v jiných kapelách vydává mladý houslista Etienne „Timbo“ Mehrstein první sólovou desku nazvanou Mare Tchavenge (v romštině Pro naše děti). Timbo staví na kapele, kterou založil v roce 2010 s kytaristou Geiselem Reinhardtem, basistou Jean-Gérardem Löscherem a rytmickým kytarovým tandemem Wittensteinů. Na desce dále hrají Mario Fantauzzi (akordeon), Nathanaël Briegel (kytara) a Sébastien Felix (kytara).
  • „Člověk je jediné zvíře, pro které je jeho samotná existence problémem k řešení.“ (Erich Fromm)
  • Kina:
    26.3. – Odpad město smrt (režie: Jan Hřebejk, ČR, 2012, 70 min. Drama) (Filmový scénář (Der Müll, die Stadt und der Tod) Reinera Wernera Fassbindera, byl předlohou divadelní inscenace režiséra Dušana Pařízka. Z tohoto scénáře a divadelního zpracování vychází film Jana Hřebejka Odpad město smrt. Prostitutka Romi je ve svém povolání málo úspěšná: na své zákazníky je až příliš jemné povahy. Čím umanutěji ji však její pasák Franz posílá na ulici, tím více se Romi přibližuje úplnému zhroucení. Jednou ji osloví spekulant s realitami, který sám sebe nazývá „bohatým Židem“: nepožaduje po ní sexuální služby. Stačí, aby mu vyprávěla, a za to ji doslova královsky odměňuje. Její tak náhlé štěstí s ní však nikdo nesdílí. Kolegyně i její stávající klienti se od ní odvracejí, a stejně tak i Franz, jehož miluje, říká: kšeftování s Židem smrdí. Celý příběh se odehrává v prostředí rozpadajícího se města, při jehož sanování se politici nepokrytě dělí o zisky se spekulanty a lobbisty, to vše pod ochranou policie.) (18:00)
    25.3. – Oko – Přehlídky – AnimOko (20:00)
    27.3. – Oko – Pásmo filmů – Večer iShorts: Kanadské projekce krátkých filmů I. (18:00)
    27.3. – Oko – Pásmo filmů – Večer iShorts: Kanadské projekce krátkých filmů II. (20:30)
    28.3. – Oko – Projekce – Royal Opera House: Alenka v říši divů (20:15)
    28.-31.3. – Evald – Bez doteku (režie: Matěj Chlupáček, ČR, 2013, 72 min. Drama) (Celovečerní debut nejmladšího českého režiséra Matěje Chlupáčka vypráví příběh dospívající dívky Jolany, která je předmětem sexuální touhy svého nevlastního otce. Problémy v rodině nedokáže řešit, ztrácí schopnost komunikace i se svými kamarády a stále více se propadá do uzavřeného světa svých představ. Doma hru na šťastnou rodinu hrát nedokáže, svět venku ji vysává, má strach, ale submisivní erotické hry zároveň neodmítá. Neúnosnost situace a řada dramatických okolností doženou hlavní hrdinku až do nevěstince, kde se její postavení dále vyhrocuje. Ale je otázka, co Jolana vlastně chce? Není útěk do snů lepší než drsná okolní realita...) (19:00, 21:00)
    30.3. – Paříž-Manhattan (režie: Sopie Lellouche, Fr., 2012, Komedie) (Hraný debut mladé francouzské režisérky Sophie Lellouche narušuje strukturu současné hollywoodské romantické komedie a přináší inteligentní, půvabnou, a zároveň vtipnou obdobu tohoto oblíbeného filmového žánru. Přináší příběh svobodné svérázné lékárnice Alice, která nachází únik ze samoty ve filozofických filmech Woodyho Allena. V nich totiž dokáže najít odpověď na všechno. Když potká Vincenta, dokonalého partnera, zdá se, že konečně našla lásku svého života. Avšak seznámí se i s Victorem, který doposud neviděl ani jeden Allenův film, ale převrátí její život naruby. Který z nich je tedy ten pravý?) (18:30)
    28.-29.3. – Ve stínu (režie: David Ondříček, ČR/SR/Pol., 2012, 106 min. Drama) (V bývalém Československu 50. let se odehrává napínavý kriminální příběh, který ve svém důsledku zasáhne do osobních osudů aktérů i jejich blízkých. Kapitán Hakl (Ivan Trojan) vyšetřuje krádež v klenotnictví. Z běžné vloupačky se ale vlivem zákulisních intrik tajné policie začíná stávat politická kauza. Z nařízení Státní bezpečnosti přebírá Haklovo vyšetřování major Zenke (Sebastian Koch), policejní specialista z NDR, pod jehož vedením se vyšetřování ubírá jiným směrem, než Haklovi napovídá instinkt zkušeného kriminalisty. Na vlastní pěst pokračuje ve vyšetřování. Může jediný spravedlivý obstát v boji s dobře propojenou sítí komunistické policie? Protivník je silný a Hakl se brzy přesvědčuje, že věřit nelze nikomu a ničemu. Každý má svůj stín minulosti, své slabé místo, které dokáže z obětí udělat viníky a z viníků hrdiny.) (18:00)
    25.3. – Ponrepo – Pásmo filmů – Film před sto lety – rok 1913 – IV. (17:30)
    25.3. – Světozor – Dokumentární pondělí – Do nitra obrů přírody: Žirafa (režie: Jamie Lochhead, VB, 2009, 48 min. Dokument) (Originální cyklus Do nitra obrů přírody představuje na poli přírodovědných dokumentů zásadní mezník, protože již nesleduje chování zvířat v jejich přirozeném prostředí, nýbrž prostřednictvím detailního rozboru anatomie odhaluje četné záhady jejich evolučního úspěchu. Uvnitř každého velkého zvířete na zemi je totiž skrytý pozoruhodný příběh o přežití. Díky pečlivému a maximálně erudovanému výzkumu, pod vedením Richarda Dawkinse, zažijeme hodinu přírodopisu tak, jako nikdy před tím - totiž naruby.) (20:45)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    25.3. – Agharta – Hot Line (21:00)
    26.3. – Agharta – Limited Edition (21:00)
    27.3. – Agharta – Emil Viklický Trio (21:00)
    28.3. – Agharta – Jazz Efterrätt (21:00)
    29.3. – Agharta – Adam Tvrdý Trio (21:00)
    30.3. – Agharta – Jiří Hála Jazz Project (21:00)
    31.3. – Agharta – Cloud nine (21:00)
    25.3. – Blues sklep – Fotrs (21:00)
    26.3. – Blues sklep – Bratři v triku (21:00)
    28.3. – Blues sklep – Manilla Joe (21:00)
    29.3. – Blues sklep – Blue Brothers (21:00)
    30.3. – Blues sklep – Eric Stanglin & the Juke Joint Heroes (21:00)
    31.3. – Blues sklep – Tonny Blues Band (21:00)
    23.3. – Jazz Dock – Karel Růžička Trio (22:00)
    25.3. – Jazzboat – Hanelle Blue´s Band (20:30)
    26.3. – Jazzboat – Adéla Zajfartová & Sunny Swing Trio (20:30)
    27.3. – Jazzboat – Ondřej Kabrna trio (20:30)
    28.3. – Jazzboat – Július Baroš Trio (20:30)
    29.3. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    30.3. – Jazzboat – Elena Sonenshine & Jocose Jazz (20:30)
    26.3. – Reduta – Josef Vejvoda Trio (21:30)
    29.3. – Reduta – Traditional Jazz Studio (21:30)
    30.3. – Reduta – Bohemia Big Band (21:30)
    25.3. – Stará Pekárna, Brno – Kalderus Blues (20:00)
    26.3. – Stará Pekárna, Brno – Gabriela Kolčavová Trio (20:00)
    27.3. – Stará Pekárna, Brno – Quartet (20:00)
    29.3. – Stará Pekárna, Brno – Pitch Bender (20:00)
    25.3. – U malého Glena  - Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    26.3. – U malého Glena – Arthur Well Q (21:30)
    27.3. – U malého Glena – Najponk Trio (21:30)
    28.3. – U malého Glena – Filip Gondolán Band (21:30)
    29.3. – U malého Glena – Duso Baroš Hard Bop Q (21:30)
    30.3. – U malého Glena – Rosťa Fraš Q (21:30)
  • Kluby - cizina:
    26.-31.3. – Blue Note New York, USA – Kyle Eastwood Goup + Larry Coryell Group (20:00, 22:30)
    31.3. – Twins Jazz, Washington, USA – Bobby Muncy (20:00, 22:00)
    29.-30.3. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Marlena Shaw (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    26.-27.3. – Alfred ve dvoře – What she does (What She Does reinterpretuje film Experiment in Terror z roku 1962 režiséra Blaka Edwardse. Živé fyzické vstupy narušují a požkozují kompozici ve scénách, kde ženy čelí nebezpečí, psychické manipulaci, sadismu, nátlaku a únosům. Cristina Maldonado reaguje na tyto situace intuitivně a zkouší, co může a nemůže udělat, aby je ovlivnila; zabývá se vlastním strachem, vlastní potřebou ničit zlo a potřebou identifikovat se se situací.) (20:00)
    25.3. – Divadlo Ponec – Tantehorse: S/He Is Nancy Joe (Narodil jsem se jako holka.) (9:00, 13:00)
    25.3. – Divadlo Ponec – 13. Měsíc /Requiem za Bruna Schulze (20:00)
    27.3. – Divadlo Ponec – Velká zvířecí fantazie (Hudební, pohybová a výtvarná dílna nabízí pohled do tvůrčí „kuchyně“ – nabízí jedinečné setkání s principy a postupy pohybového a tanečního divadla. Děti se stanou součástí tvořivého, inscenačního procesu, vyzkouší si nejen, jak pracuje choreograf, dramaturg, tanečník či hudební skladatel, ale zároveň se spolu s tvůrci zaměří na pohyb jednotlivých zvířat, jejich rytmus a rozehrají příběh světla – stínu – ticha – zvuku – nehybnosti i tance.) (9:00, 11:00)
  • Divadla:
    Laterna Magika uvádí inscenaci Antikódy na motivy experimentální poezie Václava Havla z 60. let. Knihovna Václava Havla zároveň vydává sbírku Antikódy doplněnou o nově nalezené básně a na piazzetě u Národního divadla je část básní vystavena na velkých panelech. Tanečníci budou sami vytvářet scénu v reálném čase – prostředí scény bude reagovat pomocí tří senzorů na jevišti obrazem a zvukem na jejich pohyb. Inscenaci vytvořil tým pod vedením režiséra Braňo Mazúcha.
    25.3. – Činoherní klub – PREMIÉRAPřed západem slunce (19:30)
    26.3. – Dejvické divadlo – Irvine Welsh: Ucpanej systém (režie: Michal Vajdička) (Inscenace vznikla na základě díla známého skotského spisovatele Irvina Welshe Acid House. V anotaci k českému vydání knihy v roce 2008 se doslova píše: … Jedná se o Welshovu druhou knihou, plnou „obrázků ze společenského života spodiny", v níž autor nezůstává nic dlužen své pověsti; jeho texty opět zkoumají temná zákoutí světa i duše. … Vypravěčem je zástupce edinburské ulice, jehož mluva je děsivá, plná vulgarismů, siláckých výroků, slangových obratů, zkomolenin a patvarů, ale rozhodně není fádní a nudná. To proto, že je v ní obsažen humor, sice hodně černý, cynický a brutální, ale jak jinak pravdivě popsat skutečný život, který se taky s nikým nepáře? A pak pravidlo, že žádná povídka neskončí happy endem a že ještě nikdy nebylo tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř.) (19:30)
    30.3. – Divadlo ABC – Zdeněk Jirotka: Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Hudební féerie na motivy slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky vypráví o sluhovi, který způsobí v poklidném životě svého zaměstnavatele řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    26.3. – Divadlo Na zábradlí – Nathanael West / David Jařab: Osamělá srdce (režie: David Jařab) (Někteří lidé jsou příliš křehcí na to, aby svému okolí neubližovali. Někteří lidé mají v sobě tolik dobré vůle a ochoty pomáhat ostatním, až jsou světu přímo nebezpeční. Osamělá srdce, obklopená miliony lidí, touží po troše lidského tepla nebo alespoň vlídném hlase. Touží po slovech utěšitele. Co ovšem dělat, je-li utěšitel sám v bezvýchodném stavu a zcela neschopný každodenní existence. Divadlo Na zábradlí uvádí scénickou adaptaci groteskní novely významné osobnosti americké meziválečné literatury.) (19:00)
    28.3. – Divadlo Ungelt – Edward Albee: Hra o manželství (režie: Ladislav Smoček) (O nelítostném manželském ringu, s Chantal Poullain a Jiřím Schmitzerem. Hra o manželství proslulého amerického autora Edwarda Albeeho.) (19:00)



Srdečně zvu,
Jiří Netík, sochař
00420 603 973 798

www.sweb.cz/netik-art
http://jirinetik-sculptures.blogspot.com/

SKORO TŘI DNY VE STŘEHU

mě docela vyčerpaly.
Kiara u nás byla od pátku a spolu s Jonem vytvořili docela akční dvojici.

Byli jsme na výletě v Tišnově a navštívili Baju, jenže jsme zapomněli foťák. Dnes k nám přišli na návštěvu Petr a Katka poprvé s Vincentem, co mu Kiara říká brášek a taky děd Miloš.

Dělali jsme s Jirkou bramborový placky, co se jim v Račicích říkalo hertepláky a nejvíc chutnaly asi Jonovi. Na návštěvu se dostavila i Lenka, Lukáš a Zuzanka z přízemí.

Hasiči průzkumníci se rojili a byli téměř nezachytitelní, když už jsem je vyfotila, byli často rozmazaní. Jen Vincent klidně spal, občas kontrolně pootevřel oko a Petře to s ním slušelo.

Uvědomila jsem si, že se vlastně poprvé setkaly se 4 generace Klementů.

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

24. 3. 2013 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš