[CNW:Counter]

Křížová cesta
(na Landštejně)

V několika předchozích vydáních v sekci surreálného zrzka jsme anoncovali, že se v noci 7.6.2014 na zřícenině hradu Landštejn narodí jeden z nejmohutnějších happeningů malíře, sochaře, muzikanta a performera Lubo Kristka. Lubo Kristek je svými happeningy znám po celém světě a tento poslední hepáč byl asi ten největší, jakého se kdy dopustil. A možná nejen on. Možná by se dalo i říct, že Křížová cesta je pět happeningů v jednom.
Ale teď už popořádku. Lubo měl před nedávnem narozeniny a já jsem se rozhodl, že bych mu jako dárek mohl nabídnout sebe, jako pomocníka k tomu happeningu. Sedl jsem už ve středu do busíka a odjel do Podhradí.
A tak jsem se na pár dní stal Lubovým asistentem. Samotná příprava happeningu zabrala Lubovi několik měsíců, tisíce telefonátů, mailů a úředničiny, za jakou by se nemusela stydět ani EU se svým sídlem plným úředníků.
No a protože jsem přijel rafinovaně ve středu až navečer, tak jsem nic ten den dělat nemusel, jen jsem si vyslechl pracovní scénář, pak jsem kecali o všem možným a šli spát. Ve čtvrtek ráno už ale bylo s nicneděláním utrum. Spravit uvařené prase, vytvořit z něj věrnou maketu mamonu, vyrobit z vařených brambor kamení k ukamenování, sehnat čerstvou zeleninu, sníst oběd, pak i večeři, vést zase chviličku moudré rozhovory, jak už to umíme. A v hluboké noci jít spát. Má přijet ještě Miro, ale má zpoždění, takže přijíždí až po půlnoci.
Ráno začíná jako obvykle šrumcem, který nepoleví do hluboké noci. Je potřeba navozit na hrad Landštejn všechny propriety, a že jich je. Na Landštejně vybudovat středověké město a spoustu dalších míst. Udělat nebordel z hromady kostýmů.... No, nechci vás zatěžovat stejně jako ten pán z filmu Na samotě u lesa, co všechno to obnáší.
Přestože na Landštejně stavíme jako o život, hrad je v běžném provozu, takže tudy procházejí návštěvníci, tak jako jiné dny. Spousta z nich je zvědavá, vyptávají se, fotí si mnohdy spíš naše kulisy než středověké trosky. Všude vládne dobrá nálada a nikdo není otrávený. Je krásné sledovat, kolik zapálených lidí pro tuto akci pracuje a jak velmi často funguje samostatný, téměř nikým neřízený synchron. Z Orlických hor přijíždí i Helča s Borisem a Beou.
Všichni budují a staví jako o život. Je opět noc, někteří zůstávají na místě, my jedeme zas zpátky do Podhradí. Čeká nás další nadupaný den. Musíme totiž velmi brzo vstávat, jet si pro jednu z důležitých postav happeningu, která bydlí poblíž vepřína. Je třeba tohoto člověka připravit do přijatelné podoby. Venku je krásně a kvetou vlčí máky. Vše kupodivu vychází. Vyrážíme opět na Landštejn, po cestě musí Lubo vyzvednout poštovního holuba, bez něhož by mohl happening být nerealizovatelný. Lubovy happeningy jsou košatě složité, provázané a plné jinotajů a sdělení, takže vynechat jeden krok by mohlo vytvořit velikou trhlinu v ději.
Party budovatelů jsou již v plné práci, přijíždí další účastníci. V happeningu vystupuje přes 70 účinkujících ze všech koutů republiky. Začíná kostýmová zkouška a první informační schůzka, kdo, kdy, co, a jak. Pan Svoboda se vzorně o všechny účastníky stará, dokonce sám obsluhuje u řízků a večer u klobás. Všichni jsou milí a příjemní a počasí je taky takové.

Projít znova scénář. Pokolikáté již?

Spravit uvařené prase. A jak? To vám neprozradím, protože jsme se s Lubem dohodli, že o tom nebudu psát. Asi jakože tajemství.

Uvařit brambory a vyrobit kameny na kamenování.

Na nádvoří je zatím prázdný klid, jen majestátní robustní zdi dýchají studeností věků.

Některé kostýmy a masky je nutné vyzkoušet v předstihu.

Místo posledního jednání. Ale to zatím nikdo neví.

Přichází první pracovníci happeningu. Je to dobře vymyšlené a někteří účinkující si vlastně scénu staví sami pro sebe.

Lubo pobíhá sem a tam, uděluje rady i rozkazy. Co kam a jak, někdy i proč. Zde za pomoci své ženy dumá nad smrtkou.

Víc očí víc vidí.

Přichází další účastníci. Velká paní pojede na voze. Ona to sice už ví, ale vy ješte ne.

Zde jen zkoušíme, jestli je plošina dostatečně veliká pro tři tančící plamínky. Shodujeme se na společném výroku, že je velká nedostatečné, ale že to musí stačit.

Hrad je normálně v provozu a chodí hodně návštěvníků, jako jiné dny. Samozřejmě, že jsou zvědaví, a někteří malí zvědavci dumají nad tím, jestli to nebude nějaká pohádka.

Přijíždí Helča s Bibi a Borisem. Helča se ujala role kostymérky, ale hrát bude taky. I Bibi. I Boris.

Správný směr.

Je brzké ráno, Lubo a já vyrážíme k vepřínu probudit jednoho z herců. Mekišáka. Je potřeba dohlédnou na pořádnou hygienu. Mekišák bydlí v domečku bez elektřiny, takže se meje v lavoru se studenou vodou. Někdy, většinou před natáčením.

Obout fusakle, oblek a boty. Vyrážíme za světlem reflektorů.

Cigárko.

Zamknout domeček. Není to domeček na elektřinu, ale na na klíč zatím jo.

Mekišák je slavná postava filmů. Hrál prý už i v amerických filmech i v Rakousku, je to postavička hluboce hrabalovská.

"Tak kurňa, kde je to auto pro filmovó hvězdu? Víte jak mně říkali v Rakósku? Freddie Mercury. Akorát já zpívám trochu jinak, ale to je dobrý. Sranda musí byt."

Kostýmové zkoušky jsou v plném proudu.

Je třeba ze slušných lidí vytvořit trhany.

Boris na kostýmové zkoušky kašle, ale našel si taky důležitou činnost. Uvěznil se na pranýři. Vydržel v něm celé dopoledne. A aby se nemusel furt bavit s lidma, kteří chtěli vědět proč a za co ho pranýřujou, tak si strčil do huby zelené jablko, a tak už ani nemohl odpovídat.

Vzácná chvilka klidu.

Jeptišáci to mají dobrý, obleky černé a dobře neprodyšné, teplota dnešního dne vysoká.

Miro s křídly anděla smrti.

Prý projev studu.

Symbioza.

A zde jsou již ony tři slavné baletky. I ony si musely vyzkoušet, jak je ta plošina veliká. Teda vlastně malá. A vypadají zděšeně a to zatím jen stojí, večer za světel reflektorů budou i tančit.

Postaviček je hodně a některé jsou perverzní nebo transvestitní.

Jeptišáci řeší neprodyšnost po svém. Hlavně si zapamatovat, kde je nahoře a kde dole.

Pak vilní jeptišáci zahlédnou nevinného bílého těhotného anděla. Předstírají sepnuté ruce. Kdoví, co by ty ruce..., ale nechme toho.

Skupinové foto na požádání. Jen tak mimochodem, oba tyto páry vystupovaly před lety na Janohradě v jiném Kristkově happeningu PHYLOGENESNÍ ZNAČNĚ VLHKÁ SVATBA aneb O tom, jak se unavený svět lidí znovu vrací do hlubin vod. Happening z roku 2008.

Helča si na svou roli i roli Bibi a Borise kostýmy ušila doma sama. Inu její profese se nezapře.

Další instruktáž o scénáři.

A další vzácná chvilka klidu.

Jen Lubo se trápí, protože co když něco důležitého neřekl?

Rozcvičit nohy.

Herci jsou pozorní a nevyrušujou. Všichni to berou zodpovědně.

I Boris.

Zkouška bezdrátové techniky.

Šlape jak hodinky a hlas pěvkyně nám dělá na zádech štětiny. A taky mokrý voči.

Ještě vymyslet a pak taky udělat galerii těch 13 obrazů. Místa málo, obrazů moc, a velké. Drobná chybička. Koho by napadlo, že se obrazy nevejdou na jednu stěnu vedle sebe.

Instalovat ohňový vodopád.

Zkouška křižáků nanečisto. Tahle scéna vypadá, že bude masakrová.

Zatím je to leháro, ale večer už nebude.

Masky vyvaleně čumí na ten šrumec.

A ještě jedna chvilička zdánlivého klidu.

Dorazil vilný farář. Prý takový vesnický chudý typ.

Foto na zakázku. Dvě Heleny a dva kameny.

I Miloš dorazil, přivítal se s Mistrem a těší se na představení.

Zkoušky nanečisto.

Obrazy zakryty, Tato scéna začíná být hotová. Však už je dost odpoledne.

Obloha - nebesa, která večer mají spadnout.

V okně se skrývá slavná violoncellistka.

Zapadá slunce, vychází měsíc, čas se navršuje.

Bejt nebo nebejt focenej, to je oč tu neběží.

Vše připraveno.

Soumrak padl, poslední bílé čáry na ksicht.

Obléci Freddieho do speciálního kostýmu. Pak pohlídat, aby zůstal skrytý, a pak ještě dohlédnou, aby odkrytý vyrazil ve správném okamžiku.

Před hradem se srocují davy návštěvníků. Jako obvykle je happening zdarma. Ostatně tím je Lubo Kristek vyhlášený. Na žádný s jeho happeningů se neplatilo vstupné. Ani dobrovolné!!!!

A mně nezbývá, než upozornit, že právě začíná happening nazvaný Mythická krajina Nr. 2014.
Proběhl tudy zloděj s trakařem plným uloupených peněz. Odkudsi vybíhá nahá ženština, vřeští a za ní vyráží chlípný farář.

Branou projíždí vůz tažený párem koní. Rozveselená juchající společnost hoduje, pije a je i perverzní.

Za vozem si táhnou svého šaška.

Kopou do něho a nenávidí ho.

Zhýralá společnost nemá zábrany.

Na nádvoří se zatím k životu probouzí malé středověké městečko, trhovci se zeleninou a pečenými kuřaty se vnucují. Mumraj narůstá.

Má dáti a dal zatím funguje.

Na piedestalu stojí nad hlavami všech zlaté prase. Nedostižný symbol blahobytu.

Ospalý klid postupně přechází ve velký vřesk a mumraj, hudba a tanec. Napětí ve společnosti stoupá.

Společnost začíná být digitalizovaná a pomaličku se mění vzhled, nikoliv však povaha. Lidi si i nadále nerozumí, ale už k tomu mají telefony.

Digitální šum.

Zmatená společnost je plná čísel. Něco se děje.

Freddie s kozou.

Podaří se odchytit smrtku a uvěznit ji. Společnost se smrti už nemusí bát. Mohou žít navždy. Varovný prst šaška však není vyslyšen, svého šaška záchranáře už lidstvo nechce, začne ho kamenovat.

Prase číhá.

Na piedestal s prasetem se proplíží jakýsi Jidáš. Vidíte v jeho oku tu jiskru, která se vám vymstí?

Naláká společnost na dostupnost bohatství a lidi chtějí zlaté prase.

A taky ho dostanou. "Jidáš" ví proč. Má jasný plán.

Lidstvo se bije o zlaté prase, každý by ho chtěl pro sebe, ale prase je během chvilky roztrhané. Nemá nikdo nic. Závist, zuřivost, vztek.

Z nebes se se spouští ohnivý déšť, nastává apokalypsa. Smrt je osvobozena a začíná kosit lidi. Nekosí kosou, ale sítí. Náměstí se plní mrtvolama.

Město hoří. Apokalypsa.

Tanec smrti.

Naprostá apokalypsa, město hoří, mrtvoly smrdí. Přijíždí vůz tažený nosáčema, nakládají mrtvoly. Smrt se tetelí nad tou žní.

Vybíhá hořící postava, poslední z žijících. Plamínky z hořícího města tančí vyvražděným městem.

Plameny tančí.

Lidstvo vyhynulo? Plameny apokalypsy uhasly.

Pochod jeptišek.

Kosmos je připraven.

Přichází Chronos. Času není nazbyt.

Zvoní zvon, a křižák za křižákem vchází na scénu , odhalí obraz a umře. Obrazů je třináct, křižáků dvanáct.

Do kosmického ticha vystoupí z Kosmosu Nevinnost, spatří hromadu mrtvých křižáků.

Odhalí závoj a pod ním...

... se objeví bílý těhotný anděl. Odhalí třináctý obraz křížové cesty. "Sublimace zlata".

Začne zpívat árii, živá hudba ji doprovází a pomalu odchází í z této scény na poslední místo happeningu.

A do toho úžasný zpěv jeptišek a jeptišáků.

V románské kapli visí uštvaný šašek, který to s lidstvem myslel tak dobře. Dokopaný, zkrvavený a kamenovaný končí na kůlu.

Těhotný anděl mu naposledy zpívá krásnou píseň Naděje pro jiné.

Filharmonici v okně starého hradu.

Chronos přísně dohlíží na teorii relativity a ohýbání času. Vše je v řádku. Tak jako to má být.

K obrazům křížové cesty přichází opět těhotný anděl.

Rozsápe se si břicho a v něm, zlatá klícka.

Porod.

Narodil se holub, duše šaška odlétá na věčnost. Doufejme s nadějí do budoucna.

Naděje v podobě holuba si užívá svých pár vteřin slávy, než uletí do noci.

Diváků bylo hodně. Možná tři stovky, hlava na hlavě. Příběh končí a diváci tleskají. Tleskají nadšeně a usmívají se.

Přichází ukřižovaný šašek, kyne lidem a tichým hlasem oznamuje, že úrp ně zase jednou umřel Třeba si toho budou lidi jednou vážit.

Je po akci, všichni jsou šťastní a unavení. V místním bufetu si dáváme pivo, již je neděle. Mistr odjel domů. Zůstávám na hradě, dohodl jsem se s Helčou, že přespím u nich ve stanu, ale společnost je veselá, pivo dobré, tak kecáme a bavíme se královsky.

Veselá společnost, která tu zůstala do rána, se rozhodla, že spát nepůjde, udělali jsme si oheň, popíjeli pivo a kecali nehorázné kraviny. A taky řešili problém polonézy, nebo že by to byla ,mazurka? Je normální ráno a my jdeme demontovat scénu. A ještě takovou noticku. Ve čtvrtek večer jsem si vynuloval v ledvince takový to chytrý počítadýlko kroků s 3D čidlem. A to mi napočítalo, že jsem nachodil po hradě Landštejn (a že je sakra do kopce a schodů) přesně 30 kilometrů a 281 metrů, neboli téměř 33 tisíc kroků. Ty kilometry s ohledem na schody a šprycle od žebříků jsou asi kravina. No a to znamená, že jsem se stal landštejnskou fretkou. Ale prozradím vám, že mě z toho bolely nohy víc, než když jsem před nedávnem uběhl 71 kilometrů.

Je konec, přicházejí noví návštěvníci, ale už nepoznají, že tudy něco zázračného včera prolítlo. Tak alespoň takto přes internet, ať to zůstane zachované.

Lubo si na rozloučenou zatančil v sedě s Bibli.

A prosím ještě poslední foto s malou slečnou kastelánovou. Tak snad zase někdy jindy. Krásný happening Mythologická krajina Nr. 2014 skončil. Podrobnosti technického rázu, hudba, jména účinkujících a další (možná důležité) informace se dozvíte na www.lubokristek.net. Tam naleznete za nějaký čas i video z celé akce. Dnešní vydání WWWiditelného prasete berte jen jako reportáž, která si neklade za úkol být přesná, jen jsem se pokusil obrazem a sem tam slovem uvěznit myšlenky z toho krásnýho večera.

bazar


Skrz okno maluje středověk krásné obrazy a sám si je i rámuje a adjustuje.

  • Guang Yang se svými kolegy zjistil, že spánek podporuje růst mozkových synapsí – spojení mezi jednotlivými neurony, která stojí za myšlením, pamětí a intelektuálními dovednostmi. Yangova studie přinesla zajímavé poznatky – po usnutí se znovu probouzí nervová aktivita spojená s nově naučenými dovednostmi. Pro náš duševní výkon a paměť je klíčová fáze následující krátce po usnutí.
  • Vědci přišli s převratným objevem. Brom je nepostradatelným prvkem, bez něhož by se život na naší planetě neobešel. Teorii potvrdil experiment. Vědci trvale odstranily brom z jídelníčku octomilek a mušky zemřely. Nedostatek bromu způsobuje zdravotní potíže také u lidí.

australia


australia




Nezobrazuje-li se vám video zde, klikněte sem


Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)

Bea pronesla během happeningu na hradě: "Mně už z toho chození úplně bolí ruce."

Fotograf Fedor Gabčan vystavuje ve Vratimovské galerii (do 12. 6. 2014)
„Ušlechtilým fotografickým postupům se intenzivně věnuji posledních deset let. Je to navázání na mé zkušenosti s grafickými postupy leptem, suchou jehlou a ofsetovou litografií. Na této cestě mi pomohly zkušenosti spolužáka z FAMU Miroslava Vojtěchovského, který měl zkušenosti z pedagogického působení v USA. Ve Státech jsou alternativní techniky velice populární a těší se velké přízni fotografů. V České republice se jim věnuje přibližně patnáct fotografů, někteří z nich využívají elektronickou úpravu a napodobují olejotisky a gumotisky. Já se z historických postupů zpracování fotografie věnuji především argentotypii, bromolejotisku a gumotisku v kombinaci s kyanotypií a platinotisku.“
vzkazuje Gabčan

DOX (do 22. 9. 2014)
Výstava PRVNÍ LINIE připomene 100 let od výročí začátku 1. světové války. V hlavním výstavním prostoru Centra DOX se v monumentální prostorové site-specific instalaci slovenských umělců Bohuše a Moniky Kubinských střetnou dvě bojové linie: zákopový val evokující „verdunský“ obranný systém z první světové války a linie tvořená fragmenty autentických protileteckých bunkrů (tzv. „kugelbunkrů“) z druhé světové války, která byla jejím přímým důsledkem. Pomyslné opuštěné a ztichlé bojiště, v němž se tyto dvě „první linie“ dvou největších válečných konfliktů v dějinách lidstva setkávají, se stává jakýmsi mementem uplynulého století válek a jejich absurdity.

Jiří Plachý: Horší než doba války
Osudy parašutistů z Velké Británie v poúnorovém Československu
Práce je věnována osudům bývalých příslušníků československé zahraniční armády ve Velké Británii, kteří byli v letech 2. světové války vysazeni za nepřátelskými liniemi, nebo se s nimi pro takové poslání počítalo, a kteří se dožili konce války (celkem 67 mužů). Text je rozdělen do tří tematických celků. V prvním sleduje nejprve začlenění bývalých parašutistů do civilní společnosti v letech 1945–1948. Zvláštní pozornost je věnována těm, kteří se rozhodli zůstat jako vojáci z povolání v mírové československé armádě, sloužili v řadách bezpečnostních složek, byli zaměstnáni na Ministerstvu zahraničních věcí nebo vstoupili do politiky. Pozornost je také věnována procesu se dvěma zrádci, popravenými v roce 1947, ale i vyšetřování těch, kteří se osvobození dočkali v německém zajetí. Druhá část sleduje změny, k nimž došlo po komunistickém převratu v únoru 1948. Více než dvě desítky parašutistů na něj reagovaly odchodem do nového exilu. Ti, kteří zůstali, byli v následujících letech vystaveni nejrůznější perzekuci – téměř všichni v oblasti mimosoudní (ztráta kvalifikovaného zaměstnání, sociálního statusu, vojenských hodností, majetkové újmy, omezení osobní svobody nezákonnou vazbou nebo internací v táboře nucených prací), až po politicky motivovaný soudní postih (deset odsouzených, především na přelomu 40. a 50. let 20. století). Dále je popsána postupná cesta od naprosté společenské nivelizace k postupné soudní, mimosoudní a společenské rehabilitaci v 60. letech, a především po roce 1989. Poslední část je věnována problematice „zájmu“ komunistických tajných služeb o bývalé parašutisty, který začal v podstatě bezprostředně po skončení války a trval až do pádu komunistického režimu. Na závěr jsou připojeny exkurzy věnované osudům příslušníků výsadkových skupin amerického OSS, sudetoněmeckých a židovských výsadků a parašutistům polské zahraniční armády z Velké Británie.

  •  „Stromy, které rostou pomalu, nesou nejlepší plody.“ (Molière)
  • Divadlo:
    Od 21. do 30. června se v Hradci Králové bude konat mezinárodní festival Divadlo evropských regionů.

Od 1. do 30. června se v newyorském klubu Blue Note uskuteční jazzový festival (info: www.bluenote.net).

Mladý americký kytarista Nir Felder si intenzivním koncertováním či spoluprací s Esperanzou Spalding a Gregem Osbym vysloužil novinářskou nálepku „příští jazzový kytarový velikán“. Nyní vydává desku Golden Age, jako svůj autorský debut. Hrají s ním Aaron Parks (piano), Matt Penman (baskytara) a Nate Smith (bicí). 



Dovolte nám, abychom Vás pozvali na závěrečný pořad sezóny uvozující připravované Židenické kulturní léto 2014 ve Společenském centru Dělnický dům, Jamborova 65 v Brně - Židenicích.
Je jím koncert sestavený z písní, které hrál a zpíval Waldemar Matuška v pořadu Nebeský kovboj cestou k Eldorádu

V neděli 15.6. od 19°°
budou ty největší perly a nejznámější hity barda opravdové populární hudby hrát a zpívat Neznámý písničkář Vít Šujan (NpVŠ) & Two Ksichties (Kateřina Šujanová a Jiří Fajkus) Dada, Jiří a Pavel Klementovi & posluchači DiFa JAMU a žáci ZUŠ Blansko
Patronát nad koncertem přislíbili zakladatel Muzea Waldemara Matušky pan Miroslav Frost a frontman Country Opery pan Waldemar Plch.
Předprodej * Dělnický dům, Jamborova 65 * Indies, Poštovská 2 * TIC, Radnická 2 *
vstupné: 130,- předprodej, Š karta, studenti, senioři a jinak sympatičtí posluchači / v den konání 190,-
https://www.facebook.com/events/649793358428209/
http://www.hmmanagement.cz/artists/vit-sujan

Ahojte přátelé,
už víte co budete dělat ode dneška za týden? Jednou z možností je zajít se podívat na Megafon, který vystoupí na večeru spřáteleného tělesa Black Uganda Choir, a to v klubu Leitnerka příští středu 11.6. Možná o akci už víte z plakátů Leitnerky ve městě. Začíná se v půl osmé a Megafon se těší, že uvede několik nových písní, které jste od nás ještě neslyšeli.
Když si uděláte čas a zajdete, rádi Vás uvidíme. Ještě radši, když ssebou přivedete další milovníky hudby.
http://www.leitnerka.cz/event/black-uganda-choir/
Michal & Megafon

Mílí hudební přátelé,

BLACK UGANDA CHOIR vás s velkou radostí radostí zve ve středu 11.6. od 19:30 do klubu Leitnerka na STARÝ JARO a NOVÝ PÍSNĚ
aneb vítání léta a nového repertoáru s legendárním vokálně-recesistickým sdružením
jako host se představí MEGAFON vynikající a cappella & rock vokální kvarteto zaměřené na a-capella covery Lady Gaga, Pink apod…
To si nesmíte nechat ujít!!!
užitečné odkazy a MP3 ochutávky
Leitnerka: http://www.leitnerka.cz/o-klubu/kontakty/ http://www.leitnerka.cz/program-leitnerky-cerven-2014/#more-1892
Black Uganda Choir: http://www.buch.cz/ http://bandzone.cz/blackugandachoir https://www.facebook.com/BlackUgandaChoir?fref=ts
Magafon: http://bandzone.cz/megafon https://www.facebook.com/megafon.acappella?fref=ts

TOUR DE ZAVADIL 2014 ZAHÁJILI

Petra, Janne, Jon a Nina v Landolfshausen už v pátek, 6. června, pošta totiž doručila včas závodní dresy a tak vyjeli s předstihem.

 

 

OFICIÁLNÍ TdZ PROBĚHLA

hned další den.

V sobotu, kdy se roztrhl pytel s akcemi všeho druhu proběhl sraz tradičně U Trávníčka v Modřicích už v 9:00 hod. ráno!.



Pan vedoucí byl tak benevolentní, že kvůli nám otevřel o dvě hodiny dřív.
Pamatoval si totiž naše dřívější srazy a proto byl vlastně snad i rád, že jsme se tam opět objevili.

Proti původnímu očekávání, že nás bude málo a nebude ani na strécovské kánon, dosáhl počet pojízdnéch pocestnéch na startovací listině celkem 28!

Tady se zapisuje poprvé na startu TdZ stréc Kazelle!

A hned na to nejmladší pojízdní pocestní Lucie a Petr Štouračovi, potomci Petry a Petra (rodiče jedou na koloběžce, děti na velocipédech se drží v jejich blízkosti).

Velikou zásluhu na důstojném startu má stréc Franta Nečas (zcela vlevo).
Přinesl historickou startovní pistoli a tak se postaral o ten správné strécovské popud, aby se všichni pojízdní pocestní mohli odstartovat sami slovem „TEĎ!“, jak praví pravidla pro TdZ.

A pak (jinak by to ani nešlo), následovala jedna strécovská situace za druhó.

Neměli jsme Udavače důstojného strécovského tempa, tudíž jsem po startu rozhodla, že by ho mohl aspoň předstírat stréc Pepa Nečas (Benjamínek TdZ, honosil se nejstarším datem narození!).

Jenže Pepa vzápětí přiznal, že vlastně neví, kudy se jede a tak jsem musela přehodnotit situaci.

Úřadu se ujal stréc Juránek, který doložil svoji znalost trasy dokonce návrhem na ještě lepší zkratku, než jsme původně plánovali.
Úřadem traťového komisaře byl v průběhu závodu pověřen dědeček MUStr Severa, poněvadž hned na začátku dokázal, že bude spolehlivě jistit zadní řady TdZ.
Na občerstvovací zastávce za obcí Nebovidy (Cihelna) byl zdokumentován historický závodní dres z úplně prvního ročníku TdZ na těle vnuka stréca rechtóra Rudy Zavadila.

Milda Křemenák (zadem) se svým otcem Mildou Křemenákem (čelem), aby se to nepletlo.

Stréc Buff vyfotil Pavla a tak máme zdokumentovaného autora fotoreportáže – děkujeme!!!

Po občerstvení následoval dostatečně náročný kopec, proto jsme museli ještě před dojezdem navštívit v Ořechově hospodu U rybníčka.

Proběhlo krátké zavlažení a hlavně nácvik kánonu „Řídí nás óbrovská sila stréca Rudy Zavadila“, který byl na programu odpoledne.

Petr Sedlák, novopečené pojízdné pocestné (zasloužil se mimo jiné rovněž o vylepšení věkového průměru TdZ 2014!) se šlechetně ujal hlídání odstavených velocipedů a koloběžky Motus tremendus.
Přejezd do hudební školy byl posléze jen krátký a nastalo strécovské přivítání.

Koncert na počest obou stréců Zavadilů se vydařil. Vystoupení žáků ořechovské ZUŠ, kde působí všechny tři dcery stréca rechtóra s óbrovskó siló, bylo příjemné a připomnělo přítomným tvorbu stréca rechtóra. Holky Zavadilky nesou odkaz tatínka i dědečka a předávají dalším generacím lásku k muzice tak, jak to oba Zavadilové začali a provozovali po celý život.

Zazpívat přijel i Laďa Kerndl s kapelou.

Hrál s ním stréc Milan Kašuba a taky stréc Ctibor Hliněnský alias Hlína. Mimochodem, Hlína byl jedním z mála účastníků, kteří se zúčastnili prvního oficiálního ročníku Tour de Zavadil v roce 1977 (viz. zpráva stréca Beránka v archívu CKK Slatina).

Po koncertě se Tour de Zavadil pod vedením tetiny Martiny Výhodové odebrala k místu odpočinku všech Zavadilů, kteří teď shlížejí na naše počínání z jiných dimenzí a na jejich počest byl opět proveden kánon s óbrovskó siló.
A pak už z kopca dolů – za domečkem stréca a tetiny Lhoteckých – tradiční to občerstvovací stanice Zavadilka při dřívějších TdZ, kde bylo připraveno občerstvení a hlavně odhalení ulice Zavadilovy!

Zopakovali jsme si, kdo patří ke které skupině pro provedení kánonu,

Ořechovští stréci zahráli fanfáru, pan starosta krátce pohovořil

a hned se zpívalo. Kánon proběhl velmi důstojně, nakonec zpívali všichni, kteří věděli a znali!

Pan starosta odhalil ulici a pro velký úspěch všichni zapěli kánon znovu!

Následovalo veliké fotografování účastníků, kde ale mnozí chyběli, poněvadž se odebrali do fronty na pivo.

Myslím, že stréc rechtór a všichni spolu s ním nám z nebeských výšin přáli a věděli, že to zavlažení bylo víc, než nutné. Hlídali nám počasí velmi zodpovědně, nezapršelo a zoncna rumplovala ze všech sil. Věřím, že i tam nahoře měli radovanec!

Víc fotek je prohlédnutí ještě zde

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

9.6. 2014 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš