Je to s tím Španělskem složitý. Furt se těším, jak o něm začnu psát, o tom nádherným multikulti prostředí, o kterým si ani Španělé ani nepovídají, protože ho žijou a to tak přirozeně, že ani netuší, že jsou země, třeba jako ta naše, kde multikulti může být i zdrojem čiré a zlé zloby. A kdo si multikulti přeje, nebo mu nevadí, je pro jiné Čechy naprostej debil, neboli, jak v poslední době vyplývá Sluníčkář. Sluníčkář je daleko horší verze multikuliuznávače. A pak jejich pražská odnož (pozor! s Prahou to nemá nic společnýho - pražská lumpen kavárna.) Španělsko je krásně otevřená společnost, teda pro nás xenofobní Čechy. Ale bohužel ani v tomhle čísle se k psaní o Andalusii nedostanu. A to proto, že mě zase pohltil extatický týden. Kromě toho, že jsem fotil skleničky pro královnu, tak jsem byl na vernisáží Aleny Vackové v Ulitě, a fotil, pak hned druhej den ve Vystřeleným oku koncert Bobcats, kterej byl naprosto úžasnej a společnost v hospodě epesní. A protože jsem během focení skleniček pro královnu zjistil, že čidlo na sobě má pár hnusných drobků, rozhodl jsem se, že než retušovat, zajedu si do Nikona na vypucování na počkání. Jenže... No a pak v sobotu návštěva vňoučátek v Kladně... a v neděli návštěva u Martina. Mezitím jsem se párkrát musel zabývat klienty, kteří měli složitá zadání. Například: Návrh, který vám posílám je sice hnusný, dělal ho kolega a musí zůstat naprosto stejný, ale udělejte s tím něco, aby to nebylo tak hnusné. To je, podle mého soudu úkol nesplnitelný, ale uvidím, až dostanu zpětné reakce. Jo a v úterý jsem na Albertov nešel, zjistil bych, že mám slabej žaludek, Zemana, Konev a další šmejdy nerozdejchávám, a dobře jsem udělal, ani by mě tam nepustili. Ovčáček by totiž pár dní poté musel přiznat, že bych se odhaloval. Nebo něco podobnýho. Ale teď už ty fotoreporty:

Večerní Žižkov má grády, prší a... Pane Řezníku, herák by nebyl?

Ve vystřeleným oku se odehrává 2 v 1 Efka má narozky a hrajou Bobcats.

Spousta profláklých ksichtů a známých zaplavila hospodu.

Vystřelený oko má genius loci jako prase.

Hatíček hraje na bicí.

Starý dobrý Bobcats.

Rokenrol na rozdíl do hráčů nestárne.

Rokenrolová legenda Petr.

Zuzana Oplatková točí video a já jsem zvědavej, jestli ho někdy uvidím.

Vystřelený oko má nejvíc zajímavýho zvukaře. Přestože se tváří zcela inertně, čte si básničky, šťourá v zubech a vypadá, že ho nic nezajímá, zvuk má skvělej.

Mladí Kaličáci. Pamatuju si je od útlounkýho dětství a najednou jsou z nich normální velcí lidi. Vzpomněli jsme si, jak na mé padesátiny na chalupě v Ostružné děti Kalinovy nemohly svého tátu najít, Štěpán plakal a Adélka slzy zadržovala. Pak jsme tátu našli, přesněi zpoza smrčku vyčnívaly dvě charakteristické Martensky. Děti poznaly, že jsou tátovy a asi i ty nohy v nich. Šťouchaly do toho klacíkem a i Adélka začala potichu plakat. Uklidnil jsem je, že táta jen spinká po kořalce a vzal jsem jeho děti do místního obchůdku nakoupit. Když dostaly sladkost, táta je přestal tížit. A pak táta oživl.

Basa tvrdí muziku, i když Jiří Suchý tvrdí opak.

Efka má narozky a dostala kytku.

Vláďa Švestka nikdy nevynechá, když se něco kolem týhle partičky odehrává.

Efka pokoutně nalévá panáky tmavé tekutiny.

A Jirka Žujič, ozdobený movembrovým knírem je v ráži.

Honza Kalina si v hubě pěstuje jesetera.

A hajzly ve Voku jsou boží.

Nevím, jak se to vždycky přihodí,ale ve Vystřeleným oku je vždy libá společnost.

Movember římská II.

A to již přichází Arnošt, tentokrát ne ve žlutém saku. Ostatně na čb fotkách by to stejně nebylo poznat.

Někdo z Harry Pottera.

Arnošt.

Jabko v akci.

Přichází s gratulací Miky.

Tanec staříků.

Petr Trpák.

Adéla.

A je po koncertě. Byl skvělej.

slečna Švestková si pro nás přišla, aby nás odvezla domů. Švestkovi jsou milí, nejen protože mě vždycky hodí autem domů.

Jan Kalina a jeho sedáček pod prdel.

V sobotu jedeme do Kladna za dětičkama. Společná snídaně. Kluci si hustě mažou máslem. Bobík ostřížím zrakem sleduje, podařilo-li se mu namazat tlustěji než Borisovi. Mohl bych ho uklidnit, podaří se mu to vždycky.

A Bibi už je velká dáma, ukazuje nám svou sbírku laků na nehty, kterou založila už v Austrálii.

Dana, kam přijde, tam loupe ořechy, ale nesmíme je pak sežrat.

Studentka Helča klohní oběd.

Brusle se s oknem střetla.

Na oběd byla báječná krkovice se zeleninou.

Dožráno.

Teda Bibi až teď.

Jdeme na výlet, aby nám vytrávilo. Je docela kosa. Helča nám ukazuje svou běhací trasu.

Po cestě ale narazíme na květinářství, Olina opět neodolá a koupí si brambořík, kterej s náma musí jít až do Prahy.

Našel jsem v lese lascivní půlku dámy.

Sportovní vyblblátko. Myslel jsem si, že tohle Boris zvládne levou zadní, ale je to asi docela obtížný, protože zvládne tak tři přehmaty a spadne.

V Kladně rostou medvědi.

Pár čar a erotično ezoterické je na světě.

Už je tma zima, jdeme do vyhlášené místní čajovny. Bibi toho využívá k výuce zeměpisu. Právě šroti BENELUX.

V čajovně to drhne. na čaj čekáme předlouho.

Dokonce ani ne všechno nám přinesou.

Já si ale myslím, že to tak má být, protože čajovna je místo meditační a když tam musíte být dlouho a ještě vám nepřinesou vše, co jste si objednali, tak máte prostor pro opravdovou meditaci. A ne si na ni jen hrát, jako tomu v mnoha případech je. Já jsem nemeditoval, protože mě Olina a Bibi zahltily dotazy typu, kolik obyvatel má Belgie, Nizozemsko a Lucembursko.

Dana varuje, ale už nevím před čím.

Bobíka zajímá, jestli přinesou chalvu, protože, jak mi tajně sdělil, nezná nic lepšího než chalvu. ale obyčejnej cukr po lopatkách prý je taky docela dobrej. Boblík miluje sladkosti.

Dali jsme si s Olinou zázvorovou vodu, na rozdíl od Dany nám ji přinesli. Dana si dala zatuchlý puehr nebo jak se to píše, ale nedostala nic.

Pak jsme šli domů, Boris nám zahrál na trubku a já si myslím, že by v ní mohl být dost dobrej, má skvělej sluch.

Bibi ráda hrávala na klavír, ale teď se tak netváří.

No a to je všechno. V neděli jsem připravoval fotky pro královnu a pak jsme jeli za Martinem na návštěvu a od něho velmi dobrodružně domů.