[CNW:Counter]
e-mail

Návštěvní dny
(znova Brno)

Příbuzenstvo a přátelstvo v Brně by nám asi vyčetlo, kdybysme nejezdili pravidelně do Brna. Přece jen z Brna pocházíme a na místa zločinu se přece mohou vracet i lidi slušní. Jezdíme do Brna rádi. Bydlíváme u Dany a návštěvní rituály jsou většinou identické. Přijet v pátek, zajezdit si šalinou, vystoupit u Semilassa. S Olinou jsme se shodli, že jsme si oba, když jsme byli malí, mysleli, že je to sedmilaso. Není. Dana pro nás nachystala dobrý maso, pečenou zeleninu a večer jsme místo televize chlastali první velkomoravský burčák z Adámkové vinotéky. Burčák byl vynikající, ale hlasitě se projevoval celou noci i pod peřinou.

Ráno jsme vyrazili za Jiřinkou a dědou. Olina byla domluvená s tátou, že pojedeme na zahrádku a tam pak přespíme jako čundráci v boudičce a zase pojedeme domů, abychom stihli autobus do Prahy. Moc se nám nechtělo a já jsem byl připravený zdrhnout ze zahrádky navečer a věnovat se sestře a nebo navštívit své milé kamarády, kteří se před nedávnem nastěhovali no jinýho baráku. Chtěl jsem ho vidět, abych věděl, jak žijou. Ale nebyli doma, až v neděli. Ale...

Když jsme přicházeli k dědovi, stála ve dveřích zkroucená Jiřinka, která si v noci přivodila cirkusácký pád z postele. Obrazila si lopatku, a bolela jí hlava a z výletu na zahrádku nezbylo nic. A to se nám s Olinou líbilo tentokrát o hodně víc, než na zahrádce. Samozřejmě, že se nás staroušci pokoušeli zabít jídle, tak jak to dělávají kdykoliv je navštívíme. Ubránili jsme se celkem snadno. Až dosud probíhá návštěva v tempu lento a žádné výstřelky. Olina dědovi vyspravila montérky, kterým se ale na Brněnsku říká modráky, a to i v případě dědových zelených montérek. Aby mohla Olina v klídku šít, musel jsem nabrousit nůžky. A pak ještě chtěla Jiřinka, abych se kouknul na televizu a něco s ňó podělat, protože není nikomu rozumět. Podařilo se mi závadu ošálit. Jeden z reproduktorů je rozkřápanej, tak jsem stereováhou zatížil ten zdravej a potlačil chorej. Výsledek se líbil i Jiřince i dědovi. Hned po snídani nás čekal velmi dobrý oběd, ale opět zápas o počet knedlíků i masa. Fakt dřina. Odpoledne kafe a kecy. Oba byli rádi, že jsme jim opravili , co se dalo a propustili nás domů.
U Dany se vystřídalo několik návštěv, kafrali jsme a pili červené víno, koupení jako modrej portugal, ale asi to byla jiná odrůda. Šli jsme spát.

Ráno vstávám za kuropění a jedu na návštěvu za Kristkama. Těším se, že se uvidím s Lubem a Ivetou, už dlouho jsme se neviděli a koncem září bude hepáč v Křtinách, budu tam fotit. Ale hlavně jsem děsně zvědavej na to jejich nové bydlení. Prožil jsem kouzelné surrealistické dopoledne. Konečně stejně, jako kdykoliv se setkám s Lubem a Ivetou. Trochu fotím a ještě víc se těším na ten happening.

Od Kristků utíkám za Alenou a Milanem, kde se zase všichni setkáváme. Jenže je už odpoledne a my musíme na autobus domů. Tento víkend proběhl krásně poeticky a mile. Viz fota:

Zatím.

V šalině jsme narazili na malého Brňánka po karamelové zmrzlině.

Dana vždy s něčím ladí.

Skříně Krejčího Vasila Biľaka.

V květinářství U Mašků mám nejraději tu sekci Chucka Norrise - Proti všem škůdcům. Tentokrát to bylo obzvláště vypečená návštěva, protože paní květinářka byla vtipná a říkala, že Chuck Norris je jedinej na světě, který dokáže nacpat celé USA do USB.

Když je v Brně zavřeno, tak pořádně.

Ale to jsem už na návštěvě u Ivety a Luka Kristkových. Tomuhle růžovému balkonu říká Iveta lodžie. Ppro růžové šňůry na prádlo jel Lubo až do Rakouska. Po brněnsku do Rakóska.

Dlouho jsme se bráškou Lubem neviděli. Ukazuje mi své nové bydlení.

Objekt, který umístí na zahradu. A pak se tu bode jmenovat OTKA.

Pod střechou má Lubo malý ateliér. Výhledu z okna říkají s Ivetou: "To je naše San Brnisko."

"Ještě budu muset nechat sundat pár střech, aby mi nezavazely ve výhledu..." dodal Lubo.

Pak jsem byl zasvěcen do problematiky orloje, ale o tom orloji vám nic neprozradím, protože to má být překvapivé tajemství.

Problém je, že ručičky orloje a poháněcí motor to budou mít složité a kdo ví, jestli to má vůbec technické řešení. Ale to nevadí, zklame-li fyzika a mechanika, bude muset nastoupit ideologie.

V onom tajném okamžiku mi Lubo prozrazuje svoje tajemství, ale nabádá mě, ať to nikde neprozradím, protože doba ještě nenazrála. To tajemství je vpravo mimo obraz. Takže prozrazuji maximálně 1,5 % z tajemství, což ještě stále není spoiler a nikdo nic neodhalí. Nechte se překvapit.

Tajemství prozrazeno, ale nevyzrazeno.

Lubo si pořídil novej klavír s krásným jazzovým zvukem.

Hrál nám skladby od Luďka Hulana a dalších jazzových nehynoucích hvězd.

Podivuhodné dopoledne.

Pokusil jsem se to natočit i na video, ale jsem na to úplně tupý, takže to video nepoužiju.

Stejně je Lubo na sebe velmi přísný a musel bych tu nahrávku prvně poslat na schválení, jestli to je hudebně a zvukově správně. Na sebe je přísný, ale na posluchače vlídný. A proto to video zatím nepoužiju.

Když probíhala rekonstrukce domu, vstával Lubo každé ráno a spěchal ke klavíru a přes otevřená okna hrál zedníkům kvalitní jazz.

Tak si na to uvykli, že když Lubo vynechal, tak se hned ptali: Dneska to je bez muziky? A nechtělo se jim pracovat.

Bráška Lubo mi prozradil ještě spoustu dalších projektů. které dům čekají. I tomhle místě se brzy objeví plastické překvapení.

Nikdo mi neuvěří, že to není aranžovaná fotografie.

Lubo Kristek je démonická osobnost. Důvěrně (ale smím to prozradit) mi sdělil, že bejt slavnej je dřina.

Návštěva kouzelného domu končí, utíkám za Alenou na rodinný oběd do Divišky, ale přestože nemám dost času, tohle si vyfotit musím.

A růžovýho pantera samozřejmě taky musím portrétovat.

Alena nám připravila vynikající oběd. Vepřovou pečínku, pečenou zeleninu a pečené krumple. Před několika dny jsem dočetl velmi dobrou knížku od Šabacha Opilé banány. Ale takové opilé banány schovává do trojúhelníčku sušenek. Sladký nejím, tak ani nevím, jak moc to bylo dobré. Ostatní se tvářili, že setsakramentsky.

Nazrál čas, musíme s Olinou na autobus do Prahy. Ještě však růžovému panterovi představila svého černého yosemitského medvěda.

Přijíždí šalina, poslední mávy a za tři hodinky jsme zase v Praze. Ta naše zemička je maličká.

 

podpis


Zaprášené okno

Jsem znechucen postojem a necitlivostí spousty lidí k uprchlíkům. Marně se snažím je pochopit. Děsně mě ta sobecká nevstřícnost a fanatismus serou.

Němci jsou na tom líp. Jsou velkorysí.

Byl jsem osobně zkontrolovat surreálného inspektora. Seděl v čepici a tvářil se spokojeně. A taky trochu vyhuleně. Říkal mi, že jako jo, že jako dobrý, Fotku jsem neudělal, protože jsem nemehlo.

Inspektor Zrzek se po návštěvě Páníčka probral a posílá záznam Lubova happeningu v Sekulích, kde se zcela neočekávaně stréc Juránek a stréc Mrňa ocitli v rolích fotografa a kameramana a zachránili tak dokumentaci (lechtavé paprsky sluníčka totiž žertovně uvařily hlavní kameru).

Na další surreálný happening Lubo Kristka zve Zrzek s předstihem
(vernisáž i happening jsou pro širokou veřejnost).

Henryk Lahola: "Víte kolik finančně stálo studium v letech 1994 – 2000?"

Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)Leica Gallery Prague (do 6. 9. 2015)
Amy Arbus: On the Street 1980 - 1990
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)Staroměstská radnice
(od 8. do 30. září 2015)
STEVE McCURRY, Photographer
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)Art-residence Zahradník - Uvnitř doby
(do 5.9.2015)
Na výstavě jsou představení uznávání mistři z České republiky, Slovenska, Polska, Německa, Estonska, Ruska a Ukrajin, kteří svá díla zhotovili za pomoci historických fotografických technik.

Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)„Pavel Mára: Fotografie / Photographs / 1969 –2014“
Retrospektivní fotografická monografie Pavla Máry (nar. 1951 v Praze). Svá fascinující zátiší, portréty i ženské a mužské akty zachycuje Pavel Mára už více než čtyřicet let vždy v dokonale promyšlených sériích. Na fotografiích zaznamenává nejen lidská těla a tváře, ale například i stroje, dětskou stavebnici, nejrůznější značky, brány, a také svoji rodinu, kterou portrétuje v proměnách ubíhajícího času.

„Moudrý člověk se může od hlupáka naučit víc než hlupák od něho.“ Marcus Aurelius

 

Martin Kratochvil / Jazz Q - Temne slunceAmerický saxofonista Donny McCaslin vydal album nazvané Fast Future, ve kterém se snově ponořil do elektronické hudby inspirované i taneční sténou. "Opravdu miluji sonické textury a ambientní vibrace, které můžete slyšet ve spoustě elektronické taneční hudby", uvedl k vydání alba. Zařadil také cover-verzi No Eyes Willa Wiesenfelda, zámějšího pod uměleckým jménem Baths. Elektronika je však hladce propojena s akustickými elementy. Na desce se dále objeví pianista Jason Lindner, baskytarista Tim Lefebvre, bubeník Mark Guiliana, ve vokální sekci David Binney, Nina Geiger a Jana Dagdagan a kytarista Nate Wood.

 

Vážení přátelé,
obracím se na vás s prosbou o podporu při vydávání CD coververzí písní mého táty, Jiřího Bulise. Více se dozvíte na Hithitu, https://www.hithit.com/cs/project/1440/cd-jiri-bulis-hommage, prosím, šiřte to dál, protože, to co už je natočené, je výjimečné. Předem velký dík,
Lucie Dlabola Bulisová

Přehlídka maďarského umění v Domě pánů z Kunštátu

Přátelé, srdečně vás tímto zveme na "Setkání s Josefem Kainarem".
Představení budou dvě. 11.9. 2015 ve Velkých Opatovicích v 19 hodin. Tam pak bude přátelské posezení a doufáme, že i muzicírování. Třeba až do rána bílého......to se uvidí. Tak nástroje sebou a kamarády, které by to mohlo zajímat, taktéž. Zařídit nocleh není problém. Jen dejte vědět kolik lidí. 13.9.2015 v Jevíčku v 16 hodin v sále Zámečku. / bez večírku/
Budeme rádi když přijedete a poslechnete si naše sice velmi amatérské ,ale milované dílo.

Milí a vážení,
dovoluji si vás pozvat na podvečerní besedování s trochou slov a s trochou zpěvu, věnované profesoru Ivovi Osolsobě.
Beseda pod názvem "Člověk není nahraditelný", se uskuteční ve čtvrtek 10. září 2015 v 17.00 hod. v Památníku Jiřího Mahena v Brně, Mahenova 8 (Masarykova čtvrt).
Účinkovat budou Michaela Baladová, Jiří Daniel (zpěv), Monika Jakubíčková (klávesy), a Jaroslav Tuček.
Úvodní slovo přednese PhDr. Eugenie Dufková.
Těšíme se na setkání s vámi.
Jaroslav Tuček



DEN PŘED ODJEZDEM

německo-české větve nastalo loučení. Teta Eva se pozdržela na schodech.

Jon a Nina si dali k večeři vajíčko.

Praděd Miloš se přišel taktéž rozloučit s pravnoučátky a spolu s Jonem mně velmi účinně pomohli se zpracováním padaných jablek na mošt.

CESTA DO PRAHY

proběhla úplně bez problémů, Petra si pochvalovala, jak je to jednoduchý jet vlakem jen 2 a 3/4 hodiny.
U Hlavního nádraží už nás čekal Jirka a taky Žofka Kabelková. Po zaplacení celkem mírné pokuty za zkrácení cesty přes koleje na Seifertovu (bylo to tam nejblíž a vláčejte děcka podchodem a obchvatem mezi davy lidí...), kde jsme navštívili Secret of raw, moc příjemnou hospůdku s živou stravou a ochutnali jejich jídla. Silně doporučuju aspoň někdy jako změnu, umí to tam perfektně připravit. Tam bych chodila často!

 

KDYBYCH CHTĚLA NĚJAKÝ ATRAKTIVNÍ

název pro tuto kapitolu, asi by se jmenovala "Běžte do háje s Disneylandem".
Petra objevila na internetu Kulturinsel Einsiedel, místo, kde se každoročně děje setkání rodin s dětmi všeho věku a vůbec, lidí, kteří mají rádi tvořivost a fantazii.
Je to festival a jmenuje se Folklorum.
Místo se nachází na hranicích mezi Polskem a Německem, hned za vesnicí Zentendorf (nad Görlitz, z polské strany Zgorzelec).
Našli jsme to docela lehce a od začátku jsme čuměli.
Petra se ubytovala s Jonem a Ninou ve stanu, nejvíc práce vlastně dalo najít místo, kde měli jejich přátelé se svými dětmi hnědý teepee. Podařilo se! Přijížděla hodně veliká síla lidí i aut, trochu jsem trnula, že to bude maso.
Maso to sice bylo - v tom provizorním, obrovským campu, ale tak nějak příjemný. Přišla jsem na to, že tam vlastně chybí určitá část lidstva, fotbalový dav. Všechno bylo v pohodě, nikdo se netvářil naštvaně, akorát občas někde řvalo mimino, případně i větší batolátka, ale to patří k životu...

První návštěva toho nepopsatelného areálu proběhla večer, trochu jsme si dělali jasno, o co vlastně jde a byli jsme od začátku hodně nadšení.
Když má člověk vstupenku, vymění mu ji u vstupu za nesundatelnou pásku a pak už je na lidech, co si najdou.
První večer nás naladila kapela Lanaya z Burkina Faso, to bylo něco. Úžasná energie, takovou asi bílí na africké bicí nevykouzlí.

Ráno už jsme vyšli s foťáčkem (velkej jsem vlakem nevezla) a dali si kafe, čaj a buchtu v jednom z bufetů. Už večer, při koupi piva, jsme se poučili, že v této zemi se platí mincemi, které se dají vyměnit v centrech za Eura 1:1.
Bloumali jsme, koukali a vstřebávali tu spoustu nápadů.

Třeba lázeň v kotli, pod kterým hoří oheň, kam můžou lidi i děti přikládat polena.
U toho sauna se šatnou.


Vzdušný stezky, v popředí obrovská keramická nádoba, do které teče složitým mechanismem voda, uvnitř jsou ryby. Schody na střechu domu, zvaného Krönum.

Tam se odehrávají večer diskotéky a ráno bylo zavřeno. Kousek večerní diskotéky jsme večer probloudili v okouzlení prostorem. Neuvěřitelná změť propletených podlaží, koutů a koutečků k sezení, schůdků, od sklepa až po strop, člověk se nachodí, než vůbec najde východ.


Kombinace kamenů, dřeva, cihel, proutí, špagátů, lan, pastva pro smysly.

Spousta zážitků pro malé, větší i největší, toto je zrovna zlatokopecký plácek, kyblíky a lopaty jsou na řetězech, aby je děti nezabordelily. V zemi se dají vyhrabat starý penízky. Dobrej nápad!
Vypravili jsme se i na hranici, kde byl Trödelmarkt, což znamená asi bazar, případně blešák.


Most přes řeku je zároveň hranicí mezi Polskem a Německem, ale je to úplně jedno.
Na blešáku si Jerka koupil krásný brejličky za 5 Eur a já dobře naladěný xylofonek.

Karel Gott byl na spoustě desek, zjevně je v Německu doposud slavnej. Ale ten pán chtěl LP s Doris Day.


Stánek s keramikou a cesta zpět do dalšího centra obchůdků ve stanech.


Praktická ukázka, jak si postavit domeček ze slámy, jílu a vody.
Zdánlivě nenápadný les vzadu je hlavním centrem malé velké země zázraků.


Děcka i dospěláci si můžou vyzkoušet spoustu věcí.


Ten plstěnej květ právě vyráběla asi 10tiletá holčička.
Trollpforte je jedním z center, je v něm i recepce pro stromový hotel - ten jsme si nevyfotili, poněvadž tam měli vstup jen ubytovaní.
Střecha je, stejně jako na mnohých domech, vyrobená z gumovýho odpadu, používá se údajně v dolech.

Hned za vstupní bránou je jedna ze scén a ten dům za ní je Historum, propojené vzdušným chodníkem s hlavní budovou. V Historu se člověk dozví o vzniku země Turidů, jsou tam vykopávky a já jsem litovala, že neumím dobře německy. Připomněli jsme si Cimrmana a taky pana Tolkiena s jeho Středozemí. Něco podobnýho, ale od začátku vymyšlenýho k užití a prožívání všem, kdo mají chuť si hrát.


Na obrovských prostorách je vidět, že materiálu a místa k vymýšlení a stavbě dalších částí kouzelné země je habaděj. Dokonce jsme viděli i plakát, vyzývající lidi s chutí tvořit, že se můžou zapojit, budou vítáni.


Kamenné Odpočívárum, případně i Zahřívárum, protože uprostřed každého téměř uzavřeného koutu je ohniště.


Vpravo nahoře je část dřevěně-kovové konstrukce, která už není přístupná, vypadá jako jedna z nejstarších. Postupně se opravuje a přidávají se nové atrakce. Jirka konstatoval, že se s tím moc nemažou a klidně šroubují i do stromů. Je to velký kus země, jinak docela nudná rovina, kde je dřeva zřejmě nadbytek.


Vícevrstvý stůl pro různé užití, to bych chtěla doma nebo v Bučovicích.

Místa k sezení, odpočívání i naslouchání spousta, v patře galerie, propojená dalšími vzdušnými cestami úplně jinam.

Klo-klo-klo-klo-klo-klo-klo-klo-klobouky!

Pán prodával vtipně se hýbající figurky, uměl je krásně předvádět na muziku a nechal děcka i další zájemce všechno vyzkoušet.

Hrad plný kovových pavučin k prolízání.


Takový krásný židle nejsou vůbec výjimkou. Skoro všechen používaný nábytek se dá po sezóně zakoupit, levný to ale není.

V obrovské hale stánky a místa s jídlem i pitím, mimo sezónu údajně slouží k další výrobě atrakcí všeho druhu.

Zásoby drátu, zjevně nerez, z něhož se vyrábí vzdušný prolízačky, pavučiny a kdovíco.
A na střeše haly místo k řádění na koloběžkách a různých dalších důmyslných vozítkách.


Jirka objevil odpočívadlo s naslouchátky.
Ještě, než v Krönum začala večerní diskotéka, měli už otevřeno. Na malej foťák to moc nefungovalo, ale Jirka v tom přítmí vyfotil pár těch úžasných zákoutí svým chytrým telefonem. Nejlíp je to ale zažít na vlastní kůži.


Příště dokončím zápis z výletu, bylo to NĚCO!!!
Dovedu si představit, jak to baví ty, kteří tu krásu vytvářejí, hned bych se zapojila.

Dada a spol.