Všude je peklo
(jen v Ostružné ráj)

Když vedro v městech překročilo přijatelnou míru a na FB se začaly objevovat různé vtipné poznámky na téma, že tohle není léto, ale demoverze krematoria, sebrali jsme se s Olinou a vypadli z té demoverze na chalupu. Byli jsme domluvení s Helčou, staví se pro nás a s klukama odjedeme žlutým autem do hor.

Ještě před odjezdem ale Helča zjistila, že má po Rumunsku hodně okoralé paty, a tak si je upravila mým novým vynálezem, multivibračním nástrojem Parkside z Lidla. Bobí si zatím otvíral ořechy frézou.

Čeká nás toho v Ostružné hodně. A cesta je daleká, bereme pár litrů nafty v Hradci Králové a Boris okamžitě startuje z auta a jde umejvat okna auta. Trénuje na doby, až si bude vydělávát peníze na křižovatkách jako Mitch Ouken, jak je to běžné v Egyptě nebo v Indii. V Egyptě jsou na to vytrénovaní docela dobře, když je odženeš, flusnou ti na okno a sprostě na tebe hulákají. V Jižní Americe používají drsnější metody, vylijou ti na okno kýbl bláta.

Jedeme dál, až do Motorestu Zelená Lípa. Na oběd a dokoupit zbytek nafty, protože prý, říká Helča, je zde na pumpě nejlevnější nafta v republice. Já mám Zelenou Lípu spojenou s jiným adráčovým zážitkem. Když jsem jezdíval za Olinou a dětma do Ostružné z Prahy na kole, byl motorest jakýmsi optimálním středem cesty. Bylo to celkem 210 km. Tak jsem se tu stavoval u stánku na limču. Byla hnusná a ležela mi pár desítek kilometrů v břichu. Nebo jsem si dal párek a to taky nebylo ono. Nakonec jsem se tu stavoval jen na malý kafe a zbytek jsem si odpustil. Většinou mi stačila na dojezd jedna ze tří tyček Deli a cyklistická flaška rajčatové šťávy se solí.

Na chalupě už na nás kromě ostatních čeká Jirka. Tak se zase jakože skoro všichni scházíme. Je to s náma těžký setkat se doopravdy všichni, tak používáme zakázané prostředky, toho jednoho, který zrovna chybí, nahradíme 2D verzí. Letos to je americkej Honza. Před dvěma lety to byl zase 2D Jirka v Americe.

Dana s Helčou si zkouší děsné modely. Teda pardon, děsně sexy modely. A Jirka jim v pozadí hulí.

Doma jsem našel tři staré prošlé bublifuky. Jeden byl jako zelená žába s píšťalkou, druhej s hlavolamem a třetí velkej. Myslel jsem si, že mě s takovým dárkem pošlou ti moderní kluci do prdele, ale byli jsme překvapení, jak je to bavilo. Bublinovali tak dlouho, až jim došlo mag,i a tak jsme vymejšleli náhradní kapalinu. Je to dost věda. Některé roztoky neuměly bublinu, jiné ji neudržely dostatečně dlouho při životě. Zkoušeli jsme kdeco, ale pak pomohl, teda zatím jen teoreticky, internet v chytrém mobilu. Skuteční Mistři složení tají a to, co prozradí, je slabota. Chybí nám glycerin. Dana nám zase zakázala používat tekuté mýdlo s jelenem. Boris pak nastrouhal opravdické mýdlo s jelenem, ale ani pak nic moc. Až na to, že všechno, na co šáhli,, pak klouzalo po mýdle a teta Dana je musela rovnat do latě. V pondělí zkusíme koupit v lékárně glycerol a namíchat vlastní směsku.

Původní, sice už dost prošlá, kapalina bublifukovala bezchybně.

Před několika dny u nás byla známá pro švestky a koukla se mi na nohy a suveréně prohlásila: "Ty máš taky asi úplně plochý nohy." Překvapilo mě to její tvrzení, protože tohle mě nikdy nenapadlo. Tak jsem pro ni vytvořil poctivý otisk své ploché nohy.

A Bobík dostal od babičky tašku s prdelí sloní. A protože Boris a Bobík si žárlivě hlídají svá privilegia a snaží se dosáhnout jakési divné rovnováhy, nemůže to projít bez malého konfliktu, který babička zažehnala tím, že Borisovi taky slíbila to samé.(Nepodstatná poznámka. Ten zub - dvojka vpravo nahoře už Bobík nemá, poprosil mě, abych mu ho vyrval a já, když mě někdo hezky poprosí, vyhovím.)

Boris musí procvičovat vyjmenovaná slova po L, a protože, jak jsem již psal, hlídají svá aktiva velmi žárlivě, musel si opakovat matiku i Bobík, aby to nebylo Borisovi líto. Bobíkovi ale matika jde docela dobře. Hlavně proto, že umí špičkově používat odbornou literaturu. Vysvětlím. Vrací se o několik stránek zpět, kde se už podobný příklad počítal, a opíše výsledky. Paměť má dobrou, tak si pamatuje, kde to bylo. Není to sice ani o trošku rychlejší, než když to vypočítá, ale Bobík miluje podvádění ve všech myslitelných formách.

Linda s Helčou hrajou hru na blondýny.

Pak přijel Pepa koumák na čtyřkolce a navrhl klukům, že je sveze. A to bylo něco. Oba dostali helmu a vyrazili. Dokonce jim dovolil i pseudořídit. Kluci byli v sedmým nebi.

Pepa ví, jak na takový kluky.

Black & White girls. Linda totiž zrovna čte Memoirs of Geisha a rozhodla se být taky gejšou.

Jdeme na náš první delší výlet. Olina si uvázala bavlněný šátek. Táňka nás učila, jak ho vázat, ale nemůžeme si vzpomenout.

Jdeme cestou, kterou nám prozradil loni Martin. Pak pokračujeme dále do Kronfelzova, Malého Vrbna...

Po cestě najdeme pupavu, kterou jsme zamlada jídávali. Helča to napráskala svejm klukům, tak to chtějí vyzkoušet. Pupava děsně píchá, je to dřina. A pak? Nic moc, jen taková kedlubna. A kedlubny kluci nemají moc rádi.

Cesta je báječná a ani vedro není nijak děsivé. Je tu trochu jako v ráji. Rozžhavená Praha je tak krásně daleko.

První svačinka.

Krásné výhledy. Nejvíc jásá Olina.

Jsme v Kronfelzově. Dlouho předlouho jsem tu nebyl a jsem mile překvapený, jak je to upravená dědinka.

Cesta vypadá docela divoce, Boris to jde celé bosky. Je jako Kopčem, což se ani nedivíme, protože si zrovna čtou na dobrou noc z knihy Lovci mamutů a velice ji prožívají.

Je trochu vedro, Kristus zmizel. Schyluje se k průseru. Boris za chvíli bouchne Helču do lokte, Helča mu to oplatí a nastane průser. Boris se rozzuří a urazí. Dělává to, takže to nikoho moc nepřekvapí.

Bobík exot si chladí hlavu v horském potoce.

Ale Boris se urazil na krev a opět předvádí osamělost prvočísel. Přísně dodržuje vzdálenost mezi sebou a zbytkem té blbé skupiny, se kterou šel na výlet. Jednou jsem kvůli focení zůstal pozadu a Boris mě málem došel, tak se celej vylekal a opravil vzdálenost.

Tanečník na kládách.

Přicházíme do Velkého Vrbna. I to je upravené. Pár chalup, otočka pro autobus, parkoviště, pionýrskej tábor, sjezdovka. Na Paprsek to máme už jen pár kilometrů. Vidina piva a jídla nás popohání. Olina toho začíná mít plný kecky, přestože má jen sandály Keen.

Ten poslední úsek už jde se zarputilým předsevzetím, že kvůli pivu musí dojít.

Pak jsme musel najít Bobíka, uvízl na skládce a prohlížel železnej šrot. A ještě později jsme museli poprosit Bobíka, aby jako vyjednávač šel přemluvit Borise, aby si dal něco k jídlu. Kdyby ho přemlouvala Helča, nešel by. Všechno dopadlo dobře. Kluci si dali polívku frankfurtskou a pak česnekový bramboráky.

Bylo slušné vedro, až mi z toho uschnul šátek na krk.

A pak, tak jak tu bývá zvykem, přišla pořádná přeháňka. Čerstvej a chladnej vzduch byl jak mana.

Dali jsme si v důsledku deště další pivo a Olina krmila Bobíka pivní pěnou. Kdyby to bylo v Austrálii, už by šla do lochu a Bobík do sirotčince. Jiný kraj, jiný mrav.

Volá mě Olina: "Dušo, Dušo, to vyfoť a dej na FB, ať mají v Praze radost."

Bobík je mlsná tlama, tak si vyžmundral jahodovou zmrzku, Boris takové, jak on říká, "sračky", nežere. A místo zmrzky si vyžebral modrou tužku, což se mi líbilo.

Přestalo pršet, a když jsme vylezli ven z Paprsku, sami od sebe se nám nabídli páni, že nás svezou autem do Petříkova. Byli jsme pro. Trošku to s náma drncalo, ale bylo fajn, že nás zavezli na začátek Petříkova. Všechno svěže voní, utíkáme dom.

Po cestě ještě narážíme na buddhistické modlitební praporky. Inu, svět se stává globálním.

A ještě růžová srnka.

Kolem ovčího stáda domů. Tuhle cestu jsem si už jednou dal. Ráno, když jsem si byl zaběhat.

Pak se vsadila babička s Borisem a Bobíkem o desetikorunu, že Boris nedojde na silnici s čistejma nohama a že Bobík nedorazí se suchejma botama. Kluci jsou trochu na prachy, a tak se snažili a zvítězili. Vyhráli každý bůra.

Sudeťáckej hřbitov je krásně udržovanej. Prý je to za prachy nějakýho sudeťáckýho spolku, tak prej proč ne.

V Ostružné je svěže.

Druhý den jdeme na výlet na Šerák a pak přes Keprník a Vozku a Volskou louku. Další náročnej výlet.

Na Šeráku si dáváme gulášovou polívku v chlebu.

Moje holky s mužíkama v pozadí.

Postavíme taky nějaké.

Mám rád ty konstrukce, kdy stačí křivý pohled slunce a mužík s rachotem zahyne. I tento je stejně stavěný.

A prasečí hlava z křemene.

Boris jde zase bosky a Helča a já v pětiprsťákách.

Výlet byl docela náročný, ale Bobík si na konci cesty našel nosála a ozdobil si jím nos.