Kristkův dům
(v Brně)

Děcka, chcete slyšet pohádku? Chcete slyšet pohádku? Chcete slyšet pohádku!!! Sednite si na prdel a poslouchejte, čtěte, koukejte...
Vše se opakuje, odkud vyjdeš, tam dojdeš, půjdeš li dlouho doleva, vrátíš se zprava. Nějak tak by se mohl k tomu, co se tu pokusím popsat, vyjádřit Paulo Coelho, chrlič mouder nesnesitelného obsahu.
Lubo Kristek je jedním z největších žijících surrealistů, ale nejen. Lubo Kristek, sochař, malíř, muzikant, performer... Lubo Kristek se proslavil mohutnými hapeningy již v dobách, kdy dlel kvůli komoušům v zahraničí. Po roce 1989 se vrátil zpět do rodné země. A v happeningových performancích pokračoval dál. A jak je vidět, nikdy nekončí.
Lubo Kristek se narodil za války a dětství trávil na Tišnovské ulici v Brně a jak už to tak podle Coelha chodí, ve svých 75 letech se vrátil zpět. Jen pár metrů od míst, kde trávil dětství. Dům, který pořídil zasvětil té velké životní paralele a vytvořil něco velmi pohádkového, poutavého a... vytvořil úplně nejvíc surrealistickej a úplně nejvíc krásně barevnej a úplně nejvíc vyzdobenej dům jako poctu surrealismu. Brno se tak stává zcela unikátním místem. ač narozen v Brně, žiju v Praze a  trošku Brňákům závidím, ale fakt jen trošku, protože jsme maličká zem a dojet do Brna je záležitost směšných 3 hodin. Budu sem jezdit potěšit oko.
Lubo Kristek se vyznačuje také tím, že po každém mohutném happeningu veřejně prohlásí, že to byl jeho poslední hepáč a další už určitě nevytvoří. No a tak to jde furt dál. I tento poslední je podle něho poslední.

Dům Lubo Kristka skrývá netušená tajemství. A spousta z nich zůstane utajená, protože surrealismus ve své podstatě je tajemnej.

Je před polednem, slunce pere na hlavy všech. Čas se chvěje nedočkavostí. Možná se jen tetelí horký vzduch?

Scéna je tak trošku (a tak to na Lubových hepáčích chodí) připravená, ale jak to bude doopravdy, nikdo netuší.

Jezevčík - mistr zvuku hlídá dělo.

Účinkující se sešli v deset hodin a začíná rozdílení rolí a první instrukce. Také se probírá velmi vágně a rámcově scénář.

Pozor! Vágně a rámcově znamená, že ve skutečnosti je ten scénář velmi přesně zpracovaný a časová osa je k prasknutí napnutá, jediným faktorem, kterej v Lubových scénáři nebývá, je teorie náhody a osudů. Nic není jisté.

A zatímco Lubo s Ivetou zasvěcují účastníky do večerního příběhu, Sisyfos si hodinku, co hodinku na své misi s balvanem vrzne, aby zase vytlačil kámen těsně pod vrchol. Ty jiné, zábavné a důležité vrcholy, se odehrávají dole. (Viz kapky)

Herci Teátra novogo fronta si zapisují pečlivě poznámky ke scénáři.

Po prvních instrukcích nastává chvilka pro občerstvení. A na Jižní Moravě to znamená uzený a víno.

I na hospodu dojde. Je hned za rohem. Čepujou Poutníka. Vedou se řeči. Řeči ve stylu Bohumila Hrabala, který je mimochodem taky Brňák.

Boris s Bibi si čekání na žrádlo krátí četbou krásné literatury.

Odpočinek.

Odpoledne probíhá kostýmovka. Většina z herců již v úborech zůstává až do večera.

Za domem je šatna, masky, oděvy, líčení...

V šatně jménem kotelna. Vysoký stupeň volnosti na Lubových hepáčích umožňuje účinkujícím, že si mohou své kostýmy vymýšlet i sami. Je určen jen směr.

Imigrant si čte.

Druhá instruktáž je již s hudbou. Velký kompars je upozorňován na nástupy podle hudby. A když technika neposlouchá, je potřeba si k ní pokorně poníženě lehnout.

Odpolední občerstvení.

Helča mezi zralými pány.

Foto na vyžádání.

Imigranti z Turecka.

Pytlák hulí. Pytlák neznamená, že by loupil v lesích zvěř, pytlák podle Luba je ten, kdo je obsahem pytle.

Hudební instrukce.

Je těsně před začátkem, přijeli i vzácní hosté z Rakouska.

Čas se sune k začátku.

Je ticho a klid před bouří... Začínáme.

Brno je pod palbou. Střelba, výbuchy, prach, hrůza. Maminka s malým Lubem utíká do bezpečí.

Panika, zmatek a bordel.

Blíží se konec války.

Lidi prchají do krytů.

Je potřeba uklidit zdevastované město, odstranit trosky, kříže, sutiny.

Při odklízení se společnosti zdevastované válkou postaví do cesty obrovský balvan. Tak velký kámen je potřeba odtáhnout někam. Kam? To, jak již v mnoha bájích potvrzeno bylo, nikdo neví. Pravda, jsou i tací, kteří si nalhávají, že vědí, kam s velkým břemenem.

Jenže se společností to je vždycky na levačku. Každej ví, jak je to správně. Ale jen sám za sebe, jakmile se mají dohodnout, ihned se jim do hlav vloudí zmatek a hloupost a kam s balvanem najednou jasné není. Ano, vždycky se najde nějaké špatné místo, kam balvan odvalit.

Boj o světlo, boj o čas. Věčný zápas. Paprsky naděje...

Zápas s časem nohy podráží.

Je po válce, trosky odklizeny, k moci se dostávají komouši, linkujou budoucnost a rozhodujou o osudech lidí.

I Lubova tatínka dostihnou a vláčí ho do vězení.

Malý Lubo přichází, vidí svého tatínka ve spárech moci a pak ho dlouho neuvidí.

Přichází hodný strýček, který se o malého Luba postará.

Ukáže mu tajemný kufr s parukami, líčidly a divadelními proprietami. Lubův osud zpečetěn.

Divadlem uhranut.

Jen takové malé tajemství. Lubova tatínka na happeningu představuje pan Svoboda, a o svobodu přijde.

Jeptišky pletou nekonečnou šálu. Vše, co končí i začíná, hledej jak chceš, ale poznat začátek a konec je velmi obtížné, ba přímo nemožné.

Bláznivá s děckem. Není divu po všech těch hrůzách.

Malá vsuvka. Přišlo hodně diváků.

Na scéně se objevuje Lubo 3. Lubo 2 je ten s kufrem, Lubo 1 byl ten v kočárku. Lubo 3 objevuje kouzlo baletu.

Scénou se line zpěv, zakusující se do člověka a způsobuje husí kůži.

Společnost je donucená svobodně si zvolit nesvobodu. Volby jsou marnost. Každý volební lístek propadá, neb urna je beze dna. Hlas lidu, hlas společnosti vůdce nezajímá. společnosti drž hubu, poslouchej a bav se.

Na pořádek dohlíží policie a lidové milice.

Nejen společnost je čím dál bláznivější a zmatenější.

Přichází velcí.

Shora přísně na lid shlíží, nic jim neunikne.

Surrealistický rej masek.

Lehkost křídel motýlích však společnost necítí. Něco je drtí a ani o tom neví.

Na scéně se objevují těhotné kokony. Velcí motýli splnili svou úlohu a mizí ze scény. Přijdou noví a mladí.

Společnost je čím dál zhýralejší. Chlípný kardinál a transvestita.

Kam až to vše může dojít?

Malí lidé jsou společnosti vytlačováni až na její okraj.

Zhýralá společnost se pomalu a jistě prohýrává ke svému konci. Kdoví kolikátému?

Když přestanou platit jakákoliv pravidla.

Takovej malej armagedónek.

Někteří muži si užívají výsady, že jsou kojeni, ale pro zachování rovnováhy musí někteří být týraní. A ženy se rády toho úkolu zhostí.

Z dálek přichází imigranti se svými zvířaty.

Ano, imigranti, jak současné.

A zatímco společnost se pomaličku propadá až na samé dno, někde tam v pozadí nenápadně a zlehounka se rodí nová mladá a krásná budoucnost.

Stará a zhýralá společnost musí zdechnout, aby mladá a ještě nezhýralá mohla nastoupit.

Bláznivá upaluje svoje dítě. Bláznivá.

Přes všechnu svou bláznivost však si uvědomuje, že to byl čin brutálně blbej, ale je pozdě.

V posledním vzepětí sil se společnost pustí do bláznivého reje. Z nebe je na ně seslaná bouře rohlíků, dítě dohořívá.

Rohlíkové šílenství. Obžerství bývá vždy signálem konce společnosti.

Kanibalisticky se žerou navzájem. Jak to říct slušně? Společnost je v prdeli.

Na scénu přichází malý český muzikant s tou naší písničkou čes...

A je to tu. Společnost hyne.

Přichází něco nového, nadějného, krásného a nevinného.

Z kokonů se vylíhnou noví motýli, krásní a svěží a rovnou, aby neztráceli čas vývojem, přichází na svět těhotní. Hned po vylíhnutí porodí symboly.

Dvě jablka poznání a zlatý klíč.

Rej motýlů osvobozených od symbolů.

I zhýralost upadla, vše je ve psí.

Naděje na obzoru.

Následky obžerství. 600 rohlíku z nebe spadlých.

No a přestože lidstvo je, jak říkával s oblibou Bohumil Hrabal, blbé a pitomé, dovede být i pěkně vyčůrané. Proč se vláčet s obrovským balvanem, do kterého lze zaklít všechno zlo, všechny trable a všechno, co nechceme, proto je balvan tak těžký a jeho odvalení je téměř nemožné, proč nepřesunout jeho tíhu na záda silného zvířete?

Přichází sloni, protože kdo je silnější a kdo má kůži tlustější než oni, tlustokožci. Je to překvapení pro všechny. I pro mýho nikona, protože mi ho chobotem chtěl slon odebrat.

Sloni se rozhlíží kolem, jsou zvědaví, ale netuší, co pro ně lidstvo připravilo.

Sloni jsou silní i zvědaví, ale co si o umírající společnosti myslí, neřeknou.

No jo, kolego, fakt vypadají mrtvě.

Hodní sloni pomůžou.

Obrovský balvan naloží lidé na nevinnýho slona. Osvobodí to lidstvo?

Sloni vědí, že ne, ale alespoň na chvíli bude čas pro zábavu, znovunadechnutí a pokus se polepšit. Společnost ale netuší, že je to jen na chvilku a stejně jako Sisyfose je po prozření čeká znovu najít svůj bavlan a začít ho vláčet na vrchol. A nevědět, že to je na prd, že blavan se zase skutálí až na dno.

Hodní sloni odchází se zátěží lidstva a společnost na malou chvilku osvobozují.

Lubo Kristek verze 4.0 přebírá symboly naděje a...

Zavěsí jablka poznání na strom, který lidem bude připomínat tu odvěkou touhu po poznání, která je uvrhne zpět do chaosu, protože poznání je určeno jednotlivcům, kteří se však na výkladu nikdy neshodnou, protože...

... jak již před léty napsal Jakub Deml: „Je pravda denní a pravda noční. Pravda nemocných a pravda zdravých. Pravda dětí a pravda dospělých. Pravda mužů a pravda žen. Pravda živých a pravda umírajících. Pravda milujících a pravda nenávidících. Pravda šťastných a pravda nešťastných. Je pravda prasete a pravda Jakuba Demla.“

Proto se nikdy ve společnosti dohodnout nelze a někdy zvítězí ta, jindy jiná pravda. A je dobré se zbavit té krásné zátěže, toho balvanu, který nás nutí k výkonům?

Není lepší zkusit verzi pana Voskovce a Lubo Kristka, že ta doba, kdy nám kámen vyklouzne a my pocítíme lehkost a svobodu ducha i těla, se dá využít k radostem a provokativnímu úsměvu? Vždyť znovu tlačit balvan nahoru budeme až zítra, dnes jsme svobodní, protože šutr spadl.

Společnost ještě netuší, že je zase zachráněná. A tak je trochu zmatená a drží se ve stádu.

Ale pochybnosti už se zase rodí. Poselství odchází. Ale pozor, jen za první roh, takže nebude vidět. Zdánlivě. Ale číhá, tak bacha.

Pohádkový happening skončil. Lubo Kristek si vzal slovo a pronesl několik vět.

Symbolický klíček od pohádkového domu surrealismu předává Brnu.

Hraběnka Francesca Gräfin Pilati von Thassul zu Daxberg-Filo della Torre di Santa Susanna, pronese slavnostní řeč.

A odhalí tabulku Kristkova domu.

Milý Lubo Kristku, já ti to zase věřím, že to byl poslední happening a zároveň se už těším na další tvůj zase poslední happening. Přeju sílu a zdraví a těším se. A gratuluju k 75.narozkám.

p.s. Považuju za svou povinnost upozornit, že tahle interpretace, kterou jste právě dočetli, je pouze mou pravdou. Tak jsem to viděl a vnímal já a moje verze se může dost zásadně lišit od verzí jiných. Inu, je přece pravda denní a noč... Ale to už jsem tu psal. Nenechte si sebrat svou fantazii a před stádem ovčím buďte na pozoru a ostražití. I před vlky.