Pásmo studené
(Manaslu potřetí)

„Óm mani padmé húm“ je nejspíš nejznámější a nejoblíbenější buddhistická mantra. Zdánlivě stručná sama samotná dokáže naplnit textově celé CD nosiče a nad jejím překladem či výkladem můžeš promeditovat celý život. Je v ní sice něco o květu lotosu, ale o lotos vlastně nejde, jde o tebe, tvoje nečisté tělo, řeč a mysl a jejich přeměnu na cosi ušlechtilejšího. Chtěl jsem jako připomínku na úžasný výlet pro naší kamarádku Ilonu vyrobit něco vkusného a užitečného do domácnosti. Našel jsem si předlohu, kus pískovce a tesal. Až když bylo hotovo, všiml jsem si, že tam mám nějaké znaky navíc. Určitě to něco znamená, ale nevím, bohužel, co. Snad se nikoho nedotknu, čtu to jako Óm mani padmé húm himbajs.

Kromě nápisů jsou do mani walls umisťovány i kameny s obrázky Buddhy.

Denní koloběh počasí jsme měli většinou takový, že jasné ráno vystřídaly kolem poledne mraky zakrývající horské štíty, navečer bylo už zataženo více, někdy sprchlo, ve vyšších polohách i zasněžilo. Ten krásně připravený popis panoramatického výhledu na „hodněpřessedmitisícovky“ (Himal Chuli 7898 metrů a Nadi Chuli 7871 metrů) s jejich vedlejšími vrcholy, který měl nachystaný jeden z průvodců, zůstal ne zcela využit, protože jsme obcí Syalagaon procházeli právě k obědu.

Jak jsem mohl poznat, tuhle báječnou trojici vyfotili snad všichni z naší výpravy.

Pokračují fotky z trasy kolem vesnice Syalagaon, v níž bylo mimo jiné několik domů úplně zničených nejspíš zemětřesením. Také tu měli restauraci s dobrou kávou.

Momo je místní stravovací fenomén. Těstové taštičky plněné zeleninou (veg), sýrem (cheese) či masem (chicken), vařené v páře nebo smažené, kořeněné speciální momo směsí. Nesmíš se dívat do kuchyně, nebo si představovat ruční výrobu. Živě si pamatuji na Lobuche, naše nejvyšší spaní na treku k Everestu, když kuchyně byla součástí restaurace a kuchař souběžně lepil taštičky a přikládal jačince do kamen. Konkrétně tohle veg momo centrum na fotografii jsme nenavštívili, ale momíčky se sytili pravidelně.

Vedle hovna na plotě solární baron.

Klášter Lho Ribum Gompa je také poškozený zemětřesením, z trhlin kolem rohů a dveří ale zjevně nikdo nešílí. Tady nám vyprávěl Pasang, jak se v roce 2015 po výstupu na vrchol Mount Everestu vrátil s dalšími členy výpravy přes ledopád Khumbu do základního tábora, a když se dal do jídla, přišlo již opakovaně zmiňované zemětřesení. Od Pumori, což je sedmitisícový vrchol na opačné straně údolí než je Everest, přišla lavina a tábor zavalila. Umřeli v ní čtyři Pasangovi kamarádi. On sám byl zraněný a od té doby ztratil čich. Ta historka sama je tak dramatická, že na ní jde jen těžko zapomenout. Že jí vyprávěl zrovna před klášterem, si pamatuji proto, že jsme se pak před vstupem dovnitř zouvali a přitom se shodli, že ve výjimečných případech je ztráta čichu výhodou.

Konečně nezpochybnitelný pohled na Manaslu od Lho. Žádné „tímto směrem možná za oblakem“.

Při odpolední vycházce k jezeru Birendra (tak se jmenovala královská dynastie, než dopadla špatně) jsme jednak narazili na les mužiků, jednak jsme nechtěně zabránili v cestě přes vytékající řeku skupině bharalů (Pseudois nayaur), jimž se tu říká blue sheeps. Jedná se o zvířata plachá, která jsou obvykle fotografována jako rozmazané tečky vysoko na svahu. Proto nás překvapilo, že se nebála, možná se chtěla dostat na stránky WWWiditelného prasete.

Do jezera Birendra stékají vody z ledovce Manaslu, podle kterého jsme stoupali následující den nalehko na aklimatizační výlet směrem k základnímu táboru. Poprvé na treku jsme přelezli hranici 4000 metrů nad mořem. Vedle hořců, v nichž se líně povalovali čmeláci, klouzaly pomalu kusy ledu k jezeru. Za boční morénou na posledním snímku je vidět vesnice Samagaon (3520 metrů nad mořem), ve které jsme spali dvě noci, a z níž jsme pak fotili i svítání nad Manaslu.

Večer pak fried momo jako odměna za námahu.

Tady jdou děvčata s prázdnými nůšemi na sběr. Nejsou to houby, co nesou zpět, ale také se to hodí do domácnosti.

Tak toto je svítání na Manaslu (मनास्लु = Kutang = „Hora ducha“) focené ze Samagaon. Hlavní vrchol je ten zadní, měří 8163 metrů. Je to osmá nejvyšší hora světa, druhá nejvyšší na území Nepálu. To znamená, že se o vrchol s nikým nedělí, jako třeba o Everest nebo Lhoce s Čínou. Na hlavní vrchol vystoupili poprvé 9. května 1956 japonský horolezec Toshio Imanishi a nepálský šerpa Gyalzen Norbu. Bližší, špičatější, východní vrchol měří „jen“ 7895 metrů, ale poprvé byl zlezen o třicet let později v roce 1986. Asi nikoho dlouho tolik nezajímal vedle vyššího souseda. Okamžitě s osvícením ledových polí nastává vypařování a tvorba mraků.

V Samagaonu jsme mimo jiné došli k poznání, že i sprcha při 26°C je ´hot´. Na rozdíl od ostatních míst na trase zde jakž takž fungovala wifina, takže jsme po několika dnech měli zase kontakt se světem. Setkali jsme se tu také s jedním zvláštním děckem, u něhož jsme se nemohli shodnout, zda se jedná o kluka nebo děvče. Protože autor jsem já a oponenta nemám, rozhoduji, že se jedná o děvče jménem Jindžin (tak podobně se představila). Patří k restaurační rodině. Večer zčuněná mikina, nudle u nosu, všude bylo plno jí i podivného gumového kohouta, s nímž si hrála. Jaká to proměna ráno, když vymydlená se tvářila důstojně, smrkala do papírových kapesníků, které pokaždé hned odnesla do koše. Vrcholem byl slabikář, v němž ukazovala a anglicky pojmenovávala písmenka a zvířata. Těžko říci, ve které roli se cítila spokojeněji.

Tady jsou fotky trochu pomíchané s následujícím plánovaným posledním dílem, sněhový poprašek a teplé oblečení napovídá, že přituhuje a blížíme se do opravdové zimy.

Samdo (3875 m) a aklimatizační vycházka v nevlídném počasí.

I když tuto část treku jsem pojmenoval pásmo studené, byly tyto dny asi nejpříjemnější. Sluníčko, teplo akorát, krásné okolí, přiměřené dávkování vzdálenosti a výškových rozdílů. Jen trochu nervozity z toho, jak dopadne finále.

Poznámka: Jak jsem předminule psal, že se Indie posouvá 45 mm za rok k severu, tak jsem našel také zprávu, že je to jen 20 mm. Ale zároveň, že oblast Kathmandu se během zemětřesení v roce 2015 posunula o 3 metry k jihu. Tak se v tom vyznej.

podpis




Takto kauzu okomentovala Zdenča:
Byla to argentinská kachna, která se vydávala za polské hovězí. To byla ale kráva.


Honza tvoří.


Jaromír Soukup: „Oni se jim hekři nabourali do přijímací vysílačky. No, jestli mi rozumíte.“


Semafor slaví letos 60 let a paní Olga Sommerová se chystá natočit film o Jiřím Suchém. Takový projekt ráda podpořím, Jiří Suchý byl vždycky svůj, ať se okolo nás dělo cokoliv. Jeho poetika nás od začátku oslovovala a provází doposud. Slyší na ni mladí - to se mně potvrzuje každým rokem, když jim přináším úpravy semaforských písní. Věřím, že si tento pán a jeho tvorba takovou poctu zaslouží. Pokud jste na tom podobně, přidejte se na hithitu:
https://www.hithit.com/cs/project/5393/jiri-suchy-dokumentarni-film/contributors
Fotka z podzimu 2010 - pan Suchý zpíval v Dělňáku na Jamborové mimo jiné i s našimi studentkami písničku "Tento týden v pátek". Všechny tyto slečny už můžete vidět v nejrůznějších představeních v Brně a v Praze, toto letí!

Dada a spol.

Přátelé,
neustále se něco nového děje a chystá - nejen pro vás ale i pro vaše ratolesti. Už se otevírají výtvarné dětské dílny na léto, na které se děti už můžou hlásit a zároveň je ještě pár posledních míst na některé jarní dílny pro dospělé (pro děti je na jaře ještě možnost nahlásit se po roce na Cameru obscuru do krásné vily Tugendhat!). Také poslední dvě místa na opravdu jedinečnou zážitkovou dílnu v Rumunsku s Jindrou Štreitem. A mnoho dalších akcí v Komoře! Tak tedy vybírejte, ptejte se a hlaste se. Budeme rádi.

Srdečně,
Gabriela Kolčavová

SO-NE 30.3.-31.3.2019
Vila Tugendhat Brno: Vila Camera dětem!
http://www.tugendhat.eu/aktualne/vila-camera-detem-519.html
Jedinečná příležitost strávit víkend a tvořit v prostorách krásné Vily Tugendhat! Během dílny si děti vytvoří vlastní fotoaparáty tzv. camery obscury, které pak využijí k dvoudennímu tvoření ve venkovních a vnitřních prostorách vily Tugendhat. V zahradě pak bude připraveno dvoumetrové překvapení! Program dětské dílny probíhá 30. a 31. března vždy od 10.00 do 17.00 s obědovou pauzou.

TŘI STŘEDEČNÍ VEČERY 13.3/20.3/3.4.2019
KOMORA Brno: VYVOLÁVÁNÍ FILMU/ ZVĚTŠOVÁNÍ I/ ZVĚTŠOVÁNÍ II
Pro nadšence analogové fotografie, kteří se chtějí naučit vyvolat si vlastní film, udělat si z něj svoje první zvětšeniny a naučit se další pokročilé printérské možnosti jako např. práci s multigradačními filtry, techniku nadržování a vkrývání aj.
Více na https://www.facebook.com/fotokomora/.

NE 14.4.2019
KOMORA Brno: DAGUERROTYPIE podle Becquerela
Výjimečná dílna, která se vrací v příběhu fotografie až na samý začátek. Daguerrotypie symbolizuje jednu z nejstarších a nejuhrančivějších fotografických procesů, kdy obraz vzniká v mikro vrstvě přímo na stříbrné destičce. Daguerre ji patentoval s použitím rtuťových výparů k vyvolání obrazu. Jeho současník Becquerel ji o rok pozděj zjednodušil tím, že začal vyvolávat světlem s omezeným spektrem. Tuto bezpečnější variantu si účastníci zažijí a vyzkoušejí s vlastními analogovými fotoaparáty. Každý si odnese vlastní miniaturní daguerrotypii.
Více na https://www.facebook.com/fotokomora/.

SO-NE 11.5-19.5.2019
Šumice, Rumunsko: Příběhy současného Banátu vol. IV
Opravdu ojedinělá příležitost - zážitková fotografická dílna s Jindřichem Štreitem na výjimečném místě!
Letos !ROK KNIHY! Více viz příloha.

TŘI STŘEDEČNÍ VEČERY 22.5./29.5/5.6. 2019
KOMORA Brno: VYVOLÁVÁNÍ FILMU/ ZVĚTŠOVÁNÍ I/ ZVĚTŠOVÁNÍ II
Pro nadšence analogové fotografie, kteří se chtějí naučit vyvolat si vlastní film, udělat si z něj svoje první zvětšeniny a naučit se další pokročilé printérské možnosti jako např. práci s multigradačními filtry, techniku nadržování a vykrývání aj.
Více na https://www.facebook.com/fotokomora/.

5.8. - 9.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření a mnoho dalšího. Úžasnou výhodou Lužánek je možnost často pracovat venku a využívat přímo i lužánecký park.
Cena: 2100Kč

12.8. - 16.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
TVŮRČÍ TÝDEN PRO DĚTI S FOTOGRAFIÍ
I letos je v nabídce dětská výtvarná dílna, která neopomene výtvarné možnosti kresby,malby atd., ale zároveň se zaměří především na práci s fotografickým obrazem, fototechnikami a dalšími světlocitlivými možnostmi tvoření.
2100Kč

19.8. - 23.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
ZUŠ BOSKOVICE
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření, fotografie a mnoho dalšího. Co nám počasí dovolí, budeme pracovat venku.
Cena: 2100Kč

Pokud byste rádi nedostávali tento informační email o tvůrčích dílnách, prosím napište na tuto adresu email s předmětem ODHLÁSIT.

Srdečně zveme na druhou přednášku J. Špačka z cyklu Smích skrze slzy, která proběhne v pondělí 11. března od 17 hodin v sále OVK.

Kurzem oční tvořivosti- herecko- vokální interpretace
Motto-„Stát se může cokoliv-něco se stát musí“./P.Brook./
Termín 5.8.-10.8.2019 / nebo 21.9. -25.9.2019/
www.podsaumburkem.cz
Cílem interaktivního setkání je vyváženost a přirozenost psychofyzického projevu. Posilování šestého smyslu pro interpretační tvorbu. Rozlišování a používání vnitřní a vnější energie. Inspirace existencí v prostoru pro akci. Posílení periferního vnímání, technika projevu podřízená duchovnímu rozměru okamžiku. Výrazové, psychologické a vokální gesto a další. Zábavnou a nenásilnou formou metoda umožňuje objevování skrytých možností i zdánlivě nemožného. Filosofií kurzu je překvapení a síla okamžiku. Není omezen věkově, je vhodný jako příprava pro studium divadelních oborů, stávající studenty, umělce i zájemce jiných profesí, kteří si chtějí pohrát s rozšířením obzorů, či jen tak být a spojit odpočinek s kreativní „prací“.
Kurz je esencí metod a mých dlouholetých hereckých, režijních i pedagogických zkušeností v ateliéru muzikálového herectví na DIFA JAMU BRNO.
Informace o ceně a detailechnahukalka55@gmail.comwww.janajanekova.com/závazné přihlášky
do 10.3.2019/

Vážení a milí, sejdeme se v 19:19 v GALERII ALFA, Žižkova 600,
budova jednoty, II.patro
Paní majitelce galerie tímto děkuji, že nám vyšla vstříc. Tak si tam minimálně dejte dvojku něčeho dobrého
Zde: mapa
Důvod je prostý: v kulturáku se bude promítat zápas Kometa - Sparta a po té film o pádech a vzestupech brněnské Komety. Tak abychom se navzájem nerušili :-)
Kdo preferuje astronomické úkazy a hodlá sledovat přelet Komety Brno nad Bílovicemi, nechť zamíří do kulturního sálu, milovníci tiché hudby se sejdou v Galerii ALfa
Vážení a milí
jsem rád, že vás tentokrát můžu pozvat na skutečnou hudební lahůdku:
Srdečně zvu na Moravské hlasy Jiřího Plocka, velmi netradiční poslechový pořad o moravském folkloru.
Setkáme se v úterý 5. března v 19:19 jako obvykle v obřadce na Těsnohlídkově nám 999
Malá ochutnávka zde:

Jiří Plocek je vystudovaný biochemik, pracoval několik let v akademickém výzkumu. Dále působil jako profesionální hudebník (skupina Poutníci, Teagrass), hudební producent a vydavatel (vlastní vydavatelství GNOSIS BRNO provozoval v letech 1995-2005 ). V letech 2006-2016 pracoval v Českém rozhlase Brno jako hudební redaktor a dramaturg. Jako publicista přispíval do Literárních novin (2007-2009), kde v roce 2008 redigoval stránky věnované umění. Je spoluzakladatelem družstva Kulturní noviny v roce 2009. V letech 2009-2018 byl předsedou představenstva družstva a šéfredaktorem.
Je autorem knih Hudba středovýchodní Evropy (Torst 2003), Kroužení (o Vysočině, hudbě v pohybu a jednom festivalu, MKS Náměšť nad Oslavou 2015), Jazzová odyssea (Galén 2018) a pořadatelem knih Sešlost u Nečasů (k 80.narozeninám Jaromíra Nečase, GNOSIS BRNO 2002), Sušilovské zrcadlo (Folklorum 2005) a Malé příběhy velkých dějin (Kuřim 2018).
srdečně zdraví / Best Regards
Richard Lank

POZOR!!! V ÚTERÝ 12. 3. A VE STŘEDU 13. 3. VŽDY V 19:00
hrajeme v brněnském DIVADLE NA ORLÍ opět hru Václava Havla ZÍTRA TO SPUSTÍME!
http://divadlonaorli.jamu.cz/index.php?a=repertoar-pripravujeme/zitra-to-spustime
Počet repríz se nám krátí, pak je to na programu už jen 24. 4., takže kdo neviděl, ať tam běží, je to dobrý
a hrajeme to moc rádi.

POVEDLO SE NÁM VYJET

minulý týden ve středu na hory, chtěli jsme zkusit Slovensko. Měl to být velký rodinný výlet, nakonec nás jelo jen osm, ale i tak si pochvalujeme! Vybrali jsme si Dolný Kubín a lyžovací areál Kubínská hol'a i z toho důvodu, že tam žijí Ejka se Stefanem.
Vyjeli jsme ve středu před polednem s Kiarou a Vincentem, abychom dojeli za světla. Byli celí natěšení, vezli jsme pro ně vypůjčenou lyžovací výbavu. Otázka "Kdy už tam budem?" se začala objevovat už u Vyškova.Ve Zlíně začal Jerku zlobit brzdič u pravého předního kola a došlo k nucené zastávce na parkovišti u Billy.


Konzultoval to telefonicky s druhým Jirkou a ten prohlásil, že za námi raději dojede a pomůže s opravou, přestože měli s tetou Lucííí vyjíždět odpoledne stejným směrem.
Opravdu přijel a dali se do záchranné akce!


Bylo z toho sice zdržení skoro tři hodiny, ale díky tomu jsme mohli pokračovat dál s větším klidem.
Děti to nakonec statečně vydržely, i když to pro ně muselo být dost hrozný, cesta se vlastně protáhla málem na sedm hodin. Aby to přežily v pohodě, udělali jsme ještě před koncem cesty občerstvovací zastávku v salaši Zázrivá.

Líbilo se jim tam a zbytek cesty už zvládli docela v pohodě. "Kdy už tam budem?" nás sice provázelo celou cestu, ale to se dalo přežít..
Na místě nás čekali Štefan a Ejka, přestože jsme dojeli za tmy. S panem majitelem chaty domluvil Štefan klíče, měli jsme zatopeno, nemělo to chybu. Jányovci nám dokonce pomohli povlíkat pokrývky atd.!! Moc nám to pomohlo, vybalování bylo náročné. Na dětech bylo hned vidět, že se jim tam líbí. Usnuly dost brzo, ani jsem nedočetla kapitolu z knížky O líné babičce. Večer ještě dorazili Jirka s Lucií a mohli jsme tak trochu oslavit úspěšný příjezd do cíle.
Ráno byli Vincent a Kiara silně natěšení, že půjdou lyžovat a svezou se na těch "židlích", co nám jezdily okolo chaty. A nebo taky na vleku...
Postrojili jsme je a začalo vyučování. Rychle zjistili, že se neumí ani zvednout ze země a to je dost rozhodilo. Docela se vztekali, že jim to nejde a Vincent dokonce zahazoval hůlky.


Lucka s Jirkou se chystali taky na školení, takže jsme měli tři začátečníky. Lucka byla ale podstatně klidnější.

První pokus sjet malej kopeček dopadal různě - napravo leží Vincent, nalevo Kiara. Museli se učit vstávat, natočit lyže správně ke svahu, aby se jim to hned nerozjelo a to nebyla žádná sranda. Oba prohlásili, že už v životě nechtějí lyžovat, Vinca zahodil lyže i hůlky a jal se odcházet k chatě. Kiki se projevila jako ochránkyně a chtěla mu lyže donést, ale byl to úkol nelehký. Vrátili jsme se s nimi do chaty s tím, že půjdeme radši na výlet do lesa. Ale asi po půlhodině řekl Vincent, že by to šel ještě jednou zkusit, jestli mu to přece jenom už trochu nepůjde.

Moc to nešlo a opět došlo k zahazování výstroje. Uvařili jsme polívku a přišel třetí pokus. To už něco pochopili a holedbali se, že půjdou na vlek. To samozřejmě pan instruktor Jerka nedovolil, protože pořád ještě neuměli skoro nic, ani moc držet rovnováhu, ale přestávali se bát a dost rychle všechno chápali. Vyšlapali jsme pořádný kus nahoru, to se jim podařilo sjet pluhem s několika přestávkami a tak jsme se rozhodli, že je na těch "židlích" vyvezeme do poloviny svahu. Na lanovce se jim to moc líbilo a nahoře se tvářili, jakože jsou už skoro lyžaři.

Sesun dolů byl docela dramatický, padalo se, vztekalo se, ale cosi pozitivního se dělo. Získávali jistotu a občas se jim podařilo vstát i samostatně. Nejdůležitější výsledek byl ten, že se začali těšit na další den. Okolí chaty posloužilo ještě k vyblbnutí na bobech a podobně.

Druhý den jsme na mapce zjistili, že od půlky kopce se dá vyjet další sedačkou na vrchol, odkud vede modrá cesta, zřejmě jen mírně se svažující a snad i sjízdná pro začátečníky. Riskli jsme to.
Nahoře ale nebylo vidět vůbec nic, byla hustá mlha a měli jsme strach, že tu modrou ani nenajdeme. Navíc tam byl spíš led, než sníh a Vincent prohlásil, že to asi nebyl úplně dobrej nápad. No ale co už na kopci? Museli jsme dolů.
Naštěstí cesta byla docela vycházková, v lese pak bylo i líp vidět, děti jely pluhem, bavilo je to zjevně víc a víc. K první stanici jsme dojeli docela v pohodě, prudký svah dolů pak byl náročnější, ale výsledky se dostavovaly - začali dělat dokonce obloučky pluhem!
Odpoledne bohužel pršelo a tak jsme je nemohli pustit na boby. Došlo na společenské hry, na kterých měli velkou zásluhu Lucka s Jirkou. Byli ochotní hrát Člověče, nezlob se a podobné lahůdky.

Večer přijeli Petr s Katkou, přivezli segedínský guláš a nahradní díly k naražení jedenáctečky Hauskrechta. Mrzí mě, že se nedalo zachytit vyprávění Kiki a Vincenta rodičům o zážitcích, to byla přímo kulometná smršť.
Večer přišli i Štefan s Ejkou, pivo se podařilo narazit a tak jsme mohli pěkně pomudrovat, případně vyřešit různé strécovské i jiné situace.


Ráno nebylo po mlze ani památky, vyjeli jsme se proto rovnou až nahoru, celí zvědaví, kde jsme to
vlastně den před tím byli! Úplně napravo je vidět vrcholek lyžovacího areálu.


Na kopci to byla přímo idylka.


Konečně jsme mohli vidět, kudy jsme v té mlze jeli.


Jen pro snowboardisty to nebylo zrovna ideální, ale zase mohli Katka i Petr vidět svoje nadané potomky,
jak jim to lyžování krásně jde.


Zahlédli jsme dokonce i Tatry!


V zatáčce bylo vidět, že to oba dávají už docela jistě. A tak se lyžovalo už jen s polední pauzou celý den a odpoledne už jezdili tak rychle, že jsem jim skoro nestačila.


Odpoledne Jerka s Petrem provedli drobné opravy interiéru a děti se ještě mohly vyřádit venku,
tentokrát stavěli hrad z ledu.


Byl to výživný prodloužený víkend se slušným výsledkem. Poslední den byla opět mlha, ale ti dva už se vůbec nebáli a sjížděli shora dolů úplně bez pomoci. Lucka jakbysmet. A kašel zmizel!

Dada a spol.