Jingi Wallah
(první část)

Sliboval jsem, že by mohlo tohle prase být zase trošku cestovatelský. No a protože sliby se mají dodržovat a o tom kouzelníkovi, co mění víno za prachy se mi už vůbec nechce psát, tak jdeme na to.
Loni, tak někdy skoro ke konci našeho pobytu v Austrálii jsme si s Helčou a Olinou a taky s Heleninou kámoškou Julií udělali takovej roztomilej výlet. Austrálie je prošpikovaná všelijakejma naučnejma chodníčkama, a okruhama, všecko to mají pěkně pojmenované, většinou je to skoro nevyslovitelné, protože se snaží, když to tak tenkrát posrali, mírně podlézavě aboridžinské názvy. A kromě toho, že se to nedá skoro vyslovit ani zapamatovat, tak to zní i napsaně vypadá hezky.

Mají to hezky značené a vyzná v to i naprostej debil.

Vysvětlí vám, jak to je pralesem a stromama.

Tady tahleta záchodová štětka tu roste všude.

Krocana jsem tu neviděli, ale na výletech všude jinde jo.

I dinsaura slibovali, ale toho jsme jaksi přehlídli. Asi jsme nebyli dost pozorní.

Vstáváme ráno, zase svítí sluníčko, navzdory tomu, že je jejich tuhá zima. Vyháníme děti do školy, Bobíka odvádíme do školky. Bobík už je velkej kluk, zatímco ještě předloni na vždycky ráno vyhrožoval, že bude plakat, až odejdeme a opustíme ho ve školce. Dokonce to bylo tak dramaticky vyděračské, že řekl Olině: “Babičko, ty už můžeš jít, ale tetešek (to jako já děda) tu musí zůstat. A tak navzdory tomu, co jsem psal ve formulářích pro udělení víza, že se budu zdaleka vyhýbat školám a školkám a nebudu je navštěvovat, tak se tu najednou válím s Bobíkem na koberci a s jeho kámošema stavíme hrady z kostek. Skoro si připadám jak Charley ze hry Růže pro Algernon. Ale za půl hodiny už mi Bobík dovolí milostivě vypadnout, když slíbím, že zítra zas.

Pohodlná pěšina v pralesním stínu.

Samé krásné motivy.

Olina dělá kraviny. Olině se tady totiž taky líbí, jen si neumí představit, že by tu žila. Ale, nakonec by skončila v nějaké škole, učila by autistický děti číst, psát, počítat a utírat si hubu po svačince a zvykla by si.

A to už je naše, pro středoevropany, velké překvápko.

Tyhle motivy mě motivujou k focení.

Ještěže existuje ta digitální technika, fotit na filmy, byl bych už zrujinovanej,

A mohutné stromstvo.

Dětí jsme se zbavili, sedáme do auta a míříme směr Byron Bay. Byron Bay je vyhlášený středisko, je sice pravda, že jeho sláva už je poněkud zašlá, poprášená a lehce zprofanovaná. Kdysi v šedesátých a sedmdesátých letech to bylo vyhlášené středisko serfařů, umělců a samozřejmě uživatelům marjány. Postupně se sem natáhla i bohatá chátra, takže je tu k vidění spousta načinčaných baráků a haciend. Město je protkané hustou hotelovou sítí, všude všelijaký obchůdky s jakoby uměleckejma předmětama, ale o tom možná bych raději napsal až v druhým díle.

Tahle zebra mě bavila hodně.

Helča u vyhlídky

Tady jsou surfaři všude, kam se člověk podívá.

A jdeme dál, už jen kousek.

Takže vyrážíme, telefonicky se domlouváme s Julií, sraz na parkovišti v BB. Julia je typickým obyvatelem Austrálie. Přijela na vejlet a zůstala. Vdala se má tu děti a zpátky do Německa se vracet moc nechce. Julia si vzala jako handicap svýho malýho chlapečka do krosničky, je ještě podměrečnej a dá se nosit. Máme s sebou malé svačinky v baťůžkách. Vyrážíme. Je sice pravda, že se tem něco předělává, Australani se fakt starají, ale nakonec jsme nějaké řešení našli vyrážíme na cestu. Je docela horko, tak to v pralese nádherně voní. Miluju tyhle procházky. Je tam spousta objektů k focení. Jsem jako psík, neustále někam odbíhám, fotím a přibíhám. Holky zatím vesele švitoří. Najednou jeden sportovec,který běžel proti nám, nám ukazuje na uschlej strom. No jo, je tam obrovská ještěrka, takovej tyranosaurus, jak se to jenom jmenuje. Ale je to velikánský hovado. Jedna, o hodně menší před nedávnem poškrabala Bibi, když lezla po stromech. Mají prej veliký drápy a nemejou si pracky, takže drápanec od téhle potvory může i hnisat. Právě jsem se šel zeptat Oliny, jak se potvora jmenuje, ale Olina před 14 dny spadla z kolečkové židle na palici a rozbila si ji, takže její encyklopedické znalosti jsou mírně pocuchané a přeházené. Neví to a já taky ne. Možná goanna? Ale mezi Aboridžincema je to hodně oblíbený zvíře, malujou si ho na všecko možný, kreslí je uhlíkem na zeď, často i místní sprejeři to používají, když sprejujou nějakou stěnu.

Tahle pláž se jmenuje Tallow Beach. To asi nebude aboridžinské slovo.

Silnička k majáku.

Zkouším, jestli bych uměl sprejerovat jen stínem a světlem. Asi neuměl

Kovovej kámoš, ale tady v Austrálii mravenci dovedou tak krutě štípat, že jsem ho raději ani nehladil a jen jsem si ho vyfotil. Tohle taky chtělo makro, ale to jsem si nechal v Česku.

A tak nad tou goannou, nad tím divným varanem jen obdivně ácháme. Stejně je to prdel, že najednou v přírodě, jen tak vidíme zvíře o kterém jsme se buď učili nebo něco víme, je to pro nás exotika, a přitom si je klidně můžeme prohlížet v zoologickejch zahradách zblízka a pořádně a čučet na ně v televizi. A v tom je to divný, že najednou tu potvoru vidíte v lese přímo tam, kde patří. Mrcha se nám líbí, fotím ji teleobjektivem, ale chtělo by to třístovku, tu ale mám doma, protože je těžká jako prase. Když jsou kolem další turisté, hned je na toho brontosaura upozorňujeme. A jdeme dál. Naše cestička se najednou vyloupne z pralesa a my vidíme na krásné modré moře, Všecko tu voní, přidává se nepatrně i mořská vůně. Stojíme uchvácení a schvácení. Je tu krásně. Za chvilku se před náma objeví slavný maják. Ještě nevíme, co nás čeká, ani to netušíme, tak to tak nechám a prozradím to v druhém díle tohoto fejetonku.

Kuk.

Mně se tu fakt líbí.

A protože je to takovej výběžek, poloostrůveček, tak se dá fotit na obě strany moře.

Opuštěný lodičky vypadají smutně, ale stejně bych si to chtěl někdy zkusit. Jen pro ten pocit, že nikdo nikde a jen horizont.

Goanna se prý může dorůst velikosti až dva metry. Ta naše byla jen půldruhýho metru. Prostě ještěrka, na kterou nepotřebujete makro-objektiv.
A ještě něco, nejen že si Olina nepamatuje jméno té ještěrky, ona si dokonce ani nepamatuje, jak se jmenuje ten malej kluk od Julie. Začínám být zděšený, koho se u nás doma budu ptát, když tam bydlíme sami dva?

Maják na nejvýchodnějším místě celé Austrálie.

O něm a dalších blbinách napíšu příště.

Záviděnihodná erekce

  • Na severu Španělska vědci nedávno objevili v jantaru zalitý druhohorní hmyz, obalený pylovými zrnky. Datování nálezu do doby před 110-105 miliony let z něj dělá nejstarší známé opylovače. Vědcům tento objev poskytuje jakési okno do počátků spolupráce rostlin s hmyzem.
  • Novorenesanční budova Národního muzea v Praze na Václavském náměstí vznikala v letech 1885 – 1890. Slavnostně pak přivítala první návštěvníky 18. 5. 1891. Hlavním projektantem byl známý architekt a také restaurátor Josef Schulz (1840 – 1917). Protože budova nebyla během doby své existence nikdy celkově rekonstruována a navíc byla i poničena v roce 1968 při okupaci sovětskými vojsky, bylo rozhodnuto o její opravě. Od loňského července je tak tato budova Národního muzea uzavřena a k jejímu znovuotevření má dojít v červnu 2015. Kromě nutných oprav v exteriéru i v interiéru budou zastřešena nádvoří, zpřístupněna vyhlídková kopule a má být postaven i tunel do budovy bývalého Federálního shromáždění, která Národnímu muzeu rovněž patří a kde v současné době provádí své výstavy.

  • Dal jsem si týdenní hladovku.
  • Příjemná a velmi levná činnost.
  • Doporučuju
  • Byli jsme na Noci literatury. Bylo to skvělé. Dokonce nás to donutili jednu kniho PAPÍROVOU!!! koupit.
  • Téměř ke konci hladovky na mě Olina nastražila na hajzlu past. Přemístila při úklidu hajzlštětku na poličku nad mísu a když jsem splachoval, skočila mi ta svině na ksicht. Tedy po pravdě řečeno, moc příjemné to není.
  • A při té příležitosti jsem si vzpomněl na jeden starej vtip, jak si policajt koupil záchodovu štětku a kolegové se ho ptají, jestli jako dobrý a on smutně poznamenal: Abych pravdu řekl, toaletní papír byl lepší.

 

australia


australia

Surreálný inspektor Zrzek

Olina po vítězství Slováků v hokeji:
" Dneska bych nechtěla být v Praze Slovákem "

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player



Ateliér Josefa Sudka
ROBERT V. NOVÁK - DRUHÁ ČÁST - Výstava fotografií (do 21.6.2012)
Galerie Moderna
Josef Váchal „Přírodopis strašidel“ (do 10.6.2012)
Galerie Václava Špály
RUDO PREKOP: " Dva v jednom" (do 24.6.2012)
Souhrnná výstava fotografií významného autora tzv. Slovenské nové vlny.
GATE Galerie a informační centrum
FRANCIS BACON & BOHUMIL HRABAL (do 22.7.2012)
Dílo světoznámého irského malíře Francise Bacona nebylo doposud v Praze nikdy uceleně představeno.
Pražský hrad
Jan Reich – Fotografie (do 19.8.2012)
Životní příběh fotografa narozeného roku 1942 v Praze.
Zámek Troja
Emil Filla (Ze sbírek GHMP) (do 4. 11. 2012)

Michael Cunningham: Vzorové dny
V první části triptychu sledujeme dospívání brooklynského chlapce: po tragické smrti svého bratra v tiskařském stroji vnímá nejen New York průmyslové revoluce, špíny a otrocké rasoviny, ale také jeho převtělení do Catherine, kterou si měl vzít. Střední část nás posouvá o sto let vpřed, kdy velkoměsto vnímáme očima jiného outsidera, černošského policejního psychologa Simona, který zkouší pochopit motivaci mladistvého teroristy. V závěrečném příběhu se postapokalyptické velkoměsto stává dějištěm vzplanutí milostného citu mezi androidem a mimozemšťankou na důkaz toho, že láska je bez ohledu na aktéry i okolí stále možná. Trojjediná próza spojující odlišné žánry je oslavou pěšáků v megapoli planety, důkazem pokroku i úpadku civilizace sužované děsem z terorismu. Důmyslnou postmoderní hrou, klenoucí se v prolnutí postav nad různými obdobími, „provází“ poezie Walta Whitmana.

Šedesáté osmé narozeniny oslavil slovenský zpěvák Peter Lipa nahráním nového alba. Jmenuje se prostě: Lipa 68. Po úspěšném platinovém albu Lipa spieva Lasicu nová deska směřuje do nových vod. Tematicky nese album Lipa 68 prvky blues a jazzu, ale najdeme na něm i nové elektronické zvuky, pod něž se podepsali dva producenti Peter Lipa ml. a Ľubor "Umělec" Priehradník. 



  • „Logika „černé labutě“ činí to, co nevíme, daleko důležitějším než to, co víme. „Černou labuť“ můžeme totiž mnohdy způsobit nebo prohloubit právě tím, že ji nečekáme.“ (Nassim Nicholas Taleb: Černá labuť)

  • Kina:
    21.5. – Aero – Rozchod Nadera a Simin (režie: Asghar Farhadi, Írán, 2011, 120 min. Drama) (Nader a Simin stojí před osudovým rozhodnutím: zatímco žena chce opustit Írán spolu s jejich dcerou, manžel nechce a nemůže, stará se totiž o nemohoucího otce. Do partnerského sporu však vstoupí ještě tragičtější událost, jež se promítne do životů mnoha lidí. Snímku, který ukazuje každodenní život v současném íránském městě, se s mimořádnou přirozeností daří pohybovat v blízkosti hrdinů, nevyužívá toho ale k laciné melodramatičnosti. Postavy pozoruje s pochopením i nestranností a nebojí se ukazovat jejich problémy ze všech stran. Hrdinové zde nejsou hnáni zlými úmysly, spíše se dostávají do vleku okolností nebo je pohání touha po tom, co v jejich očích vypadá spravedlivě. Spory nejsou uměle vyostřovány, a přesto v sobě nesou velké napětí, možná i proto, že na konci proti sobě nebudou stát vítězové a poražení, ale lidé, kteří bez výjimky zůstanou poučeni i poznamenáni.) (18:00)
    22.5. – Aero – Temné stíny (režie: Tim Burton, USA, 2012, 113 min. Horor) (V roce 1752 vypluli Joshua a Naomi Collinsovi se svým synem Barnabasem lodí z anglického Liverpoolu, aby začali nový život v Americe. Ale ani oceán jim nepomůže v tom, aby unikli záhadnému prokletí, které jejich rodinu pronásleduje. Uplyne dvacet let a Barnabasovi leží svět u nohou - tedy aspoň město Collinsport ve státě Maine. Majitel panství Collinwood - Barnabas je bohatý pán, má moc a je to notorický playboy…dokud neudělá zásadní chybu - zlomí totiž srdce Angelique Bouchard . Angelique je čarodějnice každým coulem. Přichystá mu horší osud, než je samotná smrt: promění ho v upíra a pak ho upálí zaživa. O dvě stě let později se Barnabas nechtěně dostane ze své hrobky a přichází do naprosto jiného světa roku 1972. Vrací se na panství Collinwood a zjistí, že z kdysi velkolepého panství jsou dnes jen ruiny. Zbytku rozpadlé rodiny Collinsů se daří o něco lépe, každý skrývá své temné tajemství.) (20:30)
    24.5. – Aero – Hrabě Ory (režie: Bartlett Sher, Fra, 2011, Hudební) (Hlavní roli v této Rossiniho úchvatné komedii, která bude mít v Met premiéru, ztvární vynikající zpěvák belcanta Juan Diego Flórez. S mezzosopranistkou Joyce DiDonato, která zpívá kalhotkovou roli Isoliera, soupeří o lásku osamělé hraběnky Adèle v podání Diany Damrau. Bartlett Sher, který v Met režíroval výjimečně úspěšné inscenace Lazebníka sevillského a Hoffmannových povídek, říká: "Láska je v opeře nebezpečná. Mnozí kvůli ní dojdou k úhoně, což může být velice vtipné a zároveň bolestné. Rossini zachycuje oba tyto póly v naprosto jedinečném hudebním zpracování.") (18:45)
    25.5. – Aero – Železná lady (režie: Phllida Lloyd, VB/Fr., 2011, 105 min. Biografický) (Bez kompromisu… Margaret Thatcherová, neobyčejná a všestranná žena, která dokázala, že vysoká politika není jen výsadou mužů, se jako první žena stala premiérkou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Svým nekompromisním přístupem k politickému, ale i osobnímu životu, získala přezdívku Železná lady. Film ukazuje Margaretino jedenáctileté působení v pozici předsedkyně britské vlády, její neústupnost a rozhodnost, ale i to, jakou cenu zaplatila za politický vliv a moc.) (18:00)
    25.5. – Aero - Máme Papeže! (režie: Nanni Moretti, It./Fr., 2011, 104 min. Drama) (Z balkónu baziliky svatého Petra zazní slavnostní: Habemus papam! Co vše ale muselo předcházet volbě nové hlavy katolické církve, koho kardinálové zvolili po smrti papeže za svého dalšího zástupce, který se z nejasných důvodů odmítá ujmout nové funkce, proto je do Vatikánu povolán psychiatr, o tom všem inteligentní a humornou formou vypráví film Máme papeže! v režii předního italského herce, režiséra a producenta Nanni Morettiho, jenž se zde také spolupodílel na scénáři.) (20:30)
    26.5. – Aero – Hugo a jeho velký objev (režie: Martin Scorsese, USA, 2011, 126 min. Dobrodružný) (Hugo Cabret je neobyčejný kluk, který po otcově smrti žije na pařížském vlakovém nádraží u strýce alkoholika, jenž tu pracuje jako seřizovač nádražních hodin. Po tátovi Hugo zdědil vynalézavost a robota s klíčovou dírkou ve tvaru srdce, který možná ožije, pokud se do ní vloží ten správný klíč, a předá chlapci otcův vzkaz. Alespoň v to doufá. Neutišitelná zvědavost přivede Huga k nerudnému prodavači mechanických hraček a od něj i k jeho chráněnce, která, ač je to neuvěřitelné, drží v rukou klíč k rozluštění Hugovy životní záhady.) (18:00)
    26.5. – Aero – Trainspotting – poslední zastávka (režie: Danny Boyle, VB, 1996, 94 min. Krimi) (Temný příběh o drogách, kamarádství a zradě v britské černé komedii.) (Další snímek tvůrčího tria, skládajícího se z režiséra Dannyho Boylea, scénáristy Johna Hodge a producenta Andrewa MacDonalda, si získal ještě větší celosvětovou popularitu než předchozí Mělký hrob. Ve vyprávění hlavního "hrdiny", asociálního mladíka Rentona, se odkrývá bizarní svět revolty proti současné konzumní společnosti. Renton a jeho skotští přátelé jsou totiž narkomané, jejichž jedinou starostí je sehnat další dávku. Jenže "skutečný život" smutné protagonisty "semele" a změní. Někteří nepřežijí, z jiných - jako například právě z Rentona - se stanou "normální" lidé. Epizodické vyprávění vytváří zvláštní mozaiku, z níž se velmi působivě vynořuje pochmurný obraz jedné "ztracené" generace. Snímek těží z tradic britského civilismu a dokumentárních filmů se sociální tématikou, ale zároveň je radikálně inovuje pomocí surrealistických hříček, černého humoru, dynamické kamery, střihu a charakterizace hlavních postav. Režisér Boyle svým pozorováním světa z nevšedního (a generačně vypjatého) úhlu opět provokuje měšťáckou společnost. Svým filmem jako hozenou soubojovou rukavicí políčkuje standardní středostavovskou morálku a tradiční hodnoty. Zároveň si postupně získává u nejmladšího publika přívlastek kultovního režiséra –důležitou roli v tomto procesu hraje hudební složka filmu, obsazená právě kultovními jmény anglosaské scény 80. a 90. let.) (18:00)
    22.5. – Oko – Nebezpečná metoda (režie: David Cronenbert, 2011, Kan./VB/Něm./Švýc., 99 min. Drama) (Curych, 1904. Psychiatr Carl Jung (Michael Fassbender) žije se svou těhotnou ženou Emmou (Sarah Gadon) v nemocnici Burgholzli a na prahu třicítky stojí na počátku hvězdné kariéry. Inspirovaný prací Sigmunda Freuda (Viggo Mortensen) chce na mladé pacientce, u níž byla diagnostikována hysterie, vyzkoušet experimenální léčbu zvanou psychoanalýza. Léčba Sabiny Spielrein (Keira Knightley) je úspěšná a Sabina v hovorech s Jungem přiznává, že v dětství byla ponižována a bita autoritativním otcem. Jung tak odhaluje rušivý sexuální element, který ovlivňuje její dysfunkci, což podpoří jeho teorii o propojení sexuality a emočních poruch.) (18:00)
    23.5. – Oko – Musíme si promluvit o Kevinovi (režie: Lynne Ramsay, VB/USA, 2011, 112 min. Drama) (Eva (Tilda Swintonová) se kvůli svému synovi vzdá nadějné kariéry, ale již brzy po porodu zjišťuje, že v jejich vztahu není něco v pořádku. Kevin (Ezra Miller) se od raného věku agresivně vymezuje vůči svému okolí a především vůči své matce a jeho nenávist v pubertě kulminuje v nejvyšším zločinu vraždy. Ani ve vězení jej však matka neopouští a vzájemný vztah plný nepochopení, zklamání, nenávisti… a lásky… tak pokračuje dál.) (18:00)
    22.5. – Evald – Konečná uprostřed cesty (režie: Andreas Dresden, Něm./Fr., 2011, 110 min. Drama) (Drama vypráví příběh ze života čtyřicátníků. Simone a Frank se právě se dvěma dětmi nastěhovali do nového domu a v tu chvíli se dozvídají tragickou zprávu: Frank má rakovinu a je smrtelně nemocen. Tato událost zcela změní praktický chod domácnosti, vztah členů rodiny k otci a pohled na to, co je umírání, láska a sebeobětování. Režisér analyticky s citem pro detail sleduje průběh nemoci a nevšedně pohlíží na tabuizované téma - smrti a umírání. Civilní snímek zachycuje obyčejné i dramatické situace, ve kterých nechybí optimistický náboj.) (16:00)
    26.5. – Evald – Soukromý vesmír (režie: Helena Třeštíková, 2011, ČR, 83 min. Dokument) (Dějiny jedné rodiny zaznamenala Helena Třeštíková ve svém zatím nejdelším časosběrném projektu. Film Soukromý vesmír natáčela 37 let a zachytila tak v ohromující šíři život členů jedné obyčejné české rodiny od 70. let až do současnosti. Helena Třeštíková začala sledovat s filmovým štábem svou kamarádku Janu v roce 1974. Jana tehdy čekala první dítě s manželem Petrem a právě život jejich syna Honzy je osou tohoto filmu. Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života.) (17:00)
    26.5. – Mat – Lidice (režie: Petr Nikolaev, ČR/Pol., 2011, 110 min. Válečný) (Příběh obyčejných lidí, kteří se náhodou připletli do cesty dějinám.) (20:30)
    27.5. – Mat – Perfect Days – I ženy mají své dny (režie: Alice Nellis, ČR, 2011, 108 min. Komedie) (Celý příběh začíná čtyřiačtyřicátými narozeninami Eriky, která sice nedostane největší kytici, jakou si dovede představit, zato ale pěkné přáníčko od své bývalé švagrové, trapný vzkaz v rozhlasovém pořadu od bývalého manžela, krém na vrásky od homosexuálního kamaráda Richarda a dárkový striptýz od své nevyzpytatelné matky. Přáníčko si doma vystaví, při vzkazu se - ač sama sebe proklíná - dojatě rozpláče a dárkového striptéra jí okamžitě přebere Richard.)
    22.5. – Ponrepo – Zabíječ ovcí (řežie: Charles Burnett, USA, 1977, 83 min. Drama) (Obrazy ze života v černošské chudinské čtvrti doprovázené songy špičkových zpěváků.) (17:30)
    21.5. – Světozor – Dokumentární pondělí – Island – rodinná dovolená (režie: Šimon Caban, ČR, 2004, 74 min. Dokument) (Stará pravda, že není důležité kam, ale s kým cestovat se potvrzuje i v tomto dokumentárním filmu předního českého scénografa, choreografa a režiséra Šimona Cabana „Island-rodinná dovolená“. Úmyslně zavádějící název nebezpečně připomínající home-video naopak vystihuje filmařsky atraktivní dobrodružné cestování přátel, při kterém rodina rozhodně není překážkou, v komfortu terénních vozidel v nekomfortním islandským vnitrozemím.) (20:45)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    22.5. – Agharta – Hot Line (21:00)
    23.5. – Agharta – Ondřej Kabrna trio (21:00)
    24.5. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
    25.5. – Agharta – Matej Benko Quintet (21:00)
    26.5. – Agharta – Balzar Robert Trio (21:00)
    22.5. – Balbínova poetická hospůdka Ivan Hlas trio (20:00)
    24.5. – Balbínova poetická hospůdka – Vladimír Merta (20:00)
    25.5. – Balbínova poetická hospůdka – Ivan Gutiérrez & Madera & To Portugal (20:00)
    21.5. – Blues sklep – The Blues Stones (21:00)
    22.5. – Blues sklep – Smutný SLymák (21:00)
    25.5. – Blues sklep – Super Blues Night X.: Frank Morey Trio (21:00)
    26.5. – Blues sklep – Eric Staglin & the Juke Joint Heroes (21:00)
    18.5. – Blues sklep – Letouni Soumraku – Blues Band (21:00)
    19.5. – Blues sklep – Tony Viktoria Group (21:00)
    21.5. – Jazz Dock – František Kop Quartet (22:00)
    22.5. – Jazz Dock – Jamie Marshall Band (22:00)
    23.5. – Jazz Dock – Afropean project (22:00)
    24.5. – Jazz Dock – Tara Fuki (19:00)
    21.5. – Jazz klub Ungelt – Hanelle Blue´s Band (21:15)
    22.5. – Jazz klub Ungelt – Petr Zeman Jazz Quintet (21:15)
    24.-25.5. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    26.5. – Jazz klub Ungelt – Petra Studená and Big Fun (21:15)
    27.5. – Jazz klub Ungelt – Hanelle Blue´s Band (21:15)
    21.5. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    22.5. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    23.5. – Jazzboat – Nika Diamant and Voxtory (20:30)
    24.5. – Jazzboat – Stan the man (20:30)
    25.5. – Jazzboat – Petre Ernyei Quartet (20:30)
    26.5. – Jazzboat – Julius Baroš Quartet (20:30)
    27.5. – Jazzboat – Svatobor Macák Quartet (20:30)
    23.5. – Lucerna music bar – Quantic (20:00)
    27.5. – Lucerna music bar – SIX60 (20:00)
    21.5. – Stará Pekárna, Brno – Sarah & The Adams (20:00)
    22.5. – Stará Pekárna, Brno – Lav-Lav (20:00)
    23.5. – Stará Pekárna, Brno – Phil Shoenfelt & Pavel Cingl (20:00)
    24.5. – Stará Pekárna, Brno – Crazy Lazy (20:00)
    22.5. – Reduta – Jana Koubková Quartet (21:30)
    23.5. – Reduta – Vít Švec Trio (21:30)
    25.5. – Reduta – Tonny Blues Band & Kaia Brown (21:30)
    26.5. – Reduta – Senior Dixieland (21:30)
    21.5. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    22.5. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    23.5. – U malého Glena – Jamie Marshall & RadekH lávka  (21:30)
    24.5. – U malého Glena – Rene Trossman Band(21:30)
    25.5. – U malého Glena – M.K. Band featuring Petra Brabencová (21:30)
    26.5. – U malého Glena – Miriam Bayle Band (21:30)

    Kluby - cizina:
    21.-23.5. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Brian Blade & The Fellowship Band (19:00, 21:30)
    21.5. – Blue Note New York, USA – Mark Murphy (20:00, 22:30)
    24.5. – Twins Jazz, Washington, USA – Rodney Richardson  (20:00, 22:00)
    24.-26.5. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Lee Ritenour / Dave Grusin and friends (18:00)

    Hudební festivaly:
    do 3.6. – Mezinárodní hudební festival Pražské jaro (info: http://www.festival.cz/)

  • Tanec a experimentální divadlo:
    23.-24.5. – Alfred ve dvoře – Tanec magnetické balerínky (Pohybová retroexprese.) (20:00)
    21.5. – Divadlo Ponec – A je to (Divadelní inscenace volně navazující na předchozí dílo Jana Bárty Wacht even!) (20:00)
    22.5. – Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance – Found & Lost (choreografie: Charlotta Öfverholm) (Fyzické, poetické a humoristické dílo pro silné ženy.) (20:00)
    24.5. – Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance – Kolik váží vaše touha? (choreografie: Tereza Ondrová) (V inscenaci, která zkoumá témata krásy, přetvářky a naplnění, vystoupí společně čtyři tanečnice a pět hudebníků, kteří jsou na scéně po celou dobu představení. Dílo je tedy zároveň živým koncertem, je výsledkem vzájemného organického působení pohybové a hudební složky. “Smyslem projektu je proniknout do tajů našich tužeb. Přijít na to, co skrýváme. Od léta jsme vážily naše touhy a samy jsme zvědavé, kolik vlastně ve výsledku váží,” říká s nadsázkou tanečnice a choreografka Tereza Ondrová a Veronika Kotlíková dodává otázku: “Ptáme se na to, jak lze ukrýt tělo a duši v době všeobecné honby za dokonalostí.”) (20:00)
    25.-26.5. – Divadlo Ponec, hostuje SKUTR – Muži (režie: Adéla Laštovková Stodolová) (Jak si v dnešní době žijí muži? Není toho na ně někdy moc? Když se v mužích probudí zvířata, volání smečky se nedá odolat. Šest mužů se vydává na cestu do divočiny, aby našli odpovědi na ty nejniternější otázky. Vyrovnávají se tam se svými problémy a především sami se sebou. Stagnace, potlačená agrese, homosexualita, víra nebo nepřítomný otec.. Pořád je co řešit. Přitom jen fakt, že se muž stane otcem, je důvod k tomu být na sebe hrdý. Přestaňme se tak konečně koukat na muže s předsudky, které nám vštěpuje naše společnost. Divadelní představení na pomezí mnoha žánrů je inspirováno skutečnými příběhy mužů.) (20:00)
    22.5-25.5. – Duncan centre – 20 let Duncanu (9:00)
    23.5. – Experimentální prostor Roxy – PREMIÉRASilnice (Inscenace na motivy filmu Silnice Federica Felliniho o světě klaunů na periferii, o naivitě i buranství, fantazii i beznaději, naději i štěstí. Barvité a poetické felliniovské obrazy. Cirkus na cestách za nadějí, co žije z prachu cest.) (20:00)
    25.5. – Experimentální prostor Roxy – Kabaret Falešná kočička (Komorně-revuální pořad s mezinárodní účastí, dekadentními prvky a salonní atmosférou.) (19:30)
  • Festivaly tance a experimentu:
    do 26.5. – Kunsten Festival des Arts Brusel, Belgie (info: http://www.kfda.be/)
    do 26.5. – Street for Art, Praha (info: http://www.jizak.info/streetforart/)
    26.5. – Mezi ploty 2012, Praha (info: http://www.meziploty.cz/
  • Divadla:
    21.5. – Činoherní klub – Osiřelý západ (režie: Ondřej Sokol) (Příběh lásky bratrů Valena a Colemana, kteří se uměním mučit jeden druhého chtějí zapsat do Guinessovy knihy rekordů.) (19:30)
    22. a 26.5. – Divadlo ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    25.5. – Divadlo ABC – Joseph Heller: Gold za všechny peníze (režie: Ondřej Zajíc) (Chcete-li za každou cenu pracovat v Bílém domě, může z toho být pěkná komedie. Jevištní zpracování jedné z knih amerického kultovního spisovatele. Humoristický román s autobiografickými prvky skutečně začíná nabídkou z Bílého domu. Dostává ji spisovatel a univerzitní profesor ve středních letech a pořádně se mu z ní zatočí hlava.) (19:00)
    23.5. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
    21.5. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen. Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (19:00)
    22.5. – Divadlo Ungelt – Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech (režie: Zdeněk Dušek) (Strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději.) (19:00)
    23.5. – Experimentální prostor Roxy – PREMIÉRA Silnice (Inscenace na motivy filmu Silnice Federica Felliniho o světě klaunů na periferii, o naivitě i buranství, fantazii i beznaději, naději i štěstí. Barvité a poetické felliniovské obrazy. Cirkus na cestách za nadějí, co žije z prachu cest.) (20:00)
    21.5. – Švandovo divadlo na Smíchově – Kurz negativního myšlení (režie: Daniel Hrbek) (Divadelní adaptace pozoruhodného norského filmu v sobě spojuje prvky psychologického dramatu se sarkasticky černou komedií.) (19:00)
    24.5. – Švandovo divadlo na Smíchově – Kdo je tady ředitel? (režie: Daniel Hrbek) (Divadelní adaptace filmového scénáře Larse von Triera.) (19:00)
    24.5. – Švandovo divadlo na Smíchově – Zpověď masochisty (režie: Martina Schlegelová) (Politicky nekorektní kabaret Romana Sikory, který rozpoltil českou divadelní kritiku, vzbudil nadšený ohlas u diváků a byl okamžitě s úspěchem uveden i v Berlíně a Paříži.) (19:00)


KLEMENTŮV SAMOZNAK

speciální pozdrav pro pánečka

 

 

 

V PIVOXU NATÁČELA

smíšená Kantiléna. Po vyslechnutí jejich provedení písně „Novému ránu“ na koncertě v Konventu Milosrdných bratří, jsem se svobodně rozhodla, že je chci taky na CD.


Natáčeli jsme ve středu, 16. května (mimochodem přesně v den krásně kulatých narozenin Maskota CKK Bandu tetiny Jany Beránkové)

 

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

20. 5. 2012 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš