prase č. 32/2012

Trochu zahejbu s časovým gulášem. Naše australské putování skončilo a už jsme zase doma. Měsíc se zdá, že není nijak moc dlouhý, ale z optimálního hlediska lze bez zardění prohlásit, že je to akorát.

Brisbanská galerie

Dojídáme zbytky

Už víckrát ne, už víckrát ne. (Havran - E. A. Poe)

Samozřejmě, že je s tím spojené i dojemné loučení s vňoučátkama a Helčou, ale tak to prostě chodí nejen na řece Kongo ale i na řekách Evans, Richmond nebo Clarence…

Loučení.

První pokus (Bea bude Borise srát).

V sobotu jsme si nabalili svých pět švestek, trochu se nám zapotily oči při objímání s vňoučátkama, ale naštěstí tam zrovna měli kamarádku Paču, a tak se oblíkli do neoprénu a šli lozit na stromy. Já vím, vypadá to divně, že si děti oblíknou neoprén na stromy, jenže to bylo trošku jinak, Chystali se totiž, že budou surfovat, a to se tady v Austrálii dycky dělá v neoprénu. Hlavně taky proto, že tu přece vládne zima. V první vlně prchly holky a pak se přidali i kluci. A až za nimi vyrazí ještě Milan a Christian, slezou ze stromů a půjdou surfovat. Ani jsme si nestihli to dojemný loučení vyfotit. Ale naštěstí byly holky na Borise a Bobíka hnusné, tak se oba vrátili a Helča Borisovi napsala výhružný dopis pro holky, protože Bea ráda Borise nasírá a nebrala by ústní vzkaz od maminky vážně, tak dostal Borisi písemný elaborát s jakousi hrozbou. Jestli to pomohlo, nevíme, protože jsme mezitím stihli odjet směrem na Prahu. A taky nafotit ještě Boríska a Bobíka. Po 150 kilometrech jsme se stavili u nějakýho odpočívacího nákupního místečka, dali si dobrý jídlo, nějaký kebaby a salát a cosi v těstě. A pak taky dobrý kafe a šli se vyčůrat. Jsme už zvyklí, že tu v Austrálii jsou skoro všecky hajzly voňavý a čistý, tak jsme očekávali standard australský. Obešli jsme budovu dookola, ale nějak se nám nepodařilo najít to hajzlový mísečko a na další pátrání jsme neměli ani čas a možná ani náladu, jakoby s tím ale ti chytří Australánci počítali, tak v jednom místě byl milosrdně odstraněný drátěný plot a k čůrání se nabízela hebce ukrytá mýtinka. Tenhle přírodní hajzlík byl určitě jeden z nejvoňavějších za všecky naše pobyty. Sedáme do auta a jedeme dál.

Boris dostal výhružný dopis pro Beu, aby ho neštvala. Asi to nepomůže.

Vítá nás Brisbane. Napadá mě, že vlastně ani nevím, jestli je to ta Brisbane, nebo ten Brisbane nebo dokonce to Brisbane. Ať je to jak je to, je to sympatické město, kde všichni pobíhají, jezdí na kole, potí se a usmívají. Je to město potrhlých běžců. Použili jsme pro navigaci chytrej telefon a offlajnové mapy. Moc se osvědčily, přestože jsou někdy při počítání ideální cesty zarputilé. Někdy se to dalo vysvětlit tím, že je tam někde novej kruhák nebo nábližka z nového kusu dálnice, ale někdy to bylo skoro na palici. Třeba ráno v neděli, kdy jsem jeli na letiště - s touto cestou totiž máme spojený loňský adráček, kdy nám začalo hořet auto a ještě jsme zabloudili, protože Helča si našla nějakou lepší cestu a pak jsme se ztratili. Nakonec nás zachránil nehořlavý taxik, kterej si nás do pěti minut vyzvedl, a úslužný Ind v obleku nás naložil, sám naházel do kufru zavazadla a pár minut před odletem nás vyhodil na správném místě za 30 dolarů i s poklonou úslužnou. Ale to bylo loni. Letos to bylo bez dobrodrůža.

Ozdoba na hajzlech v Byron Bay.

Zadek kavárny.

Typické australské zátiší.

O tom, co jsme všecko viděli a vyfotili v Brisbane a jak jsme byli ve dvou irskejch hospodách na našem oblíbeném pivu značky Guiness snad někdy jindy, tohle prase bude jen o odjezdu.
Takže ráno jsme chtěli vstávat v půl šesté a přes ulici vyrazit na parkoviště a jen tak odjet, abychom byli v 6 na letišti. Jenže to neznáte hadimršku Olinu, sice byla smířená s tím, že v půl šesté, ale nedalo jí to a nastavila si telefon na 5. A když jsme s Helčou remcali, připomněla nám loňskej adráč, kdy její úchylné chození včas nás vlastně normálně zachránilo. No jo no, poslechneme ji a vstáváme v 5, za chviličku už jsme v autě na cestě. Chytrej telefon je po ránu línej jako prase, nechce se skamarádit se satelitama, a tak musíme vyrazit podle Olininých příkazů vyčtených z mapy. Pak se chytrá krabička, asi ze žárlivosti nad tím, že by česká učitelka byla chytřejší než chytrej telefon, chytla a nahlásila polohu. Došlo ke střetu zájmů. Krabička se zarputile držela své vypočítané trasy a Helča se zase řídila Olininými údaji. Krabička neustále žádala Helču, aby se hned, jak to bude možné, otočila a jela zpět. Ale Helča jen řekla: "Promiň krabičko, seru na tebe, jedu si po svým." Já, coby nezaujatej pozorovatel, jsem ale viděl, že i ta Olino-Helenina cesta je správná a ta krabičková taky. Shodli jsme se na tom, že tohle je ta loňská cesta, která nás několika blbejma odbočkama dostala do pekel. Na displeji ale krásně bylo vidět, že obě cesty vedou na letiště. Ta rychlejší a kratší byla krabičková, ale ta Helenina a Olinina byla na jistotu, protože se tak rozhodly a hotovo.
Na letišti jsme brzo, necháme se odbavit a jdeme na kafíčko. Kecáme a je nám docela smutno. A pak už nic, Helča jela domů za dětma a my jsme si sedli do prvního letadla a letěli přes deset hodin do Soulu.

Olina je chlap.

Tři mušketýři.

Letiště v Brisbane.

Šest hodin ráno.

Poslední obrázky na přání.

Už si nepamatuju, kdo tyhle potrhlé sochy dělal.

V Austrálii jsou pořádní švábi, je třeba s nimi zatočit.
Nejlepší jsou na ně paprsky doktora Galena.

Správný směr.

Trošku zpocený voči a Helča jede za dětma a my do Prahy.

A to už je v Soulu. Přemýšlím, jeslit bych se neměl začít podepisovat jejich znaky.

Letiště hned za okny.

Výtečná večeře, samé lahůdky.

A zajímavý lustr nad hlavou.

V Soulu to bylo trošku zajímavý, protože od loňska se něco změnilo, přidali terminál a naše letadlo přistálo na tom novým. Divili jsme se, proč máme jet po schodech k metru, Olina se ráda ptá, tak se ptá a ptá, ale nevěří nikomu. Je trošku nervózní, ale vláček, který nás veze, nemá ani šoféra, jezdí si to samo mezi A a B, plně automatizovaný. Vystoupíme a Olině se rozprostře po ksichtě úsměv, tady už to zná. A za půl hodinky jsme už oskenovaní, sejmutý otisky i rohovka. Můžeme do Soulu. Jsme tu už potřetí, ale jen poprvé to stálo za to. Hotel byl daleko od letiště, ale zato jsme se mohli večer ztratit v čínské čtvrti, to byla paráda, a druhý den ráno ještě jeden výlet. Loni zase bylo po povodních a ještě šíleně pršelo, to jsme ani nos z hotelu nevytáhli. A letos, tak hnusné okolí až běda. Zkusili jsme to sice po večeři, ale fakt tam nebylo vůbec nic. Šli jsme se válet do obrovské postele. Skoro jak fotbalový hřiště. Báli jsme se, že se ráno v té posteli ani nenajdeme. Snídaně, válení a odjezd na letiště. Povinné obcházení krámku s módními doplňky a šatečky od Max Mary. A já sluchátka (ne, nekoupím si je, ale zvuk mají parádní). Pár majlíků a už se znova naloďujeme. Čeká nás dalších dlouhých víc než deset hodin.

Je tu nuda.

A za dveřma obrovská postel.

Letiště Incheon.

Bolí mě prdel z neustálýho sezení. V Praze na nás čeká Zuzka s Jirkou a uvítají nás chlebem a solí. Bylo to milé uvítání. Doma je doma. Ale po těch australskejch potvůrkách nám je stejně smutno.

Pražský hrad
Jan Reich – Fotografie (do 19.8.2012)
Životní příběh fotografa narozeného roku 1942 v Praze.

Zámek Troja
Emil Filla (Ze sbírek GHMP) (do 4. 11. 2012)

Slavs and Tatars Khhhhhh
Slavs and Tatars (Slované a Tataři) mají tu čest představit v Moravské galerii v Brně u příležitosti Bienále Brno 2012 projekt Khhhhhhh. Jde o přehodnocení pedagogiky, pokroku a modernosti přes perspektivu jediného fonému - kh. Tento foném, který je pro velkou část obyvatel západní hemisféry obtížně vyslovitelný či rovnou nevyslovitelný, nabízí hluboký vhled do jazyka nejen z pohledu evolučního rozhraní, ale i metafyzického. Slavs and Tatars se prostřednictvím tohoto poměrně nelibozvučného hrdelního zvuku pokoušejí resuscitovat posvátný charakter jazyka, počínaje čtením posvátných textů až po rituál tištěného slova. Jde o přístup stejně tak emocionální jako analytický, zahrnující výzkum i původní tvorbu: Khhhhhhh zkoumá trnité stezky poznání v konfrontaci s moudrostí, okamžitost ústního sdělení oproti odtažitosti psaného slova i doktrínu versus pedagogiku v srdci kolektivní praxe a výzkumu.

Polská čtveřice Pink Freud vydává novou desku nazvanou Horse & Pover. Ačkoliv jde o jazzovou kapelu, její desku vydává v polsku nadnárodní label (Universal Music) a má velkou pozornost i v hlavním proudu polských médií.
Pink Freud vzešli z kvasu tzv. yassové scény v polském Gdaňsku (1998). Tím lze vysvětlit, proč se ani po tolika letech od svého vzniku nenechávají svazovat žánry. Jejich hudba sice vychází z jazzu, ale směřuje za hranice tradičních forem improvizace a směle absorbuje prvky přicházející z punku, rocku či drum´n bass.Na desce hrají Wojtek Mazolewsky (baskytara), Tomasz Duda (saxofon), Adam Milwiw-Baron (trubka, elektronika) a bubeník Rafal Klimczuk.

„Dvě kvasinky se cpaly cukrem a diskutovaly přitom o smyslu života. Ani je nenapadlo, že právě vyrábějí šampaňské.“ (Kurt Vonnegut)
Kina:
6.8. – Aero – Nebezpečná metoda (režie: David Cronenbert, 2011, Kan./VB/Něm./Švýc., 99 min. Drama) (Curych, 1904. Psychiatr Carl Jung (Michael Fassbender) žije se svou těhotnou ženou Emmou (Sarah Gadon) v nemocnici Burgholzli a na prahu třicítky stojí na počátku hvězdné kariéry. Inspirovaný prací Sigmunda Freuda (Viggo Mortensen) chce na mladé pacientce, u níž byla diagnostikována hysterie, vyzkoušet experimenální léčbu zvanou psychoanalýza. Léčba Sabiny Spielrein (Keira Knightley) je úspěšná a Sabina v hovorech s Jungem přiznává, že v dětství byla ponižována a bita autoritativním otcem. Jung tak odhaluje rušivý sexuální element, který ovlivňuje její dysfunkci, což podpoří jeho teorii o propojení sexuality a emočních poruch.) (18:00)
7.8. – Aero – Půlnoc v Paříži (režie: Woody Allen, Šp./USA, 2011, 94 min. Komedie) (Mladý pár Gil a Inez, který se má na podzim brát, přijíždí s jejími rodiči do Paříže. Gil je nevýznamným spisovatelem, který miluje Paříž a chtěl by se sem po svatbě přestěhovat. Ovšem Inez jeho romantickou představu nesdílí a nemyslí si, že toto město bylo ve 20. letech minulého století zlatým věkem. Jednoho večera jde Inez se svými přáteli tancovat a Gil se prochází noční Paříží. Jeho půlnoční zážitky mu odhalí Paříž v jiném světle a ovlivní nejen jeho budoucí život.) (18:00)
7.8. – Aero – Musíme si promluvit o Kevinovi (režie: Lynne Ramsay, VB/USA, 2011, 112 min. Drama) (Eva (Tilda Swintonová) se kvůli svému synovi vzdá nadějné kariéry, ale již brzy po porodu zjišťuje, že v jejich vztahu není něco v pořádku. Kevin (Ezra Miller) se od raného věku agresivně vymezuje vůči svému okolí a především vůči své matce a jeho nenávist v pubertě kulminuje v nejvyšším zločinu vraždy. Ani ve vězení jej však matka neopouští a vzájemný vztah plný nepochopení, zklamání, nenávisti… a lásky… tak pokračuje dál.) (20:30)
8.8. – Aero – Rozchod Nadera a Simin (režie: Asghar Farhadi, Írán, 2011, 120 min. Drama) (Nader a Simin stojí před osudovým rozhodnutím: zatímco žena chce opustit Írán spolu s jejich dcerou, manžel nechce a nemůže, stará se totiž o nemohoucího otce. Do partnerského sporu však vstoupí ještě tragičtější událost, jež se promítne do životů mnoha lidí. Snímku, který ukazuje každodenní život v současném íránském městě, se s mimořádnou přirozeností daří pohybovat v blízkosti hrdinů, nevyužívá toho ale k laciné melodramatičnosti. Postavy pozoruje s pochopením i nestranností a nebojí se ukazovat jejich problémy ze všech stran. Hrdinové zde nejsou hnáni zlými úmysly, spíše se dostávají do vleku okolností nebo je pohání touha po tom, co v jejich očích vypadá spravedlivě. Spory nejsou uměle vyostřovány, a přesto v sobě nesou velké napětí, možná i proto, že na konci proti sobě nebudou stát vítězové a poražení, ale lidé, kteří bez výjimky zůstanou poučeni i poznamenáni.) (18:00)
8.8. – Aero – Do Říma s láskou (režie: Woody Allen, USA/It./Šp, 2012, 102 min.) (Režisér Woody Allen při své cestě po Evropě tentokrát doputoval do hlavního města Itálie, kde si zahrál s osudy několika různých lidí. Film je složen ze čtyř povídek. V prvním příběhu přijíždí postarší manželský pár (Judy Davis a Woody Allen) do Říma, aby poznal nastávajícího své dcery, z něhož není její neurotický otec zrovna nadšený. Další příběh filmu je o prostituce (Penélope Cruz), která má za úkol splnit jakékoliv přání klientovi, jenž moc netuší, co po něm ta podivná žena chce. V následující části si italský dav splete muže (Roberto Benigni) s filmovou hvězdou a jeho život se otočí o 180°. V poslední povídce navštívíme mladý americký pár (Greta Gerwig a Jesse Eisenberg), jehož životem zamíchají dvě nenadálé návštěvy v podání Ellen Page a Aleca Baldwina.) (20:30)
10.8. – Aero – Lovci hlav (režie: Morten Tyldum, Norsko, 2011, 100 min. Krimi) (Zdá se, že Roger Brown má všechno, co si člověk může přát. Je nejúspěšnějším lovcem hlav (vyhledávačem talentů) v Norsku, za manželku má překrásnou galeristku a vlastní úchvatný dům. Zároveň si ale žije nad poměry a potají krade umělecká díla. Na slavnostním otevření galerie mu žena představí muže jménem Clas Greve. Nejen že je Greve ideálním kandidátem na pozici, o kterou Roger usiluje, je i majitelem Rubensova Lovu na kance, jednoho z nejžádanějších obrazů v historii moderního umění. Roger vycítí příležitost stát se finančně nezávislým a začne plánovat svou vůbec největší krádež. Brzy ovšem narazí na problém a tentokrát to nejsou peníze, které by ho mohly poslat ke dnu…) (18:00)
6.8. – Oko – Živě: Salzburg Festival – Kouzelná flétna (19:00)
9.-12.8. – Evald – Do Říma s láskou (režie: Woody Allen, USA/It./Šp, 2012, 102 min.) (Režisér Woody Allen při své cestě po Evropě tentokrát doputoval do hlavního města Itálie, kde si zahrál s osudy několika různých lidí. Film je složen ze čtyř povídek. V prvním příběhu přijíždí postarší manželský pár (Judy Davis a Woody Allen) do Říma, aby poznal nastávajícího své dcery, z něhož není její neurotický otec zrovna nadšený. Další příběh filmu je o prostituce (Penélope Cruz), která má za úkol splnit jakékoliv přání klientovi, jenž moc netuší, co po něm ta podivná žena chce. V následující části si italský dav splete muže (Roberto Benigni) s filmovou hvězdou a jeho život se otočí o 180°. V poslední povídce navštívíme mladý americký pár (Greta Gerwig a Jesse Eisenberg), jehož životem zamíchají dvě nenadálé návštěvy v podání Ellen Page a Aleca Baldwina.) (17:00, 19:00)
6.-8.8. – Mat – Máme Papeže! (režie: Nanni Moretti, It./Fr., 2011, 104 min. Drama) (Z balkónu baziliky svatého Petra zazní slavnostní: Habemus papam! Co vše ale muselo předcházet volbě nové hlavy katolické církve, koho kardinálové zvolili po smrti papeže za svého dalšího zástupce, který se z nejasných důvodů odmítá ujmout nové funkce, proto je do Vatikánu povolán psychiatr, o tom všem inteligentní a humornou formou vypráví film Máme papeže! v režii předního italského herce, režiséra a producenta Nanni Morettiho, jenž se zde také spolupodílel na scénáři.) (16:15)
6.8. – Světozor – Dokumentární pondělí – Urbanized (režie: Gary Hustwit, USA, 2011, 85 min. Dokument) (Urbanized, poslední z dílů trilogie dokumentů Garyho Hustwita o designu (po filmech Helvetica a Objectified), představuje řadu nejvýznamnějších světových architektů, územních plánovačů, autorů strategií a myslitelů, včetně jmen jako Sir Norman Foster, Oscar Niemeyer, Rem Koolhaas, Jan Gehl, Amanda Burden, Enrique Peñalosa, Alejandro Aravena a dalších. Opomenuti nejsou ani obdivuhodní obyvatelé, kteří se zasloužili o změny ve svém městě.) (20:45)
Filmové festivaly:
do 31.8. – Pražské filmové léto (info: http://www.biooko.net/cz/cykly-festivaly/129/Prazske-filmove-leto/)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
6.-7.8. – Agharta – Rhythm Desperados (21:00)
8.8. – Agharta – Martin Brunner Trio (21:00)
9.8. – Agharta – Madfinger (21:00)
10.8. – Agharta – Martin Brunner Trio (21:00)
11.8. – Agharta – Latin Wave (21:00)
6.8. – Balbínova poetická hospůdka – T´N´T´140 kilogramů Trinitrotoluenu (20:00)
8.8. – Balbínova poetická hospůdka – Mrakoplaš (20:00)
6.8. – Blues sklep – Bypass (21:00)
7.8. – Blues sklep – Gipsy night: Trio Romano (21:00)
8.8. – Blues sklep – Jan Skypala & Peter Kováč (21:00)
9.8. – Blues sklep – The Wingtips (21:00)
10.-11.8. – Blues sklep – Harry Band (21:00)
6.8. – Jazz Dock – Justin Lavash (22:00)
7.8. – Jazz Dock – Rene Trossman Band (22:00)
8.8. – Jazz Dock – November 2nd, Steve Walsh (22:00)
9.8. – Jazz Dock – Performing Tomatoes (22:00)
10.8. – Jazz Dock – Jazz dock jamband (22:00)
11.8. – Jazz Dock – Rostislav Fraš Quartet (22:00)
5.8. – Jazz Dock – Revival Swing Band (17:00)
6.8. – Jazz klub Ungelt – Los quemados (21:15)
7.8. – Jazz klub Ungelt – Poetic Filharmony (21:15)
8.8. – Jazz klub Ungelt – Lukář Martínek Private Earthquake (21:15)
9.8. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
10.8. – Jazz klub Ungelt – Petra Studená and Big Fun (21:15)
11.8. – Jazz klub Ungelt – Betty Lee Quartet (21:15)
6.8. – Jazzboat – Hanelle Blue´s Band (20:30)
7.8. – Jazzboat – Nika Diamant & Sensitivo Swing Quartet (20:30)
8.8. – Jazzboat – Jana Koubková Quartet (20:30)
9.8. – Jazzboat – Stan tha man (20:30)
10.8. – Jazzboat – Petr Kroutil Quartet (20:30)
11.8. – Jazzboat – Julius Baroš Quartet (20:30)
7.8. – Reduta – Super Trio Wuh (21:30)
8.8. – Reduta – Los quemados (21:30)
9.8. – Reduta – Pavel Wlosok Quartet (21:30)
10.8. – Reduta – Bohemia Big Band (21:30)
11.8. – Reduta – Petra Vlková Band (21:30)
6.8. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
7.8. – U malého Glena – Jakub Zomer & B3 Hammond organ trio (21:30)
8.8. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
9.8. – U malého Glena – Robert Balzar Trio (21:30)
10.8. – U malého Glena – Duso Baroš Hard Bop Q (21:30)
11.8. – U malého Glena – Eric Stanglin Blues Band (21:30)
Kluby - cizina:
12.8. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Juju – Jazz Tour 2012 (18:00, 20:45)
7.-12.8. – Blue Note New York, USA – Earl Klugh (20:00, 22:30)
10.8. – Twins Jazz, Washington, USA – Freddie Redd (21:00, 23:00)
10.8. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Gwyn Jay Allen (18:00, 22:30)
Tanec a experimentální divadlo:
V londýnském Tara Theatre se uskutečnila premiéra česko-anglicko-maďarského divadelního projektu home:scape z dílny Teatru Novogo Fronta a jeho režisérky Iriny ANdreevy. Unikátní koprodukce mezi Londýnem, Prahou a Budapeští zahrnuje performery z deseti zemí včetně Indie a Iráku a zpracovává téma domova, života a smrti napříč různými národnostmi a kulturami.
Divadla:
Brněnské Divadlo Radost se v srpnu po dvouleté pauze vrátí k prázdninovým představením pod širým nebem. Letošní Radostné večery se uskuteční od 1. do 5. srpna. 6.-11.8. – AMU Praha – William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy (režie: D. Špinar) (Jiskřivá komedie o věčném souboji mužů a žen.) (20:30)
8.8. – Divadlo Bez zábradlí – Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (V této bláznivé francouzské komedii platí, že "kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá" a "kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp." Proto si dejte pozor, něž někoho prohlásíte za blbce a budete se chtít bavit na jeho účet. Může se vám stát, že blbcem zůstanete na posměch vy sám.) (19:30)
6.-12.8. – Letní scéna Ungelt – Divadlo Ungelt – Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech (režie: Zdeněk Dušek) (Strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději.) (19:00)
Divadelní festivaly:
do 7.9- Letní shakespearovské slavnosti 2012 (info: http://www.shakespeare.cz/festivaly.htm/)