prase č. 28/2012

Je před náma třetí cesta do Austrálie, samozřejmě, že když čtete tyto řádky, už jsme u klokanů, ale něco tomu nutně muselo předcházet. To první zjištění je, že Olina se přestává bát cestování a ztrácí svoji roztomilou cestovní horečku a potřebu být všude nekřesťansky brzo. Ani to balení už nebere nijak drasticky. A mohla by, má dva měsíce prázdnin, tak proč je nevyužít na balení. Ale to už prostě neplatí, Olina si balila jen tři dny předem, sem tam se zamyslela, co nemá, pak zjistila, že to má a podobné kravinky.

Soused František mi již několikrát vynadal, že si lítáme velikánským létadlem a ještě nikdy jsme mu ho nevyfotili. A letos zase nic, tak jsem ti Františku vyfotil aspoň to dlouhatananánský křídlo.

K obědu nám korejské letušky nabídly národní jídlo bibimbab. Dost zajímavý jídlo, trošku pálivý, ale příjemný, na obrázku již sežraný.

Letíme někde nad širou Rusí a den končí.

Mapa na obrazovce ukazuje trasu. Kurňa tak daleko je ještě Soul.

Konečně jsme na letišti Incheon. Přivítal nás Che Guevara s Lennonem

Letištní sudoku

Obrázek pro kamarádku Petru z Berlína.

Ptal jsem se jí, jeslti má OK kartu, to je taková kartička, kam vám na letišti připisujou nalítané míle a za ně by se pak mohl teoreticky člověk dostat někam levněji, nebo skoro zadarmo. Je to možnost ryze teoretická a moc nevěřím, že se za ty naše nalítaný kilometry někam podíváme levněji. Nevěřím v takovou velkodušnost aerolinek. I když velkodušní jsou, když dovolili, aby jejich ředitelem byl chvíli ten šikovný a schopný Tvrdík. Olina se na mě po dotazu na OK kartu podívala jako na úplnýho kreténa a řekla, že samozřejmě jo. A tak plynuly dny a pak i hodiny. Den před odletem uvařila výtečný oběd. Takovej hodně ostrej. Krůtí maso rozklepala, pokladla mátový lístečky, pomatlala nádivkou, srolovala a svázala nití. Do remosky vložila, brambory a zeleninu přihodila a zastrčila do elektřiny. To u nás byl na návštěvě i Jirka se Zuzkou a všichni jsme se na ten slavnostní oběd těšili. Jo, abych nezapomněl, Olina většinou nedělá moc ostrý jídla, dokonce ani nesolí, což je dobře, protože kdo má tu potřebu, ať si to dosolí dodatečně.

Tohle letadlo nechtěl František vyfotit, protože má jen dva motory a není tak veliké.

Letištní povaleč čeka na spojení.

Tohle je naopak svítání. Jak je to podobné smrákání.

Začíná nedělní ráno, za pár hodin nás vyhodí v Brisbane a prdel si konečně odpočine.

Řeka Brisbane se rozverně vine směrem k Brisbane. My tam letíme rovněji, tak tam možná budeme dřív.

Konečně panenská Austrálie. Sakra, proč je tak daleko?

A duha. Aspoň ta, když už nemůžeme ven z letadla. Prý jakási inspekce. Stovky unavených cestujících sedí na svých zapařených prdelích a zoufale čekají, až inspekce něco zkontroluje a dovolí nám vypadnout z letadla.

Ale tentokrát to ostrý udělala hodně. Když byla remoska v kulminační teplotě, cákla na to z rukou studenou a mokrou vodu. Okno v remosce jen zlověstně krklo a na drobné střípky, dosti pravidelné, se rozdrolilo na tu roládu. Záchranné práce probíhaly standardně. Prvně nevěděla, kam se žhavým deklem, a tak se část mastných žhavých střepů rozlítla i po zemi. Ty co mi naskákaly na nohu, pálily jako čert a nešly rychle skopnout, protože se asi trochu přihřátě přitulily ke kůži. A co dál? Nejprve Olina pronesla, že je oběd v hajzlu, i když ještě nebyl, a že udělá teda jitrnice z mražáku. Ale než došla k mražáku, zarazila se nad tou svou rozhazovačností a řekla, že ne, že se to dá vysbírat z toho masa a opláchnout a dodělat v troubě.

Zátiší Corpus Delicti

Holky chtěly kafe a mně už pár měsíců nechutná, tak piju chutnou vodu. V Austrálii se hodně věří na zázračné vlastnosti vody dešťové. Pijou ji zde jako lék, jako živou vodu, jako něco, co z nich dělá nesmrtelné Kostěje. Olina na tuhle vodu moc nevěří a říká jí pracovně sračkovoda. Myslí si, že v nich je spousta živočichů, kteří ve střevech škodí a vyrábí řídkou stolici. Já jsem se z vody ještě neposral, ale není přece všem dnům konec.

Princezna Bea

Princ dědaja.

A jak pravila, tak činila. Peanem a pinzetkou pečlivě vybrala střepy, opláchla to neviditelné, dodělala v troubě a naservírovala. Zuzka asi měla kousek od ocasu, jako u ryby, a tak tam střepy našla. Olina měla strach, aby se Zuzce nezapíchl někam nějakej střep, tak jí říkala, ať to nejí, že jí udělá třeba omeletu, a kluci, tím myslela Jirku a mě, ti ať to sežerou. A sama jedla statečně taky. Sem tam jsme z huby vyndali okno z remosky, ale bylo to moc dobré, hlavně ten nápad s mátou byl hodně zajímavej, ba co dím, hodně odvážnej. Při jídle jsme se uklidňovali různými historkami, jak lidi žerou střepy před kamerama a machrujou a nic jim není. Ani nám se nic nestalo. Fakt hodně ostrý oběd, okořeněný notnou dávkou adrenalinu.

Banánovej chleba.

V popředí moje knedla a v pozadí moje... Olina..

Helení kafíčko.

Hipízáckej dědek - vampír.

Žlutý z nosa.

Kostelík ve školní zóně.

V den odjezdu zase Olina nemohla najít sandálky na cestu. Hledali jsme všichni a marně, ptal jsem se jí, jestli si je náhodou nenabalila, a taky že jo. Jak říkám, vše v klidu a pohodě, dokonce si nechala líbit i to, že jsem cestu na letiště vybíral já a chtěl jsem jet dost pozdě z domu, a to už je co říct. Co se to s tou mou Olinou děje? Ale dopadlo to nadmíru dobře, když už měla najité sandálky, střepy jí neublížily a všecko bylo v rovnováze, zavelela, že pojedeme o autobus dřív. Stará zlatá Olina, nezklamala a na letišti, ač velkou oklikou, kvůli výluce, jsme byli o hodinu dřív, než bylo předepsáno a zdrávo. Tak jsme snědli nějaké špenátové buchty koupené ve stánku, rozloučili se s Jirkou a se Zuzkou a šli se nudit na letiště, ale celkem to odsejpalo. Úmorných devět a půl hodiny kupodivu taky uteklo jak voda a válení na letišti v Soulu už máme natrénované. Soulské letiště je příjemné a wifi free je tu na rozdíl od ruzyňskýho bez omezení, zadarmo a spolehlivé.

Kluci jsou nadšení, že konečně vidí po roce bábu s dědou.

Osamělý malý rybář.

Konečně zase spolu.

Evansheadská squadra

Konečně je večer a naše letdlo je přistavené, letíme zase nějakým boeingem. Ale jakým, to nevím, nevyznám se v tom, když se mě někdo zeptá na typ, zklamu. Náš František z baráku nám vyčetl, že si lítáme takovým velikánským letadlem a ještě jsme mu nevyfotili. Ani letos se nám to nepodařilo. Už na začátku máme asi půl hodinky zpoždění, prej kvůli jakýmusi traffic cosi. Letíme zase skoro deset hodin. Tentokrát ale nespím, ale sjíždím jeden film za druhým. Většinou jsou to filmy pitomé, ale jeden dokument (Prisoner of the Cathode Ray) se mi líbil, o jakémsi videoartovým umělci jménem Nam June Paik, který začal využívat video jako svébytné umění (Olina tvrdí, že se o něm náš Jirka docela uznale zmiňoval). Dostáváme zase to samé jídlo, jako vždycky. Korejská letecká společnost je konzervativní a zvyky moc nemění.

Boris bosky lozí i po drátěným plotě a vůbec mu to nevadí.

Letíme skrz celou noc, sleduju za okýnkem nepatrné náznaky nového dne, je to příjemné, protože to je neklamnou známkou toho, že se naše dlouhé sezení na prdeli krátí a budeme moci konečně zase normálně chodit. Ale nabíráme další zpoždění, prý jakási inspekce, tak musíme další půlhodinu seděl v přistátým letadle a čekat, až nám dovolí vystoupit. Mezitím přistane v Brisbane několik dalších mohutných letadela a v letištní hale je pěknej šrumec. Plazíme se jako polomrtvej had mezi provazy k úředníkům, kteří nám dají razítko do pasu a jsme konečně zase v Austrálii. Ani kufry se nám zase neztratily. Australani jsou přísní a cestujícímu hrozí vysoké sankce za porušení předpisů. Jejich příkazy jsou srozumitelné i blbcům. A pro vychcánky českého ražení mají jasně hned na začátku deklaračního prohlášení napsáno, že nejste-li si jistí jednoznačnou odpovědí, raději zaškrtněte ano.

Dokonce i při razítkování do pasu se vás úředník zeptá, zdali rozumíte anglicky a zda jste si jisti tím, na co se vás dotazník ptá, stačí jim váš souhlas. Je to pochopitelné. Naprosto neplatí zmýlená. Raději jsme oba s Olinou přiznali boty ve spoluzavazadle, protože v botech by mohlo uvíznout trošku naší rodné hroudy a úředník by nás mohl popotahovat, ale když hlínu přiznáte, nic se neděje. Naše poznámka o botech nás nakonec dohnala až k osobní kontrole, která však proběhla ve veselém duchu. Pan kontrolor se zeptal na ty sportovní botky, já jsem mu odpověděl, že jsem je doma umejval kartáčem precizněji než precizně a jsem si skoro jistý, že jsou čisté, ale kdo ví? A že to je na něm, jestli mi bude věřit. Odpověděl, že mu má odpověď stačí a že nic vidět nechce. Konečně jsme z toho mumraje venku. Tam už na nás čeká Helča s Beuškou a jedeme do Evans Head.

Zkouším si svou novou offline mapu Austrálie, funguje perfektně a mám z toho radost. Androidí aplikace OSMAD je výtečná, skoro zadarmo, a má k dispozici mapy z celého světa. Velmi doporučuji. Holky mají chuť na kafe, tak se stavíme ještě v Ballině v kavárničce u kostelíka. Dávám si velmi dobrej zelenej čaj a jakousi slanou knedlu se zeleným lupením a máslem, holky cosi sladkýho. Je nám veselo a královsky se bavíme. A pak jedeme dál. Doma nikdo není, kluci jsou na lovu. Jdeme jim naproti, a když nás Bobík zahlídne, zakvičí jak sele a vrhá se na mě z velké dálky a rychlostí dělové koule, málem mě to porazilo. Bobík je ke mně přicucnutej a Boris by se přilepil taky, jenže Bobík mu zavazí, ale naštěstí je tu i babička, tak Bobík leze na ni a tak se vzájemně objímáme a zase se po roce vidíme. Je to paráda. Vybalíme dárky, děti a Helča mají takovou roztomilou nefalšovanou radost, že to je až dojemné. Největší prdel je, že jim vezeme loňská plyšová zvířátka, co jsme jim je koupili pod stromeček, ale balík nedorazil a po sedmi měsících se vrátil nepoškozený zase k nám domů. Koečně tedy ty plyšové potvory dorazily do dětských náručí.

Večeře a dobré víno na uvítanou. Konečně jsme zase u vnoučátek. Myslel jsem si naivně, že se mi podaří udělat tohle prase, ale JET LAG, kterej normálně nemívám, mě hravě skolil, písmenka ztěžkla, místa na klávesnici se stala nesrozumitelnou džunglí a nebyl jsem schopen vyplivnout jediné souvislé slovíčko. Usínal jsem u toho a tak jsem to vzdal. A dodělal jsem to až teď.

Dnešní doba je doba digitálních krabiček. Takto vypadá idylický večer v takové "normální" rodince. Náš první večer naší třetí návštěvy Austrálie.

Galerie Millenium
Jiří Kovanic -Fotografie (do 15.7.2012)

Galerie u Betlémské kaple
Josef Šíma, Václav Boštík Obrazy mezi nebem a zemí (do 15.7.2012)

GATE Galerie a informační centrum
FRANCIS BACON & BOHUMIL HRABAL (do 22.7.2012)
Dílo světoznámého irského malíře Francise Bacona nebylo doposud v Praze nikdy uceleně představeno.

Pražský hrad
Jan Reich – Fotografie (do 19.8.2012)
Životní příběh fotografa narozeného roku 1942 v Praze.

Zámek Troja
Emil Filla (Ze sbírek GHMP) (do 4. 11. 2012)

Jeho svatost Dalajlama XIV.: Svoboda v exilu - vlastní životopis
Dalajlamova autobiografie Svoboda v exilu se dá číst jako poutavé vyprávění prostého mnicha i jako příběh pohnuté tibetské historie 20. století. Tändzin Gjamccho líčí, jak v něm v útlém věku rozpoznali nového dalajlamu, jak vyrůstal pod přísným dozorem svých učitelů v paláci Potála, popisuje neklidné roky po "mírovém osvobození" čínskou armádou, dramatický útěk do exilu a život v Indii. Vyjevuje i mnohé z buddhistického učení a optimistického přístupu k životu, jež se v jeho podání staly inspirací mnoha lidem po celém světě.
Druhé, upravené vydání překladu známého tibetologa Josefa Kolmaše je kromě obrazové přílohy s unikátními fotografiemi doplněno zasvěceným doslovem znalce Tibetu Ľubomíra Sklenky.
K dostání i jako e-kniha.

Francouzský klarinetista Louis Sclavis vydává novou desku Sources s neobvyklým obsazením – klarinet, elektrická kytar a piano. Sclavisova hudba je inspirována africkou hudbou, free-jazzem, soudobou vážnou hudbou a prokládaná volnými improvizacemi. Další inspirací je pak film, vizuální umění, či lidová hudba. Na nové desce s ním hrají Bejnamin Moussay (piano) a Gillese Coronado (el. kytara).

„Soucit a sounáležitost nejsou znamením slabosti, ale síly.“ (Dalajlama)
Kina:
13.7. – Aero – Aertěk 2012 (18:30)
9.7. – Oko – Máme Papeže! (režie: Nanni Moretti, It./Fr., 2011, 104 min. Drama) (Z balkónu baziliky svatého Petra zazní slavnostní: Habemus papam! Co vše ale muselo předcházet volbě nové hlavy katolické církve, koho kardinálové zvolili po smrti papeže za svého dalšího zástupce, který se z nejasných důvodů odmítá ujmout nové funkce, proto je do Vatikánu povolán psychiatr, o tom všem inteligentní a humornou formou vypráví film Máme papeže! v režii předního italského herce, režiséra a producenta Nanni Morettiho, jenž se zde také spolupodílel na scénáři.) (18:00)
10.7. – Oko – Soukromý vesmír (režie: Helena Třeštíková, 2011, ČR, 83 min. Dokument) (Dějiny jedné rodiny zaznamenala Helena Třeštíková ve svém zatím nejdelším časosběrném projektu. Film Soukromý vesmír natáčela 37 let a zachytila tak v ohromující šíři život členů jedné obyčejné české rodiny od 70. let až do současnosti. Helena Třeštíková začala sledovat s filmovým štábem svou kamarádku Janu v roce 1974. Jana tehdy čekala první dítě s manželem Petrem a právě život jejich syna Honzy je osou tohoto filmu. Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života.) (18:00)
11.7. – Oko – Musíme si promluvit o Kevinovi (režie: Lynne Ramsay, VB/USA, 2011, 112 min. Drama) (Eva (Tilda Swintonová) se kvůli svému synovi vzdá nadějné kariéry, ale již brzy po porodu zjišťuje, že v jejich vztahu není něco v pořádku. Kevin (Ezra Miller) se od raného věku agresivně vymezuje vůči svému okolí a především vůči své matce a jeho nenávist v pubertě kulminuje v nejvyšším zločinu vraždy. Ani ve vězení jej však matka neopouští a vzájemný vztah plný nepochopení, zklamání, nenávisti… a lásky… tak pokračuje dál.) (18:00)
15.7. – Oko – Nedotknutelní (režie: Olivier Nakache, Eric Toledano, Fr., 2011, 112 min. Komedie) (Ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe si za svého nového opatrovníka vybere Drisse, živelného mladíka z předměstí, kterého právě propustili z vězení. Jinými slovy - najde si na tuto práci tu nejméně vhodnou osobu. Podaří se jim však propojit nemožné: Vivaldiho a populární hudbu, serióznost a žoviální vtípky, luxusní obleky a tepláky. Bláznivým, zábavným, silným, neočekávaným a hlavně „nedotknutelným“, přesně takovým se stane jejich přátelství… Komedie s dramatickou zápletkou o tom, že ani od krku po prsty u nohou nepohyblivý člověk odkázaný na pomoc druhých, nemusí ztratit smysl života. A o tom, že i nejméně pravděpodobné spojení melancholického multimilionáře a extrovertního recidivisty může humorně zapůsobit na diváka a může se z něj stát kasovní trhák.) (18:00)
9.-11.7. – Evald – Nedotknutelní (režie: Olivier Nakache, Eric Toledano, Fr., 2011, 112 min. Komedie) (Ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe si za svého nového opatrovníka vybere Drisse, živelného mladíka z předměstí, kterého právě propustili z vězení. Jinými slovy - najde si na tuto práci tu nejméně vhodnou osobu. Podaří se jim však propojit nemožné: Vivaldiho a populární hudbu, serióznost a žoviální vtípky, luxusní obleky a tepláky. Bláznivým, zábavným, silným, neočekávaným a hlavně „nedotknutelným“, přesně takovým se stane jejich přátelství… Komedie s dramatickou zápletkou o tom, že ani od krku po prsty u nohou nepohyblivý člověk odkázaný na pomoc druhých, nemusí ztratit smysl života. A o tom, že i nejméně pravděpodobné spojení melancholického multimilionáře a extrovertního recidivisty může humorně zapůsobit na diváka a může se z něj stát kasovní trhák.) (21:00)
12.7. – Evald – Máme Papeže! (režie: Nanni Moretti, It./Fr., 2011, 104 min. Drama) (Z balkónu baziliky svatého Petra zazní slavnostní: Habemus papam! Co vše ale muselo předcházet volbě nové hlavy katolické církve, koho kardinálové zvolili po smrti papeže za svého dalšího zástupce, který se z nejasných důvodů odmítá ujmout nové funkce, proto je do Vatikánu povolán psychiatr, o tom všem inteligentní a humornou formou vypráví film Máme papeže! v režii předního italského herce, režiséra a producenta Nanni Morettiho, jenž se zde také spolupodílel na scénáři.) (21:00)
14.-15.78. – Evald – Železná lady (režie: Phllida Lloyd, VB/Fr., 2011, 105 min. Biografický) (Bez kompromisu… Margaret Thatcherová, neobyčejná a všestranná žena, která dokázala, že vysoká politika není jen výsadou mužů, se jako první žena stala premiérkou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Svým nekompromisním přístupem k politickému, ale i osobnímu životu, získala přezdívku Železná lady. Film ukazuje Margaretino jedenáctileté působení v pozici předsedkyně britské vlády, její neústupnost a rozhodnost, ale i to, jakou cenu zaplatila za politický vliv a moc.) (17:00, 19:30)
12.7. – Mat – Lov lososů v Jemenu (režie: Lasse Hallström, VB, 2011, 111 min. Komedie) (Dr. Alfred Jones má mnoho důvodů ke spokojenosti. Přesto má pocit, že mu v životě něco chybí. Nečekaně je požádán, aby se zapojil do bláznivého projektu, jehož cílem je vybudování řeky pro lososy v Jemenu. Fred myšlenku zavrhne jako naprosto nesmyslnou. Projekt však upoutá pozornost několika zasloužilých britských politiků. Napadne je totiž, že by se tak dala odvést pozornost médií od nepříjemností, ke kterým na Středním východě došlo. Vládní soukolí se dává do pohybu. Fred je donucen, aby odsunul svou výzkumnou práci stranou a místo ní začal přemýšlet, jak přepravit deset tisíc lososů na poušť – a přesvědčit je, aby tam plavali. Celý bláznivý projekt se zrodil v hlavě jemenského šejka, zbožného a bohatého muže, jehož láska k lovu lososů a neotřesitelné přesvědčení, že lze vírou dosáhnout nemožného, nakonec Freda nadchnou. Potlačí v sobě všechny logické námitky – i námitky své nesnesitelné ženy.) (18:00)
15.7. – Mat – Perfect Days – I ženy mají své dny (režie: Alice Nellis, ČR, 2011, 108 min. Komedie) (Celý příběh začíná čtyřiačtyřicátými narozeninami Eriky, která sice nedostane největší kytici, jakou si dovede představit, zato ale pěkné přáníčko od své bývalé švagrové, trapný vzkaz v rozhlasovém pořadu od bývalého manžela, krém na vrásky od homosexuálního kamaráda Richarda a dárkový striptýz od své nevyzpytatelné matky. Přáníčko si doma vystaví, při vzkazu se - ač sama sebe proklíná - dojatě rozpláče a dárkového striptéra jí okamžitě přebere Richard.) (20:30)
9.7. – Světozor – Dokumentární pondělí – Velvyslanec (režie: Mads Brügger, Dán., 2001, 94 min. Dokument) (Co se stane, když se podnikavý běloch pokusí proniknout na horkou půdu africké diplomacie, kde je korupce standardním způsobem komunikace a státní majetek se rozkrádá ve velkém? Odpověď hledá dánský investigativní novinář Mads Brügger. Pomocí úplatku si zajišťuje privilegium stát se velvyslancem Libérie ve Středoafrické republice. Dává si za cíl rozvinout vztahy s místními pohlaváry, získat jejich důvěru a proklestit si cestu k diamantovým magnátům. Namísto rozhovorů a prostého pozorování situace vystupuje jako agent provokatér. Bere na sebe vizáž bodrého neokolonialisty, svou postavu obdařuje přehnanými gesty a zbohatlickými atributy – nechybí drahé doutníky, černé brýle, vypulírované bílé sako či velké prsteny. Podaří se Brüggerovi v jeho netradičním a nadmíru zábavném dokumentu poodhalit způsob rozkrádání postkoloniální Afriky?) (20:30)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
9.-10.7. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
11.-12.7. – Agharta – Petr Kroutil Band (21:00)
13.7. – Agharta – Vít Švec Trio (21:00)
14.7. – Agharta – Latin Wave (21:00)
15.7. – Agharta – Libor Šmoldas Quartet (21:00)
9.7. – Blues sklep – The Wingtips (21:00)
10.7. – Blues sklep – Rene Trossman Band (21:00)
11.7. – Blues sklep – Ľuboš Beňa & Charlie Slavík (21:00)
12.7. – Blues sklep – In Check GP (21:00)
13.7. – Blues sklep – Eric Stanglin & the Juke Joint Heroes (21:00)
14.7. – Blues sklep – Plum Jam (21:00)
15.7. – Blues sklep – Gibon Band (21:00)
9.7. – Jazz Dock – Emil Viklický Trio feat. Miroslav Hloucal (22:00)
10.7. – Jazz Dock – Stiff Trigger (22:00)
11.7. – Jazz Dock – Limbo Acoustic (22:00)
12.7. – Jazz Dock – Bucinatores Sextet (22:00)
13.7. – Jazz Dock – Yvonne Sanchez & band (22:00)
14.7. – Jazz Dock – Son Caliente (22:00)
9.7. – Jazz klub Ungelt – Quatro Formaggi (21:15)
10.7. – Jazz klub Ungelt – Los quemados (21:15)
11.7. – Jazz klub Ungelt – Petra Studená a Big Fun (21:15)
12.-13.7. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
14.7. – Jazz klub Ungelt – Jerusalem Band - Quintet (21:15)
15.6. – Jazz klub Ungelt – Císař Band (21:15)
9.7. – Jazzboat – Marcel Flemr Band (20:03)
10.7. – Jazzboat – Petra Ernyei Quartet (20:03)
11.7. – Jazzboat – Zeurítia (20:03)
12.7. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:03)
13.7. – Jazzboat – Jazz Revue (20:03)
14.7. – Jazzboat – Eva Emingerová Quartet
10.7. – Reduta – Gera band (21:30)
11.7. – Reduta – Milan Svoboda Quartet (21:30)
12.7. – Reduta – Fabrik (21:30)
15.7. – Reduta – Elena Sonenshine & Jocose Jazz (21:30)
9.7. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
10.7. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
11.7. – U malého Glena – Miriam Bayle Band (21:30)
12.7. – U malého Glena – St. Johny & Sinners (21:30)
13.7. – U malého Glena – Hanelle Blue´s Band (21:30)
14.7. – U malého Glena – Marcel Flemr Band (21:30)
15.7. – U malého Glena – UMG Jazz Jam Session (21:30)
Kluby - cizina:
14.-15.7. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Phil Woods Quintet feat. Brian Lynch, Bill Mayx, Steve Gilmore & Bill Goodwin (18:00, 20:45)
9.7. – Blue Note New York, USA – Sonny Fortune (20:00, 22:30)
12.7. – Twins Jazz, Washington, USA – Juana Sky and Band (20:00, 22:00)
9.7. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Uri Caine Trio (18:00)
Hudební festivaly:
do 8.7. – Smetanova Litomyšl (info: http://www.smetanovalitomysl.cz/)
12.-15.7. – Colours of Ostrava (info: http://www.colours.cz/)
12.-15.7. – Masters of Rock, Vizovice (info: http://www.mastersofrock.cz/)
Tanec a experimentální divadlo:
10.-11. a 13.-14..7. – Nová scéna, hostuje Laterna magika – Kouzelný cirkus (režie: Evald Schorm) (Vstupte do zázračného cirkusu, v němž můžete spolu se dvěma klauny putovat za tajemnou krásou Venuše a prožít přitom spoustu dobrodružství. Představení plné iluzí, které tvoří perfektně sladěné scény tance, pantomimy a černého divadla. Ze dvou vajíček, která přinesou ke břehu mořské vlny, se vylíhnou dva klauni. Než se stačí porozhlédnout, už je tu Svůdce, symbol nástrah a osidel, která jim přichystal svět, už je tu Venuše, vidina tajemné krásy, která je vyláká na dalekou pouť. Ta pouť je těžká i krásná jako život sám, klauni na ni stárnou, zatímco to, po čem touží, zůstává věčně mladé.) (20:00)
Divadla:
Projekt, jehož cílem je obnovit v Mladé Vožici na Táborsku tradici loutkářského divadla, se jmenuje Loutkám jde Voživot. Centrem akce je zámecká zahrada, kde dobrovolníci opravují stovky originálních loutek, které dvacet let ležely na půdě místní školy.
10.7. – Divadlo Komedie – Joseph Roth / David Jařab: Legenda o svatém pijanovi (režie: David Jařab) (Kde to jsem? A kdo jsem? Kdybych tak měl … třeba … dvě stovky. A hele, dvě stovky. To bych mohl … Dám si nejdřív skleničku, to nemůže nikdy škodit. Ne, dám si dvě. To se hned líp uvažuje. Jak se vlastně jmenuju? Kde to jsem? Kdybych tak měl … a hele … zase dvě stovky. Vrátím to. To už přece nemůže být náhoda. Je to zázrak. Bože, ty nade mnou bdíš. Něco mi tím chceš říct, že? No, ale když já v tebe vlastně vůbec nevěřím. Dám si raději skleničku, ono to nějak dopadne. A když nedopadne, byl to vlastně docela hezkej život. Když už nebude pokračovat, taky se možná zas tak nic nestane.) (20:00)
13. a 15. 7. – Divadlo Komedie – Peter Handke: Hodina ve které jsme o sobě nevěděli (režie: Dušan D. Pařízek) (Dokument bez cenzury i autocenzury je věnován dvojici nekonvenčních umělců a kamarádů z Litvínova. Em Rudenko, nonkonformní ukrajinský stavební dělník, básník a alkoholik, je autorem absurdních a sexuálně podbarvených básní z dělnického prostředí. Xavier Baumaxa je osobitý performer, básník a undergroundový bard. Ve své tvorbě paroduje žánry bez rozdílu, karikuje celebrity a zesměšňuje takřka cokoliv. Hodina ve které jsme o sobě nevěděli“ je hrou bez dialogů. Peter Handke v ní zobrazuje dění na blíže neurčeném náměstí, středem pozornosti jsou fragmenty cizích životů, gesta, symbolické výjevy, setkání a konflikty. Vědomí se mísí s nevědomím, reálné situace se proměňují v groteskní střety a sny, křižovatka osudů se stává obrazem koloběhu života.) (20:00)
14.7. – Divadlo Komedie – Petr Handke: Spílání publiku 2010 (režie: Dušan D. Pařízek) (Máte pocit, že už jste všechno viděli? Unavuje vás znovu a znovu sledovat ty stejné příběhy? Napodobeniny reality vás neuspokojují? Tragické konce vás nechávají chladnými? Nemáte potěšení ze hry? Bojíte se prázdnoty? Nudíte se? Cítíte se neobjeveni? Ztratili jste schopnost nechat se unášet sny? Pochybujete? Uvědomujete si, že čas běží? Jste připraveni - přijďte si nechat vyspílat!) (20:00)
Divadelní festivaly:
2.7.-7.- Letní shakespearovské slavnosti 2012 (info: http://www.shakespeare.cz/festivaly.htm/)

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.