Lawrence Ferlinghetti
(slaví kilo)

Tý vole, víš o čem chce v tomhle vydání psát? O jakýmsi potrhlým básníkovi, nebo o kom. Kdo je na to zvědavej?

Rozhodl jsem se svézt na vlně populismu, tak jak to s oblibou dělávají obskurní plátky, kterých je tolik, že si čtenář ani mezi nimi nedokáže vybrat nejobskurnější. Já tedy vybráno mám. Pro mě je tím úplně nejvíc obskurním plátkem Cokoliv Jaromíra Soukupa. To je špička, na kterou nedosáhnou ani plátkoviny Andreje Babiše. Ale křivdil bych jim, kdybych je nepochválil za snahu.

24. března 1919 se narodil velmi významnej spisovatel, básník, esejista, malíř a protiválečnej aktivista Lawrence Ferlinghetti. Moc básní se mi do pracek nedostalo a v knihovně mám jen jednu knížku -Lunapark v hlavě. Ale on je jedním z těch, které jsem poměrně pozorně sledoval a četl vše dostupné.

 Je jedním z beat generation. Patří mezi ně i Jack Kerouac, Charles Bukowski, Alen Ginsberg, Gregory Corso a spousta dalších. Jejich literární díla se do mých pracek dostala v tom správným čase lehce postpubertálním, takže Na cestě a další knihy mě tenkrát oslovovaly hodně. Třeba knihy Henryho Millera a nebo Nahý oběd...

Dnes už se k beat generation vracím velmi sporadicky, ale ty zatnutý trny tu jsou.

(foto: pravděpodobně - Mauro Aprile Zanetti, asi 2014)
Když jsme byli v roce 2016 v San Franciscu, chtěl jsem si najít to jeho knihkupectví a vyfotit se drze ve stejné pozici jako on - zakladatel. Jeho fotku jsem našel kdesi na internetu. Námět byl na světě, jen ho zrealizovat.

Nebylo to nic těžkýho. Teď už jen stačí napsat hromadu dobrejch knížek a bejt úspěšnej. Brnkačka.

Honza v té době pracoval pro Google v sanfrancisské pobočce, tak jsme měli kde bydlet a jedno odpoledne jsme se domluvili, že se sejdeme u profláklé Čínské čtvrti.

Najdeme to City Lights Books, prohlídneme si to vevnitř i zvenčí, pocouráme po okolí, pak si najdeme nějakou čínskou vývařovnu, kde se nacpeme knedlíčkama a nějakou speciální polívkou. No, ona ta polívka je speciální spíš pro nás než pro Číňany.

Honza se na to odpoledne docela dobře připravil, mělo to být pro mě jakože překvápko k narozkám, který jsem měl za pár dní mít. Ale to by nesměl být Honza můj syn, abych to netušil. To slavný knihkupectví je někde na pomyslném rozhraní čínské, vietnamské, korejské a italské čtvrti. Ideální multikulti místo.

Ono to totiž není jenom knihkupectví. Původně Ferlinghetti se svým kámošem Petrem D. Martinem založili vlastní nakladatelství paperbacků a k tomu samozřejmě založili i to knihkupectví. Nakladatelství pak vydávalo snad všechny beatnické autory. Myslím, že nejen knihkupectví, ale i samotné nakladatelství funguje dodneška.

Obchůdek je docela malej, ale těch krásnejch knížek, to bylo fakt peklo, chodit kolem regálů. Já umím anglicky naštěstí natolik blbě, že čtení anglickejch knih je pro mě spíš utrpení, tak jsem zas tak moc netrpěl, ale Olina s Honzou docela slintali.

Polička s mým oblíbeným Philipem Rothem. Všechno, co u nás vyšlo česky, jsem četl. Momentálně jsou ho plné Levné knihy. Což je na jedné straně škoda, ale na straně druhé pro čtenáře to je fajn, že za cenu jedné obyčejné knihy si můžete pořídit pět neobyčejných Rothů. A nemůžete šlápnout vedle, všechny jsou dobré.

Slečna od pokladny se do toho krásnýho krámu vyloženě hodí. Stylovka.

L.F. bývá často zařazovanej do tzv. beatnické generace, ale to není tak úplně pravda, nebo přesněji, není to přesné. To, co ho s beat generation navždy spojuje, je založení toho slavnýho paperbackovýho nakladatelství a knihkupectví City Lights Books. Prý se nechal inspirovat slavným filmem Charlieho Chaplina "Světla velkoměsta".

Ferlinghetti má Chaplina rád, považuje ho za velkýho anarchistu. Sám je za anarchistu taky považovaný, ale opět je to tak trochu nepřesné zařazení. Ferlinghetti totiž během druhé světové sloužil u amerického námořnictva a strávil nějaký čas poblíž  Nagasaki jen pár týdnů po svržení atomové pumy. Od té doby je velkým pacifistou a politickým aktivistou v daném oboru. Takže žádná anarchie, dámy a pánové.

Když jsme si poslintali v City Lights Books, šli jsme se projít po okolí, aby nám správně vyhládlo. V SF je hodně ulic hodně strmejch. Tady na téhle jel kluk na skateboardu. Bylo mi z toho fyzicky úplně špatně. Ale podle toho, jak to suverénně zvládl, tudy jezdí pravidelně.

Na konci ulice už je vidět oceán.

Honza dostal chuť na kafe, já taky a Olina jakbysmet, tak jsme si vybrali jednu z mnoha místních kavárniček. V téhle části SF jsou všechny kavárny nějak stylové a originální. Ono celé SF je extrémně rozmanité s málo se opakujícími prvky.

San Francisco mi fakt hodně přirostlo k srdci. Je to vtipné a fotogenické město.

Je to tu dost neobvyklé, ale jedna špeluňka byla prázdná, i když otevřená. Pak se to vysvětlilo, za hodinku se tu měla odehrát nějaká svatba.

A kdybyste nevěděli kudy kam, graffiti vám poradí.

A kdyby vám anonymní rady sprejerů nebyly dost, můžete si nechat vyložit karty. Jojo, znát svou budoucnost je na hovno, ale tolik lidí po tom touží. Myslím si, že kdyby lidi znali svou budoucnost, básníci vymřou. A to by, myslím si, byla škoda.

Podle téhle cedulky se dá krásně dopátrat, kterej den jsme objevovali beatníky. Použijete-li Wikipedii či jiné internetové zdroje, potvrdí vám, že jsme tu byli 26.7. 2016. To bylo Ferlinghettimu teprve 97.

Jedna ulice, která se prořezává italskou čtvrtí, míří k charakteristickejm mrakodrápkům San Francisca.

Vnořili jsme se zpátky do Chinatownu, jdeme hledat nějakou tu jídelnu s knedlíčkama.

Tu kolem profrčí Goro bílej pes. Snad to nejsou majitelé té hospody, kterou teprve najdeme. Ale my si dnes nechceme dávat žádný maso, jen vegetariánský dobroty.

Vývařovnu jsme si vybrali. Teda vybrali, doporučil ji Honza, kterej to tu má za ty roky už obšlápnutý. Vybrali jsme si každej něco jinýho, abychom si mohli lézt do misek.

A samozřejmě koláčky štěstí. Číňani jsou v tomhle velkorysí a nikdy do nich neukrývají špatný zprávy. Kromě toho jde o budoucnost a tu znát neumíme nejen my, ale ani Číňani nic nevědí.

Abychom si byli jistí s tím jídlem a jeho přípravou, jsou kuchaři v kukani, kam je z jídelny od stolu krásně vidět.

Obžerství skončilo, pálí nás držka. V tom jsou Číňani taky fakt velkorysí.

A protože už se blíží podvečer, vylézají z nor pouliční jazzmani.

Honzovi kupodivu nikdo neukradl jeho oldskůlový kolo, které měl po celou dobu našeho toulání za beatnickou a knedlíkovou kulturou přivázaný k patníku před Chinatownem.

Pár zastávek šalinou a už jsme jen kousek od SF domova. Psi jsou fakt největší kámoši pánů tvorstva. Zatímco páníček se cpe dobrůtkama, pejsci se válí ve dveřích a trpělivě spí, než se páníčci nažerou.

Večer ještě musíme zchladit rozžhavený huby v místním pivním baru. Mají tu asi 30 druhů piv. A některý silný jak stehno tlusté dámy.

Druhej den musí Honza zase googlit, tak jsme si dali malé repete, protože poblíž toho City Lights Bookstore je ještě beatnický muzeum. Olina sice z beatníků není odvázaná, snad dokonce trpí jistou alergií na Kerouaca a jeho Cestu, protože když to četla, nemohla pochopit, že na cestě nechali jednoho ze svejch kámošů, když onemocněl. A to Olina neodpouští.

Do muzea šla se mnou. Asi hlavně proto, aby mohla beatníky na plnou hubu pomlouvat.

Američtí Číňani jsou celkem uvědomělí.

V jednom obchůdku prodávají sušený tlapky. Asi se to žere a nechci vědět, jaké zvíře to bylo.

Pak je tu taky regál, kde prodávají něco, co vypadá jako sušený bobky různejch druhů. Naštěstí i tyhle dobrůtky jsou popsané čínskými znaky a tak zůstáváme nezasvěcení. A možná to je dobře.

Tohle se mi na Americe docela líbí. Ty požární žebříky. Za komoušů jsem je znal jen z filmů. Nikdy by mě tenkrát nenapadlo, že je jednou uvidím na vlastní foťák.

Italská čtvrť nabízí kdeco. Ráj v SF.

No a to je už to slavný muzeum, ze kterýho si Roušovna dělá prdel.

Vevnitř je i origoš auta, které bylo hlavním hrdinou road movie "On the Road".

Knížka za 99 doláčů.

Kdybych se pokusil o syntézu Olininýho a mýho pohledu na beatnickou generaci, tak tenhle obrázek to asi vystihuje nejlíp.

Tenhle nápad na trojdílnou knížku se mi líbí. Skoro mě sere, že jsem tohle nevymyslel já.

Beatnická generace se samozřejmě nevyhnula ani muzice, ani výtvarnu. Prostě to je nezanedbatelné období.

Plná vana literatury.

Ještě něco k Ferlinghettimu, třeba se to bude někomu hodit k maturitě (nemístně žertuju). Ferlinghetti se narodil v NY italskejm rodičům. Vystudoval žurnalistiku, pak studoval na Sorboně a v roce 1951 se vrací zpátky do USA a vyučuje zde francouzštinu. Ferlinghetti považuje anarchii ne za politické hnutí, ale spíš jako boj za svobodu jedince. Z Lawrencových básní je často až na hony cítit LSD. Avšak zkrocené jeho barvitou schopností smísit neobvyklá slovní spojení. Když už byli u nás komouši odstavení (myslím papírově v roce 1989), přijel v roce 1998 L.F. na Festival spisovatelů do Prahy. Věnoval publiku svou novou báseň Řeky světla, kterou napsal, když navštívil Starou Prahu.

Už bylo dost kultury. Jdeme na Embarcadero, na náš už docela oblíbenej tučňákovej sendvič a dvojku dobrýho, i když drahýho, červenýho vína. Jo mimochodem. Na Embarcaderu má prý z jedné staré lodi udělanej aťas Ferlinghetti. Maluje a kreslí tu a z domu sem do práce prý jezdí (teď už možná ne) na starým českým favoritu s přehazovačkou a beranama. Jestli to teda nejsou drby.

Že by nějakej noční klub?

Některá graffiti při boji s časem získávají na grafické zajímavosti. Čas je neúprosnej umělec.

Právníci mřížoví znají důvěrně.

A že jsme stále v zajetí beatníků, nám ukazuje i tahle hospoda.

Prostě tahle čtvrť, to je jedna světová značka vedle druhé.

Olina už toho courání má plný kecky a cejtí se jako tenhle dědek.

Já se zase cejtím plnej dojmů, jako tenhle vozejk.

Když básni slova ukradneš, zůstanou jen čáry klikaté.

No a to je všecko. Doufám, že jsem vás tím literárním blábolením moc nenasral a že zůstanete praseti věrni. Básně použité ve fejetonu jsou útržky z knihy Lunapark v hlavě v překladu Jana Zábrany. A pak jedna báseň věnovaná Pražanům, ale nevím, kdo ji převedl do češtiny. Kecy o Ferlinghettim uzavřu výrokem Ferlinghettiho: "Poezie je podvratné umění."