Na skok
(do Sausalita)

Kdesi jsem se dočetl, že jsme my Češi v recyklaci a třídění skoro jedničky. Vzpomínám na doby, kdy se u nás začínalo uvažovat o třídění odpadků. Kolik lidí bylo proti a bránili se tomu a hle, uplynulo pár let a jsme na evropské špičce. Ale to je o odpadu. Mě napadlo, že by si recyklaci zasloužily i příběhy, které už někdy zazněly. A zkusím vysvětlit co tím myslím. Navštívíte nějakou zem, nějaké místo, zažijete něco a někdy se z toho vyloupne příběh psaný, i třeba vyřčený. Uplyne čas, kterej všechno pomaličku rozmělní, pomění, nastrouhá a zároveň dodá nové úhly pohledu a pocity, až se stane, že to třeba vyzní po nějaké době jinak než tenkrát. Rozhodl jsem se to vyzkoušet. V minulým praseti jsem si zavzpomínal na Káhiru a digitálky. Samotného mě mile překvapilo, když jsem projížděl fotky, jak je vidím najednou jinak a i ten příběh je asi propletenej jinak. V dnešním vydání zkusím recyklovat Sausalito.

Šel malíř chudě do světa. San Francisco je velice inspirativní město a pro mě destinace, kam se kdykoliv rád vrátím. V SF mě to baví moc.

K přístavišti vede zelená šalina.

Jedno dopoledne jsme se Roušovnou rozhodli, že se musíme jet podívat do městečka Sausalito. Navedl nás k tomu Honza.

V San Franciscu není zrovna moc mrakodrapů. Přece jen je to oblast neklidná a zemětřesení tu hrozí daleko víc, než v jiných oblastech Ameriky. Spousta baráků je dřevěnejch a ty vysoký být ani neumí.

Našli jsme si nějakou loď, cena je příznivá a frekvence odjezdů je přijatelná.

Embarcadero se svejma piérama je moc hezká část San Francisca.

Úžasné pro nikoho.

Mají tu docela vtipný stojany na kola.

Poblíž přístaviště je malej park s lukem a šípem.

Už si nepamatuju, jestli jsme do Sausalita jeli ve všední den nebo o víkendu, ale je pravda, že na trávnících se tu povalujou studenti, manažéři i bezdomáči každej den.

V jednom z těch vysokejch baráků sídlí i Google. Tam už jsme u Honzy byli. I oběd jsme si tam dali.

Počasí v SF je pro lidi bez domova velmi příznivý, tak tu narazíte na zkušený nomády. Svůj domov umí vybudovat třeba z dvojice vozíků z hypermarketu nebo z velocipédu. Spousta bezdomovců se podílí na dodatkové recyklaci, sbírají flašky, plechovky i igelitky. Někteří mají i stylová trička. O svoje vozidla se starají vzorně. Všiml jsem si nejednou, že hodně bezdomovců tu čte knížky.

Chvíli jsme se na trávníku váleli taky. Není to špatná činnost.

Nalevo mrakodrapy, napravo moře.

Kolem veselejch sladkostí jsme prošli bez problémů a nedali si ani jednoho donuta. Nebylo to zas tak těžký, barvy jsou dost odpudivý. Ale Amíci to milujou.

Dokonalejma frajerama v Americe jsou bezesporu hasiči.

Když dorazíte k Embarcaderu a dáte se doleva, dojdete ke slavnýmu Golden Gate Bridge. Dáte-li se doprava, dostanete se k San Francisco-Oakland Bay Bridge. Ten je fakt hustej, ani nevím, kolikaproudá silnice vede jedním či druhým směrem. Má několik pater, jezdí tu i vlaky. Docela obluda, ale obdivuhodná.

Hasičský auta jsou naleštěný vymazlený a udržovaný.

Plastika pravěkýho tvora.

Přiblížil se čas našeho odplutí. Mořská voda je kurva a rozežere cokoliv.Naloďujem se.

Pán, co je zodpovědnej za to, že se budem naloďovat slušně a nebudeme si okopávat kotníky.

Tenhle krásnej oleštěnej kovovej díl lodi se používá k uvázání lana, když se přistane. Ale nevím, jak se to jmenuje.

Loď nabrala pořádnou rychlost. San Francisco se vzdaluje.

Bay Bridge v mlze. Golden Gate Bridge bejvá skrytej v mlze častěji.

Alcatraz, známý také jako "The Rock," je malý ostrov v sanfranciském zálivu, který se nachází asi 2,4 km od pobřeží San Francisca. Ostrov má bohatou historii a je známej především jako bejvalá federální věznice.
Původní obyvatelé: Ostrov byl původně osídlen domorodými kmeny Ohlone.
Španělská éra: Španělé ostrov pojmenovali "La Isla de los Alcatraces," což znamená "Ostrov pelikánů." Vojenská pevnost: V polovině 19. století sloužil Alcatraz jako vojenská pevnost a později vojenská věznice.
Federální věznice (1934-1963):
Přísné podmínky: Věznice byla známá pro své přísné podmínky a neúprosný režim.
Útěky: Během provozu bylo zaznamenáno 14 pokusů o útěk zahrnující 36 vězňů. Nejznámější útěk se stal v roce 1962, kdy Frank Morris a bratři John a Clarence Anglin unikli z věznice, ale jejich osud zůstává neznámý.
Poválečné období a uzavření: V roce 1963 byla věznice uzavřena kvůli vysokým nákladům na provoz a údržbu. Indiánská okupace: V roce 1969 obsadila skupina indiánských aktivistů ostrov, aby upozornila na práva domorodých obyvatel. Okupace trvala 19 měsíců a skončila v roce 1971.
Současnost: Alcatraz je nyní součástí Národní rekreační oblasti Golden Gate a je spravován Národní správou parků.
Turistická atrakce: Ostrov je populární turistickou atrakcí, která ročně přiláká více než 1,3 milionu návštěvníků. Expozice a prohlídky: Nabízí historické prohlídky, které zahrnují prohlídky cel, historie věznice, vojenské historie a období indiánské okupace.
Nemožnost úniku: Alcatraz je obklopen studenými, rychle proudícími vodami zálivu, což ztěžovalo útěk. Energie: Ostrov má vlastní generátor a je energeticky nezávislý. Příroda: Alcatraz je také domovem mnoha druhů ptáků a je významnou přírodní rezervací.
Kultura: Ostrov byl inspirací pro mnoho knih, filmů a televizních pořadů, například film "Útěk z Alcatrazu" (1979) s Clintem Eastwoodem v hlavní roli.
Vězeňská komunita: Kromě vězňů žili na ostrově i strážci a jejich rodiny. Existovaly zde dokonce i školy a další zařízení pro děti a rodiny strážců.
Pracovní programy: Vězni na Alcatrazu byli zapojeni do různých pracovních programů, včetně zahradničení a výroby vojenského vybavení.
Archeologické nálezy: V posledních letech byly na Alcatrazu objeveny různé archeologické artefakty z doby vojenské pevnosti a věznice. Alcatraz je fascinujícím místem s bohatou historií a významným kulturním dědictvím, které nadále přitahuje pozornost lidí z celého světa.

S vlajkama tu problém nemají. Americká vlajka je snad podle nějakýho předpisu na každé úřední budově, ale spousta oken, a soukromejch baráků má nad vchodem americkou vlajku taky a dokonce se učí i jak se americká vlajka správně předpisově skládá.

Plavba netrvá dlouho, přistáváme v Sausalitu.

Jsme tu. Je hezky, teplo a docela vlhko.

Přivítá vás zajímavá plastika. Podařilo se mi dohledat, že autorem plastiky je chilskej sochař Sergio Castilla Mandiola. Sochu sesterskýmu městu daroval někdy v roce 1969.

Na to, jak je město malé tu mají celkem dost zajímavejch děl, ale my jsme viděli jen Hermanda a mořskýho liona. V Sausalitu najdete i tato díla:
"The Thinker" (Myslitel) - Tato socha je známá replika slavného díla Augusta Rodina. Najdete ji v Sausalitu jako součást městské umělecké sbírky.
"Nike of Samothrace" (Vítězná Nike) - Další replika klasického uměleckého díla, tato socha představuje starořeckou bohyni vítězství a je umístěna v centru města.
"Burghers of Calais" (Občané z Calais) - Ještě jedna replika od Augusta Rodina, tato dramatická socha zobrazuje skupinu mužů během stoleté války.
"Vessel" - Moderní umělecká instalace od místního umělce, která představuje abstraktní tvar lodi, což odkazuje na bohatou námořní historii Sausalita.
"Climbing the Corporate Ladder" (Šplhání po korporátním žebříčku) - Tato socha je satirickým ztvárněním moderního pracovníka a jeho cesty ke kariérnímu úspěchu. Kromě těchto soch je v Sausalitu mnoho dalších menších uměleckých děl a instalací, které můžete objevit při procházkách po městě. Tyto sochy nejenže zkrášlují město, ale také reflektují jeho kulturní a historické aspekty.

V Sausalitu je poměrně velké kotviště jachet všeho druhu. Myslel jsem si, že to jsou nějaký šatny, ale prej ne, prej jsou to boudičky patřící ke kotvívímu místu. Kdoví, jak to je. Boudy byly zavřený a kdybych to zkoumal, určitě by mě nějakej republikán s puškou zastřelil. A nebo demokrat, ať jsem objektivní.

Přístavní smajlík. Hydranty v Americe, to je kapitola sama pro sebe. Je jich tu všude jako hub po dešti. Asi k tomu mají dobrej důvod.

Jsem zmatenej.

Sausalitští hasiči jsou taky naleštění jako hasiči kdekoliv jinde v Americe.

Americký hasičský auta mají na sobě krásný a funkční zvony.

Kapitáni kocábek svačí.

Na hlavní třídě je spousta hotýlků, hospod a kaváren.

Snídaně a obědy u repliky místní rozhledny.

Tlačítko pro chodce.

Stopka a její stín.

Hlavní třída v Sausalitu se jmenuje Bridgeway.

Myslím, že se tu sochařům docela daří.

Lítající prase.

Gramofon na hambáče.

Nám se tu líbí, ale jsou i tací, který mají Sausalita plný kecky.

Na hlavní třídě je hodně mramorovejch lavic k odpočinku a stromy stíní před slunkem. Je to příjemná ulice.

Sausalito sice udává, že jeho průměrná nadmořská výška je 3 metry nad hladinou moře, ale je to divný, protože město je vystavený na docela prudkým kopci, takže je tu poměrně dost schodů.

Kopie kopie.

Podmořská kráva.

Hodinářský auto.

A zase schody.

Veselý ovce.

Obraz slavnýho mostu.

A ještě jedno létající prase.

Tahle plastika se mi hodně líbila.

Tady budeme zase nastupovat do té lodní šaliny zpátky do SF.

Na oběd je ještě brzo.

Polaroid.

Kodak.

Dopolední kávička.

Knihkupectví.

Na takovým kopci je Sausalito vybudovaný.

Jméno Sausalito pochází ze španělského sauzalito, což by měla být údajně vrba, ale znáte internet.

Někde se můžete dočíst, že Sausalito bylo pojmenováno podle okresu ve Valparaíso v Chile, kde se narodil bandita Joaquín Murrieta. Murrieta byl vůdcem banditů, kteří se usadili na severním konci budoucího Golden Gate Bridge poté, co jim byl zakázán vstup do San Francisca v banditskejch válkách. Tato teorie je však v rozporu se zdroji, které uvádějí, že Murrieta pocházel z Mexika, nikoli z Chile, a protože do Kalifornie dorazil až ve zlaté horečce kolem roku 1849. Rancho Saucelito bylo uděleno Williamu Richardsonovi již v roce 1838.

Kašna je zakreslená i na mapě, ale nic víc jsem o ní nezjistil.

Ani o této dvojici jedlíků jsem nic nezjistil, jen to, že před deseti minutama tu byl i jejich stejně objemný synek a že všichni jedli obrovskou zmrzlinu. To, co jí teď paní, je již třetí sladkost. Vypadá to, že jí závidím, ale nezávidím.

Kavárna u vody.

Začíná se snášet mlha. To je místní finta. I celý San Francisco se umí na pár vteřin zahalit do mlhy, která stejně jak rychle se objevila, tak zase rychle zmizí.

Racek.

Přistála loď, nasedáme, vyrážíme. Golden Gate Bridge.

Profláklej záběr.

Pro SF mám navždy slabost.

Alcatraz hostil několik slavných zločinců, včetně Al Capona, George "Machine Guna" Kellyho, nebo Roberta Franklina Strouda, známho jako "Birdman of Alcatraz."

Pelikání a jeřáb.

Jsme zase na pevnině. Tenhle pán plul s náma a než jsme se stihli zorientovat na molu, už si nesl vysomrovanou polívku. Lidi tu jsou dost štědří a o svoje bezdomovce se docela hezky starají.

Perličku nakonec: Dočetl jsem se po letech, že přímo pro tohle městečko někdo vyrábí tyhle tři ikonický chlasty. Matně se mi i v hlavě vybavuje, že v jednom obchůdku s chlastem na hlavní třídě toho pěknýho městečka bylo přes otevřený dveře vidět tyhle kořalky na polici za pultem. Za výlohou tu chlast moc nevystavujou. Často jsem musel v Americe v obchodech s pivama, navzdory bílejm fousům a zvrásnělé kůži, ukazovat pas, že mi je víc než 21 let.

podpis




Helča se učí slaňovat pomocí dülflerova sedu. Možná se to píše jinak.

Jiřinka z Brna k pravnoučkovi: "Četls Samíku tu knížku o slušným chování, co sem ti kópila?" on: "Četl babičko, četl, ale velmi zběžně."

DNES JE PRO DĚTI Z RADOSTI VELKÝ

den. Po roce práce mají konečně premiéru!

Za rok toho zvládly dost (texty, písničky, práce s loutkou, pohyb…)
a přesto, že je to práce několikanásobně náročnější, než
se studenty herectví, mám docela fajn pocit, že jsem si to zkusila.
Držíme si palce!

MALÝ SLATINSKÝ FESTIVÁLEK SE NÁM
povedl, soudím tak dle reakcí kamarádů, kteří si
i v tak blbej termín (čtvrtek v podvečer) našli čas a přišli.
Chybělo dětské publikum, škoda. Punkové prostředí by dětem
slušelo, ale v pátek je škola a musí se vstávat, takže rodiče neriskovali.


Na zkoušení moc času nebylo, všichni ale přišli včas!
Než se dostavili první návštěvníci, bylo zhruba hotovo.

Není to sice vidět, ale pan Jiří a Daliborův kamarád Jéňa
mají svoje technické zařízení přímo na soustruhu.
Ve stěně nad nimi bude jednou okno do zvukové kabiny,
zatím to ale vypadá na hodně vzdálenou budoucnost…
Jaro Majerčík stihnul zaznamenat i pár momentů těsně před
začátkem koncertu


Vlasta přijela z Bratislavy přímo v ten den a další ráno jela nazpět,
to se cení! Však jí to účinkující i publikum dali najevo!
Vybavila se mně maminka, babka Dana. Úplně ji slyším,
poznamenala by: "No, za to si toho moc nekópí…"
a měla by pravdu! Naštěstí to máme v rodině a tím pádem
i v CKK Bandu tak, že nás to hraní a setkávání těší!

Na začátku koncertu zpívali dohromady úplně všichni studenti,
předvedli jsme rozezpívávací kánony fungující spolehlivě
i na studenty ERASMU.

Naši prvňáci zpívali poprvé na mikrofony a docela jim to šlo.
Nejlepší metoda, která nám vychází - žádná velká příprava,
mikrofony do ruky a zkuste to… Jsou šikovní, vypadali docela profesionálně.

Z dvanácti "Erasmáků" jich zbylo jen pět:
Diego, Joaquín, Lily, Agata a Andrea. Dostanou zápočet
minimálně za odvahu!


Druháci jsou ostřílení a zkušenosti nabrali už i na zahraničním
zájezdu - joo, to jsou oni, co zazářili v Piešťanech!
Představování účinkujících jsem musela zkrátit na křestní
jména, bylo jich celkem 25 zpívajících!


Potlesk si zasloužili samozřejmě páni zvukaři a takyDalibor
za poskytnutí prostoru.
Jarovi Majerčíkovi děkujeme za dokumentaci!
Sama jsem stačila zachytit už jen kousek ze závěrečné volné zábavy,
studenti si donesli špekáčky a pozvala jsem je na pivo...


Povedlo se to, takže příště možná zas!

Dada a spol.

Tohle fakt stojí za těch 99 korun. Věřte mi.
https://www.supraphonline.cz/album/811270-dezkorepetice-aneb-lidovky-jinak

Zvukové krajiny Brna rozezní Galerii Jaroslava Krále


Tomáš Šenkyřík: Zvukové krajiny Brna, zvuky lidské a mimolidské

Jarní výstavní blok se přehoupl do druhé poloviny. V prvním patře Domu umění je nadále k vidění mezinárodní výstava Beyond the Sound, její první komentovaná prohlídka proběhla v rámci Brněnské muzejní noci a druhá nás čeká právě v nadcházejícím měsíci. V Galerii Jaroslava Krále v přízemí předali Symbionti 2.0 symbolické žezlo Zvukovým krajinám Brna, jejichž doprovodný program bude stěžejním bodem červnového dění. Co nás tedy konkrétně čeká?

ZVUKOVÉ KRAJINY BRNA

Co všechno jsou "zvuky Brna"? Opravdu různorodá směs, dalo by se říct - jak ukáže i nová výstava Tomáše Šenkyříka, která je výsledkem časosběrného průzkumu nejrůznějších lokalit. Nahrávání začalo na okrajích Brna, odkud se autor postupně přibližoval k centru a zkoumal, jak se zvuky lidské civilizace a mimolidského světa vzájemně prolínají. Jak ovlivňují zvířecí obyvatele města různá více či méně slyšitelná chvění či vibrace, způsobovaná lidskou činností? Zvukovou instalaci doplní minimalisticky pojaté videokresby Michala Kindernaye, generované přímo z pořízených nahrávek. Výstava bude zahájena v úterý 4. června a k vidění bude do 14. července.


Beyond the Sound, foto: Kristýna Urbánková

DOPROVODNÝ PROGRAM

středa 5. 6., 17:00 - komentovaná prohlídka výstavy Beyond the Sound s kurátorem Jiřím Suchánkem

čtvrtek 6. 6., 10:00-18:00 - jednodenní videoinstalace Dušan Urbanec: Havraní stezky

čtvrtek 6. 6., 17:00 - přednáška Jan Sychra: Ptáci města Brna a jejich významné lokality

úterý 18. 6., 17:00 - komentovaná prohlídka výstav Beyond the Sound a Zvukové Krajiny Brna

středa 19. 6., 17:00 - poslechový večer na téma akustická ekologie