Lisabon
(Krátký oťukávací výlet do Portugalska)

Na mým seznamu destinací, které bych rád navštívil byl a stále je Lisabon. Určitě za to mohly i nějaké fotky, které mi propluly před očima na internetu i v časopisech. Třeba můj nejoblíbenější portugalskej streetař Rui Palha.

Rui Palha. Dovolil jsem si dvě fotky stáhnout z Internetu jako ukázku.

Ale protože jde o destinaci snadno dostupnou, evropskou, tak si město lebedilo na seznamu bez dalších speciálních bonusů. Kromě Lisabonu tam mám i portugalské Porto. To dokonce už mělo být navštíveno dřív. Roušovna totiž vymyslela, že bysme měli jít do Compostely, dokud ještě chodíme jako lidi. Všechno jsme začali nenápadně plánovat, sbírat informace a vyšlo nám z toho, že ideální pro nás bude trasa z Porta. Protože Poroto přece bylo na fiktivním seznamu, vymohl jsem si předběžně, že 4 dny tam zůstaneme a budeme se tu potulovat. Pár plánovacích háčků v tom však bylo. Třeba to, že Roušovna nesnáší vedro, takže cesta by měla být někdy okolo října, ale to chodí do školy a není na volné noze jako já. Jo, tohle je docela limitující faktor. Definovanej čas na cestu. Možná tedy v Portu nebude možný zůstat čtyři dny, ale budiž, tak třeba dva. Dokonce jsem pořídil i velmi lehkej stan na ten náš čundr, projel Mapy.cz Naplánoval předběžnou trasu a spoustu dalších obyčejností před cestou. Pak Roušovna ještě vymyslela, že bysme si mohli v létě přejít celou Šumavu podélně, aby si uměla představit, co ji čeká na Compostele. No a pak to vzalo rychlou vrtuli. Olinu chytly záda, odjeli jsme hrbatě do Ostružné, já tam na louce cvičně postavil stan, Olina si cvičně zkusila, jak se jí do něho leze, když má seklý záda. A bylo jasno, ven už skoro nevylezla. Šumavu rušíme a Compostelu odkládáme.

Compostela je zatím tedy v luftě, a my budeme v luftě za chvilku. Roušovnina škola vymyslela zájezd do Lisabonu na prodlouženej víkend. Jasně že jedeme. A jede s náma i Helča, která nám za ubytko a stravu bude dělat průvodce. Už i minulej výlet jejich školy do Barcelony se podařil, tak proč ne tento?

V letadle jsme se rozhodli, že to oslavíme dobrým portugalským červeným vínem. Dobrá volba. Letíme večer.

Za necelé čtyři hodinky se pod nám ukáže geometrickej obrazec, kterej už takhle na dálku i výšku slibuje, že by mohlo jít o docela estetickej zážitek.

Nevím, jak to bylo na základce mezi zeměpisem a mnou, asi mě moc nebavil, protože to byly furt samý údaje kolik se vypěstovalo v Sovětském svazu pšenice a kukuřice a jaký závody jsou v Magnitogorsku. Do palice vtloukající metoda, že Sovětskej svaz je to nejvíc nej v nás vypěstovala odpor vůči zeměpisu i vůči tomu posranýmu SSSR. Věděli jsme od rodičů, že takhle se mluvit na veřejnosti ani ve škole nesmí... K čemu se pokouším mířit? Že mi ten Sovětskej svaz zkazil zájem o zeměpis a já si jako protiváhu velkýho SSSR vybudoval představu o Portugalsku, že to je země určitě hodně veliká. Časem se mi doneslo mimo ofiko hodiny ve škole, že tak velký zase není.

Ani moc malý není. Řekněme si to na rovinu. Portugalsko a Česko jsou nejen velikostně podobné, mají dokonce i skoro stejně obyvatel. Dost ušlápnutostí a fňukavému "jsme jen malá země" Portugalsko i Česko je zhruba uprostřed všech evropských států. Velikostí i počtem obyvatel. 19. a 21.

Přistáváme, vše probíhá jak na drátkách. Z letiště můžete přímo metrem do centra města. To zatím v Česku nemáme.

Metro je sympaticky obsazené. Žádná mačkanice.

Kdesi ve mně uvízlo, že Lisabon je město dlaždiček. Napadlo mě to hned na náměstí, když jsme vylezli z metra. Jsem tu poprvé v životě a těším se, jak budu zjišťovat za denního světla, jak je to s těma dlažkama. Bydlíme v nějakým cestovatelsky propachtovaným hotelu. Pokoje jsou tu všude. Zákoutí a záhybů chodeb a odboček tu je tolik, že mi bude trvat skoro dva dny, než se naučím, kde máme pokoj. Vybalíme a dumáme s Roušovnou, jestli máme ještě vyrazit do ulic třebas na sklínku vína nebo nějakej sejr, ale téměř na vteřinu se shodneme, že na to sereme. Jdeme si lehnout a chvilku číst. Těším se na ráno. Ještě než jsem usnul, vytanulo mi na mysli jedno literární dílo "Noční vlak do Lisabonu". Bylo i zfilmované a to tak, že velmi dobře. Olina ho neznala, tak se těší, až se na film doma koukne.

Ranní výhled z okna nevypadá optimisticky, ale o to ani nestojím. Čeká nás snídaně v suterénu.

Slunko vystrčilo drápky. Vypadá to nadějně, tak někdy příště už něco z ulic. Já vím, takové trochu dietetické prase. Ale diety bejvaj někdy užitečný. Kromě toho si zrovna dávám úplňkovou hladovku, tak se to hodí. Příště to bude možná zase tučnější.

Balkónovka k té dnešní úplňkové hladovce.