Island 2024
(X. Reykjavík)

Dnes nás čeká hlavní město Islandu. Reykjavík je nejsevernější hlavní město na světě a nejzápadnější v Evropě. Na islandský poměry je Reykjavík opravdovou metropolí, protože tu žijou téměř 2/3 všech obyvatel Islandu. Ale nezadá si ani v celosvětovým měřítku, v roce 2007 bylo totiž vyhodnoceno jako nejbohatší město na světě a sedmý nejdražší město světa. Jestli tu mají v opozici někoho jako naše ANO, určitě za tu drahotu může Fyjala.

Vyrážíme z našeho srubu autobusem do štatlu.

Krajina typicky islandská.

Prdíky z hlubin.

Helikoptéra z autobusu.

Höfði. Tenhle jednoduchej barák je opředenej politickou slavnou nedávnou minulostí. Postavenej v roce 1909. Původně byl určenej pro francouzskýho konzula, pak tu žil britskej velvyslanec, ale bál se nějaké drsné islandské historky a šel bydlet jinam. Design domu pochází z východního Norska. Po roce 1958 byl restaurovaný a od roku 1967 tam byla situovaná recepce městského úřadu. Nejvýznamnější v jeho historii je však rok 1986, kdy se zde setkal Reagan s Gorbačovem. Tahle schůzka je označovaná za počátek konce studené války. Dnes v roce 2025 se bejvalá studená válka mění nenápadně v horkou. A ke vší šílenosti se začíná americkej prezident Trump kamarádit s ruským vrahem Putinem. Myslím si, že by tyhle dvě toxický figury Island na svý půdě a v tomhle baráku nechtěl, ale můžu se mýlit, doba je překotná. I v současnosti velký množství zahraničních státních zástupců, pokud jedou na Island, míří právě sem do Höfði.
Poblíž Höfði najdete i sochu básníka Einara Benediktssona*) s harfou - islandsky se jmenuje Einar Benediktsson og ljóðharpan a pak ještě nějakou moderní kovovu plastiku, ke které jsem nic nedohledal. ale nejvyhledávanějším objektem stojícím blízko tohoto významného domu je část berlínské zdi.

*) Einar Benediktsson (31.10.1864 - 21.1.1940) byl známým básníkem, překladatelem, spisovatelem, novinářem a advokátem. Právě jako advokát se významnou měrou zasloužil o nezávislost Islandu. Je znám jako překladatel děl amerických a anglických básníků a dramatiků, přeložil např. dílo Henryka Ibsena - Peer Gynt. Představitel neoromantismu, psal básně filosofické, přírodní a vlastenecké. V letech 1896-98 byl vydavatelem prvního islandského deníku Dagskrá. Za své sídlo si vybral vilu Hödfi, kde pak bydlel jeho syn Dr. Matthías Einarsson a vnučka Louisa Matthíasdóttir, známá umělkyně - malířka.

Fotka šlohlá z Wikipedie, autora neznám.
Jó to byly jiný doby a hlavně úplně jiný osobnosti!

U kostry velryby, nebo chcete-li u člunu naděje se dobře sendvičuje.

Sólfar. Sluneční cestovatel - socha Jóna Gunnara Árnasona. Anglicky Sun Voyager nebo někdy taky Viking Boat je popisovaná jako loď snů nebo taky Óda na Slunce. Oficiálním záměrem autora bylo prý znázornit sen o naději, pokroku a svobodě, nebo taky tajný přání objevit nějakou doposud neobjevenou zem. Kdesi jsem četl, že to je kostra velryby. Ale znáte umělce, čert aby se v nich vyznal.

Pár skleněnejch paneláků na začátku Reykjavíku.

Už první dojmy z okna autobusu prozrazujou, že Reykjavík bude zajímavej. Taková obyčejná benzínka.

Většina lidí si představí, že by tato krásná konstrukce měla směřovat na západ, jakože loď je vyhlídkou na místa neobjevená. Loď ale míří na sever. Proč? Jón Gunnar Árnason měl na výběr pár lokalit, jeho původní myšlenka byla umístit dílo blíž k centru. Město samozřejmě expandovalo a původní místo, kam se nakonec Gunnar rozhodl dílo umístit, bylo městem zamítnutý, a tak si musel najít místo nový místo.

Autobus nás vyplivnul u nádhernýho baráku, kterej se jmenuje Harpa a je to barák plnej muziky a umění. A v přízemí mají hezký placený hajzlíky. Sem míří většina autobusů s turisty, tak je docela možný, že ty hajzlíci jsou nejvýdělečnější částí budovy.

Islandská národní banka Landsbankinn byla rozstrkaná asi na 14 místech Reykjavíku a někoho napadlo, že když mají tolik cizích prachů, mohli by si nechat postavit nějakej lepší barák. Je to moc hezky navržený a ten šutr, kterým je budova obložená, je fantastickej. Prej jim už pár obkladů i spadlo. Barák byl tak velikánskej, že by se tam zaměstnanci banky mohli bát, tak tu severní část odprodali státu a Island si tu zřídí (zřídil?) Ministerstvo zahraničí. Zastavěno 16500 čtevrečních metrů.

Harpa: velkorysá stavba plná skla, muziky a umění.

Koncertní hala a konferenční centrum Harpa v srdci Reykjavíku je oceňovaná budova nacházející se ve starém přístavu. Harpa otevřela své brány v roce 2011 a pyšní se širokou škálou pořádaných akcí, kde hrají roli všechny hudební žánry. Harpa získala v roce 2013 cenu Miese van der Rohe za architekturu.

Harpu navrhli architekti Olafur Eliasson, Henning Larssen a Batteri. Harpa je sídlem Islandského symfonického orchestru, Islandské opery a Reykjavíckého Big Bandu. Harpa je moderní konferenční centrum. Harpa získala prestižní ocenění MICE Report pro nejlepší konferenční centrum v severní Evropě.

Harpa je také domovem hromady pravidelných akcí:
Jak se stát Islanďanem za 60 minut; Perly islandských písní; Islandské ságy; Reykjavícká klasika; Jazzový klub Mulinn; Série Plechový buben; Bowie - The Session; Expozice Islandského emigračního centra...

Větrná harfa - po islandsku himinlæva vinharpa z roku 2022 od Elín Hansdóttir.

Umístění Harpy hned k hladině Atlanskýho oceánu je inspirativní.

Starej přístav.

Ani tady se ruskýmu kolu nevyhnuli. Plíživá ukázka russké expanze do celýho světa.

Na Islandu nenajdete žádnou železnici, přesto tu ale je vystavená jedna železná stará lokomotiva. Jmenuje se Minør a byla vyrobená ve Velké Británii v roce 1892 společností Arnold Jung Lokomotivfabrik.

Byla přivezena na Island kolem roku 1913 a používala se pro stavební práce a těžbu.

Sloužila pro přepravu materiálu v těžebním průmyslu na ostrově Þormóðssker, kde se těžilo guano (ptačí trus využívaný jako hnojivo).

Když dosloužila, vystavili si ji u starýho přístavu a dneska slouží především k těžbě sefíček na facebook a Instáč.

Krásnej starej stroj.

Guánoví Stachanovci čumí na oceán.

Starej přístav.

Rozhodli jsme se s Roušovnou, že budeme finančně rozmařilí a koupíme si výlet za velrybama. Je to sice pálka, ale ožebračení důchodci Fijalovou drahotou si to můžou dovolit. Odplouváme kolem druhé odpoledne.

Mohli bysme si koupit i výlet lodí za polární září, ale ta je ještě víc nejistá, než velryby. Mně bohatě stačí, že jsem si tu záři vyfotil hned vedle odpadkáče.

Tady to není jako v Andalusii a na jihu, tady otvírají kavárny docela brzo.

ÆVINTÝRAMADURINN - autor? nebo název sochy? Prase aby se v tom jazyce vyznalo.

Do téhle galerie jsme si taky nezašli. A jen pro pořádek, jak to tu mají s kulturou, tak tady v Reykjavíku je někde i muzeum punku. Ale kde, nevím.

Plameňáci v jezírku.

Prší, tak všichni sedí vevnitř.

A už zase neprší, tady to je hned. Říká se o Reykjavíku, že je to místo relativně málo deštivý a prší tu prej míň něž jinde na Islandu. Přesto tu průměrně 210 dní v roce prší a slunko svítí nejvíc na jaře, ale dohromady jen 1250 hodin ročně. Nám docela přálo štěstí. Na déšť i na slunko.

Řekl jsem mu vtípek, čekal jsem, že se zachechtá, má to na vizitce, ale čuměl nechápavě. Asi mu unikla pointa.

Zrzavá lavička.

Vikingové na střeše

Vnitrostátní přeprava. V Reykjavíku je taky letiště, ale většinou jen pro vnitrostátní lety. Mezinárodní jsou směrovány do Keflavíku.

Moudrá sova.

Tenhle baráček je prej v celým Reykjavíku nejstarší. Aðalstræti, černej nenápadnej domek v samotným centru Reykjavíku je nejstarším domem ve městě. Jeho výstavba se prý datuje do roku 1762!

Öndvegissúlur (islandská výslovnost: [ˈœntˌveijɪsˌsuːlʏr̥]), neboli sloupy vysokého sedadla, byly dvojice dřevěných sloupů umístěných po obou stranách vysokýho sedadla - místa, kde sedávala hlava domácnosti - ve skandinávských domech z období Vikingů. Podle popisů v Landnámabóku a několika ság, které vznikly o hodně později po osídlení Islandu, si někteří z prvních osadníků přivezli sloupy na vysoké sedadlo z Norska. Jakmile spatřili pevninu, vyhodili sloupy pro vysoký sedátko přes palubu a na místě, kde byly sloupy vyplaveny na břeh, založili farmu. Takto byla údajně založena úplně první farma na Islandu, která byla právě na místě dnešního hlavního města Reykjavíku. Jen taková malá zajímavost. V Rekjavíku je k dispozici tolik horké vody, že skoro všechny domy tady jsou vytápěné touhle vodou a zdarma. Jen si musí každej, když si staví domek, zaplatit v domku rozvod topení a přípojku a pak už za teplo nic neplatí. Ale té teplé vody je tolik, že některý chodníky tu v hlavním městě jsou horkou vodou taky vyhřívané. Tak se stává, že se tu uprostřed chodníku v lezavé zimě sejde hejno drben a drbanů a kecají, kouří a popíjí.

Střecha nejstaršího baráčku v Reykjavíku.

Muškáty a záclony. Downing Street 10. Kecám, Památka byla slavnostně otevřena veřejnosti dne 5. května 2018 starostou města Dagurem B. Eggertssonem a najdete ji na adrese Aðalstræti 10.

Skúli Magnússon (12. prosince 1711 – 9. listopadu 1794), často nazývaný Skúli - soudní vykonavatel, byl islandským soudním vykonavatelem a jednou z hlavních hnacích sil stojících za zřízením Obnovy. Skúli byl někdy nazýván otcem Reykjavíku. Byl jedním z hlavních poslů osvícenství na Islandu. Když mluvil, kousal se do rtů.

Černý kužel - Památník občanské neposlušnosti "Když vláda porušuje práva občanů, vzpoura je nejposvátnějším právem a nejnezcizitelnější povinností občanů i každé části národa." Deklarace práv člověka a občana (1793)

Jón Sigurðsson (17. červen 1811, Hrafnseyri – 7. prosinec 1879, Kodaň) byl islandský politik liberální orientace, filolog a historik, vůdce islandského hnutí za nezávislost vyrůstající z národního romantismu.

Na jeho pomníku je výborná plastika, které pracovně říkám zloději šestihrannýho čediče. Všimněte si, že i zde se pokouší umělec o tak známou a profláklou frontu na maso, akorát mnohonásobně menší, že byla ta se Stalinem u nás v Praze.

Ačkoliv byl jedním z největších islandských učenců, je více znám jako politik a vůdce islandského hnutí za nezávislost. Usiloval o samosprávu Islandu pod dánskou korunou. Nejprve se účastnil diskusí, které vedly k tomu, že dánský král obnovil v roce 1843 islandský Althing (parlament) jako poradní orgán. Jón byl do tohoto orgánu zvolen, zúčastnil se jeho prvního zasedání roku 1845.[4] a třikrát se stal jeho předsedou (v letech 1849-1853, 1857 a 1867–1877. Jeho věhlas se nakonec propsal i do islandskejch bankovek. V roce 1928 byla jeho hlava na papírové dvacetikoruně i na pětikilu.

Park kolem Jóna mají v oblibě místní zevlouni.

Zloději šestihranů.

Ingibjörg H. Bjarnason (14. prosince 1867 Þingeyri – 30. října 1941 Reykjavík) byla islandská politička, sufražetka, učitelka a gymnastka. Byla první ženou, jež se stala členkou Althingu, islandského parlamentu.

Islandskej parlament je nenápadnej skromnej barák. Není vysokej, snad i proto, kdyby se voliči nasrali a chtěli svoje politiky z parlamentu vydefenestrovat, tak aby si moc neublížili.
Althing (islandsky Alþingi, „všeobecné shromáždění“) parlament. Spolu s faerským løgtingem a manským tynwaldem patří mezi nejstarší parlamenty na světě. Náčelníci vesnic, godové, se poprvé sešli na pláni, zvané Thingvelir (isl. Þingvellir, „sněmovní louka“) poblíž Reykjavíku již roku 930 a na tomto místě se sněmy konaly až do roku 1798. Shromáždění vykonávalo zákonodárnou a soudní moc na ostrově. K omezení úlohy althingu došlo po připojení Islandu k Norsku v roce 1262. Přijaté zákony byly od té doby podmíněny souhlasem norské Koruny, která měla zároveň moc zákony diktovat bez ohledu na souhlas Islanďanů. Faktické zrušení althingu jakožto zákonodárného sboru přišlo po připojení Norska k Dánsku roku 1397 (Kalmarská unie). Shromáždění od té doby vykonávalo pouze soudní pravomoc a přestalo být sněmem všech předáků z celého ostrova. V roce 1801 bylo úplně zrušeno. K formálnímu obnovení činnosti došlo v roce 1843, k prvnímu obnovenému zasedání o dva roky později. Tehdy měl 20 členů volených a 6 jmenovaných králem, který zároveň měl právo zákony vetovat. V roce 1881 byla dokončena budova Alþingishúsið v níž se konala zasedání obnoveného althingu, stojící v centru Reykjavíku. Autonomie Islandu byla obnovena roku 1918 (ostrov se stal státem v rámci personální unie) přičemž althing získal zákonodárné právo. Ústava byla přijata v roce 1934. Počet poslanců i komor se od té doby mnohokrát změnil, stávající jednokomorový parlament se 63 členy je od roku 1991. Z voleb v roce 2017 vzešla koalice Hnutí zelené levice, Nezávislé strany a Pokrokové strany. V roce 2021 koalice posílila, zejména pak posílila Pokroková strana.

Hned vedle parlamentu mají kostel a pohřební službu, kdyby náhodou nějakej politik nevybral pád z přízemního okna. Pohřební auta jsou zatím na benzín, ale uvažujou o tom, že by přešli, Filipe Turku, na e-pohřebáky.

LGBT+ to tu vůbec nemají blbý. Velkorysý obyvatelstvo.

Kostelů tu mají poměrně dost.

Ráðhús Reykjavíkur-neboli Reykjavik City Hall. Zkrátka Reykjavická radnice. Budovu navrhli architekti ze studia Granda. Dokončená v roce 1992. Současnej starosta Reykjavíku je Dagur Bergþóruson Eggertsson ze Sociálně demokratické aliance.

Radnice stojí na břehu jezera, nebo možná rybníka Tjörnin. Ráj ptáků.

V přízemí radnice najdete i dost dobře udělanou 3D mapu celýho Islandu, krásně tam vidíte sopky a ledovce a i to, jak málo tu je měst a vesnic.

Zase kostel.

Vtipná socha "Neznámý úředník", za ním známá učitelka.

Jezero Tjörnin patří celé ptákům. soužitím s lidmi se od nich naučili to nejhorší. Jsou na sebe sprostí a neurvalí. Je docela možné, že za to můžou ptačí sociální sítě a paví TikŤok.

Móðurást.

Dejme tomu, že to je taková skoro hlavní nákupní tepna protínající Reykjavík.

Face of the Sun - Andlit Sólar

Běhání je asi celosvětovej mor.

Nejsem si úplně jistej, tak to berte s rezervou. Tohle prej byla původně věznice, teď tu sídlí nějací radní, aby věděli, co by je mohlo potkat, kdyby byli nečestní. Na Islandu dlouho neměli žádnou věznici a svoje zločince si vozili lodí do Dánska. Dánové z toho byli otrávení a taky je sralo, že se Island furt chce osamostatnit, tak se rozhodli, že jim tu první věznici postaví ve vlastní režii, aby nemuseli ty svoje lumpy vozit do dánskýho království. Nevím, kolik je na Islandu věznic. Z filmu "Na cestě s mámou vím o jedné mužské věznici, kde se vězni učí plést islandský svetry. A pak ještě jsme kolem jedné jeli autobusem.

Vatnsberinn - Ásmundur Sveinsson 2016. Moderní islandskej Vodnář. Protože však nám paní průvodkyně zrovna vyprávěla o tom, jak před mnoha lety chodily holky se štoudvema a špinavým prádlem pár kiláků do kopce k zřídlům s horkou vodou, kde praly, a kecaly a pak zase pár kiláků s tím vypraným prádlem dolů, tak mě napadlo, jestli to není spíš pocta ženám a jejich těžké práci bez automatek.

Hannes Hafstein - islandský státník a básník, průkopník literárního realismu na Islandu. Bojovník za nezávislost. Jednu dobu zastával politickou funkci Islandský státní ministr dánské koruny.

King Christian IX of Denmark. Zlí jazykové tvrdí, že tahle socha s tou, co jsem popisoval výše se z jistého úhlu poskládá tak, že král strká ty listiny do zadku islandskýmu státnímu ministru dánské koruny. Snažil jsem se najít to místo a odhadnout ohnisko objektivu, ale spíš mi to připadá jako nepodloženej kec. Takové místo neexistuje. Jedině fotošopem.

Tady šéfuje islandskej premiér. Takovej nenápadnej barák. A hned vedle bejvalé věznice.

Zajímavejch baráků tu mají docela dost.

Park Arnarhóll s výhledem na Harpu a Národní islandskou banku a Ministerstvo zahraničí.

Ingolfur Arnarson společně se svou ženou Hallveig jsou považováni za první trvalé norské obyvatele Islandu, kteří na ostrov připluli se záměrem se zde usadit. Podle knihy Landnámabók Ingolfur Arnarson založil usedlost s názvem Reykjavík v jihozápadní části ostrova v roce 874.

Reykjavícká knihovna.

Souhra umění a vědy...

Šedé kočky barevně.

Šedé kočky černobíle.

Touhle cestou se šinuly místní ženy obtěžkány smradlavým prádlem až nahoru na kopec k teplé vodě.

Buď tu bydlí potomek fyzika Wilhelma Conrada Röntgena a nebo tu mají rentgen.

Ztratila čich - chybí vůně.

Reykjavícké selfíčko.

Ten reykjavíckej poklid by se dal krájet.

Barevné ulice nás pomaličku vedou k dominantě hlavního města Islandu.

Zatím opuštěné kavárničky.

Nenápadný galerie.

Jo, to je ta dominanta, ale o ní až v příštím vydání WWWprasete.

Ďábelsky barevná graffiti.

Slyšel jsem tě. Tys Hekla.

Jo, a na ulicích je dost pořádek. Vajgly sice často hážou na zem, ale jinak se chovají dost čistotně.

Na pořádek dohlíží Stekkjastaur, troll, kterej má potíže s ohejbáním kolen a když někdo dělá bordel na chodníku, podrazí mu nohy a donutí ho odpadky posbírat.

Zeď jářku jídel.

V Reykjavíku se velice často obalujou baráky i střechy vlnitým plechem, protože když přijde pořádnej vítr, tak dostávají domky zabrat. Vymysleli tedy řešení s vlnitým plechem, kterej tu je levnej a než se větru podaří odtrhat ty plechy, tak většinou přestane, pak jsou prodejny s plechem otevřeny i přes víkend a do noci, aby si mohli lidi baráčky opravit. Pak už jen namalovat něco hezkýho a počkat na další pořádnej vítr. Furt dokola.

Přemýšlím jestli tady platí nějaký pravidla na barevné úpravy. Asi ne a kupodivu to vůbec není hnusný.

Opravna kol.

Tenhle hajzlík hlídá vajgly, ale moc mu to nejde.

Pussinky, bacha na Zermana.

Tady nezabloudíš, za rohem je kavárna stejně barevná.

K těm barvám.

Doupě.

Tohle město mě fakt baví.

Máš chuť na slova útěchy? Bible k volnému užití.

Reykjavík je plnej krásnejch a vtipnejch soch.

Větrná harfa podruhé.

Dánskej čelista Erling Blöndal Bengtsson od sochaře Ólöfa Pálsdóttiho.

Harpa - 714 skleněných panelů a každej nich má svý vlastní LED světlo, takže se s ním dají potmě dělat divy. Třeba v zimě, kdy je světlo asi jen 4 hodiny denně, to musí být krásný divadlo.
Reykjavik mě nadchl, je to město jednoduché, barevně neposedné a přehledné. V příštím vydání se ještě k Reykjaviku vrátím, protože jsem teď záměrně zatajil naši návštěvu neuvěřitelnýho kostela, kterej je nedílnou součásti Reykjaviku. Když zadáte na internetu !Reykjavik - obrázky" určitě bude jedna z první fotek ten betonovej náboženskej sarkofág.