Island 2024
(IX. vodopád Seljalandsfoss)

Autobus nás od krkavce veze domů, ale ještě máme slíbenou jednu atrakci. Vodopád, nebo přesněji několik vodopádů Seljalandsfoss.

Silnice není úplně rovná, myslím tím zatáčky, ne díry v asfaltu, ty tu skoro nejsou. Většinou, když není důvod, aby silnice nevedla rovně, ale udělá úplně zbytečnou zatáčku, mají to na svědomí trollové. Trolly totiž na Islandu berou vážně a vůbec je nepodceňujou. Když nějakej místní farmář prozradí, že tady žije nějakej troll, a většinou to doloží i konkrétním jménem, tak firma, co staví silnice, udělá uctivou zatáčku, aby trolla nenasrali. Trollové prej tu dovedou bejt dost zákeřní.

Sem tam je po cestě vidět nějakej hodně velkej balvan, kterej se pustil z kopce dolů při nějaké té tektonické zábavě, ale pak si to rozmyslel a uvízl.

Někdy se mi zdá, že si ze mě Island a jeho lidé dělají normálně prdel.

Když jsme jeli k Atlantiku, všiml jsem si podprsenek na plotě, jeli jsme docela rychle, tak jsem nabyl dojmu, že se mi to jen zdálo. Když jsme jeli zpět k vodopádu Seljalandsfoss, byl jsem ve střehu a za rychlé jízdy jsem si plot vyfotil. Řidič by mi kvůli obrázku určitě nezastavil. Ale traduje se, že prej na týhle farmě přistihl farmář svou ženu, jak mu nasazuje parohy, a bylo to pro něho natolik traumatizující, že to prostě nerozdejchal a ženu z domu vyhnal. A aby bylo všem jasný, jak se s tím popasoval, vyvěsil potupně všecko její prádlo na plot. Ale znáte lidi, měli pro slabost jeho ženy silné pochopení, a tak začaly holky i paní zastavovat a věšet tam i svoje podprdy. Stala se z toho klasická islandská atrakce, a dokonce prý byla i několikrát zdrojem drobných nehod. Policajti vyhodnotili situaci jako nebezpečnou, protože to brzdilo provoz, tak věšení zakázali a prádlo sundali. Moc to nefunguje, protože jsou tu nové a nové modely všech velikostí i značek. Nakonec policajti umístili před farmu z obou stran značku zákaz zastavení. Možná i proto by mi řidič autobusu nezastavil. Zkusil jsem to vyfotit z autobusu.

Ze silnice vidíme jeden z vodopádů.

Vodopád Seljalandsfoss je na řece Seljaland.

Z té horní hrany řeky padá dolů několik vodopádů. Ten největší, podle kterýho se to všecko tady jmenuje, má skoro 60 metrů a je zajímavej tím, že se dá pěšinkou obejít ze zákulisí.

Je to docela hezká atrakce a vyplatí se nějaká goretexová bunda, protože deštník tady moc nepomůže. Za vodopádem je zkrátka mokro všude.

Zákulisní chodníček kupodivu skoro vůbec neklouže, vyvřelinový šutry jsou dost ostrý a boty na nich dobře drží. V zimě samozřejmě ne.

Podle legendy první vikingský osadník v oblasti ukryl v jeskyni za vodopádem poklad. Já jsem tam nic nenašel. A nebyl jsem sám.

Ale kdo je tu fakt hodně nasranej, je foťák. Udělal jsem pár fotek, ale všude mám vodu. Na filtru je jí tolik, že mi nikon neumí zaostřit. To by nevadilo, zaostřím si ručně, ale ani nevím, jestli je zaostřeno. Utírám objektiv do kapesníku, ale při druhým utírání už je kapesník mokrej a nepomáhá to. Pár fotek jsem udělal mobilem, tím moc rád nefotím.

Všecko krásně mokrý. I Hamlet od Shakespeara. Bejt nebo nebejt. Mokrej.

Duhu, která tu každou chvíli probleskne, se mi nepodaří vyfotit pro zapařenost optiky.

Docela jsem se tu zasekl při focení a utírání objektivu, tak mi Olina utekla k dalšímu vodopádu. Je jich tu totiž víc.

Tenhle uprďánek je druhej.

Mizí v zemi, a pak se zase vynoří. Po cestě je někde v přírodní trubce díra a voda uniká.

Bolševník. "Ta kurva je už i tady," myslím si polohlasně, ale od Roušovny, která se to dozvěděla od paní průvodkyně, se dozvím, že to není žádnej bolševník, ale andělika. Na bolševiky jsou Islanďani dost opatrní, i když některý strany v parlamentu sedící jsou lehce levicoví. Teda jestli je něco levicovýho na tom, že si rádi pomáhají.

Směrem od vodopádů je jeden z klasickejch islandskejch výhledů.

Na Islandu by měly taky platit Coriolisovy síly, tedy vír by se měl točit proti směru hodinovejch ručiček. Kdyby byl Island na jižní polokouli, točil by se po směru.

Z mé fotky plyne toliko toto:
1. Island je na jižní polokouli.
2. Coriolisovy rovnice jsou stejná píčovina jako pravoúhlej trojúhleník.
3. Jedinej, kdo by to dokázal vysvětlit, je slavnej plochozemec Shark, kterej ví všecko, a co neví, na to se zeptá lidí na FB. Ale pozor, odpověď musí být taková, jakou očekává, jinak budete za blbce.
No a pak je tu takové nudné vysvětlení, tyhle malinký víry jsou tak prťavý, že vyhrávají jiný vlivy nad Coriolisem, třeba tvar výpustě, rychlost odtoku, jak hluboko je díra v tom podzemním tratolišti pekla. Pak by to mohlo vypadat přesně tak, jako na té fotce. Já vím, tohle by Shark slyšet nechtěl.

Pěšinka okolo všech vodopádů.

Tyhle jednotlivé potoky se nakonec stejně potkají v ledovcové řece Markafljót.

Některý vodopádky jsou takový dětský čajíček, ale krásný jsou všecky.

Jedinej barák široko daleko.

Tohle je poslední vodopád, je schovanej ve skalách, takže se k němu musíte nějak prodrásat mezi skalisky. Je to tam kluzký a mokrý, ale stojí to za to. Atrakce končí, autobus nás veze domů na večeři - bude ryba. Ve srubu se koukám na Nikona na stole a mám neodbytnej pocit, že je na mě dost nasranej. I když jsem ho s láskou a opatrně utřel čistým hadříkem.