Island 2024
(VIII. Ledovec-Sólheimajökull a krkavec)

Dnešní zastavení byla spíš jen taková bokovka. Plánovaná sice, ale jen na chvilku. Ledovec Sólheimajökull je samozřejmě, stejně jako jiná místa na Islandu, místo hojně navštěvované.

Autobus nám zastavil u "Langoš Factory". Na střeše zvědavě číhal černej pták. Jsme blízko úpatí jednoho z mnoha ledovců na Islandu. Sólheimajökull není tak úplně ledovec, ale splaz jinýho ledovce.

Černej pták je místní atrakcí. Pobejvá tu roky, a protože krkavci jsou velmi bystří a umí se o sebe dobře postarat, tak tenhle zjistil, že parkoviště a Langoš fabrika je dobrý místo k životu. Jediný, co "Karla" sere jsou plastový kelímky a tácky. Má s tím plnej zobák práce.

Karel se možná ani Karel nejmenuje, ale podle zvuků, který vydává, jsem usoudil, že to nikdo jinej než Karel být nemůže. Corvus corax patří překvapivě do čeledi krkavcovitých. A ještě navíc je to prej pěvec. Krkavci jsou samotáři, což Kája jasně dokazuje. A nejsou promiskuitní. Páry spolu vydrží mnoho let. Jsou dost nedůvěřiví a nejraději mají ostatní krkavce co nejdál.

Krkavci jsou všežravci. Ale fakt fest všežravci. Žerou od kytek až po mršiny a langoše úplně všecko. Patrně nejmíň mlsnej pěvec. A taky velká konzerva, hnízdo, který si postaví, neopouští, hnízdí nejraději v únoru a to svoje sídlo furt vylepšuje a buduje různý nadstavby. Zednicí je samička, samec shání stavebniny. Vajíčka jsou docela hezky krémový a puntíkatý. V zobáku má obrovskou sílu a umí napodobovat různý zvuky. Tenhle Karel divně klapal a skřípal.

Ne prosím, nehledejte v téhle fotce pokus o nějaké rafinované umění. Fotka vznikla s jednoznačným vnitřním zadáním, ale nic pro výslednej efekt se mi nepodařilo. Nestihl jsem přepnout z U1 na U2 nebo ještě líp na S, což je přesně ten režim, kterej by černýho ptáka stihl zachytit, tisícinou vyfotit i správně zaostřit. Záměr byl jasnej, ale jediný, co se mi podařilo, bylo namířit foťákem na letícího krkavce a cvaknout. Fotku jsem nechtěl vůbec dělat, ale v archivu nikdy nic nemažu. Omylem jsem si fotku otevřel ve fotošopu a z nějakýho divnýho důvodu jsem nabyl dojmu, že se ve fotce cosi skrývá. Tedy kromě reality, že je na ní rozmazanej krkavec. Dokonce jsem měl pocit, že časem přijde i haiku, ale nic. Vůbec nic. Protože tohle je velmi neseriozní týdeník, tak jsem tu tu úplně posranou fotku schválně nechal a ke všemu se přiznal. Zkrátka mystické foto.

Germáni měli dva krkavce - Hugina a Munina - průvodce boha Odina, jemuž hlásili, co se děje ve světě lidí Midgardu*. Keltové jej zase spojovali se zásvětím, ale i s božským hrdinou Lughem. Ve starověkým Řecku byl spojovanej se zlověstnou podobou boha Apollóna, kterej svejma šípama usmrcuje zlý lidi a sesílá mor. Izraelité ho pokládali za nečistýho, přesto ve známé starozákonní legendě krkavci nakrmili proroka Eliáše, umírajícího hladem na poušti. Číňané ho zas spojovali se Sluncem, krkavec byl erbovním (snad původně totemickým) zvířetem čínský dynastie Čou.

Blížíme se k čelu ledovce. Skoro se mi tají dech, jakou grafiku ledovcový kry dovedou. Přepadá mě fotografickej průjem. Obrovský flákance ledu a sněhu s černou strukturou sopečnýho drobení mě fascinujou.

Ledovcový jezero se jmenuje Jökulsá á Sólheimasandi. Prej je na něm krásně vidět, jak ledovec mizí, protože se jezero každej rok o jeden olympijskej stadion zvětší. Je prej docela možný, že tohle století je poslední, kdy si ledovec můžeme navštívit.

Čumím jako vyoraná myš a raději se ohlížím nazpátek, jestli mě nepozoruje Karel, protože myši jsou jeho oblíbenou pochoutkou. I když tento splaz není největší, jeho mohutnost mě fascinuje. A je slyšet. Klapání, sykání, vrzání a šumění. Zajímavá ne příliš hlasitá zvuková kulisa.

Splazů z ledovce Mýrdalsjökullje víc, ale tenhle je oblíbenej jako adrenalinová atrakce za nemalej peníz. Na ledovec se vstupovat smí jen v doprovodu vyškolenejch průvodců a s předepsaným vybavením. Buď si můžete koupit celodeňák a nebo krátkej výlet za hranu. Mačky, helmy, sedáky jsou povinné. Vše je v ceně. Průvodci a bedekry tvrdí, že to je relativně bezpečná atrakce. Stát se ale může cokoliv.

Kytka.

Ulomenej koráb převozníka Chárona.

Kdysi před léty plavala po Vltavě olbřími socha ženy od sochaře Kurta Gebauera. Pravidelně se každou hodinu za doprovodu hudby vynořila na hladinu a zase utonula. Ponorná socha Vltava. Někde v archivu mám i fotky. Tyhle kusy ledu mi Kurtovo vtipný, a stejně jako kusy ledovce, velkolepý dílo připomenuly.

Další vystydlá figura.

Ono je to skoro černobílý, ani to člověk nemusí převádět, jen ty nenápadný podsaturovaný modrý místa a lehce narezlá voda.

Čím dál větší jezero Jökulsá á Sólheimasandi. Kaňonem podél říčky by se člověk mohl za den dostat až k nezbedné Eyjafjallajökull (1651). Není to tak daleko, jen terén je náročnej.

Pokusil jsem se z dvanácti fotek poskládat panorama.

Divná tlama se zubní protézou.

Blízko - dalo by se s nadsázkou říct, že za bukem - je slavná sopka Eyjafjallajökull, která v roce 2010 předvedla, jak zastavit nad Evropou leteckou dopravu. Okolo sopky Eyjafjallajökull se rozkládá stejnojmennej ledovec, ale je mnohem menší než Mýrdalsjökull. Vulkanická činnost je tady na Islandu dost zopovědně monitorovaná a funguje tu velmi dobrej varovnej systém. Islanďani jsou docela zodpovědní a nechají se bez velkýho držkování přemluvit k evakuaci, protože proč přidělávat záchrannejm týmům zbytečně práci. Ono to bouchne, pak se to zklidní a můžeme zas domů.

Chodit po ledovci, když to tam pořádně neznáte, je dost o hubu, protože na povrchu ledovce jsou místa, která vypadají jako pevná zem, mají správnou barvu i strukturu, a když si na to správný místo stoupnete, tak máte pocit, že jo, že to je zem. Ale je to jen past a často se stane, že to lupne a vy zahučíte do díry. Po ledovci byste se tu měli pohybovat jen s průvodci. A ti se tváří, že to je pohoda a jde o hovno, jenže to trochu hrajou a jistá nebezpečí tu číhají. My jsme si žádnej výlet nekoupili. Jen jednoho langoše ve fabrice napůl.

Tenhle čtvrtej největší ledovec v sobě skrývá překvápko v podobě sopky Katla (1450 m n.m.), o které se říká, že brzo bouchne. Co to je brzo, jsme se ale nedozvěděli. Tam vzadu je vidět jeden z nedostupných vodopádů, ale jak se jmenuje, nevím.

Splaz Solheimajökull je dlouhej skoro deset kilometrů a širokej 2 kiláky.

Nejsou sice vidět, ale jsou tam zrovna dvě skupiny turistů, co si čundr po splazu zaplatili. Skoro černobílá fotka.

Na ledovcích po celým světě je nepříjemně vidět, že ty klimatický změny fakt nejsou v pohodě. Kromě Klause a motoristů tomu musí normální lidi věřit. Když s tím nic neuděláme, budeme v prdeli. A já si dovolím takovou moudrou skoro coelhovskou poznámku - v prdeli budeme tak jako tak. A dobře nám tak.

Jasně, jsem docela rád, že jsme si žádnej čundr po ledovci nekoupili, ale tak trošku v záhybu tenisky, goretexový bundy a řemínku od Nikona cukání mám, že jako proč ne. Ale moudrej a starej Rouš ve mně a Roušovna vedle mě mě drží na uzdě.

Prý jsou ve splazu nádherný ledovcový jeskyně, který vytváří krásný barevný produkce, když správně svítí slunko. Žádnej důkaz vám k tomu nedodám. Obdivovali jsme to jen z uctivé vzdálenosti.

Ta tyrkysová... ááá!

Jako pohoří z letadla.

Třeba tam vpravo, jak jsou ty červený bundy, to je typický místo, který dovede překvapit. Vypadá to jako pevnina, ale je to prej plný nestabilního ledu. A je to i nástupní cesta za dobrodružstvím po ledovci.

Až sem si uprdla Eyjafjallajökull svůj kravinec.

Nebyli jsme tu dlouho, ale stálo to za to. Čeká nás už jen ten langoš napůl a čůrání.

Lidi jsou blbci, klidně jim od huby upadne krásnej kus mastnýho langoše a zrovna mezi prkna. Fakt dost voser.

Islandsky krkavec je hrafn [ˈr̥apn̥] a skoro stejně to i zní, když promluví Karel. Pro sibiřský domorodce a severoamerický indiány je krkavec ptákem posvátným. Jakuti ho spojujou s démony války, pro Čukče, Korjaky, Itelmeny, Inuity a severoamerické Indiány (zejména v Kanadě a na Aljašce – např. Tlingity, Čipevajany, ale např. i Apače) je krkavec nenapravitelným, zlomyslným šibalem, šprýmařem, ale zároveň i stvořitelem světa a kulturním hrdinou. Tak zas někdy, Karle!

*) Midgard - (Miðgarðr) je jeden z devíti světů severské mytologie. Tento svět se nachází uprostřed, a proto se mu také někdy říká „středozem“. Je obýván lidmi a se světem bohů, Ásgardem, je spojen mostem Bifröstem.