WWWprase 08/2025

Island 2024
(VI. Černá pláž)

Naše dnešní cesta míří na Černou pláž, která se podle mapy i paní průvodkyně jmenuje Reynisfjara. Pláž s černým pískem. Představuju si cokoliv, protože jsem si nestihl nic načíst, což tedy dělám skoro pořád. Prvně rána do očí a pak dohledávat, až se uhnízdí vlastní dojmy.

Ale ještě než jdeme prozkoumat pláž, musíme zkusit nějakou místní specialitu v bufetu. Tohle na obrázku jsme si nedali. Je to sice pro Čecha nechutný název, ale je to údajně sladký a dobrý. My jsme si vybrali islandskou polívku. Každej jsme si dali jinou a v půlce jsme si to prohodili.

Tenhle mohutný turista si kaku dal.

A pivo, který tu je fakt neevangelicky drahý, jsme si taky dali napůl. Obě značky jsou místní, a když jsou dobře studený (a to jsou), jsou dobrý.

Vylezeš z bufetu a esoterická depka.

Nekompromisní skaliska.

Kus velryby před bufetem.

Kdybyste tu chtěli přespat, máte možnost.

Jdeme zkoumat pláž.

Moře vyvrhuje divný věci.

Prej tu může být nebezpečno. Než vstoupíte na pláž, musíte kolem semaforu. Ten ukazuje, jak daleko je bezpečný se k vodě přiblížit. Zelená je v pohodě, oranžová už moc ne a červená hlásí, abyste se na návštěvu vysrali. Prej se vyplatí se tím řídit.

My máme celkem štěstí, semafor svítí zeleně a sem tam si blikne oranžově.

Tahle jeskyně je vyhledávanou atrakcí a turistů je tu jako much na trusu. Zjišťuju na starý kolena, že mi turisti vůbec nevadí.

Asi se mi tu bude líbit. Zdivočelí mobilografové.

Jestli tohle je písek, tak fakt nevím. Ale oblázky jsou nádherně černý, ani se nedivím, že se návštěvníci můžou zbláznit, chodí v předklonu a hledají ty nejhezčí valounky a kradou. Přiznám se, že jsem se taky provinil a strčil si do kapsy gatí asi deset mikrominiaturních valounků krutě černých o průměru 4mm, ale doma jsem zjistil, že snad ze smutku, nebo tím, že jsou daleko od vody, už tak hezký nejsou, budu to muset něčím ošálit. Udělám z nich deset náušnic. Daleko pravděpodobnější ale je, že zapomenu, kam jsem si je doma schoval.

Co nejde přehlídnout, to jsou čedičový sloupy Gardar. Docela kompozičně dokreslujou ty černý oblázky na pláži. Jsou nádherně sametový. Některý.

Ptal jsem se odborníků, proč se příroda rozhodla zrovna pro tenhle tvar. Vysvětlili mi to, zapomněl jsem proč a asi to ani nepochopil. Proč zrovna tenhle tvar?

Reynisdrangar ( islandská výslovnost: [ˈreiːnɪsˌtrauŋkar̥] ) jsou čedičový mořský komíny pod místní horou Reynisfjall [ˈreiːnɪsˌfjatl̥].

Barevně jsou vymazlený a tvarově ještě víc. Klidně bych tu vydržel několik dní a hledal motivy.

Když si nedám pozor, vytlačí ze mně čedičový trubky nějaký haiku.

Na útesech tu hnízdí papuchalkové. Prej když budeme mít štěstí, ještě tu budou. Štěstí jsme měli. Papuchalk je známej taky jako mořskej papoušek a je takovou ikonou islandský fauny. Jeho pestrobarevnej zobák a monogamní způsob života přitahují pozornost vědců i turistů. Nejvíc jich je na útesu Látrabjarg, největším hnízdišti v Evropě. Je to ideální místo pro studium jejich života. Tady jich zas tak moc není, ale díky i za ně.

Rozlícenej dav čedičovejch politicky nespokojenejch hranolů.

Když si hranoly vezme do parády voda, umydlí je tak, že pak vypadají jako cement, co ztvrdl v pytli na dešti.

Skaliska Reynisdrangar jsou asi 100 metrů od břehu. Na druhé straně tedy směrem na západ jsou útesy Dyrhólaey, ale o nich možná v příštím vydání.

Legenda praví, že homole vznikly, když dva trollové neúspěšně táhli nocí třístěžňovou loď na přistání a když je překvapilo denní světlo, stěžně zkameněly.

To je tak impozantní a zároveň zákeřný.

Říká se o Černé pláži, že je nebezpečná, vyskytují se tady totiž plíživý vlny - sneaker waves nebo taky sleepers, či kings nebo rogue waves, který vám nenápadně seberou písek pod nohama, a v nejlepším případě vám nateče jen do bot. Prý se tu už několikrát stalo, že to blbej turista neustál, vlna si ho podemlela, podebrala a vcucla do hlubin. Vrátit se ke břehu je tu nesmírně obtížný. Voda studená, vlny se tu perou, protože dno se prudce svažuje. A prej tu jsou i nějaký proudy, asi bych to teda nezkoušel. Na jedný ceduli dokonce před zákeřnejma sneakerama varujou s výzvou "Nikdy se k moři neotáčej zády!" A to jsem při focení dodržel. A svítila zelená.

Nebo taky stoličky nějakýho dinosaura.

Příroda se tu s tím nesere. Tvoří s fantazií renesančního umělce.

Severní, ploskozobý či bělobradý, taková jsou přízviska roztomilého ptáka z čeledi alkovitých, jednoho z nejvýznamnějších symbolů Islandu, papuchalka. Velký a pestře zbarvený zobák odkazuje na jeho přezdívku mořský papoušek. Stejně jako tučňáci patří k nejjižnějším oblastem zeměkoule, tak papuchalkové patří k těm severním. Bohatě okysličená voda je na severu i na jihu plná života, množství korýšů a hejna drobných ryb představují prostřený stůl pro celou řadu živočichů. Papuchalkové nejsou výjimkou. Jejich život je maximálně přizpůsoben zdejšímu prostředí. V době, kdy nehnízdí, a tedy nevyvádějí mladé, se pohybují na otevřeném moři. Tehdy ale svému přízvisku mořský papoušek, případně mořský klaun, mnoho cti nedělá. Barvy zobáku a nohou jsou vybledlé a vnější barevná rohovinová vrstva odpadává. To se však na jaře s hnízděním změní. Zobáky se opět vybarví a papuchalkům slouží jako svatební šat, kterým chtějí upoutat svého potencionálního partnera. Protože jsou tito ptáci monogamní, je třeba opravdu dobře vybírat a partnera zaujmout.
Mají tak těžký kosti, že jako letci stojí dost za prd. Zato jsou skvělí plavci a díky těm težkej kostem se umí potopit prý až do hloubky 60 metrů, což je neuvěřitelný. Jelikož za potravou nalétá desítky kilometrů, bylo by krajně nepraktické se s každou rybkou vracet na hnízdo. Proto jsou tito ptáci vybaveni drobnými trny uvnitř zobáku. Dokážou nalovit více ryb a jazykem vždy kořist přišpendlit k „patru“ zobanu. Jeden papuchalk byl dokonce viděn s 83 malými úhoři! Je to sice komické, pozorovat papuchalka s množstvím malých rybiček za letu, ale pro ptáka je to neskonale praktické. Vždyť tímto postupem udrží v puse i třicet drobných rybiček najednou.

Fotka z internetu (autora se mi nepodařilo dohledat, tak se omlouvám).

Papuchalkové snášejí za hnízdící sezonu jedno vejce, na kterém sedí oba rodiče. Zajímavý je i jejich sociální systém v rámci péče o rodinu. V případě, že jeden z rodičů padne za oběť predátorům, nahrazují jeho funkci jiní papuchalkové. Zpravidla ti, kteří ještě nedosáhli čtyř až pěti let, což je pohlavní dospělost těchto ptáků. Hnízdo je většinou hluboké okolo jednoho metru a ptáci jej budují v útesu, nebo ho vyhrabou pomocí zobáku a silných nohou. Ostatně nohy a křídla posilují při častém potápění za kořistí.

Kdekdo si tu fotí svatební fotky. Aby měli něco neobvyklýho.

Islanďani jsou otužilí a robustní.

Na Islandu se papuchalkové musejí popasovat ještě s jedním ohrožením, a tou je gastronomická tradice. Jakkoliv jsou papuchalkové roztomilí, podobně jako islandští koně či velryby končí v rámci starých zvyků na talíři. A to navzdory jejich ne příliš velkému objemu. Naštěstí pro tyto ptáky mladí Islanďané od jejich pojídání upouštějí a zvyk zpravidla dodržují jen starousedlíci. Bohužel, ti se vydávají na lov mladých ptáků, kteří jsou právě na zlomu pohlavního života, což je důvod úbytku papuchalků v islandské přírodě. A taky turisté se částečně podepisují na decimování této části fauny, protože chtějí na ostrově ochutnat nějakou místní specialitu. Tou je zpravidla zmiňovaná velryba, islandský kůň a právě papuchalkové. Ti se prodávají většinou buď jako předkrm či malá porce a jsou podáváni také uzení. Za příznivých podmínek se tito roztomilí klauníci dožívají v průměru až dvaceti let, zaznamenán však byl i rekordman, který se dožil téměř dvojnásobku - 38!

Kulisy v celé oblasti jsou natolik fotogenický, že si sem rádi zajedou novomanželé po obřadu a fotí si tu nezapomenutelný fotky. Chvíli jsme pozoroval tuhle partičku a několikrát si uvědomil, jak jsem rád, že jsem se svatebnímu focení, dejme tomu skoro úspěšně, vyhýbal.
Nejen svatebčani, ale hodně často si části pláže pronajímají týmy a točí tu všelijaký reklamy a hudební klipy. Natočilo se tu i několik temných hororů. Dokonce i slavnej seriál "Hra o trůny" si tu natočil pár scén.

Voda tu je taková inkoustově černá, protože láva. Semafor je sice zelenej, ale na můj vkus jsou moc blízko. Ono to vypadá tak nevinně.

Jiná divná legenda tvrdí, že manžel hledal svou manželku, ale našel ji unesenou dvěma trolly, ale byla již zmrzlá. Manžel prý přiměl oba trolly přísahat, že už nikdy nikoho nezabijí. Jeho žena byla láskou jeho života, jejíž svobodné duši nebyl schopen poskytnout domov; svůj osud našla mezi oběma zkamenělými trolly, kameny a mořem v Reynisfjara. Divnej příběh.

Rychle pryč, blíží se sneaker wave.

Skály podél Černé pláže jsou většinou taky černý, oceán je tu většinou neklidnej, inkoustově černej a skoro pořád tu fouká. Celkově to je docela hustej prostor. A když k tomu i prší, vítr vám klidně zkurví deštník. Oceán tu fakt docela hučí.