Svatba v domě
(JaJ Roušovi)

Všechny naše děti si nakonec manželstvím prošly, ale Helča, ta se vdávala v Austrálii, a Honza dokonce měl obřad někde na nějaké čtrnáctitisícovce (fourteeners - je to ve stopách) v Coloradu. Koupil si na ten obřad licenci a sám sebe pak oddával. Vítr jim sebral úřední listinu a museli ji složitě lovit na vrcholu hory. Nejmladší dítě nám udělalo radost tím, že svatbu uspořádalo v obyčejným Česku a konečně jsme si mohli tu jednu jedinou svatbu jako rodiče osobně užít. Termín 21.12. by mohl být s ohledem na blížící se Vánoce vražednej, ale my nejsme zrovna klasická rodina, takže na pečení cukroví a úklid zvysoka kašleme. Důležitý je, že datum svatby je i datem slunovratu, což je pro JaJ docela zásadní. Prý pokračování svatby a následná oslava bude za půl roku zase při slunovratu. Dobře rozprostřená svatba.

Do Lhotky jedem už v pátek. Bereme si s sebou dokonce i slušný oblečení, protože jsem se dozvěděli, že Jirka bude mít vestičku a bílou košili s manžetovejma knoflíčkama a černý boty. Máme zamluvenej nocleh na zámku, protože barák JaJ v tyto dny poněkud praská ve švech. JaJ mají na dveřích připíchnutej playlist, aby na nic nezapomněli. Poškrtáno toho je docela dost, ale furt jsou některý položky nesplněny. Vpravo ve sloupci VENEK je nepřeškrtnutá položka "POVĚSIT", raději se ani neptám koho a kam.

Panuje tu pracovní sympatickej chaos. Jíťa je totiž přes kytky a svatební výzdoby velkej machr, tak je dost jasný, že si svou svatbu zdobí sama.

Všechno připravuje s pečlivostí a důsledností.

Dokonce se do výroby výzdob zapojil i Honza od Bibi. Já mám celkem jednoduchý úkoly - nabrousit tupý nože a vybrousit destičku na svatební prstýnky.

Svatba bude na zámku ve Svinařích v bývalé sýpce.

V sýpce je sice svinská (nebo svinařská?) zima, ale pan zámečník (ten co se o zámek stará) se nechal slyšet, že se nemusíme bát, zítra spustí před obřadem dvě nebo 4 velký vyhřívací plynový rakety a zaručuje nám na zítřek teplo. Věříme mu.

Bydlíme na zámku.

Zvenku vypadá dost zbědovaně, ale vevnitř už jsou úpravy téměř hotové. Bude to trvat ještě dlouho, ale dá se říct, že zámek je, navzdory smutnému komoušskému drancování, na dobré cestě k záchraně. Bylo by škoda, kdyby zaniknul, jak si to přáli komouši.

Nocleh máme i se snídaní. Abigail rozmlouvá s kočičkou a snaží se jí vysvětlit, že bude za chvilku Štědrej den.

Přípravy na obřad jsou v plným proudu.

Abigail a Jonathan.

Vše je připraveno.

Uvítací bublinky.

Sestra Jitky Jana.

Nezávazný kecání a čekání.

Helča má za úkol svatebčany označit takovou to maličkou kytičkou v klopě. Nevím, jak se tomu objektu říká, ale já jsem na všech svatbách kvůli focení tuhle malou ozdobu dost strašně zdevastoval. Může za to foťák. AI mi prozradilo, že se tomu říká myrta a nebo taky vonička. Jen pro pořádek, že to je myrta, to mi Olina hlásila, ale já jsem jí nevěřil.

Helča voničkuje Petra.

Helča, Bobík, Bibi, Boris. Bobíkovi a Borisovi saka vyloženě sluší. Jako kdyby se pro ně narodili.

Ženich s Violou.

Jitčina babička.

Máma a syn.

Tchyně se snachou.

Helča je prej bez kafe jako bez ducha.

Přichází úřední osoby.

Brácha se ségrou a jejich maminka.

Dvojčata Luisa a Eliška.

Prstýnky připraveny.

Kytice taky.

Začínáme.

Bibi s Honzou.

Čeká se na nevěstu.

Rozsévačka okvětních lístečků.

Ženicha si vede maminka. Zdůrazňuje, že je důležitý vykročit pravou nohou, a učitelkám se blbě odporuje. Vím, o čem mluvím.

Je zima, ale svítí slunko.

Špalír.

Táta Milan vede nevěstu Jitku.

I Rozsévačka ví, že vstoupit se má pravou nohou.

Abi byla k sežrání.

Hudbu obstarává Honza a pak se přidá i Bibi. Zazpívají a zahrajou oblíbenej song JaJ.

Obřad začíná.

Pospíšilovi.

Svědkové Luisa a David.

Helča si dokonce i pobulela.

Jonny přináší prstýnky na mechovým polštářku.

Nasazování.

A první manželskej a hodně dlouhej polibek.

Podpisy. Jíťa to nespletla a podepsala se Roušová.

Stvrzeno úředně.

Přípitek.

Z Marty a Milana se najednou stali tchyně a tchán a z nás taky.

Cink.

Honza hraje, Bibi bude zpívat.

A pak gratulace.

Vnučka, matka, babička.

Jíťa, Jirka, Boris.

Pan zámečník taky gratuluje. Svatba se podařila.

A zase tou pravou.

Projít uličkou rýže.

I ta rýže je taková klasika.

Společné foto.

Jíťa s Jirkou ozdobili svatební pult velkým zavěšeným květinovým kruhem, který se stal velmi oblíbenou atrakcí. V archivu mám desítky skupinek všech kombinací, variací i permutací. Pro WWWprase jsem vybral jen pár.

Rodiče a novomanželé se ale do kruhu nevešli.

Pospíšilovi.

Skupinovka venku. Je kosa.

No a pár jakože ofiko momentek. Jako svatební fotograf jsem fakt dost marnej, aranžovaný fotky mi nejdou hlavně proto, že se mi příčí někomu říct, kam se má postavit, kam si strčit ruku, jakej vyrobit výraz na ksichtě a podobný obskurnosti. Kdykoliv po mně někdo chce vyfotit svatbu, tak se prvně pokouším dotyčné odradit a pak jen pohrozím, že svatby mi nejdou, a když se s tím smíří, tak jako teda jo.

Rodinka ode dneška EXTENDED.

Svatby v kruhu.

Naštěstí ani JaJ neumí správné svatební výrazy.

Svatební foto do rámečku.

Prstýnky.

Někdo vyfotil i Helču se mnou.

Vše v lajnách.

Ještě se musí rozfláknout ten klasickej talíř.

A bordel zamést.

Střepy prej jsou štěstí.

Olinina kolegyně ze školy se na objednávku postarala o vlastnoručně upečené svatební koláčky. Když se řešil počet koláčků, všechny děsilo původní číslo 300, ale jen se po nich zaprášilo.

Jitčina babička se už nemůže dočkat oběda.

Všichni sedí připravení na startovních židlích.

Jirka mlátí do skleničky a ohlašuje zahájení svatební hostiny.

Následujou projevy. Za Jíťu promlouvá táta Milan. Jirku taktně upozorňuje, že záruka a možnost vrácení zboží se v tomto případě nepřijímá.

Pak promluvil táta ženicha - Roušovna, protože máma - já, jsem fotil. Nikoho jsme tím nezmátli.

Co si asi o proslovech myslí naši čerství manželé?

A ještě proslov Jirkovy sestry Helči, která samozvaně promluvila i za bráchu Honzíka, kterej zrovna s Robynne prožívají občasnej průjem, gibony a skály v Laosu a Vietnamu. Jsem si naprosto jistej, že s tím slovenským Ficem se ve Vietnamu určitě nepotkají. Jinej gang.

Svědkyně Luisa měla taky projev. Prozradila v něm, jak na Jíťu vždycky jako spolužačky žárlily, jak jim ale chutnaly Jitčiny svačiny, které jí a později i jim připravoval s láskou táta Milan. Dokonce prý byl ochoten i vyhýbat se těm komoditám, který spolužačky nerady. Ještě napráskala, že Jíťa měla vždycky slabost pro chlápky, co hned ráno, když vylezou z pelechu, vypadají, jako kdyby se už několik dní váleli v listí. Z toho jsem usoudil, že jsme Jirku vychovali vzorně. Ten nedbalý image bezdomáče okopíroval ode mě. A na to jsem fakt pyšnej. Inu geny a lopata...

Polívka a děravá lžička patří mezi klasické rituály.

Holky si vzpomněly na slavnýho Michelangela Buonarrotiho a jeho fresku "Stvoření Adama". Jestli to nevíte, tak Buonarroti byl levák stejně jako Helča.

Je po obědě.

Jeden z klasických svatebních rituálů je krájení dortu. Mně vždycky přišlo líto té strašné práce cukrářů, to vypiplání a zdobení. Pak přijde nevěsta s ženichem a ostrým nožem to jen tak rozkrájí.

JaJ měli speciálně připravenej dort, a protože mezi hosty byli i vegetariáni i zarputilí vegani, tak se jednotlivá patra od sebe oddělovala speciální podložkou, aby se veganský patro nemiliskovalo s nějakým vegetariánským nebo nedej bože klasickým patrem.

Svatební obřad a svatební hostina skončily. Pokračování u JaJ na zahradě u ohně.

Poslední písnička a ploužíme se pomaličku od JaJ zpět do Svinař. Čeká nás poslední noc na zámku. Ráno jsme zvaní k novomaželům na kakao.

No a kakao, to si nenechám nikdy ujít. Jak říkávala moje maminka "despota"*: "Dušánek má kakajíčko rád." Což je sice roztomilý, když mluvíte o malým capartovi, ale ona to prozrazovala na dospělýho "Dušánka" všem dámám u nás v baráku. Dodneška si ze mě, téměř třiasedmdesátiletýho, dělají dámy z baráku prdel. A nejvíc samozřejmě Roušovna. Jo pardon, je v tom teď trochu bordel, Roušoven je teď jako, já to nenapíšu, i když se to rýmuje... Zkrátka Stará Roušovna - ta moje, pak Helča - to je mladá Roušovna a přibyla Jirkova Roušovna, ta nejmladší a nebo taky nejvyšší Roušovna. Stejně jsou všechny moje.

Tu slavnou neděli po svatbě jsme si vajíčka u JaJ nedali. Nedali? Já už nevím.

U JaJ na plotně dycky něco kolotá, jak prozradila svědkyně při slavnostní řeči. Zdaleka nejvíc se u nich sežere vajíček.

Náročnej víkend je za náma, jedeme domů. Na nádraží v Zadní Třebani si Olina přiťukla s paní průvodčí a shodly se na tom, že běhání je hovadina, zatímco já jsem se těšil, jak si pudu hnedka doma zaběhat.

......................................
*) maminka nebyla žádnej despota, ale jsou experti, kteří si to o ní myslí. Asi to vyčetli z teho interneta.