[CNW:Counter]

Čínská čtvrť
(podruhé)

Správný cestovatel nemá žádné plány ani záměr dokončení cesty, tvrdí ve svým moudrech slavný Lao-Ce. Ale my nejsme správní cestovatelé, tak tak trošku víme kam jdeme. Ale co uvidíme a zažijeme, to nevíme. V jednom z předchozích vydání jsem sliboval, že se do čínské čtvrti vrátíme. Takže teď. Jedno odpoledne za námi přijela Jiřka s Davidem, že nás vezme na nějakou specialitu do čínské čtvrti. Zrovna mě bolely záda, tak jsem musel chodit trochu opatrněji, ale těšili jsme se. Jiřka s Lálou tu v Americe před skoro třiceti lety zakotvili, když prchli z ČSSR. Zpočátku žili v SF, ale pak se odstěhovali do klidnější oblasti Kalifornie.

Náměstí s hotelem, kde kdysi pracovala Jiřka v hotelu. Nostalgicky vzpomínala, jak to bylo těžký, jak každej den chodili po SF a somrovali o práci, třebas i umejvání nádobí. Žádná procházka růžovým sadem.

Mám rád fotky hodin. Samotný hodiny a hodinky mě tak neberou, ale fotky hodin jo, protože to se pak i nejpřesnější hodiny stanou takovou lednicí na ten jedinej okamžik, kdy cvakla spoušť.

Jiřka nás vzala do jednoho z hotelů, kde nakonec sehnala práci. Hotel to byl hodně lesklej a i honosnej, s výtahem skleněným zvenčí a mramorem uvnitř. Já bych si do takovýho hotelu ani netroufl nakouknout, protože při mém způsobu oblíkání bych byl sakra nápadnej. Ale Jiřka, že ať jdeme, že se tam aspoň vyčůráme na luxusních hajzlech, což zase byl nápad dobrej, protože se nám už chtělo všem. Hajzly byly parádní.

Samej mramor, samý dřevo, samej chlápek v livreji.

Tak jsem si aspoň vyfotil selfíčko před vstupem do cock báru.

Tenhle chlápek si vydělává tím, že stojí na modré přepravce.

Některé zaměstnání vyžadujou silné nátury.

Všeobjímající kýč. Ale mně, kdoví proč, připadá ten obrázek potrhle exotickej.

V SF se mi líbí.

Některý stromy jsou tak okrájený, že to tu vypadá skoro jako u nás na chalupě, když se do ořezávání stromů pouští moje sestra.

To už se plazíme směrem k vietnamské hospůdce, kterou má Jiřka ráda a ráda tam sem tam zabrousí.

Je to poblíž té ulice, co jezdí kabelovka.

It´s time for lunch,

Samotná čínská čtvrť je taková jakoby klasická, jako bejvaj i v jinejch městech. Obchůdky se vyplavujou z domů do chodníků. V čínskejch čtvrtích často majitelé krámků bydlí v domě nad obchodem. Jsou sice ochotní a vstřícní, ale zdaleka ne, jako před léty. Klasickej multikulti přístup. Úklony a jistá servilnost začíná být vzácností.

Kolmo na čínské ulice bývají ulice velkoměstské.

Při vstupu do čínské čtvrti vás vítají čínští houslisté na nástroj se dvěma strunami. Nebo jen jednou.

Ale jo, je to takové trochu čínské. Já jsem sice v Číně nebyl,, ale předpokládám, že v Číně nebejvají čínský čtvrtě, proč taky. Ale třeba v Jižní Korei je v Soulu taky jedna čínská čtvrť a jsou si dost podobné.

Medvídek koala s brilianty.

Naval kámo, naval oheň.

Za rohem je obchod s krásnými věcmi.

Ve vietnamské hospůdce jsme dostali kulatej stůl, pak jsme si dlouho vybírali, kecali jsme a povídali si. A taky jsme se fotili pro příbuzné.

Z výrazu v mým ksichtě by možná mohlo být patrné, že mě bolí záda.

A Jiřka se nás ptala, jestli chceme malou nebo stření nebo velkou porci polívky. A my že malou, což Jiřku překvapilo, ale budiž. Malá porce polívky však byla velikostí srovnatelná s pořádným nočníkem. Velká porce, to ani neumím odhadnout, je určitě půl vany. Jiřka s Davidem si dali střední, a byl to lavór. Nedala se sníst ani ta malá porce. Ale bylo to vynikající. Pan vedoucí se do mě zamiloval usmíval se na mě a vietnamsky žertoval. Asi.

Čtvrť je plná různých figurek a lidiček s pohnutými osudy.

A pak taky lidiček zakletých do odlitků předstírajících, že je to bronz.

Na ulicích SF není bezpečno, ale je tu hezky.

Jiřka

Stádo veselých bůžků.

Čínský prase.

Jojo, já taky.

Tak zatím sbohem, čínská čtvrti, zas až někdy jindy.

bazar


Čas na pivo.

  • V americkém Utahu objevili vědci unikátní kořenový systém osik, zvaný Pando, který je starý minimálně 80 000 Let. Pamatuje dobu, kdy zemi obývali neandrtálci, kromaňonci i lidé prvního rodu homo sapiens sapiens. Les tvoří klony osiky obecné. Jednotlivé stromy se jeden od druhého neliší a navíc jsou pod zemí spojeny kořeny. Osika se totiž rozmnožuje vegetativně. Semena nanesená větrem padají nejčastěji v blízkosti mateřského stromu, v půdě zaklíčí a semeno zapustí kořeny, které se pak časem spojí s kořeny původního stromu. Jednotlivé kořeny či stromy mohou s věkem odumírat, nikdy však nezemře organismus jako celek, protože ho neustále oživují mladé výhonky. .
  • Laboratorní pokusy ukázaly, že křepelky využívají maskování pro svá vajíčka, aby zvýšily šanci na jejich přežití. Vzor na křepelčích vajíčkách se liší nejen mezi jednotlivými druhy, ale i mezi jedinci. Pokusy ukázaly, že křepelky jsou si vědomy svého osobního vzoru a vybírají si lehčí písek pro méně skvrnitá vajíčka a tmavší pro vajíčka s hnědšími skvrnami.

australia


australia




Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)

Neznámý cestující:
"Vypadá to tak, že jakoby všecko kritizuju, ale není tomu tak. Prostě to tak je."



Volám milé lidi ku pomoci, paní Kubánková má v červenci 90.
a my jí budeme přát. potřebuju mít v pondělí 23,6,2014 plný sál.
Vstupné je jedna stokoruna.
Bližší informace:
radka.jezerka@email.cz

Museum Kampa - Výstava RUDOLF DZURKO Století pohrom – století zázraků Rudolfa Dzurka
(do 22. 6. 2014)
Obrazy Rudolfa Dzurka jsou tvořeny unikátní technikou lepení barevné skleněné drtě na skleněné tabule.

DOX (do 22. 9. 2014)
Výstava PRVNÍ LINIE připomene 100 let od výročí začátku 1. světové války. V hlavním výstavním prostoru Centra DOX se v monumentální prostorové site-specific instalaci slovenských umělců Bohuše a Moniky Kubinských střetnou dvě bojové linie: zákopový val evokující „verdunský“ obranný systém z první světové války a linie tvořená fragmenty autentických protileteckých bunkrů (tzv. „kugelbunkrů“) z druhé světové války, která byla jejím přímým důsledkem. Pomyslné opuštěné a ztichlé bojiště, v němž se tyto dvě „první linie“ dvou největších válečných konfliktů v dějinách lidstva setkávají, se stává jakýmsi mementem uplynulého století válek a jejich absurdity.

Island – inspirace na cesty
Novinka z řady nejprodávanějších kapesních turistických průvodců na světě nakladatelství Berlitz. Hutný, avšak přehledný text je doplněn množstvím poutavých fotografií. Kniha je tak skutečnou inspirací na cesty.
Jen málo míst na Zemi se může srovnávat s drsnou a působivou krásou Islandu. Průvodce nakladatelství Lingea nabízí informace o nejzajímavějších místech, která byste při návštěvě neměli opomenout.
Ostrov Island – zároveň ohnivý i ledový, hrozivý i lákavý – je místem dramatických kontrastů a domovem ledovců, bublajících bahenních sopek, kolosálních vodopádů a horkých gejzírů. Ačkoliv má Island dlouhou a bohatou kulturní historii, je to zejména jeho krajina, modelovaná silami přírody do unikátních, stále se měnících terénních útvarů, která „vypráví“ příběh této pozoruhodné země. Island je ráj pro každého, kdo má rád přírodu, která občas evokuje měsíční krajinu, a neustále připomíná svoji moc a sílu tektonickou aktivitou.
Navzdory drsnosti krajiny je Island velmi přátelskou zemí. Islanďané jsou sice trochu plaší a nesmělí, zato jsou ale velmi hrdí na svoji zemi. Jakmile se vám podaří prolomit jejich tradiční rezervovanost, zjistíte, že patří k nejvíce pohostinným národům v Evropě.

  •  „Chování člověka je zrcadlem, ve kterém je možné spatřit obraz jeho nitra.“ (Johann Wolfgang von Goethe)
  • Divadlo:
    Od 21. do 30. června se v Hradci Králové bude konat mezinárodní festival Divadlo evropských regionů.

Od 1. do 30. června se v newyorském klubu Blue Note uskuteční jazzový festival (info: www.bluenote.net).

Mladý americký kytarista Nir Felder si intenzivním koncertováním či spoluprací s Esperanzou Spalding a Gregem Osbym vysloužil novinářskou nálepku „příští jazzový kytarový velikán“. Nyní vydává desku Golden Age, jako svůj autorský debut. Hrají s ním Aaron Parks (piano), Matt Penman (baskytara) a Nate Smith (bicí). 



V BRNĚ SKONČIL

v pátek festival „Divadelní svět“. Viděli jsme bratry Formany a jejich cirkus Obludárium – už podruhé a je to pořád velká síla. Jestli přijedou, půjdem na ně klidně i potřetí!
Zakončení festivalu bývá už tradičně Slavností masek.
My jsme byli tentokrát zavalení přípravou na nedělní večer věnovaný vzpomínce na Waldemara Matušku, Pavel musel točit na kameru a tak fotografování zachránila Lucie.

Fotky jsem už musela vybírat sama, protože Lucka dnes letí do Mexika a právě jí držíme palce, aby někde na letišti nezabloudila.
Masky se připravovaly na Moraváku (Moravské nám.). Divadlo Radost bylo v kostýmech Kouzelné flétny.


Zuzanka se i trochu bála, hlavně velkých postav.


Všichni připravení se pak přesouvali směrem k náměstí Svobody.

I Papageno s Papagenou.

Teta Eva v kostýmu komorné spolu s chlípným Monostatem, za nimi hrdě kráčí stréc Potok i se svými parohy.


Mahenka to prý vyhrála a zdá se, že zaslouženě.


Alegorické vozy známe už z povinných prvních májů, tyto byly podstatně zábavnější.

Toto foto vyvolalo nostalgickou vzpomínku, jak jsem kdysi dávno na slavném závodu Brno-Mikulov-Brno seděla na náklaďáku za křídlem a hrála. Křídlo bylo o hodně malebnější, než nějaký klávesy, ale taky se hůř stěhovalo.

Přelidněné náměstí Svobody. Je to ale dobře, že lidi vytáhnou paty a jdou se podívat na herce do ulic. V televizi by to určitě nebylo ono.


Komorné, chlípný hnusník a stréc Potok bude asi mít fotku Lucie, jak fotí.


Pódium, kde defilovaly všechny masky před porotou, teď ho zrovna ovládli vítězové slavnosti – snad jsem to nepopletla.

Příště snad dodám reportáž o nedělním večeru v Dělňáku – stréc Juránek tam byl, fotil a slíbil foto, pokud se povede.

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

15.6. 2014 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš