[CNW:Counter]
e-mail

Treasure hunt
(narozky)

9. dubna, ať už je a nebo není pondělí Velikonoční, slaví naši kluci narozeniny. Ona je totiž Helča vyklopila stejnej den na můj svátek a vždy na pondělí Velikonoční. Ne najednou dojčatově, ale tři roky od sebe. No a tak přestože jmeniny u nás neslavíme, tak slavíme všecko dohromady a ten můj svátek se s tím vynuceně sveze taky. Domluvili jsme se, že děcka přijedou k nám a u nás to pořádně po roušovsku oslavíme. A všichni jsme se na to těšili. Skoro jsme se toho pátku nemohli dočkat. Konečně dorazili.
Celej večer jsme si povídali, kluci si donesli snad všecky hračky z Kladna, byl toho plnej byt. Seděli v obýváku a stavěli si z lega šílené konstrukce. Oba jsou na to maniaci. A zatímco si kluci hráli, já jsem si musel hrát s Helčiným a Bibiným počítačem, protože si ho něčím hnusným zavšivily.
A taky jsme se koukli na jeden film na naší nové televizi a šli spát (*). Bobík si už předem domluvil, že chce spát v posteli se mnou. V sobotu ráno byla ta moje postel z 90 % prázdná, Bobík mě vytlačil do posledního minisektoru, sebral mi polštář i deku. Helča mi pak říkala, že tohle on dělá každýmu. Kdyby tu byl nějaký úředník z norské organizace na odchyt dětí, určitě by nám odebrali skoro všecky, a nebo by odebrali nás.
Ale to nebylo všecko, protože z Brna na oslavu má přijet ještě Dana, máme s ní sraz v Praze.

*) Hlavní náplní pátečního večera ovšem byla honba za pokladem. Kluci si ji sami vyžádali a už z Kladna se na to těšili jako malí. Hlavním hrdinou příprav byla samozřejmě Helča. Pučila si kolo a objela s indíciemi lán světa a pak vyrazili kluci a Bibi a Olina a Helča a já do tmy. Kluci hledali vzkazy, četli je při baterce. Docela dobře to měla Helča vymyšlené. Párkrát se pohádali, protože se nedokázali dohodnout a nebo přečíst Helenin rukopis. Bobík to mámě vyčetl, že píše jako prase. Vzkaz za vzkazem. A už se blížíme k cíli. Kluci poklad našli, ale nevypadali, že by z toho měli extra radost. Bobík se v noci bojí tmy - dokonce tak, že mi ani nedovolil pískat v té tmě písničku, protože prej mu to zhoršuje obavy.Borise zase popudilo, že musel oběhnout takovej kus, aby našel poklad na místě, odkud jsme vyrazili. Takže velká spokojenost.

Bobík už v 6 ráno prudil, že se nemůže dočkat, až se budou rozdávat dárky. Ale dočkal se. Po snídani dostali spousty dárků, ze kterých asi měli a možná někdy neměli radost. Například Bobík si přál MP3 přehrávač, ale ten, kterej dostal, odsoudil, že je hnusnej, ale pak mu to přišlo líto, když zjistil, jak hezky hraje, a odvolal své tvrzení o škaredosti. Boris dostal čtvrtky na kreslení a pastelky, dostali všelijaký lega a knížku a další věci.

V tomto okamžiku se Bobík rozhoduje, že odvolá svůj výrok o ošklivosti přehrávače.

Jedním z nosných dárků, podle prarodičů, byla i společenská hra, založená na vyjmenovaných slovech. To jsem zvědavej, co si o ní budou myslet, až ji budou hrát. Ale oni rádi hrají společenské hry. Třeba se jim z té hry vryjou do paliček i vyjmenovaná slova.

Vyrážíme panťákem do Prahy.

Musíme z jednoho nádraží na druhé, abysme si vyzvedli Danu. Tetu Danu, sestru Danu, švagrovou Danu, pratetu Danu...

Vlak z Brna má zpoždění. ale dočkali jsme se.

Jdeme do Fotoškoda, chci Olině koupit selfietyčku, protože Roušovna ujíždí na selfíčkách. Po cestě narazíme na pána, který fotograficky zápasí se sochou.

Sousoší Roušů.

U Škody koupím Olině tu tyčku a ona hned vyrobí své první selfí tyčové. Je s ní sranda. Říkala, že si tyčku veme i do Berlína, až tam za pár tejdnů pojedeme, a Helča zase říká, že se bude za Olinu stydět.

Všichni už mají hroznej hlad. Jdeme totiž do muzea Lega, kluci si to přejou, ale po cestě se stavíme v cukrárně.

V pasáži patří všecko Číňanům. Pan prezident s Ovčáčkem a Tvrdíkem z toho určitě mají radost.

Každej si vybral úplně jinej dort. To je na jedné straně rozumné,ale na druhé straně třeba pro Bobíka stresující, protože neví, jestli si vybral nejlíp. Je to jeho prokletí, snad se toho časem zbaví. Zrovna při téhle žranici netrpěl. Vyměňovali si sousta jako v nějaké továrně na ochutnávání. A ani se nepohádali.

Borisův dortík byl červenej, Bobíkův zelenej.

Jakou barvu měla Helča, už nevím.

Další skupinové foto.

A ještě jedno i s Roušovnou.

Tady někde pracuje Zuzka Brambůrka, tak se za ní stavíme.

Dana toho zneužije a hned se v prodejničce krásných předmětů převlíká do míň teplýho oblečení.

Zuzka z nás má asi radost.

A my z ní.

Ale musíme dál, čeká nás peklo v Legu.

Kluci milujou lego, vydrží v katalozích firmy ležet celé hodiny a zkoumají, co by se jim mohlo hodit. V muzeu toho je tolik, že je to vlastně ani moc nebaví.

Mají tam i hrbatý zrcadlo.

A škaredýho krtečka. Pozor, na obrázku není krteček. Ten doopravdicekj měl tlačítko, které když se zmáčklo, tak krteček (pandeček) zavolal pisklavým rozmazleným hláskem: "Halo, halo, uu, uu, tady, tady". Bylo to tak nakažlivé, že jsme pak chodili všichni po Praze a volali totéž. Celkem nám to prošlo, akorát na demostraci nespokojenců to neznělo bezpečně. Na obrázku stojí Boris u chrámu Vasila Blaženého v Moskvě na Rudém náměsti. Možná se tu tajně scházejí pohůnci Kremlu, aby kuli pikle.

Borisovi se hrbaté zrcadlo líbí.

Z lega se dá postavit cokoliv. Třeba opera v Sydney.

A nebo znechucenej tatínek, co nemá rád děti.

A dáma s kartáčem, co žere tlustý párky.

Ale zrcadlo je nejlepší. V muzeu je i herna, jenže v té to smrdí hovnem. Pak jsem objevil, že je tam hajzlík. Na něm seděl malej kluk a kadil. Aby mu ale nic neuniklo v legí herně, kadil při otevřených dveřích a zdálky ho povzbuzovala maminka, možná byl taky z lega. Musel jsem odejít.

A pak jsme šli do hospůdky na oběd. Nebylo to drahé a bylo to dobré. Akorát za vodu z vodovodu si účtujou 25 Kč, což podle měho snižuje jinak sympatické hospodě kredit.

Hospoda byla zasvěcená Jaroslavu Haškovi. Tady má zrovna 4 roky.

Jeho psací stroj. Možná.

Bobík je velmi akční bytůstka a rád dělá opičky. Převlíkl se do síťovky, kterou si koupila Olina na nádraží, když jsme čekali na Danu, a stal se mouchou.

Bobík nemohl vydržet a musel si trošičku rozbalit nákupy z legoprodejny.

Boris si v legokšeftě koupil pytlík modrých a fialových drahokamů. Prý se spravedlivě rozdělí s Bobíkem.

No a pak jsme si všichni vyzkoušeli Daniny nové brýle:

Bobík si zkusil i Helčiny.

Borisovy drahokamy.

A taky moje lenonky si zkoušeli.

Když byl Boris malej, tak skoro prvňák,, moc si přál mít taky brejle, přivezli jsme mu jedny s normálním nedioptrickými skly do Austrálie a on se pak v nich pyšně houpal na veřejné houpačce.

Po cestě jsme narazili na žongléře.

Kluci mu za žonglování hodili do klobouku 7 korun a on se je pak pokoušel chvíli naučit žonglování. Marně.

Těsně u nádraží bylo hodně policajtů a asi 400 ubrblanejch lidí. Obrovská paní dštila síru, mluvila o jakémsi nezaměstnaném kamarádovi, kterému když došly pracovní poukázky, tak neměl nic. Zajímavé. (Myslela podporu v nezaměstnanosti.)

Demonstrace za něco blbého.

U nádraží stáli dva veselí páni, takže to nemohli být demonstranti proti uprchlíkům a proti všemu, protože ti se musí mračit.

Doma Helča dozdobila dva dorty. 9svíčkovej a 12svíčkovej.

Zazpívat a sfouknout plameny.

Boris z poslední svíčky vyfoukl pěkné srdíčko.

Pak nám Bibi zahrála na klavír a Boris na trubku. Vyprávěl jsem mu o finském trumpetistovi, co zahrál své nevěstě na červenou trubku bez nátrubku. Boris to dokázal taky. A byl na sebe pyšnej.

S nátrubkem to ale zní líp. Daleko líp.

A Borisovi to jde líp a líp. Máme z něho radost.

Bobík si sestavil z lega jakési lítací cosi a tím pak všechny celý večer obtěžoval, taková káča, co lítá vzduchem a ničí křehké předměty.

Blížila se doba odjezdu dětí, jedou totiž zítra na hory. Tak nás ještě naposledy Helča vyfotila. Nás, sourozence Roušovy.

Vypadáme přesvědčivě. Asi bysme byli užitečnou ozdobou všech nespokojeneckých demonstrací a rautů. Byl to bezva víkend.

podpis



Šťavnaté Tesco.

Fotky děcek jsou jen v hlavním fejetonu.

 


Moudro ministra vnitra Chovance:
Policie na FAMU byla jen neobratná a horlivá.

Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)DOX - DUŠE PENĚZ (do 6. 6. 2016)
Peníze jako na fenomén, jehož jsme všichni – dobrovolně či nedobrovolně – součástí. Prostřednictvím děl a projektů více než třiceti zahraničních i českých umělců se pokouší zkoumat způsob a některé důsledky toho, jak je dnešní svět kolonizován prostřednictvím současného ekonomického modelu.
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)LEICA GALLERY - Petr Sirotek Okamžiky uplynulých let (do 19. 6. 2016)
Výstava představuje dva zásadní cykly z bohaté tvorby českého fotografa Petra Sirotka (*1946); zátiší a cestopisné fotografie z Nepálu. Zátiší nejsou dle autora jen mrtvým světem odložených, samotě propadlých předmětů, ale spíše prostředím, jež dotváří svět živých a tvoří tak kotviště našich vzpomínek. Cestopisné fotografie z Nepálu vznikly během autorova pobytu v této destinaci v roce 1973.
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)Rudolfinum - Taryn Simon (do 10. 7. 2016)
Ptáci ve filmech s Jamesem Bondem, zboží pašované skrz Kennedyho letiště, algoritmy obrázkových kolekcí, utajované základny amerických náboženských, administrativních nebo vojenských institucí... Newyorská umělkyně Taryn Simon (1975) představí od konce dubna v Galerii Rudolfinum šest svých projektů vytvořených v letech 2007 až 2014.
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006) DOX - UPFRONT (do 23. 5. 2016)
Váleční fotoreportéři. 23 současných fotoreportérů ze španělsky mluvících zemí. Obrázky z míst různých konfliktů po celém světě, například Blízkého východu, Afriky a Latinské Ameriky. Mnozí jejich autoři byli oceněni prestižní Pulitzerovou cenou nebo uspěli v soutěži World Press Foto.

Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)Anna Fárová – Dvě tváře
Obsáhlý výbor z díla významné české historičky fotografie. Kniha je rozdělena do tří částí: první tvoří studie o světové fotografii, druhá je věnována fotografii české, třetí shrnuje texty o obecných otázkách fotografie. Závěr tvoří rozsáhlé autorčiny vzpomínky na vlastní život a desítky významných osobností, s nimiž se setkala. Jo a kniha je beznadějně rozprodaná. Snad se ještě dá nějaký kousek objednat v MOBA knihy.

„Pro mne je fotografie okamžtiým poznáním; ve zlomku vteřiny mi musí být jasný význam události a zároveň pevná výstavba opticky prožitých tvarů, které tuto událost vyjadřují.“ Henri cartier Bresson

 

Martin Kratochvil / Jazz Q - Temne slunceCyrus Chestnut - A Million Colors In Your Mind
Jazzový pianista.

 

Milí přátelé,
dovoluji si Vás pozvat na společný koncert Lodníků a country kapely Johnny.
Lodníci jsou známí obzvláště v kruzích kolem BUCH, obě kapely mají totiž společného kapelníka (mě) a basistu Ivana.
Viz http://www.isibrno.cz/~joe/lodnici/
Johnny je brněnská kapela pod vedením Petra Horáka, známá především písničkami Johnnyho Cashe.
Petr byl také dlouhá léta kapelníkem mé další kapely, Zimouru.
Více o kapele Johnny: http://www.johnnycashrevival.cz/
Ještě to podstatné:
Kdy - středa 20. 4. 2016 od 19:30
Kde - klub Leitnerka, Leitnerova 2, Brno, http://www.leitnerka.cz/o-klubu/kontakty/
Těšíme se na Vás
Zdraví kapelník Lodníků
Tomáš Drtílek

Vážení a milí přátelé,

dovoluji si Vás upozornitt na mé nové pracovní stránky
http://jirinetik.wix.com/sculptures
a také, pokud budete mít chuť na nový půlhodinový medailon o mé práci, který se bude vysílat na ČT2 v neděli 1. 5. 2016 v rámci pořadu Cesty víry.
Srdečně zdravím, jn
Jiří Netík, sochař - sculptor
00420 739 660 945
http://jirinetik.wix.com/sculptures
www.sweb.cz/netik-art
http://jirinetik-sculptures.blogspot.com/

Zdravím všechny kamarády a známé, ráda bych vás pozvala na výstavu Jaroslava Pavliše, která byla zahajovací akcí festivalu arabské kultury v Plzni. Vernisáž je sice za námi, ale výstavu stále můžete shlédnout. Záštitu převzalo Velvyslanectví Státu Kuvajt v ČR.
Zdravím a přeji hezkou neděli B. Pavlišová

Duben v Domě umění


Program divadla Radost na duben
(včetně nedělí)

Vážení a milí příznivci divadla .
Ve čtvrtek 14. dubna v 19:00 naposledy v této sezóně uvádíme
divácky úspěšnou komickou operetu
W.A. Mozarta
KOUZELNÁ FLÉTNA

Vážení a milí přátelé,
Czech Ensemble Baroque Vás srdečně zve, byste se stali spolutvůrci nového CD
F. X. Richter: Deposizione dalla Croce
které budeme v květnu 2016 jako 1. na světě natáčet pro vydavatelství Suprafon.
Projekt je podpořen Ministerstvem kultury ČR, Jihomoravským krajem i Statutárním městem Brnem, přesto potřebujeme k realizaci tohoto mimořádně náročného a krásného díla v mezinárodním obsazení více prostředků.
Využili jsme tedy služeb serveru Hithit, kde nám na CD můžete přispět libovolnou částkou. Projekt se jmenuje:
STYLOVÁ RESTAURACE
Předem Vám velmi děkujeme za Vaši podporu! Žádný příspěvek není malý a možná pravé Vaše stovka, nebo dvě bude rozhodující!
Stejně důležité, jako samotný příspěvek je také to, zda nám pomůžete rozšířit informace o projektu co největšímu množství lidí.
Prosím, sdílejte na FB, pošlete mail nebo link a společné dílo se nám určitě podaří!
Díky, že jste s námi!
se srdečným pozdravem
Tereza Válková
za Czech Ensemble Baroque
office@ebcz.eu
www.ebcz.eu

Vážení přátelé!
Ve čtvrtek 14. dubna 2016 se v 18:00 hodin bude konat vernisáž již tradiční 6. výroční výstavy prací studentů kreslení Ateliéru pro kočku a nově také dražba vybraných děl. Výtěžek bude věnován na podporu SOS dětské vesničky v Brně Medlánkách. Srdečně vás zveme!
Nové je i místo konání výstavy - prostory atria budovy D3 na stavební fakultě VUT v Brně, Veveří 95 - podívejte se na mapu.
Obrazy, které věnujeme do dražby, budou uveřejněny na facebooku a také také na našem webu, sledujte nás,
Jako vždy vás čeká zajímavý kulturní program, díla nadšených umělců, jídlo a pití co hrdlo ráčí (ano, i škvarková pomazánka a sádlo bude, nebojte se) a možnost odnést si domů obraz, jehož vydražením pomůžete opuštěným dětem.
Těší se vás
Helena Hermanová (602 524 200)
a všichni kurzisté!


OKOLO JEVÍČKA JE NÁZEV

sborového festivalu. Pořádá ho jevíčský sbor Cantilo, známe se už dlouho z Letních sborových dílen v Lomnici. Požádali mě, abych se zúčastnila se svými studenty a dokonce si objednali Bulisovu píseň Anděl radosti. Samé vítané a krásné výzvy, tak proč nejet?
Volba padla na druháky.


Všechno fungovalo, jen pršelo a byla zima. Po zkoušce v synagoze nás vzali na věž.

Naplánovali nám prohlídku tak, abychom zažili zvonění. Zvon se mně vyfotit nepodařilo, asi jsem byla z toho zvuku docela roztřepaná. Byli jsme od něj tak blízko, že zaplnil celou hlavu a nešel nijak vynulovat, ani ucpání uší moc nepomáhalo. Naštěstí ho pan průvodce zbrzdil o něco dřív, normálně prý zvoní asi jednou tak dlouho. Dozvuk pak už byl krásnej.

Mladý pan průvodce nám nadšeně povykládal o historii věže, měl to v krvi, protože už jeho dědeček se tím intenzívně zabýval.

Mám ráda rozhledny.


Když jsme slezli dolů, byli jsme oficiálně přivítáni, Jana Martínková myslela na všechno!

Slivovice, meruňkovice, ale i višňovka, všechno v prvotřídní kvalitě, každý obdržel stopečku. Pochvalovali všichni.
Po ubytování, obědě a převlečení byl akorát tak čas na zkoušku všech sborů dohromady.

V synagoze vystavili panely, kde měl každý sbor možnost propagace. Napsala jsem tam na rovinu, že vlastně nejsme sbor, ale třída studentů, která předvede výsledky společné práce z hodin ansámblu za tři semestry.
Zkoušení dvou posledních skladeb viditelně na všechny zapůsobilo. Bulisova Anděla radosti jsme začínali před nastoupenými sboristy sami a v závěru se k nám přidali všichni. " V této bláznivé době při mně stůj" působí po tolika letech snad ještě silněji - Jiří Bulis ji napsal někdy v šedesátých letech... Okolnosti se mění, ale síla myšlenky zůstává.
Úpně poslední skladbou byla společně zpívaná hymna, netradičně dvousloková - přiznám se, že doposud jsem o druhé sloce neměla tušení:
Kde domov můj, kde domov můj,
v kraji znáš-li Bohu milém
duše outlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar
a tu sílu vzdoru zmar.
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj.
Prý pokud se zpívají obě sloky, nepočítá se to vlastně jako hymna, ale normální píseň...

Společné foto po zkoušce a ještě jedno čerstvé ročníkové

Právě v této sestavě je osm Slováků, takže pouze čtyři studenti mají jako rodný jazyk češtinu.

Synagoga se zaplnila a Cantilo s dirigentem Luďkem Klimešem zahájilo. To jsou oni, kteří celý festival už šestý rok organizují a baví je spolu nejen zpívat, ale i pořádat různé akce (i atrakce). Zvláštní pozornost zaslouží Martin Hebelka (v červeném cylindru), který se originálním způsobem ujal moderování - byl to záskok (!), vzal to po hanácke a bylo to dost dobrý.

Na pozoun je doprovází Dušan Pávek, jinak starosta města Jevíčka! Studoval pozoun na brněnské konzervatoři. Musí to být fajn, mít starostu muzikanta, je to vidět i na tom, co se v Jevíčku po kulturní stránce děje - neuvěřitelná spousta aktivit.

Schola Jevíčko je zaměřená spíš na církevní hudbu, existují už 16 let.
Po přestávce zpívalo Domino z Tábora, i ty známe z Lomnice, jsou skvělí a mají výdrž. Po koncertě a večerním posezení v synagoze vydrželi zpívat až do rána, ještě asi v půl páte jsem je slyšela.

Naši studenti budou mít možná nějakou fotku z vystoupení až dodatečně, protože při hraní jsem fotit už nemohla.
Ale sklidili takový aplaus, že z toho byli dost překvapení. Obecenstvo v Jevíčku je totiž vnímavé a vychované - je vidět, že lidi poslouchají, o čem se zpívá. A tak zabral nejen Jiří Bulis, ale Ježek a W+V, S+Š i Prúdy (upravila jsem jejich Zvonky zvoňte).
Závěr koncertu s Andělem radosti a hymnou vyšel krásně, dojemně, důstojně, všechno bylo tak, jak to mělo být.
No a pak přátelé z Jevíčka přestavěli židle a následoval mezisborový večírek s přípitkem, děkováním organizátorům i účinkujícím.

Cantilo za to všechno zasloužilo hlubokou poklonu, kterou jsem osobně učinila.

A pak byla hostina, vínko, já jsem dokonce obdržela pivo, to bylo překvapení - Martine, děkuju! Zpívalo se i hrálo dlouho do noci, vlastně snad do rána.
Cantilo Jevíčko, patří Vám veliký dík, byla to síla!!!

Dada a spol.