[CNW:Counter]
e-mail

Blues, to je srdce v hrsti
(zase žádná Andalusie)

Dostal jsem pozvání přes knihu ksichtů, neboli facebook od Tomáše Frolíka na koncert v Jazz Docku. A abych se nemohl vymlouvat, jinými kanály mi přišlo pozvání na to samé i od Gábiny. Na obě pozvánky jsem reagoval velmi, velmi pozitivně. Blues miluju. Tomáše Frolíka si pamatuju z jednoho koncertu ve Slaným, kdy heavymetaloval a punkoval a pak ještě z jednoho v nějaké slánské sokolovně, či kde to bylo. Tomáš vždycky vstupoval jako kytarista, kterej toho ví víc, než toho ví. To vše je ale minulost, tenhle poslední koncert ho definitivně prozradil Tomáš Frolík je fenomenální bluesovej kytarista (Promiň Tome, ale je to tak). Vzpomínám, jak jsem mu po jednom koncertě nadšeně psal o Alvinu Lee a Ten Years After a o Cream. No a tohle všecko tu najednou v Jazz Docku zaznělo. Ne kvůli mně, ale protože to je v Tomovi jako v koze, jak by napsal zesnulý Bohumil Hrabal.

Byli jsem s Roušovnou dost natěšení na ten koncert v klubu na řece Vltavě. Po cestě jsme si dali naučnou stezku, kterou by měl absolvovat i mluvčí prezidenta, kterýho nemám rád. Ale je to marný, je to marný. Ovčáček se nikdy nesníží k tomu, aby se poučil, nebo aby přiznal chybu. Vždy zůstane zcela zabedněným kanálním hrdinou. O prezidentovi ani nemluvím, to je kapitola sama pro sebe. I nadále platí, že tenhle současnej prezident v neoblíbenosti překonal i neskutečně nechutnýho Husáka. ale tenkrát se to prostě nedalo psát veřejně. Miluju tuhle dobu svobody.

Pražský chodec Roušovna si to štráduje Prahou na koncert kapely, kterou jsme ani jeden z nás ještě neslyšeli a přesto jsme si byli jistí, že to bude pecka.

Za Vltavou na nás mává Ginger a Fred tančící.

Je to krásnej barák a znám lidi, kteří tvrdí opak.

Do Jazz Docku jsme dorazili samozřejmě jako první. Olina si dala Svijany a já víno z Argentiny. Ale kolem nás se rozléhalo takové množství flašek a chlastů, že až oči přecházely. A my všichni, pro které je voda z kohoutku, pivo a rum normální, jsme se museli hroutit.

Koncert začíná. Z Toma se od posledního setkání stal chlap, neboli, jak pronesla Roušovna, mladý muž. Ale Roušovna je učitelka, takže takové výrazy jsou na místě. Kromě toho má má Vesmíná ředitelka skoro vždycky pravdu. Výjimkou jsou pouze situace, kdy pravdu nemá.

Zvuková zkouška, vše velice komorní. Basák  Johnny Judl (baskytara, zpěv) je původně vystudovaný fagotista (Pražská konzervatoř), člen legendární Jablkoně s kterou natočil 11 CD, 1 DVD a absolvoval vystoupení různě po světě (Evropa, USA, Afrika), studiově spolupracoval s Už jsme doma, Ester Kočičkovou, Sestrami Steinovými atd. Má absolutní neposluch.

Jaroslav Noga ( bicí, zpěv ) - vystudoval hru na bicí nástroje na Teplické konzervatoři, je čerstvě bývalý člen špičkové alternativní skupiny Už jsme doma, s kterou absolvoval několik turné (Evropa, PRC, Japan), byl finalistou V - Drums World Championship 2012, je strůjcem hravého one man projektu Kosmický žirafáč. Když hraje, probudí se i sopka.

Mám pro blues jakousi historickou slabost. Před mnoha lety, za hlubokýho totáče jsem jel do Bratislavy vyfotit si svou bluesovou legendu Johna Mayalla. A víte co? I tihle kluci dokážou zcela hravě to samé, co legenda. Já vím, zní to nabubřele, ale můžu si to dovolit, protože jen fotím, ale nehraju.

Noga je vegan. Gábina, máma od Toma, se přiznala, že udělala hromadu škvarkovejch placků, ale Noga si nedal ani jeden. Vegan je vegan. ale na hraní to nemá žádnej vliv. Za bicíma je Noga šílenec. A je to úžasné. ani se Roušovně nedivím, že se v něm shlédla.

Tomáš je hráč, který dokáže vniknout do těla toho, koho zrovna hraje, takže, když hráli skladbu od Cream, mé milované kapely sedmdesátých let, byl z něj najednou Eric Clapton. Teda musel jsem jen zavřít oči. Vjem byl dokonalý. A bubeník za ním se stal na chvíli Gingerem Bakerem. Akorát nebyl zrzavej. A jejich plusem je, že to nebylo přesně. schválně to přetavili.

The Bladderstones je kapela, o které bychom mohli slyšet častěji. Akorát, no, znáte to, když se lidi hledají, tak to může vést ke kotrmelcům. A to by byla, z mýho pohledu, škoda. Převeliká.

Na chviličku si si s nimi zahrál i Ondřej Konrád na harmoniku. A ať si kdo chce, co chce říká, Ondřej na harmoniku umí!!!

Tuhle mi kdosi vyčetl, že moje fotky jsou zrnité. Nedokázal jsem to nijak obhájit, jen jsem odpověděl, že jo, že jsou zrnité. A že mi to nevadí.

Před mnoha lety jsem si v Bratislavě vyfotil prsty Johna Mayalla a udělal pak z nich fotku skoro půlmetrovou. Před několika lety jsem ji dokonce vystavil i na výstavě v Riegersburgu v Rakousku. Mayall to je pro mě bluesovej Bůh. A protože Tomáš umí blues stejně dobře, nekamenujte mě, je to můj názor a protože je svoboda, mám na něho nárok. Tak jsem si vyfotil i prsty Tomáše Frolíka. Možná jednou budou stejně slavné jako ty Mayallovy.

Někdo tu číhá, někdo fotí zpoza klavíru.

Jaroslav Noga, na FB Naroslav Joga zrovna odpočívá.

Tomáš hraje na kytaru značky James Tyler Guitars.

Zatímco Johny Judl junior hraje na baskytaru od Roger Sadowsky

Jaroslav Noga tvrdí, že se pro hudbu rozhodl sám. S maminkou, která je ochotnickou herečkou, a tátou bubeníkem, měl však nepochybně položený dobrý základ a pravděpodobně by jen tak „neunikl“ zděděnému citu pro umění. Ve svých pětadvaceti letech už toho má za sebou skutečně hodně. Hraje s českou alternativní legendou Už jsme doma, je nejlepším hráčem na elektronické bicí za východní Evropu (Maďarsko) a třetí nejlepší na světě (Kalifornie). Zároveň pracuje na vlastní hudbě a netradičních projektech. Navzdory tomu je realista, který si uvědomuje náročnost povolání, které si vybral, a je vděčný za příležitosti, které se mu naskytnou.

No a to je fotka století. Roušovně se Noga zalíbil natolik, že jsme je musel vyfotit, když větry vanou. A pak už byl konec toho krásnýho koncertu. vylezli jsme ven a Olina vzala mobila a zavolala si taxíka od Kurýra. Prý od Jazz Docku domů. A na adresu dodalal, že Janáčkovo nábřeží 2. což je adresa jazz Docku, odpověděla ta paní na dispečingu: To snad dojdete pěšky, ne? Ale pak se to vyjasnilo a Roušovna nahlásila naši pařezinskou adresu. Pak se sice pokoušela stopovat všecky taxíky, co kolem projely a všecky je pak, když zjistila, že nejsou od Krurýra, posílala do prdele. Nakonec jsme se dostali domů za příjemných 400 Kč. Inu po pěti skleničkách španělskýho vína se Roušovně nedivím, že takto žertuje.

V neděli mi Roušovna odjela na hory se školou a já tu zůstal sám. tak jsem se toulal běžně (jakože během) po lesích asi tak dvě hodiny, potkal prase a nic jinýho se zvláštního nepřihodilo a těším se už, až se mi zase z toho školního lyžařskýho výcviku druháků v pátek vrátí. Nikdy by mě nenapadlo, jak jsem na ní závislej, ale vydržím.

podpis




Kdo je zvyklej na pivo, rum a vodu z kohoutku, může být v Jazz Docku dost zmatenej.


foto: Milan

 


Jožo Ráž:
V Amerike na ulici si s málokým, koho stretneš, máš čo povedať. Lebo sú dosť hlúpi, mnohí z nich ani nevedia čítať. V Rusku môžeš viesť filozofické debaty aj so šoférom autobusu, to je ten rozdiel. Žijú tam sčítaní, múdri a skromní ľudia, Američanov zaujímajú len vojny.

Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)DOX - DUŠE PENĚZ (do 6. 6. 2016)
Peníze jako na fenomén, jehož jsme všichni – dobrovolně či nedobrovolně – součástí. Prostřednictvím děl a projektů více než třiceti zahraničních i českých umělců se pokouší zkoumat způsob a některé důsledky toho, jak je dnešní svět kolonizován prostřednictvím současného ekonomického modelu.
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)DOX - CUBA EN VIVO (do 4. 4. 2016)
Pětice výtvarníků na výstavě CUBA EN VIVO (Kuba naživo), reprezentuje Kubánce/umělce, kteří nechtějí utíkat. Traumata, která prožívají, materiální nedostatek nebo politická zklamání vnímají jako výzvu pro svou práci. Vlastenectví dokáže být na Kubě daleko silnější, než známe my, Češi… Yo soy Cubano /Já jsem Kubánec/…je hrdé sebeurčení.
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)Rudolfinum - Jiří Černický: Divoký sny (do 10.4. 2016)
Rozsáhlý multimediální projekt, jehož východiskem je série pěti desítek kreseb. Kresby z posledních 25 let a kombinují utopické představy o zlepšení světa, archeologii ideologií 20. století, excentrické architektonické vize a jistou dávku muzeálního retrofuturismu.
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006) Leica Gallery Prague – JIM MARSHALL
THE HAIGHT: LOVE, ROCK & REVOLUTION
(do 28. 3. 2016)
Jim Marshall je považován za jednoho z nejslavnějších a nejplodnějších fotografů dvacátého století. Všeobecného ohlasu dosáhl zejména díky fotografiím největších hudebních ikon druhé poloviny 20. století jako jsou Beatles, Rolling Stones, Janis Joplin, Eric Clapton či Johnny Cash

Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)Lidia Ostałowská – Cigán je Cigán
Lidia Ostałowska prvý krát publikovala tento súbor príbehov pred 15 rokmi a dodnes nestrácajú na svojej aktuálnosti. Bohužiaľ.

„Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“ Albert Einstein

 

Martin Kratochvil / Jazz Q - Temne slunceSnarky Puppy - Family Dinner Volume Two
Jazzová formace Snarky Puppy byla u nás v Česku ještě donedávna nepříliš známým jménem, ovšem poté, co předloni získali cenu Grammy, se vše změnilo.

 

Vážení a milí,
vzhledem k výjimečnosti roku 2016 jsem se rozhodl uskutečnit výtvarnou dílnu s názvem "Panovníci a panovnice očima dětí". Jde o výtvarný atelier zaměřený na sochařskou tvorbu. Prostřednictvím tvůrčího prostředí chci vzbudit v dětech zdánlivě pozapomenutou úctu k duchovním hodnotám, jakož i k osobnostem naší minulosti.
Srdečně zveme na první ze série výstav dětských prací na téma portrét.
Čtvrtek 31.března 2016
Společenské centrum Sýpka,
Kytnerova 1a, Brno-Medlánky
V případě, že byste měli možnost a zájem něco podobného uspořádat ve Vašem okolí, to jest na ZŠ nebo v jiném vzdělávacím zařízení či jiné kulturní instituci, dejte mi prosím vědět.
Patrik Vlček
724 968 641
Vránův mlýn
Brno
www.vlckovi.cz
https://www.facebook.com/profile.php?id=100010590662369

Vážení přátelé,
přijměte naše srdečné pozvání na mimořádný koncert, který se uskuteční 22. března 2016 v 19:45 na zámku v Holešově. Jedná se o znovuobjevené pašijové oratorium Snímání z kříže pro sóla, sbor a orchestr F. X. Richtera z roku 1748. Dílo zazní ve stylové interpretaci na dobové nástroje a v italském originále a vystoupí špičkoví domácí i zahraniční sólisté, zejména si dovolujeme upozornit na velmi netradiční obsazení pro mužský soprán a alt v podání německé vycházející hvězdy staré hudby Phillippa Mathmanna a či renomovaného polského kontratenoristy Piotra Olecha. Vystoupí také německý tenorista Marcus Ullmann a skvělá česká sopranistka, sólistka Národního divadla v Praze Kateřina Kněžíková, manželka hvězdného barytonisty, sólisty Metropolitní opery New York Adama Plachetky.

Vážení přátelé, milí kamarádi,
srdečně vás zveme na netradiční jarní koncert skupiny MOŠNY, který proběhne ve středu 16. března 2016 od 19:30 h v brněnském klubu na Leitnerově ulici. V tomto klubu jsme před 23 (a půl) lety uskutečnili se všemi našimi zpěvačkami (a dalšími tehdejšími členy) své první veřejné vystoupení (24.10.1992). Proto se tento koncert ponese v duchu podtitulu "Tři zpěvačky ve víru tří desetiletí". :-) Abychom si dostatečně užili našeho minulého i současného repertoáru, nezvali jsme tentokrát žádnou hostující kapelu. A tak se kromě našich novinek můžete těšit i na spoustu písniček, které jsme už řadu let nehráli (a které jsme nacvičili v nových aranžích).
Vstupné bude velmi lidové (80,- Kč). :-)
Těšíme se na koncert (a hlavně na vás)
S přáním krásného nastupujícího jara
Jiří Kačer Mrázek
http://www.mosny.cz/
http://bandzone.cz/mosny
https://www.facebook.com/events/1069172696466229/
http://www.leitnerka.cz/


Program divadla Radost na březen
(včetně nedělí)

 

Program v Domě umění v březnu 2016


ČTYŘI VNOUČÁTKA NARÁZ

jsou docela silná smečka. V sobotu jsme si s Jirkou vyzkoušeli, jestli je zvládneme sami všechny čtyři.
Nejdřív jsme byli v technickém muzeu společně i s Katkou a Petrem, to byl zážitek zřejmě pro všechny, pro každého jinak.
Nějak ale nebylo kdy fotit. Po hospodním obědě jsme se stavili u Katky a Petra, poněvadž Nina usnula po cestě Jirkovi na krku a přitom ho pořádně počůrala. Pěkně přes batoh až na gatě.
Byla převlečena do zapůjčených oděvů, zejména těch spodnějších.
Kiara a Vincent dostali pyžamka do ruksáčku a mohlo se jet k nám.


Dohromady působili docela polom u večeře a okolo ní.
Naše stařenka tomu kdysi říkala "pančava" - teď už tomu docela rozumím.
Ale zadařilo se, že postupně všichni usnuli a my jsme byli pyšní. Taky docela unavení.
Ráno jsme smažili palačinky, poněvadž jsme večer četli pohádku o Palačinkové Pepince.
Kiara má zajímavou metodu plánování věcí dalších. Vypadá to asi tak: "Jone, chceš jít na skluzavku?"
A pak na mě: "Dado, Jon by chtěl jít na skluzavku na hřiště!"
A tak jsme šli s vozíkem bez Niny, ta si skládala s Jirkou Lego.

Nejbližší hřiště bylo kdovíproč zamčené, ale vysvětlujte to děckám! Museli jsme dál, jenže po cestě Vincent uviděl na kopci dva bagry a bylo nutno kvůli tomu změnit směr.


Bagr byl podroben poměrně rychlé kontrole a pak už jsme konečně našli to hřiště.

Nás tam pak našli Jerka s Ninou.

Děti zvládaly skluzavku i se svačinkou v hrsti.

Toto jsou zrovna pejsci a hlídají dům.


Před polednem přijel Petr pro svoje dva a stavil se pro nás na hřišti. Jeli za Katkou na kačenu
a pozvali na ni i praděda Miloše.

Nina prohlásila, že jdeme do hospody, což byl pro nás vítaný povel.

Večer přijeli Petra a Janne z třídenní cesty a hlídací víkend tím byl úspěšně završen.

Dada a spol.