e-mail

bylo(č), je(č) a BUDEČ
(malej čundr)

Původně jsme měl jet do Vranýho za babičkou. Olina posekat trávu a já odvšivit noťasa od virů, malwarů a dalších šmejdů. Ale dostali jsme nabídku od Kurků, udělat si malej výlet, pak grilovačka a to se neodmítá.

Těšil jsem se jako malej kluk. Asi i proto jsem se probudil už ve 4:04 a z okna chvíli sledoval východ slunka, kterej sliboval, že dnešek bude pěknej.

Chytrá aplikace chytrýho telefonu nás nasměrovala na tři vlaky na sebe navazující. Mezi druhým a třetím vlakem jsme čekali v Rathově vsi Hostivicích.

Čisto, u pokladny knihovnička s knížkama do vlaku, dobrej nápad, kávomat a boží klid.

Třetí vlak je slavný cyklohráček, kterej není řízenej strojvedoucím, ale hrajvedoucím, s paní průvodčí chodí i slečna asistentka, která nabízí deskové a jiné společenské hry. Nám se snažila vnutit mariášky, ale když zjistila, že jedinou hru, kterou si matně vybavuju je vole lehni a že chci předvést, jak vůl lehá, raději nám vysvětlila, jak se hraje švindl a dala nám slevněnku na kafe ve slánské kavárně. Už podle hromady kol ve vagónu je každému jasné, že jedeme do Zákolan.

Většina cyklistů však vystoupila dřív než v Zákolanech. Vystoupili na zastávce, kde jsou jen lvi a bagr.

V Zákolanech na nás čekají Kurkovci a hned na nástupišti nám Honza sděluje, co jsou ty Zákolany zač. Šachový figurky nejsou přilepené ani přišroubované a přesto je nikdo ještě nešlohl. Možná to s náma tak zlé není. A možná tu ani nikdy nebyl odvolanej ministr financí.

Ano, je to rodná obec dělnickýho prezidenta Toníka Zápotockých. Přestože to byl šmejd, místní ho nezavrhli a o jeho památník se vzorně starají. Jen ptáci mu serou na hlavu. hlava nehlava Padni komu padni, Ve slaným je socha T. G. Masaryka a má hlavu posranou ještě víc.

Je krásně, neprší, slunko pálí a my jdeme do kopce do Budče.

V prudké zatáčce, kde by se klidně daly dělat atentáty na Heydrichy a jiné šmejdy, jsou schody k Manifestu.

Národní kulturní památka kostel sv. Petra a Pavla je zamknutej. Ale Ála domluvila s paní kastelánkou, nebo kostelánkou? komentovanou prohlídku. Baráček postavil Spytihněv I.

Paní průvodkyně vyprávěla poutavě a hned v první větě nás poděsila informací, že prohlídka s výkladem bude trvat 40 minut nebo dýl. Trochu nás to překvapilo, ale nakonec to bylo víc než zajímavé. K naší malé skupince se ještě přidal další 4 další turisti.

Zatímco paní vyprávěla a Olina se ptala, brousil jsem kolem (v doslechu) a hledal motivy.

Ono většinou se mi nepoštěstí, že bych byl na jednom místě nucen být dlouho, tohle vynucené zabrždění se mi líbilo.

Taky jsem se dozvěděli, že to tu bylo obývané už za doby bronzové někdy asi tak 800 před n.l. lidem s knovízskou kulturou. A že se to jmenuje Budeč možná kvůli nějakýmu Budkovi, kterej tu měl hrad, ale já moc dějepravcům nevěřím.

Všechno tu vypadá staře, stylově a upraveně.

Skútr paní kastelánky. Jo a v pozadí, to symetrické skoro nic, jsou pozůstatky jednoduchého kostelíku zasvěceného Panence Marii. Ale z něho nezbylo kromě pár šutrů nic. Ale pečlivým dohledáváním by se jistě dalo dohledat hodně kamenů ve stavbách okolních domečků. V tom si nemáme co vyčítat třeba se Syřanama. Tam bylo taky zvykem si po večerech chodit na staré hradby a vozili si toyotama domů stavební kamení.

Nebyl jsem sám, kdo poslouchal jen na půl ucha.

Materiál, ze kterého se to vše stavělo. Von ten kostel je totiž nejstarší zachovaná stavba v České republice. Byla postavena v roce 895.

Bylo tu i velké pohřebiště, prý při odkrývání archeologové napočítali až sedm vrstev mrtvejch.

Vlhkost na stěnách rotundy je zdatnej grafik. A není ta plíseň jedinej umělec, Budeč namaloval i slavnej Julius Mařák. Tímhle slavným místem byli posedlí i další slavní čeští malíři. Hudeček, slavíček, Kaván, Panuška a další.

I pavoukům se tu dobře tvoří. Je tu boží klid.

Ve stínech plesnivé vlhkosti se skrývá postava knížete Spytihněva, ale aby vynikla, budu jí muset trošku pomoci. Tento záběr je jen syrovým RAWem.

Dveře do kostela.

Oltář představuje svatýho Petra , to je ten oblouk vlevo a svatýho Pavla - oblouk vpravo. Horní deska tu představuje jejich víru.

Původní ukřižovaný Kristus je pečlivě uschovaný v depozitáři a byl nahrazenej dílem brněnské sochařky Absolonové, která sochu Krista tvořila podle svého kamaráda z školy. Prý začala se sochou v době, kdy jí umřela maminka a tímto se se ztrátou vyrovnávala.

Myslel jsem si, že to je Bivoj a nese si domů toho divočáka, ale prej ne, je to nějaký dobrý hospodář. Renezanční kamenná kazatelna je z roku 1585. Stačí na ten kámen sáhnout a... Já vlastně ani nevím, jen, že to byl zajímavej haptickej zážitek. Však si tam zajeďte si šáhnout.

V kostele jsou i varhany. Šlapací měchové. Není prý vyloučené, domluvit se s kastelánkou a zahrát si zde bigbít.

Vůně vlhka, staré omítky a dřeva.

Všichni, kromě mě, pozorně naslouchali. A na rozdíl ode mě si to budou pamatovat alespoň o dva dny dýl.

V kostele bez pokrývky.

Další pozoruhodností je místní kostel. Ukrývá spoustu významných osobností.

Paní kastelánka nám těch neslavnějších vyprávěla. A bylo to zajímavé. Konečně většina příběhů může být zajímavá. Záleží jen na tom, kdo to vypráví a jak.

Novodobej kostel je z počátků 19. století a byl tak oblíbenej u živejch, že se sem nechali po smrti vozit ve velkým. Je tu spousta známých osobností, ale jména jejich jsem okamžitě během výkladu úspěšně zapomínal. Jedinej, kterýho jsem si zapamatoval byl řídící učitel Václav Dlouhý.

Rodinná hrobka někoho, jehož jméno jsem zapomněl. ale pamatuju si, že měl 5 dětí a nejstarší dceru musel poslat do Itálie léčit. Když se vrátila, umřela a protože měla ráda italskou antiku, tatínek její hrom opatřil třemi replikami antických sloupů. Ten třetí sloup někdo šlohnul.

Náhrobek další slavné osoby.

Hřbitovní fotbálek.

Zrcadlení živých v leštěném mramoru mrtvých.

Klíče paní kastelánky.

Něco graficky poutavého na starých hřbitovech evidentně je.

Dělit slova podle vzoru Krvavý román od Josefa Váchala.

Erotické hrátky bezpohlavních andělů. Polibek smrti.

A zatímco dnešní doba velí holit se všude, náhrobní kameny obrůstají.

Jedním z náhrobků je i hrob jakýchsi rudoarmějců. Tento náhrobek nikdo nešlohnul, dokonce se o hrob někdo vzorně stará. Kámen i deska jsou ozdobené plechovou rudou pěticípou hvězdou.

Motiv ukřižování.

Učím se pilně barvu.

Pak jsme našli krásný kámen. Takovej ruční handgranát a nebo zkamenělé hovno.

A taky jsem potkali slečnu s hezkejma koňama.

Turistické značení je prý v České republice jedno z nejlepších na světě.

Jiný motiv ukřižování.

Ještě jsme si museli skočit krátce prohlídnout rodnou hospodu soudruha prezidenta Zápotockýho. Chodíval sem chlastat, hrát na garmošku a taky se trošku kurvit, prozradil Honza. Zápotockej byl komoušskej politik, odborář, pak taky premiér a nakonec i prezident. Proslavil se především slavnou měnovou reformou, kterou včas ohlásil slovy, že žádná nebude. to bylo tenkrát radosti. Myslím, že naší rodiny se to moc nedotklo, protože rodiče měli naspořeno prd. Ale bába s dědou o nějaké úspory přišli a dost je to nasralo. To se stalo v roce 1953. Pro komouše je to zcela typické a přirozené.

Na tomhle místě sedával, hrál chlastal, a... A když bysme prej přinesli jakýkoliv budík, dostali bysme pivo zadarmo. Jo a ta měnová reforma byla nastavená tak, že když měl někdo prachy v Národní bance, tak mu z naspořenýho zbyla pětina. Používal-li jiný bankovní dům, například strožok nebo hrníčky doma v kuchyni, zůstala mu padesátina a to je fakt slušnej výsledek. Ale nakonec táta dělníků zakalil na infarkt. smrt na stranický legitky kašle zvysoka.

I tady je názor na Babišovo věhlasné EET jasnej. Ale pravodu je, že hospoda nebyla zahulená. to však není práce lupiče.

Ve Slaným jsem objevili několik krásných děla sochaře Čestmíra Sušky.

Tato plastika se jmenuje Rybí kost.

Proč? Proto.

A u gympla je ještě Suškův sloup.


Jedem ke Kurkům, bude se grilovat. Pat(ka), Mat(ka) a Trub(ka) staví slunečník,
ale slunce mezitím zapadlo. Tak ho zase složily.

Naše partička žere krkovičku a krůtu a výbornej těstovinovej salát a taky hlívovou polívku a nakládaný utopence a voňavej chleba a plzně v plechovkách.

Marie a sedm trpaslíku.

Ráno jsme si dali ještě příjemnou snídani a vydali se na nádraží. Jedeme domů.

Návštěvu téhle hospody si necháme zase na jindy.

Byl to krásnej víkend. Slaný a slánská partička chrlí paprsky pozitivní deviace. Jezdíme k vám rádi. Díky.

podpis



Podařilo se mi těsně za Prahou vyfotit vzácného
a plachého hostouně i váčkem na potraviny.

foto: Milan

 
Surreálný zrzek se zastyděl a vylezl zase z nory, hlásí se opět do služby.
V Podhradí prej pohoda a buchty. Jo, a pozval mě na víkend, ať se sám jedu přesvědčit.


Olina si povídá s Jirkou o tom, jak nejlíp vraždit slimáky. Jirka používá sůl, ale Roušovna radí přestřihnout vejpůl, sůl prý je nehumánní. Teda nevím, jestli to je správný výraz v případě slimejšů.

Koncert ke 100 narozeninám Josefa Kainara Recitace Alfréd Strejček Strécovské MORAVSKÉ JAZZOVÉ DUO Milan Kašuba - kytara Petr Kořínek - kontrabas 13. června 19 hod. SONO MUSIC CLUB, Veveří 113
Vstupné pro seniory 50 Kč

Vážení přátelé dobré hudby, příbuzní, kamarádi a fanynky. Dovoluji si Vás opět pozvat na večer s kapelou Frank Zappa Quartet (FZQ) do brněnského hudebního klubu Stará pekárna na Štefánikově ulici č. 8. Koncert se koná v úterý 6.6.2017 od 20:00 hodin. Bude to večer s hudbou dnes již mrtvého Franka Zappy v živém valašském provedení. Přijďte a nebudete litovat. Zappova hudba léčí zejména záda, klouby, vypadávání vlasů a neplodnost. Přiloženou pozvánku doporučuji vytisknout a magnetkami připevnit na ledničku (jinak neudržíte). Pro naši věkovou kategorii budou místa k sezení. Můžete přeposlat tento mejlík Vašim známým. Děkuji dopředu, za kapelu Jiří Hála.

Neuvěřitelné! Black Uganda Choir oslaví 25 let nejen hudební činnosti na koncertním večírku 14.října 2017 v brněnském Café Práh.
Pomozte nám vybrat to správné logo z návrhů Markéty "Bronti" Jedličkové - link ZDE. A hlavně to za námi přijďte oslavit!
https://www.surveymonkey.com/r/5V2FFY3
Též nám v dotazníku můžete , ale nemusíte, zanechat libovolný pozdrav či aktuální mailovou adresu, kam si přejete zasílat informace o tomto nevšedním počinu.
Díky, za přípravný výbor zdraví
Tomáš a Richard
www.BUCH.cz


V POSLEDNÍ DOBĚ SE ROZTRHNUL PYTEL
se "školními" výlety". V dubnu Piešťany a minulý týden Jevíčko, pokaždé s koncertováním.
Zdá se, že se to studentům líbí a nám taky. V Jevíčku se konal festival "Jevíčkovění" a náš koncert byl ve znamení poezie v hudbě. S druháky jsme nastudovali Kainara, Skácela, Vysockého a další. Původně tam měl vystoupit pan Josef Somr, na kterého se všichni moc těšili. Jenže týden před koncertem ho odvezli do nemocnice a tak se koncert konal aspoň na jeho počest.


Kostelíček sv. Bartoloměje je asi 2 km za Jevíčkem, to prostředí nás okouzlilo. Fotil David z místního pěveckého sdružení Cantilo, ano ten, který provází zájemce na rozhlednu ve věži.


Od našeho příjezdu se zážitky vrstvily, jeden lepší než druhý.


Uvnitř se nám líbilo, měli jsme i dostatek času na zkoušení. Pak se postupně dostavili místní sboristé a pánové společně s naší pánskou částí ročníku si pod Jaromírovým vedením vyzkoušeli závěrečnou píseň - Kainarovu Vsetínskou koledu.


Šlo jim to spolu báječně, mile překvapili!


Jana Martínková udělila poslední organizační pokyny, měli to všechno dokonale vymyšleno. Dokonce sehnali nahrávky poezie, recitované panem Somrem. A začali přicházet diváci.

Zahajovali jsme Bulisovým Andělem radosti - Janin nápad, dobrý nápad!

Kostelíček byl úplně plný vnímavých lidí, byli pozorní po celou dobu koncertu, přestože trval snad hodinu a třičtvrtě!

Martin se ukázal nejen jako zpěvák, ale vedl si výborně i při recitaci, chválíme!
Po našem úvodním bloku nastoupily místní děti s Kainarovými zhudebněnými texty, které jsem ani neznala.


Byli úžasní! Stejně jako Klub přátel... (část Cantila), kteří zpívali taky Kainarovy písně. Nám byla ponechána závěrečná část koncertu, ale z té už fotky nemám, protože jsem hrála a Jirka nestíhal.
Příjemně nás překvapila nahrávka s promluvou pana Somra, natočená z mobilu. Všem se za svou neplánovanou nepřítomnost omluvil, promluvil přímo k jevíčkovským a mnoho lidí dojal. Po závěrečné chlapské Vsetínské koledě a aplausu následovala krásná rozlúčka. Každý z diváků dostal při odchodu stopičku slivovice, ani na nás účinkující nezapomněli!
Na závěr dne jsme absolvovali příjemné neformální posezení s Klubem přátel v místním penzionu. Přišel i Ruda, který celý koncert moderoval, pochvala!

446
Bylo veselo, dokonce nás ještě doprovodili i na výstavu v místní synagoze, kde jsme si i vzájemně zazpívali. V Jevíčku je dobře a všechno je to díky lidem, kteří se o kulturu opravdu starají. DĚKUJEME, byla to óbrovská sila!!!

V PÁTEK PŘIVEZL LUKÁŠ LENKU S JOHANKOU
z porodnice! Narodila se v úterý 30. května, takže tady ji máme přesně třídenní.


Je to vzorové miminko, budí se jen na kojení a asi je jí dobře, protože si vůbec nestěžuje.

Toník si hrál na písku a přišel si Johanku pohladit. Písek jí zjevně nevadil, za rok už se tam bude popelit taky:

V PIVOXU ÚSPĚŠNĚ POKRAČUJEME
v natáčení písní Jiřího Bulise. Tentokrát přišel Ondra Halámek nazpívat svoji "Co bylo dříve, je dávno pryč" a zahrál si i sólo na klarinet.


Do poloviny června to snad dotočíme a pak budeme míchat a hlavně asi shánět sponzory... Mimochodem, nevíte o někom?

Dada a spol.