McBride campground
(pod Shastou)

Náš čundr se chýlí ke konci. Honza našel kemp pod Shastou. Takovej docela hezkej. Trochu tu smrdí hajzlíky, ale na to, že jsou suchý, to není taková síla. Asfaltová smyčka, skoro všechno je obsazený. A jak jistě tušíte, ano, jedno místečko bylo volné. Hned na konci stanoviště nám protíká potůček. Krásně zurčí a šumí.

Vybalujeme, stavíme si stan. Olina trošku trpí, protože na nástěnkách pro návštěvníky je vyobrazenej medvěd, což ji znervózňuje. Stan máme od Honzy, takovej vtipnej se dvěma vchodama, takže se nemusíme v noci složitě přelejzat, každej má svůj zip, lehounkej stan a postavení trvá asi tak dvě minuty i s kolíkama. Olina normálně spává vpravo, to je její výsadní pozice, tam by mě spát nikdy nedovolila. Ale tentokrát je to vpravo směrem k potoku a k lesu. Pro Olinu je to cesta medvěda. Ona už přesně ví, že v noci, až zamhouříme oka, vyleze medvěd a půjde po nás.

Roušovna svůj strach přetavila v lakonickou větu: "Dneska spíš vpravo ty!!!" Ty vykřičníky tam byly slyšet na míli daleko. "Proč?" ptám se. "Protože až přijde medvěd, tak začne žrát prvně tebe a já se pokusím zdrhnout."

Pochybuju, že by to dokázala. Vždyť se ani neozbrojila. Tu naši vysvobozenou sekeru nechala nezodpovědně zatnutou v pařezu. Ani manikůrový nůžtičky si nenachystala. Nemohla je totiž najít. Prej by tomu medvědovi zadarmo udělala drápy, ale já si myslím, že kecala.

Trošku tu otravujou komáři, ale je to v normě. Oheň voní, tiše praská, sedíme, kafráme a Olina si představuje tu noční hostinu. Kdyby nebyla tma, viděl bych, jak je v ksichtě zelená.

Vstáváme docela brzo,.Obloha nad Shastou se barví vycházejícím sluníčkem a pomaličku odhaluje vrcholek Shasty. Je docela kosa.

Vypadá to, že dneska bude hezky. A Olinu kromě toho sluníčka baví i to, že nás v noci medvěd nenavštívil, že nás neobtěžoval, že nás nechal naživu.

Jdeme pro vodu. Není tu v kohoutcích jako jinde v kempech, ale v trubce přímo z potoka, nabírání do petek je lehce meditační činnost, protože to chvíli trvá.

Po snídani, kterou jsme programově odflinkli, myslím tím, že jsme si udělali jen čaj, vypili ho, rozbili tábor, teď si nejsem jistej, jestli rozbití tábora se dá použít i pro sbalení, protože rozbít tábor znamená naopak ho postavit, vybudovat. Trempové pitomí, mají v tom bordel. Takže z mýho úhlu pohledu jsme rozbili stan, složili do obalu, hodili do auta, zkontrolovali, jestli po nás nezůstal bordel a jedeme dál.

Na silnici už zase jezdí obrovský kamiony, po dálnici jedeme jen chviličku, protože jsme se rozhodli pro snídani v cukrárně místního městečka.

No, cukrárně, je to takovej voňavej krámek, asi hodně profláklej, protože je tu hodně lidí, fronta jako za socialismu, akorát se ve frontě lidi nemračí.

Ta občerstvovna je maličká, třetina je kuchyň, třetina pult s obsluhou a třetina pro jedlíky.

Lehce se necháme dráždit možnostmi, co si dáme. Mají docela slušnej výběr, slaný, sladký, studený, teplý, tepe to tu žrádlem.

Aby se potvrdil vyšší výskyt medvědů, nabízí tu k jídlu i medvědí pracky. S mákem nebo povidly. Jednu tlapičku si nostalgicky objednáme.

Holka obslužná se usmívá, čímž nutí, aby se usmívali i zákazníci. Tohle mě na Americe baví možná nejvíc. Ta ochota nebejt nasranej.

A kafe se tu dělá do kelímků, které dostanou jméno pijáka. Samozřejmě, že exotický jména typu Dušan jsou pak natolik zpitvořená, že si pro ten hrnek většinou nechci ani přijít, jen se divím, proč zrovna mně to tak dlouho připravujou a pak to mám ještě skoro studený.

Práci v kuchyni, jak jsem vysledoval při čumění ve frontě, zvládá jedinej chlapík a taky při práci vypadá provokativně spokojeně.

Olina sice vypadá, že ju v noci pokousal medvěd, ale jen si šátkem ovazuje unavený zápěstí. Honza má nasazený čočky, tak vypadá jako vyoraná myš, protože jsme zvyklí na jeho ksicht s brejlema. A taky je strhanej z těch 44 běhacích kiláčků den před tím.

Už na začátku výletu jsem se dopustil dobrovolně biologicko-botanického výzkumu. Honza, když jsme čekali na kafe, se mě ptal, jak vypadají výsledky pokusu. Hned první den výletu nám totiž Honza v autě vyprávěl o zákeřný kytce, které se tu v Kalifornii říká Poison Oak. Já jsem si to počeštil do pracovního názvu pojzonok. Schopnosti téhle kytky vybarvil Honza tak šťavnatě, až se mi tomu ani nechtělo věřit. A protože jsem povahou tak trochu vědec, ne nadarmo se mi na škole říkalo soukromý docent a veřejný blb, nejprve jsem si nechal Honzou i Olinou popsat a i v přírodě fyzicky ukázat tu strašnou kytku a pak jsem se opatrně prstem té kytky dotknul. No a nic. Vůbec nic. Asi tak hodinku. Pak se objevilo pálení, svědění a stupňovalo se stejně, jako bych si ohříval ruku malým plamínkem benzinovýho zapalovače značky Ronson. Do večera jsem na místě styku měl solidní nafouklej puchejř jako po regulérní spálenině.

Po týdnu se mi podařilo puchejř strávit a několikrát mi ten uschlej klobouček i upadl. Stopy po experimentu jsou, jak vidíte, stále patrné, ale už to nesvědí ani nebolí. Výzkum ukončen. Závěr? Ano, ani Honzovy zkušenosti, ani Wikipedia nekecají. Pojzonok je sviňa.

Honza vzpomíná, jaké to bylo, když si pojzonokem prošel a pak se omylem vysprchoval a jak skončil v nemocnici. Pojzonok je sviňa.

Zatímco čekáme na míchaná vajíčka, zaparkovalo u chodníku auto. Řidič vypadá klidně a trpělivě. Panička se šla postavit do fronty na medvědí pracky.

Když se panička vrátila, zeptal jsem se jí, jestli má ten její řidič driver licence. Panička se usmála a řekla, že řidičák v Americe udělá každej. A že prej pejsci mají dokonce daleko míň nehod než lidi.

Olina je vyhlášená zlodějka květin. Kdekoliv se objeví nějaká kytka, kterou ještě nezkusila vypěstovat, hned se jí udělají zahradnický oči a krade. Prej oplégry. Vždycky, když se jí to stane, začne se shánět po petflašce. Tu pak nožíkem rozřeže tak, aby pro oplégr vyrobila malinkej přenosnej skleníček, vlastně petníček. A většinou se jí podaří tu kytku šlohnutou propašovat domů. Spousta z těch zavlečenců u nás žije dodneška. Ke každé takové ukradence má příběh. Před nedávnem jsem u nás doma v kuchyni obdivoval voskovku, jak začíná natahovat pařát směrem od lustru k naší nové ledničce. Je to docela daleko, možná metr. Asi dva dny se pnula vzduchem k lednici. Pak si to větvička rozmyslela, protože lednice vypadá klouzavě a podezřele nedostupně a začala to stáčet zpátky směrem k polici. Tam má jistotu. Voskovka za ty roky už obklíčila celou poličku s kořením a udělala si hnízdo i v lustru. Dokonce jsem kvůli ní pořídil moderní úspornou žárovku, aby jí z Klausovy klasické žárovky nebylo vedro a nepopálila se. Olina se na tu potvoru zálibně podívala zavzpomínala: "Tuhle kytku mám od tvé mámy. Oplégr jsem uštípla u ní na Flajšnerce na chodbě, eště když tam bydlela." A že to už je roků.

Po Americe se potuluje spousta rozměrově nepřehlídnutelnejch lidí, ale prý se to výrazně zlepšuje. Jasně, spousta z nich to má kvůli nemoci, ale nejčastější nemocí jsou obrovský porce žrádla a častý přísun. No a málo pohybu. Tlustější lidi mívají drobné psíky. Ti zajišťují otylým alespoň nějaký pohyb. Dietní psíci.

Po snídaní jen párkrát projedeme městečkem, protože jsme zapomněli, kudy se napojit na hlavní silnici.

Je tu i ulice jednoho z Teorie velkýho třesku.

Jsme zpět na dálnici. No, dálnici. Takhle by to pojmenoval náš ministr Ťok, je to jen tříproudová silnice tam a tříproudová zpět. A taky nahoru a dolů a sem tam nějaké ty zatáčky, takže žádná dálnice v tom americkým slova smyslu.

Naší další zastávkou by měly být jakési sirné bublavé oblasti. Něco, co je cejtit čertovinou.

Zaparkujeme poblíž místa, který smrdí po zkaženejch vajíčkách. Je tu poměrně dost lidí.

Lassen National park nás vítá smradem a nažloutlými kouříky.

Ale o tomhle pekelnickém místě si povíme v některém z příštích prasat.

podpis




Kam jste mi zašantročili gramofon? (His Masters Voice)


V době kdy poprvé v historii navštívil Československo papež, čučeli Honza s Jirkou na Boba a bobka.


Jana Volfová bejvalá poslankyně za ČSSD a pak za Boobošíkovou a další...:
„Jsem hluboce věřící křesťanka i když na jiné politické straně.“


Semafor slaví letos 60 let a paní Olga Sommerová se chystá natočit film o Jiřím Suchém. Takový projekt ráda podpořím, Jiří Suchý byl vždycky svůj, ať se okolo nás dělo cokoliv. Jeho poetika nás od začátku oslovovala a provází doposud. Slyší na ni mladí - to se mně potvrzuje každým rokem, když jim přináším úpravy semaforských písní. Věřím, že si tento pán a jeho tvorba takovou poctu zaslouží. Pokud jste na tom podobně, přidejte se na hithitu:
https://www.hithit.com/cs/project/5393/jiri-suchy-dokumentarni-film/contributors
Fotka z podzimu 2010 - pan Suchý zpíval v Dělňáku na Jamborové mimo jiné i s našimi studentkami písničku "Tento týden v pátek". Všechny tyto slečny už můžete vidět v nejrůznějších představeních v Brně a v Praze, toto letí!

Dada a spol.

Přátelé,
neustále se něco nového děje a chystá - nejen pro vás ale i pro vaše ratolesti. Už se otevírají výtvarné dětské dílny na léto, na které se děti už můžou hlásit a zároveň je ještě pár posledních míst na některé jarní dílny pro dospělé (pro děti je na jaře ještě možnost nahlásit se po roce na Cameru obscuru do krásné vily Tugendhat!). Také poslední dvě místa na opravdu jedinečnou zážitkovou dílnu v Rumunsku s Jindrou Štreitem. A mnoho dalších akcí v Komoře! Tak tedy vybírejte, ptejte se a hlaste se. Budeme rádi.

Srdečně,
Gabriela Kolčavová

TŘI STŘEDEČNÍ VEČERY 13.3/20.3/3.4.2019
KOMORA Brno: VYVOLÁVÁNÍ FILMU/ ZVĚTŠOVÁNÍ I/ ZVĚTŠOVÁNÍ II
Pro nadšence analogové fotografie, kteří se chtějí naučit vyvolat si vlastní film, udělat si z něj svoje první zvětšeniny a naučit se další pokročilé printérské možnosti jako např. práci s multigradačními filtry, techniku nadržování a vkrývání aj.
Více na https://www.facebook.com/fotokomora/.

NE 14.4.2019
KOMORA Brno: DAGUERROTYPIE podle Becquerela
Výjimečná dílna, která se vrací v příběhu fotografie až na samý začátek. Daguerrotypie symbolizuje jednu z nejstarších a nejuhrančivějších fotografických procesů, kdy obraz vzniká v mikro vrstvě přímo na stříbrné destičce. Daguerre ji patentoval s použitím rtuťových výparů k vyvolání obrazu. Jeho současník Becquerel ji o rok pozděj zjednodušil tím, že začal vyvolávat světlem s omezeným spektrem. Tuto bezpečnější variantu si účastníci zažijí a vyzkoušejí s vlastními analogovými fotoaparáty. Každý si odnese vlastní miniaturní daguerrotypii.
Více na https://www.facebook.com/fotokomora/.

SO-NE 11.5-19.5.2019
Šumice, Rumunsko: Příběhy současného Banátu vol. IV
Opravdu ojedinělá příležitost - zážitková fotografická dílna s Jindřichem Štreitem na výjimečném místě!
Letos !ROK KNIHY! Více viz příloha.

TŘI STŘEDEČNÍ VEČERY 22.5./29.5/5.6. 2019
KOMORA Brno: VYVOLÁVÁNÍ FILMU/ ZVĚTŠOVÁNÍ I/ ZVĚTŠOVÁNÍ II
Pro nadšence analogové fotografie, kteří se chtějí naučit vyvolat si vlastní film, udělat si z něj svoje první zvětšeniny a naučit se další pokročilé printérské možnosti jako např. práci s multigradačními filtry, techniku nadržování a vykrývání aj.
Více na https://www.facebook.com/fotokomora/.

5.8. - 9.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření a mnoho dalšího. Úžasnou výhodou Lužánek je možnost často pracovat venku a využívat přímo i lužánecký park.
Cena: 2100Kč

12.8. - 16.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
TVŮRČÍ TÝDEN PRO DĚTI S FOTOGRAFIÍ
I letos je v nabídce dětská výtvarná dílna, která neopomene výtvarné možnosti kresby,malby atd., ale zároveň se zaměří především na práci s fotografickým obrazem, fototechnikami a dalšími světlocitlivými možnostmi tvoření.
2100Kč

19.8. - 23.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
ZUŠ BOSKOVICE
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření, fotografie a mnoho dalšího. Co nám počasí dovolí, budeme pracovat venku.
Cena: 2100Kč

Pokud byste rádi nedostávali tento informační email o tvůrčích dílnách, prosím napište na tuto adresu email s předmětem ODHLÁSIT.

KURZ TVOŘIVÉHO “NICNEDĚLÁNÍ“
5.8.-10.8. a  21.8.-25.8. 2019 www.podsaumburkem Rajnochovice

Motto : “Stát se může cokoliv-něco se stát musí“/ P.Brook/

Filosofií kurzu je překvapení a síla okamžiku. Nenásilná a zábavná forma objevování skrytých možností. Je vhodný pro uchazeče o studium na divadelních školách, divadelníky i zájemce jiných profesí, všechny kdo si chtějí rozšířit obzory, či spojit odpočinek s kreativní „prací“. Kurz je esencí různých metod a mých dlouholetých hereckých, režijních a pedagogických zkušeností. Podrobné informace o ceně a průběhu na  hukalka55@gmail.com
www.janajanekova


Jana Janěková

Umění v štěstí okrasa, v neštěstí útočiště. (ruské přísloví)
Zkrášlujeme své životy kresbou a malbou a chceme se o tuto naši radost s vámi podělit na výstavě našich děl na Fakultě stavební VUT v Brně, Veveří 95, budova D - atrium. Zveme vás na slavnostní

V E R N I S Á Ž ,
která se bude konat
v pátek 12. 4. 2019 v 18:00.

Zazpívají, zahrají a zatančí Křenováci, zasoutěžíme si o zajisté hodnotné ceny a spolehněte se, že jako obvykle se stoly budou prohýbat pod lahůdkami, které sami napečeme, navaříme, nakoupíme, namažeme a nakrájíme. Zveme vás všechny!

DNES JE TO 44 LET OD NAŠEHO DNE

svatebního. Se nám ten apríl tenkrát docela povedl, protože docela dost lidí oznámení o svatbě, které dostali poštou právě na apríla, nevěřilo.
Ale my na to máme svědky a jeden z nich byl páníček!

V PIVOVARU GENIUS NOCI
se v pátek konal večer pro sponzory a podporovatele Letních sborových dílen. Bartet se sborově chopil veškerých příprav, počínajících nákupy a dovozem surovin pro večerní občerstvení.
Barborčiným přáním bylo, abych vyfotila ten zmatek. Krájelo se, zdobilo, aranžovalo na mísy...
Největší hrůzu ve mně vzbudil pohled na Ivana, krájejícího pečivo pomocí elektrického kráječe bez jakéhokoliv zabezpečení prstů!


Všechno se plynule vyvíjelo a mezitím Jerka chystal zvuk.


Vůbec nechápu, že si Ivan neuřízl ani kousek prstu! Dokladem je to, že coby nejvyšší člen Bartetu pomáhal s věšením obalů na lustr, aby vznikly lepší podmínky pro zvuk v místnosti. Přijel i Dalibůrek a hned se přidal k přípravám.


Jó, to bude držet, není co řešit! Pěkně si to všechno vzájemně pochválili a stréc Pavliš vypadal, že se ze svého stálého místečka spokojeně zapojil do debaty.

Stihli jsme zkoušku s Bartetem, pak přijeli naši studenti. I oni měli dostatek prostoru na zkoušení, než se začali trousit první hosté. Tentokrát jsem studenty nevyfotila v akci ani jednou! Docela mě to mrzí, ale kolem hraní toho bylo nějak dost a tak si je v dnešní reportáži můžeme zkusit akorát představovat. Trousili se první hosté.


Kamil se výborně osvědčil v roli uvaděče.


Výsledek společné práce vypadal lákavě!
Se studenty jsme zazpívali v první, nedokumentované části večera. Sice jsem je nevyfotila, ale musím je pochválit! Vedli si dobře a sklidili mnoho pochval. Zkusili jsme si repertoár, který budeme zpívat v sobotu na festlivalu "Okolo Jevíčka", zdá se, že to bude fungovat dobře. A v Jevíčku je určitě vyfotím!
Po přestávce nastoupil Bartet. Každý z jeho členů měl za úkol vtipně uvést některou z písní. Poradili si dobře, Zdenička se na to dokonce vyzbrojila tahákem.


Zpívali moc dobře, je slyšet, že na sobě makají!


Měli připravené dva bloky písní, mezitím se mudrovalo, hodovalo, popíjelo - jak jinak!


Lea stíhala bavit hosty a zároveň celé odpoledne i večer pečovat o kamna!


Jarda s Lenkou vytvořili tak pěkné zátiší, že jsem je musela zvěčnit.

 Pan starosta ze Železného říká Barušce "Barčí" a to se mně líbí.
Dalibůrek s Ivošem mně zapózovali tak, že z toho byli černoši v tunelu, ale díky programu Lightroom se z toho podařilo vytáhnout aspoň toto ne moc kvalitní foto.


Jirka si přál vyfotit úspěšnou zavěšenou konfiguraci pro tlumení prostoru:

Dobrý, ne?
Postupně všichni odcházeli domů a spát, dokonce i Jirka šel brzo, protože ho další den hned od rána čekalo natáčení kapely Pchááá v Pivoxu. Zbylo nás pár statečných:

Jarda

Lenka

Dalibůrek a Jana, paní sládková.


Takové srandy na chytrým telefonu!
 Pak se zašil do spacáku i Dalibor a my čtyři jsme si ten večírek natáhli až do půl třetí. Moje předsevzetí, že půjdu brzy spát se nenápadně vytratilo a vznikla strécovská situace. To je v Geniu noci hned... Když ono se tam tak krááásně mudrovalo!

KDO BY RÁD ZAŽIL TU TĚŽKO SDĚLITELNOU
atmosféru Genia noci, má možnost hned v sobotu, 13. dubna v 18:00 (viz pozvánka nahoře). Přijedou skvělí muzikanti, jazzmani jaksepatří! Pavel Zlámal a spol. představí projekt Brünnwerk. Je to CD, které vzniklo částečně improvizací, vzájemnou empatií, má krásně ulítlou náladu a věřím, že do Genia noci se bude hodit - chtěla jsem napsat "jako prdel do gatí", ale je mně to blbý. Jenže je to pravda, uvidíte!

Pavel Zlámal a Petr Rybíz Toman s kapelou v akci - foto ze křtu CD v kavárně Podobrazy.
Přijďte, nebudete litovat!

P. S. DALIBŮRKOVA DODATEČNÁ
fotoreportáž, kterou pořídil pomocí chytrého telefonu:

To jsou naši druháci a díky pohotovosti Dalibora Červinky máme ověřený doklad, že tam skutečně byli a zpívali s óbrovskó siló! Barča je krásně uvedla

...a pak už to frčelo..


Jirka měl co hlídat, zřejmě se to podařilo, poněvadž se zvukem byli všichni spokojení!
A teď pár Dalibůrkových postřehů z vystoupení Bartetu:

Dada a spol.