Tradiční rodinné setkání
(na rozhraní Čech a Moravy)

Už si nepamatuju, kdy se uskutečnilo poprvé. Asi dávno. Vynechaných ročníků bylo málo, ne-li žádný. Letošní setkání bylo kovidově odsunuté asi tak o měsíc. A zase nás bylo jako psů. Trošku se začíná prosazovat nejmladší generace, protože na letošní setkání vyhlásil Boris, aby se uskutečnila soutěž v podivných plavidlech na místním rybníku.

Vzal jsem to hodně zodpovědně. Měl jsem doma na stole několik let kus dřeva, bylo lehké, trošku připomínalo lodičku a po všechny ty roky jsem nevěděl, co z něho mám vydlabat, až Boris to nakopnul. Tvar dřeva jsem nechal původní, jen jsem vydlabal vnitřek, vyrobil jsem takovou tu věc, co vypadá jako ploutev a trčí z břicha lodi, vyřezal jsem i kormidlo, ale kormidlovat se s ním nedá. Vymyslel jsem při běhání i pohon. Bude jím vzduch nahromaděný v nafukovacím balonku. Přenos zařídí hadičky, upevnění balonku špunt a balast udělám z matičky. Teoreticky všechno mělo fungovat, ale jak to bude v praxi? To se dozvím až v Křižánkách.

Díky kovidu je cestování ve vlacích docela příjemný, protože vlaky jsou poloprázdné. Cesta do Křižánek je tentokrát hodně rozmanitá. Dva vlaky, dva autobusy. Ale celkovej čas jen něco přes tři hodinky.

Na poslední chvíli se k nám přidala i Bibi.

Na chalupě je už první část naší velké partičky. Sekce Linda a sekce Evička, Dana a hlavní koordinátor Alena.

Hlavní činností na chalupě je příprava jídel. Jedná se o rychlé modely, které lze ukuchtit ve velkých nádobách a dají se zkonzumovat pomocí lžíce. Je to logické, protože jinak by se všichni v kuchyni zbláznili.

Alena připravila i laskominu v podobě speciálních lazaní, které udělala z palačinek.

Všechny děti se velice rychle rozdělily do skupin tak, jak to funguje už roky. Jedním z nejoblíbenějších objektů pro malé smrady je Bibi a taky Boris a Bobík. Klidně by se dalo vyprdnout se na hlídání malejch dětí, protože ty větší to hravě zvládnou samy. Jenže znáte maminky a pramaminky.

Dorazila sekce Kladno (mínus Bibi).

Helča měla časovej tlak, protože do poslední chvíle netušila, jestli bude auto pojízdné. Bylo. Dorazili v podvečer. Přivezli i speciální koláč? Buchtu? Prostě cake. Pravděpodobně inspirace Salvadorem Dalí. I když jde o kolektivní dílo, protože poupravené ingredience připravila Helča, ale pak musela do Prahy učit anglicky, tak se pečení ujal Boris. Evidentně je vidět, že v Borisovi dřímají umělecké sklony.

Přivezli i modrý letadlo.

Cake je z každé strany jinej a já si myslím, že by z něho měl radost i slavný stavitel Antonio Gaudí.

Bibi, Nina, Oťas.

Bobík, Teodor.


Tibor.

zleva: Bibi, Nina, Dana, Linda, Evička.

Za chvíli zapadne i slunce a my zapadneme do chalupy.

Podvečerní Bibi.

Tak já vám nevím, jestli to jsou auta pana Tibora nebo auta pana Oťase, a nebo pana Teodora.

Bez ohledu na vzhled je ten "cake" chuti výrazné a dobré. Jen servírování je možné pouze vyzobáváním z kyblíku.

Součástí rodinnýho setkání je i mimibazárek. Každej přiveze to, co už nenosí a hned první den, kdy se sejdeme všichni, se vše přerozdělí a hadry žijou dál. Nina získala čepici s kšiltem.

Evička si zkouší gatě, které by jí prý mohly být akorát. Není to úplně pravda. Ty gatě pasujou jen Evě a Teodorovi dohromady.

Kulturní vložka mimibazárku.

Letošní bazárek byl docela úspěšný, protože beznadějně odvrhnutých svršků bylo velmi nízké procento.

Mezi mikinama se našla i dětská manikůra v podobě černé kočky.

Lindě jde z bazárku hlava kolem.

Oťas našel perlami osázenou pirátskou pásku na oko, ale prej se to dá i takhle.

A zatímco my sedíme ještě venku kolem Dalího koláče, děti si v kuchyni trénujou selfíksichty.

Generační pozdrav.

Je večer, tak je třeba trošku diskutovat i o školství (Olina a Helča). Bibi si chatuje a Teodorovi je to putna.

Nevím, jak se ta hra jmenuje, ale je to velice vtipná společenská hra v kostky. Každá kostka obsahuje šest různých symbolů. Zatřepeš, rozhodíš po stole, hluboce se zamyslíš, pak si kostky uspořádáš a ostatním sdělíš příběh symbolů. Mile mě překvapilo, jak jsou všecky ty děti z našich vrhů i pravrhů vtipné.

Rozcvička na zítřejší společné foto. To je totiž nejsložitější a nejsofistikovanější část našeho setkání. Udělat společné foto.

Mé sestry si za kamny ukazujou fotky na mobilu. Přitom každou chvíli se někdo ze starší generace ozve, jak byly ty papírový fotky v krabicích skvělý, jakou to mělo atmošku, ale zároveň si všichni z těch vzpomínkářů po starých technologiích uvědomujou, jak je krásně jednoduché a přehledné sdílení obrazových vzpomínek. Ale prej to ne, to je něco úplně jinýho, brání svou nostalgii.

Jídlo se za poslední roky ustálilo do přehlednýho vzoru. V pátek Alena s Evičkou připraví nějaký jídlo na večer s překmitem do soboty. Sobotní oběd je v režii Oliny, která uhněte a upeče svou věhlasnou sekanou. Na neděli bývá generálem přes krmení Helča, která připraví nějakou vegetariánskou dobrotu. Dana s Lindou mívají za úkol buchty a koláče a australský placičky, přes který je mezinárodním expertem Dana. Já mám za úkol sežrat, co je mi předhozeno, pochválit, fotit, a pak napsat a publikovat prase.

Sekce Linda, Tibor, Honza. Ti si přivezli vlastní domeček na kolech, takže přespávají jako tuláci. Ale jejich karavan je pěknej.

Sobotní etapová snídaně.

Nina a cereálie.

Za chvilku vyrážíme na výlet. Je totiž potřeba tu šílenou atomovou dětskou energii lehce vyplýtvat, jinak by to bylo hotové peklo.

Párkrát tu pršelo a všecko je nádherně zelený.

Je mi jasné, že všechny do objektivu zase asi nedostanu, takže tohle je první pokus na kterém chybí Jirka s Jíťou, protože ještě nepřijeli. Hned nastal problém u zdroje. Mám novej foťák a návody nečtu, čili ani nevím, kde to má samospoušť, ještě jsem ji nepotřeboval. Ale "umím" propojit foťák s mobilem a na dálku ho ovládat, teda jakože jen expozici a spoušť, ale z nějakýho důvodu jsem ani tuhle jednoduchou proceduru nepřepral, mobil se s foťákem nekamarádí, nevidí na sebe. Zachraňuje nás pán, kterej si šel posekat trávu kolem rybníčka (ten za námi, co není vidět), tak nás vyfotil, a já stydlivě dumal, kde udělali soudruzi z NDR chybu. Přišel jsem na to a ani nevím, jestli to tu mám prozradit. Jsou lidi, kteří by se holedbali tím, jak jsou chytří, že na to přišli, že chybu odhalili. Ale tímto přístupem netrpím. Ano, chybu jsem odhalil, ale tím si i potvrdil, že jsem jen normální blbec. Když totiž zvolíte na tom Nikonu funkci WiFi, je potřeba stisknout i tlačítko OK. Hm.

Jakmile se někde objeví kytky, Olina okamžitě startuje a stává se motivářkou: "Duši, a toto nevyfotíš? Vyfoť mi tu kytičku..."

Tak poslouchám a fotím.

Alena nás zavedla k největšímu mraveništi v celejch širejch Křižánkách.

Skoro dvacetičlenná parta se opět rozdělila do zájmových kroužků.

Todle jsou taky Křižánky, ale ty patří do Čech. Alenina chalupa je ta moravská strana.

Černá kráva.

Těsně na hranici Čech a Moravy je hostinec. A protože je konečně po karanténě a hospody můžou provozovat, zdá se všem, že je to takové až radostné, to znovufungování. Objednáváme s tlamenkama, konzumujeme bez nich.

Obsluha to má teď složité nejen v hospodách, ale i v bankách a na poštách, protože se těžko rozlišuje, jestli jde o běžnou službu nebo o přepadení.

2x pampelišková (ve flašce od rumu), 1x citronová (ve flašce od tulamorky),
2x křižánecký paličák (z pípy), 2x lokše s mákem (z kuchyně).

Lokše dobrý, ale Olina by je udělala bez sádla na povrchu. Asi má pravdu, jsou z toho pak míň zasraný ruce.

Nevím, jestli by nám epidemiologickej lampasák dovolil tuhle "menší" rodinnou komunitu.

Našli jsme uprostřed cesty mrtvou myš. Děti se shlukly kolem mrtvolky, Oťas nadšeně pištěl a řval na mámu "Mrtvá myš, mamííííí!!!" Jeho starší sestra Nina reagovala sofistikovaněji. Její závěr zkoumání zněl: "I mrtvá myš může mít rakovinu."

Nejkrásnější zelená.

Bobík provází Teodora.

Tibor mezi rodiči a kopřivami.

Teodor skáče.

Bobík skáče.

Oťas skáče.

Bobík parkůruje.

Bobík lítá.

Hasičák pro děti.

Borisovi se líbí příjmení Ráček, ale uznává, že by to bylo na hraně, kdyby se někomu představoval jako
Bori sRáček.

Ester, Nina a vlasy Bibi.

Hasičák celou dobu řídil šofér Tibor.

Foto vyžádané: Martin, Evička, Helča, Linda a luční kvítí.

Superservis.

Kůň.

Martin se snaží oživit kompozici s koláčem.

Teodor umí třísknout do stolu, aby prosadil svou. Umí i jiné triky, třeba řvát jak kráva.

Za chvilku má proběhnout lodní přehlídka u místního rybníka. Někteří z účastníků zpanikaří a začínají vyrábět plavidla až na úplně nejposlednější chvíli. Opět se projevuje vysoký stupeň kreativity.

Boris v sobě našel řezbáře. Má krásné japonské řezbářské nože a solidně pořezané prsty.

Tři modely zatím na kovovým stole, uvidíme, co udělají ve vodě.

Některé modely jsou extrémně biologicky odbouratelné.Linda nechce věřit svým očím.

.Borisův větvený vor.

Boris a jeho parník na páru.

Helča s Bibi jdou na lodní předváděčku. Helča si svůj lodní model rafinovaně zapomněla v Ostružné.

Slavnostní zahájení lodních slavností.

Teodor je z modelů úplně paf.

Bobík ve velké společnosti rozkvetl a objevil v sobě Jana Amose Komenskýho.

Jako první prý má vyplout moje lodička. Je to premiéra. Brunátně jsem nafoukl balon svým dechem, upevnil k lodi, propojil nalezené trubičky, zajistil gumičkou a vypustil do moře. Balonek se sám roztočil, čímž uvolnil vzduch do trubek a lodička se rozjela do světa. Po několika vteřinách dostala první facku od větru, pokorně lehla na bok, ale statečně bublala mým dechem u kormidla a posouvala se zraněně vpřed. Balast z matky číslo 7 byl evidentně hrubě poddimenzovaný, nalakování lodičky extrémně podceněné, takže lodička se nacucala vodou. Pohybovala se jako my staří po ránu, ale furt nějak lezla vpřed. Jako my. Ano, nic elegantního to nebylo, i když se to tak od začátku tvářilo.

Tahle jednoduchá plachetnice plula daleko elegantněji.

Nebo tahle bárka. Po cestě ztratila vysoký komín i plachtu s hnátama, ale přesto si plula po hladině fakt jako loďka a ne jako to moje monstrum.

Borisův model na páru. Myslel jsem si, že tenhle princip loď nepopožene ani o centimetr. Ach, jak jsem se zase mýlil.

Kotel vyrobený z plechovky od piva Svijany je ohříván sérií svíček a v kotli je trošku vody. Svíčky vodu vaří, pára se hrne výfuky ven a... a.... No a ta loď normálně vlastní silou jede vpřed. Nekompromisně, nekličkuje a jede. Nakonec Borisův parník přeplul celej rybník bez kličkování a zasloužil si zlatou medaili. Autor návrhu zase místní Nobelovku, neboli Křižánkovku.

Plachtenicový vor ze sýru ementál.

Super-ekologické plavidlo plulo elegantně po hladině a v jistým okamžiku se celé rozložilo a zmizelo.

Některé modely byly zachráněny odvážnými záchranáři.

Bobík plaval zachránit mou lodičku. Možná se mu líbil ten žlutej balónek, kterej jsem našel kdesi v lese při běhání.

Bobík se snaží resuscitovat nedomyšlenej model.

Borisova loď je na druhém konci, soutěž končí.

Prezidentův strom, kunda sem, kunda tam.

Vítěz loďařské soutěže.

Nina Zátopková chce ulovit poslední lodičku.

Modré období z Ostružné se přesunulo do Křižánek. Nakažlivé jak koroňák.

Jestřábník chlupáček pro Olinu.

Za chvíli zapadne slunce a nás čeká opékání špekoňů.

Přeslička.

Něco se dere ze země, ale Jirka tu není, aby nám řekl, co to je. Jirka se totiž najednou ze dne na den stal mykologem. Pěstuje houby doma a koupil si kvůli tomu knihu až z Austrálie, ale zatím mu leží na celnici, protože celníci si neumí poradit s jeho vysvětlením, k čemu si knížku pořídil.

Ester se strejdou Kubou.

Oťas a Bibi.

Evička probírá s Tiborem obojživelníky - žáby.

Večer jsme měli WhatsAppovou relaci s Honzou a Rézou, abysme byli pohromadě skoro všichni. Vzájemně jsme si sdělili dojmy odtama i odsud. Honza se pochlubil svou zahrádkou a nakradenou rebarborou, my lazaněma. Pak si dlouho povídal Honza s Jirkou o pěstovaní hub a nakonec Olina s Jirkou probírali včely. Prej v roji včel bývá i několik trubců.

Babička Dana čte Tiborovi o zvířátkách. A nebo to bylo naopak? To si už nepamatuju.

Jeden příklad té hry s kostkama. Boris vypráví: "Byl jednou jeden virus a ten se přezdíval Korona. Když se zjistilo, kolik lidí má na svědomí, vyšel příkaz, ať všichni lidi zůstanou doma. Některým lidem pokleslo sebevědomí, jiní byli vystrašení a další zase naštvaní, protože přišli o spoustu peněz a vysněné cesty."

Až se Jíťa probudí, bude ji bolet hlava, ale vše je připraveno.

Jirka se pokouší již asi popadesáté vysvětlit, v čem vlastně spočívá jeho práce. Ale stejně to je marný a bude muset vysvětlovat znova. A znova...

Padne mnoho mouder...

...i vyložených blbostí.

Teodor.

Pak si Suchánkojc rodinka dala rodinný fotbálek. Teodor se šimpanzem byl pomezní rozhodčí.

Bibi pomáhala Borisovi s matematikou před přijímačkama. Mám obavy, že nakonec i z Bibi bude učitelka.

Mezitím Evička uštědřila Martinovi gól.

Toto společné foto se téměř blížilo ideálu. Za prvé si nikon rozuměl s mobilem, za druhé ti nejvíc problematičtí vydrželi kýženou dvěstěpadesátinu na místě. Jedinou vadou na kráse je, že chybí Linda s Tiborem, protože těsně před focením ho někam odběhla ukolíbat. A jak se tak koukám, tak chybí i Martin s Teodorem, kteří chybí ze stejnýho důvodu jako Linda s Tiborem. Prostě blbej tajming. Celkem by mělo na fotografii být v ideálním stavu 22 osob.

Bobík učí Oťase pařit.

Když se fasovalo jídlo bez masa, poznamenal Kuba, že to je jak za hospodářské krize na začátku minulýho století v Chicagu.

Jakmile překročí počet návštěvníků kritické číslo, Alena rezignuje a jíst se smí úplně všude, nejen u stolu.

Na společném foto Teodor chyběl, ale poslal tuhle omluvenku. Těšíme se na příští setkání.

podpis


Tentokrát je děcek plnej fejeton.


Nina: “I mrtvá myš může mít rakovinu"

CELÝ TÝDEN JSME MYSLELI

na Petra a na to, aby všechno dobře dopadlo. Pobyl si skoro týden na JIP v úrazovce po pádu z výšky, který se mu přihodil přesně před týdnem. Dnes ho pustili domů a konečně jsme si všichni oddechli.
Víkend jsme strávili v Lomnici, kde je jaro jako vymalované. Vzali jsme i děti, aby si Katka trochu odpočinula. Jela s námi taky Terezka a její kolo. Z původního plánu, že pojedeme všichni na kolech, hned po příjezdu poněkud sešlo. Kiařino kolo mělo osmu, což jsme zjistili až v Lomnici a oprava by byla bývala trvala dlouho. Nakonec jela Kiara na nosiči a Vincent šlapal statečně sám. Trochu trpěl, ale dal to!

Sbírali jsme úplňkové bylinky do oleje a na čaj, děti s Teru i jahody a vymyslely svačinu, která vlastně nahradila chleba s marmeládou.


Akorát jsme stihli dosbírat, když začínalo pršet - a to chtělo hospodu. Zvolili jsme tradičně bývalou Fortiku, teď už
"V Židech".

Děti hned zkoumaly zídku, která je lákala, což se ale vůbec nelíbilo paní hospodské. Nebylo se co divit, lámou se tam křídlice a navíc z druhé strany je údajně výška asi 3 m. Radši jsem to nekontrolovala. Přijel Pavel a po obědě vyjeli i s Jirkou na větší cyklookruh. Mně zůstali Kiara s Vincentem. Naštěstí se skamarádili s Kalinou a bavilo je snad hodinu se tahat o klacky.


Pak jsme se vydali na zmrzlinu a hledat hřiště.


Foto na požádání, tato úprava auta je hodně zaujala...

Hřiště jsme úspěšně našli. Další fota byla opět na objednávku.


Jsou to správní Hasiči průzkumníci.

U Pavlišů objevili ještě sekyry...
Když se vrátil Jirka s Teru a Pavlem, vymyslel úpravu prostoru před galerií a kupodivu se mu dostalo kladné odezvy. Zatímco děti byly zabaveny na dvoře, Jirka se chopil organizace, zapojeni byli i hosté pivovaru!


Přesně tato památná nástěnka byla dlouhá léta ukrytá za skříní!

A tato skříň půjde na druhou stranu, aby se odkryly další poklady.


Prachu se tam nashromáždila slušná dávka, ale Barča zářila, že dochází k revoluci a prostor prokoukne.


A byla to pravda!


Lea průběžně chytala pavučiny a stěna postupně vydávala svoje tajemství - kus historie Patafyzické cestovní kanceláře.


Nakonec to vypadalo, jako by to tak patřilo odedávna.
Večerní mudrování v Gambrinu noci bylo příjemné, děti šly spát trochu později, ale usnuly tvrdě, přesto, že přišla pořádná bouřka a blesky i hromy vytvářely parádní světelné a zvukové efekty.
Ráno jsme znovu pochvalovali nové prostory a stréc Pavliš tam nahoře byl určitě spokojený.


Ještě jsem musela provést dokumentaci za denního světla a použít i širokáč!


Teď je prostor před skříní důstojný a hosté, čekající na vstup do skříně, mají možnost sebedovzdělávání ze všech nástěnek, které kdysi stréc Pavliš založil. Prokoukly!


Další průzkumná akce v galerii:

A pak znovu venčení Kaliny - to bylo asi nejúspěšnější činností, kterou v Lomnici děti objevily.


Troufly si pak klidně i do zámeckého parku a vylítali se všichni. Přišli utahaní, Kalina se jich způsobně držela a táhla za sebou vodítko - vůbec nejevila snahu zdrhnout...


Lea ještě perfektně vyleštila skla a Jirka vymyslel další inovační činnost - spravení lustru před Záchody učitelů.


Budiž světlo! A bylo!!!


Odjížděli jsme až okolo třetí a stihli ještě zkontrolovat zásoby akátových květů, které přivezli Jana s Ivošem, Lenkou a Jardou. Bude zase pivo s vůní akátů!

V Brně jsme odevzdali děti, doma padli a usnuli. Náročný víkend, zbylo mně ještě hodně práce do školy, ale šťastný konec příběhu s Petrem je k nezaplacení! Všechno zvládnem.

Dada a spol.

9. června 2020 otevíráme výstavu

Jolana Havelková a autoři:
ŠEST POHLEDNIC

Dodatečná vernisáž výstavy se uskuteční 23. 6. 2020

Výstava Šest pohlednic v Domě Pánů Z Kunštátu představuje stejnojmenný projekt fotografky Jolany Havelkové. Vystavené fotografie, koláže, kresby, malby, partitury asambláže, objekty, texty či videa více
než 150 autorů spojuje jeden motiv – pohlednice s autorčinou černobílou fotografií. Různorodá umělecká i jiná vyjádření jsou tak reakcí na dílo Havelkové.
Dům pánů z Kunštátu, Dominikánská 9, Brno

Milí přátelé,
dovolím si sdílet pozvánku na dva příměstské tábory, které pořádáme v srpnu v Brně na pobočce našeho muzea pro děti ve věku 6-10 a 11-15 let.
Bližší informace s programem jednotlivých dnů najdete v příloze nebo na https://www.jewishmuseum.cz/program-a-vzdelavani/akce-pro-navstevniky/pro-rodice-s-detmi/
Za případné další šíření pozvánky budeme moc rády.
Otevíráme lipový ateliér a příběhy z Knihy knih
Rádi bychom vaše děti pozvali na příměstské tábory, které se budou konat v srpnu na brněnské pobočce Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze.
V termínu 3. 8. - 7. 8. 2020 připravujeme pod tajemným názvem Diamantová brána a devět tisíc rajských stromů tábor pro děti ve věku 6 - 10 let zaměřený na pohádky a legendy (nejen) židovské kultury. Inspiraci na tvorbu vlastní knihy budeme hledat v příbězích z Tóry, v bajkách o zvířatech, u Ondřeje Sekory či v jidiš písničkách na papírovém divadle. Aby nám oči od stránek úplně nepřecházely, vyměníme občas prostory vzdělávacího sálu za zoologickou zahradu, parky a hřiště v okolí i expozice Moravského zemského muzea.
V termínu 17. 8. - 21. 8. 2020 se mladým tvůrcům ve věku 11-15 let otevře Ateliér v lipové aleji, který nabídne každý den jeden umělecký příběh s moravskými kořeny a vlastní kreativní práci s ním sladěnou. Čeká nás široké umělecké rozkročení od architektury, přes výtvarnou tvorbu až po módní návrhářství. Mimo ateliér se vypravíme tvořit do ulic Masarykovy čtvrti, zahrady Vily Stiassni či prostějovského muzea. Na závěr týdne přijde na program prohlídka skutečné galerie, jakož i vernisáž ze všech nejlepší, totiž vlastní.
Mgr. Barbora Dočkalová
Židovské muzeum v Praze
Oddělení pro vzdělávání a kulturu - pobočka Brno
Tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno
+420 530 317 651
+420 776 761 275

12. května 2020 znovu otevíráme výstavu
Martin Zet
SOCHAŘ MILOŠ ZET - ZDI, SOKLY A MAKETY
Video z výstavy zde
Výstava bude prodloužena do 26. 7. 2020
Navštívit ji můžete út - ne, 10 - 18 h v Domě umění na Malinovského nám. 2
Sochař, performer a básník Martin Zet ve výstavě nahlíží dílo svého otce, sochaře Miloše Zeta (1920-1995), spjatého s oficiální kulturou komunistického Československa. Výstava přináší svědectví o procesu sochařské práce, o rodinné historii a determinacích i o roli umělce v kontextu dějin dvacátého století...
Dům umění, Malinovského nám. 2

Vážení a milí,
přikládám měsíční přehled kulturně vzdělávacích pořadů brněnské pobočky Židovského muzea v Praze a moc se těším, že se zase po delší době setkáme. Z důvodu rekonstrukce budovy na tř. Kpt. Jaroše se některé přednášky odehrají v sále TIC ŽOB na hřbitově v Židenicích.
S pozdravem a přáním pevného zdraví
Mgr. Barbora Dočkalová
Židovské muzeum v Praze
Oddělení pro vzdělávání a kulturu - pobočka Brno
Tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno
+420 530 317 651
+420 776 761 275

Ahoj, přátelé,
s radostí oznamuji, že se dílo podařilo a my jsme poskládali první projekt neziskovky The MÚZY.
Moc ráda bych Vás pozvala v tomto roce na 3 koncerty a 3 hudební workshopy do Tišnova.
Mrkněte na plakát a na web www.themuzy.cz
A hlavně přijeďte!
I případný nocleh pro přespoláky vymyslíme
Lístky na koncerty se kupují přes TIC Tišnov ( https://www.mekstisnov.cz/turisticke-informacni-centrum )
a registrace a platba workshopů na účet neziskovky přeze mě nebo na info@themuzy.cz
PS: avšak pozor, hlásím, že od 15.5 do 23.5. nebudu na mejlu ani na telefonu, tak se nic nebojte, když nebudu hned odpovídat, zareagují hned po návratu.
Těším se na viděnou a na společné kulturní zážitky!!
Pavlína

Vážení příznivci Divadla Aldente,
moc rádi a srdečně vás zveme na červnové reprízy našich inscenací. Hrajeme v následující dny:
Pátek 12. 6. v 18:00 a v 19:00 představení TO JE ON v Klubu Leitnerova.
Kraťoučká dvojitá improvizace, příběh a nálada. Možná se potkají, možná ne. Kam se dívat dřív? Co je důležité? Je dovoleno vyjádřit vše, i to, co mělo už napořád zůstat tajemství.
Součástí večera je grilování na Leitnerce. Doneste si maso, špekáček, zeleninu, co chcete :-)
Odchodné dobrovolné, vybíráme na místě. Rezervace netřeba.
Úterý 16. 6. v 17: 00 Zeď, Klub Leitnerova
Středa 17. 6. v 19:00 Zeď, Klub Leitnerova
Vstupenky na ZEĎ jsou dostupné na této adrese.
Sobota 27. 6. v 10:00 Káťa a Bajaja, Divadlo Barka
Neděle 28. 6. v 10:00 Káťa a Bajaja, Divadlo Barka
Vstupenky na KÁŤU a BAJAJU najdete tady.
Neváhejte! Ctíme aktuální bezpečnostní opatření, proto máme na všechna představení omezenou kapacitu.
Začínáme zkoušet Zlatý kolovrat z Kytice J. K. Erbena, na inscenaci budeme intenzivně pracovat na letním soustředění v Lechovicích, kam vás zveme na premiéru a tři reprízy s možností přespání do druhého dne. Zapište si do diářů:
Středa 12. 8. ve 21:00, fara Lechovice
Pátek 14. 8. ve 21:00, fara Lechovice
Sobota 15. 8 ve 21:00, fara Lechovice
Neděle 16. 8. ve 21:00, fara Lechovice
Těšíme se na vás.
Za Divadlo Aldente
Vendula Kacetlová

Vážení a milí přátelé,
dovolte mi, abych vás upozornila na následující pořad:
Pod názvem "Nejsem pro divadlo ideálně ustrojen" vysílá Český rozhlas Vltava v cyklu "Osudy" vzpomínky divadelního režiséra a pedagoga JAMU prof. Ivo Krobota. Pořad se vysílá v premiéře od 1. do 12. června, každý všední den od 11,30 hod. do 12,00 hod. na stanici ČRO Vltava. (10 dílů) (repríza následující všední den v 0,00 - 0,30 hod.).
Po odvysílání vše k poslechu na web stanice Vltava.
S pěkným pozdravem OJ.
PhDr. Olga Jeřábková
literární redaktorka
+420 739 539 455

Zdravím všechny a prosím, abyste se dívali, ať se jim zvedne sledovanost.
Ale pouze na vlastní nebezpečí. ;-)
Díky Zd.