Jarní cesta
(Plzeňsko)

Naše partička pořádá jednu jarní cestu ročně a jednu podzimní. Ta letošní jarní se rozplynula pod taktovkou lampasáka epidemiologickýho. Cestu, jako dycky, připravoval velmi zodpovědně Pepa (Miláček). Jakmile se restrikce uvolnily, Pepa oprášil původní nápad a několika e-maily jsme se dokázali všichni dohodnout a dokonce i shodnout úplně na všem. Začátek v sobotu ráno. Je potřeba dostat se do Plzně a to je celkem jednoduchá úloha.

Pražská sekce vyráží z Wilsoňáku a na jedinej zátah dojíždí do Plzně. Sekce slánská se do toho samýho vlaku nakýblovala v Berouně. Dojeli jsme na čas.

Hned na plzeňským nádraží se nám přihodilo neštěstí. Gábině se z batohu vykutálela flaška s čertem a rozflákala se. Prostor se rozvoněl rumem a to začalo přitahovat bezdomáče.

Kolem Plzně je spousta výluk. I ta naše trasa do startu našeho čundru je náhradní. Informátoři jsou sice hezky oranžově označení, dokonce i ochotně odpovídají, ale že by v tom byl menší zmatek se moc říct nedá. Jde o to, že z toho stejnýho místa nejezdí jen náhradní autobusy Českých drah ale i další dopravci. V partě máme několik chronických dotazovačů. Největším expertem na ptaní je určitě Roušovna, ale i Pepa se činil a někteří pod tlakem nejasných údajů podlehli taky a zeptali se. Odpovědi se různily. Pole jízdního řádu měl původní vlak jet 9:54, což znamenalo 10:04 autobusem, to appka v telefonu zaokrouhlila na 10:10. Informátoři přidali další zajímavé údaje i odjezdy. Pepa pak přinesl užitečnou informaci, že pojedeme modrým autobusem. Pak přijel bílý, spousta lidí nastoupila, Olina se zeptala řidiče v žabkách, jestli jede do Kaznějova. Řidič, že jo, tak se tam Olina začala hrnout, jenže jeden z hejna informátorů prozradil, že se na tenhle autobus máme vysrat, že za deset minut jede přímej a bude tam dřív. Tak jsme zase gesty Roušovnu vyháněli, to se tam už hrnul i Pepa. Odolali jsme. Mezitím bylo přistaveno několik dalších autobusů a některé jely dokonce i do Kaznějova, jeden byl fakt modrej, ale zase to nebyl spoj Českých drah. Nakonec přijel úplně obyčejnej autobus, na všecky blbý dotazy řidič kladně zakejval hlavou a my jsem vyrazili. Cesta utekla rychle. Příliš rychle, najednou Pepa velí - všichni vystoupit. A jak jsem se probral z letargie a škubl svým novým batohem, zachytil se bederák o bezpečák a pevně utáhl. Všichni už byli venku, jen já zápasil uvězněný. I to dopadlo dobře.

V itineráři bylo původní spojení o dvě hodiny dřív, ale plánovač Pepa zjistil, že v Kaznějově otvírá první hospoda v 11 hodin a po cestě až do cíle už žádná další hospoda nebude. Proto jsme jeli o dvě hodiny později. Za chvíli měli otvírat hospodu. Paní cukrářka nám prozradila, že ta hospoda u jejího krámu fakt otvírá už za deset minut a druhá parta zatím odhalila, že přes ulici je jiná hospoda. Paní cukrářka dotčeně říkala, že tamta hospoda otvírá až ve 12 a proč jí to nikdo nevěří. Jenže... ta druhá hospoda byla normálně otevřená. Nepřehlídnutelnej pan vrchní nás obsluhoval s úsměvem a přehledem.

Nabídl i tomatovou polívku a pak na nás vybalil zákeřnou nabídku. Prej zrovna dodělal čerstvý teplý škvarky. Neodolali jsme.

Plzeň byla správně vychlazená, škvarky vynikající. Obsluha vzorná. A polívka taky parádní.

Hajzl byl připraven pro našeho pána prezidenta. Kunda sem, kunda tam.

Musel jsem si vyfotit pár dobových fotek, které zdobily zdi té "zavřené" hospody.

Paní cukrářka, když zjistila, že boj o návštěvníky hospody vedle cukrárny prohrála, se rychle vzpamatovala a volala na nás přes silnici, jestli nechceme ke kafíčku nějakou rakvičku, ale nás už tlačil čas.

Cesta se vinula zelenými poli, prosvítaly tu sem tam chrpy. Obilí vonělo.

Pak byla první občerstvovací zastávka. Pepa již roky noc před cestou kuchtí. Rohlíčky plněné sýrem a šunkou a věhlasná sekaná. Tohle musíme sežrat, i kdybysme byli vegani, protože přece to Pepa neponese zase na zádech dom, aby tím krmil králíky. Je pravda, že obě pochoutky byly pochoutky.

Před čundrem jsem zaběhl do Štěrbohol pro propriety na výrobu čerta. Zpátky jsem jel raději autobusem, aby se mi nenapěnil rum. Večer to Olina namíchala a během výletu jsme se touhle trochu žhavou vodou posilňovali.

Pepa a jeho dobroty.

Loni jsme poblíž šli expedici pod názvem "Podél té Mže" a tenkrát jsme objevili i kouzlo rumu Republika.

Poblíž obce Doubrava se přes řeku jménem Střela klene lávka pro pěší jménem Střela. Cedulka na kameni však hlásí, že je to lávka Evy Brotanové.

Podél řeky Střely. Prý je oblíbená i mezi vodáky.

Střela.

Zeleň je tu extrémně svěží.

Tepláky a flaška.

Prdlá kaplička.

Pepa vypadá na drsňáka, ale...

Petr, ten je zase vyhlášenej kartograf. Dovede na svým triku pomocí běžnýho potu vykreslit jakoukoliv potřebnou mapu. Loni v Peru si jednu trasu vypotil přímo na triko, aby šetřil baterky v mobilu.

Výškově je trasa velmi příznivá. To oceňuje především Olina.

Radar v mobilu i předchozí předpovědi v TV slibovaly na sobotu i na neděli nějaké potvorné bouře. Obloha se snažila kopírovat údaje z Meteoradaru, ale nikdy nás žádná přeprška nepřepadla.

Kopidlo.

Modrá sem, modrá tam.

Došli jsme k autobusové zastávce, zkontrolovali meteor, ten hlásil běsy. Jistá rozpačitost a nerozhodnost se nám tentokrát vyplatila, protože než jsme se dokázali dohodnout, jestli jít dál, nebo raději počkat, spustil se pořádnej liják.

Selfíčko a Ladys.

Tu přepršku jsme překonali ukrytí v budce autobusové zastávky. A jak je vidět z fotek. Bylo veselo.

Stromy se pokorně ohýbaly trošku k zemi, déšť šuměl, ale dlouho mu to nevydrželo.

Vyrazili jsme znova na cestu.

Po dešti se slunko rozhodlo trošku blbnout, ale i ono se pak vzpamatovalo.

Čečín.

Krátká zastávka v lese. Déšť nás opět minul.

Chvíli jsme museli po silnici, a to se některým nelíbilo.

Ani tato dešťová hrozba nás netrefila.

Našel jsem v poli dvě holky na dece. V pozadí Kralovice a úplně vlevo je vidět věže Mariánské Týnice.

Ještě chvilku po silnici a cíl dnešního putování je v dohledu.

Honza kontroluje synchronizované údaje. Všechno je OK a stejný.

Na štítu baráku nás vítá reklama na hotel Bílý Beránek. Tam totiž máme zamluvenej nocleh.

Ti, kdo loni šli expedici podél té Mže, náhle zbystřeli. Všichni jsme pak poznali, že tady jsme vlastně byli, že to tu známe, a že v tom Beránku jsme si dali dvě piva, než jsme se dočkali autobusu do Plzně. Ale to bylo loni. Celá expedice se dá dohledat na loňských WWWiditelných prasatech. Odkaz na cestovní deníček expedice najdete zde.

Olina s náma loni tu Mži nešla, protože hnusně chrchlala. Letos by ji s takovým kašlem umlátilo vyděšené obyvatelstvo.. takže v Královicích byla poprvé, ale o to víc ji pobavilo, jak jsme pomaličku prozírali.

S Gábi si povídaly jakési hovadiny a dost je to bavilo.

Je nás tolik, že k jednomu stolu se nevejdeme.

V podvečer se přesuneme do vnitřností Bílýho beránka na večeři.

Honza má doma v krabičkách všelijaké klenoty a poklady z dob pradávných a někdy dovede překvapit. Například letos jsme od něho dostali odznak BPPOV. Kdo neví, vo co de, ať si to dohledá na Wikině.

Olina umístila odznak na košili, aby ho pak v průběhu výletu ztratila, já jsem si odznak zapíchl do prsteníčku hned první večer a někam jsem odznak schoval. Ale kam?

Pepa se asi bojí Roušovny.

Honza měl před pár dny narozky.

Takže se na stole objevilo šampáňo.

Tak Honzo, všechno nej!

Ilona si chvilku hrála s mým foťákem, tak se tu výjimečně objevuju i já.

Spalo se nám krásně, Olina byla večer celá ušlapaná. Není divu, dohromady i s ranní cestou na vlak ušla přes dvacet kilometrů, což je její, jak sama říká, limit. Ráno už ale zase byla fit. Výtečná snídaně - míchaný vajíčka. Vyrážíme do druhýho dne.

Ptal jsem se na hospodu u Chudáčků, ale tu prý tu nemají.

První pamětihodností na cestě je klášter Mariánská Týnice.

Poutní kostel Zvěstování Panny Marie. Původně to bylo proboštství cisterciáckýho kláštera v Plasích, ale v tom se moc nevyznám, tak jsem to opsal z Wikipedie. Dnes je to Muzeum a galerie severního Plzeňska. Barák je od roku 1964 chráněnej coby kulturní památka. Od roku 2018 dokonce národní kulturní památka. Samotný kostel pochází z 18. století. V roce 1920 se celej rozpadl. Chrám projektoval slavnej Santini v roce 1710. Barák vypadá zajímavě, ale vevnitř jsme nebyli.

Zase po silnici.

Kolem tulivejch vlčích máků.

Až k lavičce Miloše Zemana. Je rozdrbaná, nikdo se o ni nestará, práchniví a nápis, čí je to lavička, je téměř k nepřečtení. Jel tudy chlapík na mopedu a málem upadl, když nás na té lavičce viděl sedět. Zrovna se chystalo zase k dešti.

Zde začíná cyklostezka.

Asi dva kilometry nám pršelo. Stačil deštník a ani jsme nijak zásadně nepromokli. V podstatě to byl jediný déšť, ve kterém jsme šli.

A už jsme v cíli naší dnešní etapy. Plasy. Vpravo Královská kaple sv. Václava a sv. Máří Magdalény. Vpravo pak hrobka Metternichů. (Pozor, hrobka na této fotce není.)

Přímo před námi podezřele podeštně osvětlený klášter Plasy.

Hned poblíž hrobky jsme narazili na zajímavou hospodu, která fungovala na principu hospody okénkové. U okýnka si vybereš, zaplatíš, doneseš. Místo talířů tácky, které vyhodíš. Dali jsme si plzeň a párek.

Pořádnej tlustej telecí párek. Určitě ne od Babiše, protože v něm bylo maso. Ale všichni ostatní chtěli pořádný žrádlo, tak jsme dopili, dojedli a vyrazili do jiné hospody.

Do hospody, která se jmenuje Lovecký restaurant Rudolfa II. Hospodu hlídá znuděnej čert.

A ještě znuděnější andílek. Přestože jde o Plzeňsko a tudíž pivo plzeňské, mají vlastní pivovar se spoustou různejch pivních modelů. Ten den měli na čepu: Vašnostu, Metternicha, Pekelníka a Nachmelence. Já jsem si dal toho polotmavýho Pekelníka, Honza Nachmelence a Olina kofolu. Pak vybrala k jídlu samý dobroty, ale nedbala na mou radu, že by nám stačila jen jedna ta tlustá topinka. Neposlechla, a tak jsme se děsně, ale fakt děsně přežrali.

Tenhle vovar (asi zase něco s prezidentem) jsem nefotil, jen jsem si to ofotil z informační tabule.

Pak vyrážíme na nádraží. Mračí se, sem tam zahřmí. Že by nás to konečně trefilo? Nádraží je až úplně na kopci a je samozřejmě ve směru Plzeň v totální výluce.

Zkusil jsem si najít správnej spoj na mobilu, ale velice se to rozcházelo s informacema ofiko úředníka z nádražního okýnka pokladny. Byl jsem chvíli dezorientovanej, ale najednou chlápek vyběhl ven z kukaně, spadla mu rouška z huby a s omluvama mi sdělil, že to jede jindy (tedy přesně podle mýho mobila). Ale buďte v klidu, protože ani tady se to neobešlo bez mnoha a mnoha dotazů a rozporuplných odpovědí.

Spustil se pořádnej spraťák, ale byli jsme zrovna pod slunečníkem nádražky, tak jsme si tam dali malou plzeň a počkali na odjezd autobusu. Téměř přestalo pršet., takže jsme zase nezmokli.

Petr s Olinou si našli pod slunečníkem místa, kam pršelo jen málo.

Autobusu jsme se nakonec dočkali. Koupili jsme si s Olinou lístek na vlak přes mobil. Ale jsme jediní, ostatní z partičky mobil na takové vychytané píčovinky nepoužívají. Aplikace mi nabízela i pendolíno. Měl jsem strach, že to bude moc drahý, tak jsem vybral rychlík Berounka, ale nedalo mi to a zkusil i to pendolíno. Cena směšná, rychlost výrazně lepší. Jenže mi došel v appce kredit. Chtěl jsem vrátit ten koupenej lístek, ale spletl jsem se a vrátil lístek, kterej jsem už včera projel. Samozřejmě, že mě automatická odpověď poslala do prdele. Na podruhé jsem vrátil i ten správnej lístek a Olina ze svýho mobilu koupila pendolíno. Jenže bez místenek, takže to zas vrátila a koupila znova. Byly to poslední dvě místenky na pendolíno do Prahy. To z nás musela mít ta appka radost. Dva přiblblí důchodci si hrajou s mobilem. Ale i tak je appka Můj vlak jedna z nejlepších vymožeností na mobilu.

Těšili jsme se na super pendolíno-jízdu, ale furt to někde stálo, samý výluky a omezení. A pán, co kašlal..,. viz odposlech. Závěr? Díky Pepo, díky partičko, byl to krásnej víkend.

podpis


Pivo pro Robina.



V pendolínu sedí vedle Roušovny chlápek, náhubek jen halabala a ukrutně kašle. Roušovna ho poprosila, aby si s ohledem na ten kašel nasadil roušku pořádně. Odpověděl: “Paní, můžete být úplně klidná, to není koronavirus, to je tuberkulóza."*)

* Podle WHO onemocní tuberkulózou ročně asi 10 milionů lidí a umře jich na ni skoro dva miliony lidí. Jedna z nejsmrtelnějších nemocí světa.

VE STUDIU PIVOX SE OBČAS NĚCO

děje a to je paráda. Tentokrát Jirka natáčel s Milošem Štědroněm a Janem Daleckým, dříve Beránkem.


Miloš napsal Kantátu Steklík a všichni si to natáčení užili!

Jana Steklíka si pamatujeme jako mistra výtvarné zkratky. Ve starých časopisech Host do domu, kterých máme pár doma schovaných po pradědovi Milošovi, jsme našli jeho pověstné ilustrace.

Tenkrát byl redaktorem Hosta do domu Jan Skácel... Obrázek jsem našla na zadní straně č. 6 z roku 1964, takže se na něj díval praděd Miloš v červnu před 56 lety. Časopis měl příjemnou velikost A5 a vycházel jednou měsíčně, roční předplatné činilo celých 42.- Kčs.
Najdete v něm samý dobrý věci, ani jednu reklamu, všechno černobílý, jen ta šestka je vínové barvy. Už vím, co si budu teď po večerech číst.

Honza natáčel nejen party čtyř houslí, ale taky zpíval, spolu se strécem Milošem. Hrál z partitury, napsané autorovým nenapodobitelným rukopisem - Miloš Štědroň totiž píše noty zásadně ručně (jako jeden z mála hudebních skladatelů na světě). Docela by mě zajímalo, kolik takových ještě je. Má to xicht a je to vlastně krásná grafika.


Až bude nahrávka hotová, určitě do prasátka zavěsíme zvukovou ukázku.
Ve studiu fotil Jerka chytrým telefonem.

Dada a spol.

Přátelé, kamarádi, KONCERT PRO DOBROU NÁLADU se blíží!
Stará Pekárna, pivo, víno a Ugandské standardy. Tam nesmíte chybět. Zvučí Lukáš Hvězda, naše Lucky Star.
Kde: Stará Pekárna, Štefánikova 8, Brno
Kdy: pondělí 22.června 2020 od 20:00
Vstupné lidových 100,- (ať vám zbyde na i podporu klubu).
Rezervace a vstupenky ZDE nebo na https://www.smsticket.cz/vstupenky/21945-black-uganda-choir

Plán je jednoduchý: Dlouho jsme se neviděli, takže provedeme nějaké "to umění" a mezi sety se konečně potkáme a pokecáme!
srdečně zdraví / Best Regards
Richard Lank

9. června 2020 otevíráme výstavu

Jolana Havelková a autoři:
ŠEST POHLEDNIC

Dodatečná vernisáž výstavy se uskuteční 23. 6. 2020

Výstava Šest pohlednic v Domě Pánů Z Kunštátu představuje stejnojmenný projekt fotografky Jolany Havelkové. Vystavené fotografie, koláže, kresby, malby, partitury asambláže, objekty, texty či videa více
než 150 autorů spojuje jeden motiv – pohlednice s autorčinou černobílou fotografií. Různorodá umělecká i jiná vyjádření jsou tak reakcí na dílo Havelkové.
Dům pánů z Kunštátu, Dominikánská 9, Brno

Milí přátelé,
dovolím si sdílet pozvánku na dva příměstské tábory, které pořádáme v srpnu v Brně na pobočce našeho muzea pro děti ve věku 6-10 a 11-15 let.
Bližší informace s programem jednotlivých dnů najdete v příloze nebo na https://www.jewishmuseum.cz/program-a-vzdelavani/akce-pro-navstevniky/pro-rodice-s-detmi/
Za případné další šíření pozvánky budeme moc rády.
Otevíráme lipový ateliér a příběhy z Knihy knih
Rádi bychom vaše děti pozvali na příměstské tábory, které se budou konat v srpnu na brněnské pobočce Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze.
V termínu 3. 8. - 7. 8. 2020 připravujeme pod tajemným názvem Diamantová brána a devět tisíc rajských stromů tábor pro děti ve věku 6 - 10 let zaměřený na pohádky a legendy (nejen) židovské kultury. Inspiraci na tvorbu vlastní knihy budeme hledat v příbězích z Tóry, v bajkách o zvířatech, u Ondřeje Sekory či v jidiš písničkách na papírovém divadle. Aby nám oči od stránek úplně nepřecházely, vyměníme občas prostory vzdělávacího sálu za zoologickou zahradu, parky a hřiště v okolí i expozice Moravského zemského muzea.
V termínu 17. 8. - 21. 8. 2020 se mladým tvůrcům ve věku 11-15 let otevře Ateliér v lipové aleji, který nabídne každý den jeden umělecký příběh s moravskými kořeny a vlastní kreativní práci s ním sladěnou. Čeká nás široké umělecké rozkročení od architektury, přes výtvarnou tvorbu až po módní návrhářství. Mimo ateliér se vypravíme tvořit do ulic Masarykovy čtvrti, zahrady Vily Stiassni či prostějovského muzea. Na závěr týdne přijde na program prohlídka skutečné galerie, jakož i vernisáž ze všech nejlepší, totiž vlastní.
Mgr. Barbora Dočkalová
Židovské muzeum v Praze
Oddělení pro vzdělávání a kulturu - pobočka Brno
Tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno
+420 530 317 651
+420 776 761 275

Vážení a milí,
přikládám měsíční přehled kulturně vzdělávacích pořadů brněnské pobočky Židovského muzea v Praze a moc se těším, že se zase po delší době setkáme. Z důvodu rekonstrukce budovy na tř. Kpt. Jaroše se některé přednášky odehrají v sále TIC ŽOB na hřbitově v Židenicích.
S pozdravem a přáním pevného zdraví
Mgr. Barbora Dočkalová
Židovské muzeum v Praze
Oddělení pro vzdělávání a kulturu - pobočka Brno
Tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno
+420 530 317 651
+420 776 761 275

Ahoj, přátelé,
s radostí oznamuji, že se dílo podařilo a my jsme poskládali první projekt neziskovky The MÚZY.
Moc ráda bych Vás pozvala v tomto roce na 3 koncerty a 3 hudební workshopy do Tišnova.
Mrkněte na plakát a na web www.themuzy.cz
A hlavně přijeďte!
I případný nocleh pro přespoláky vymyslíme
Lístky na koncerty se kupují přes TIC Tišnov ( https://www.mekstisnov.cz/turisticke-informacni-centrum )
a registrace a platba workshopů na účet neziskovky přeze mě nebo na info@themuzy.cz
PS: avšak pozor, hlásím, že od 15.5 do 23.5. nebudu na mejlu ani na telefonu, tak se nic nebojte, když nebudu hned odpovídat, zareagují hned po návratu.
Těším se na viděnou a na společné kulturní zážitky!!
Pavlína

Vážení příznivci Divadla Aldente,
moc rádi a srdečně vás zveme na červnové reprízy našich inscenací. Hrajeme v následující dny:
Pátek 12. 6. v 18:00 a v 19:00 představení TO JE ON v Klubu Leitnerova.
Kraťoučká dvojitá improvizace, příběh a nálada. Možná se potkají, možná ne. Kam se dívat dřív? Co je důležité? Je dovoleno vyjádřit vše, i to, co mělo už napořád zůstat tajemství.
Součástí večera je grilování na Leitnerce. Doneste si maso, špekáček, zeleninu, co chcete :-)
Odchodné dobrovolné, vybíráme na místě. Rezervace netřeba.
Úterý 16. 6. v 17: 00 Zeď, Klub Leitnerova
Středa 17. 6. v 19:00 Zeď, Klub Leitnerova
Vstupenky na ZEĎ jsou dostupné na této adrese.
Sobota 27. 6. v 10:00 Káťa a Bajaja, Divadlo Barka
Neděle 28. 6. v 10:00 Káťa a Bajaja, Divadlo Barka
Vstupenky na KÁŤU a BAJAJU najdete tady.
Neváhejte! Ctíme aktuální bezpečnostní opatření, proto máme na všechna představení omezenou kapacitu.
Začínáme zkoušet Zlatý kolovrat z Kytice J. K. Erbena, na inscenaci budeme intenzivně pracovat na letním soustředění v Lechovicích, kam vás zveme na premiéru a tři reprízy s možností přespání do druhého dne. Zapište si do diářů:
Středa 12. 8. ve 21:00, fara Lechovice
Pátek 14. 8. ve 21:00, fara Lechovice
Sobota 15. 8 ve 21:00, fara Lechovice
Neděle 16. 8. ve 21:00, fara Lechovice
Těšíme se na vás.
Za Divadlo Aldente
Vendula Kacetlová

Vážení a milí přátelé,
dovolte mi, abych vás upozornila na následující pořad:
Pod názvem "Nejsem pro divadlo ideálně ustrojen" vysílá Český rozhlas Vltava v cyklu "Osudy" vzpomínky divadelního režiséra a pedagoga JAMU prof. Ivo Krobota. Pořad se vysílá v premiéře od 1. do 12. června, každý všední den od 11,30 hod. do 12,00 hod. na stanici ČRO Vltava. (10 dílů) (repríza následující všední den v 0,00 - 0,30 hod.).
Po odvysílání vše k poslechu na web stanice Vltava.
S pěkným pozdravem OJ.
PhDr. Olga Jeřábková
literární redaktorka
+420 739 539 455

Zdravím všechny a prosím, abyste se dívali, ať se jim zvedne sledovanost.
Ale pouze na vlastní nebezpečí. ;-)
Díky Zd.