Korsika 2020-3
(Les 91 tours génoises - I)

Předně k názvu. Znamená ´91 janovských věží´ a je ukradený, nebo lépe převzatý z webové stránky již zmiňované v prvním dílu. Je správné uvést zdroj, protože první, co může být právem zpochybněno je ten počet. Dávat někam číslo je ošidné. Lépe je nebýt tak konkrétní, při pochybnostech se pak lépe mlží a kličkuje. V tom teď dostáváme velkou školu. Hledá-li někdo zdroje k počtu věží, může najít, že jich je nejčastěji od 89 do 91. Dokonce stejní autoři (Jaques Casamarta a Pascale Larenaudie) napsali o věžích dva díly průvodce (protože Korsika je teritoriálně dělena na jižní a severní část), v jedné jich je 50, ve druhé 40, pak to vydali souborně a tam jich je 89.
Druhá otázka stojí, proč jsou janovské. Souvisí to s kolonizací Janovany údajně mezi roky 1284 a 1729. Potýkali se nejen s odporem místních obyvatel, obtížemi při správě ostrova, ale také s invazemi z moře, zvláště maurských a saracénských pirátů. Jak jsem tak pochopil, Mauři připlouvali spíš od západu, Saracéni od východu, ale v obou případech se jednalo o Araby. Janovští tedy vystavěli citadely, opevnění, menší pevnosti, a také obranný systém střežící pobřeží, tedy ony janovské věže. Právě z toho plynou drobné rozdíly v počtech, protože věže jsou různé velikosti i složitosti, někdy se připočte pevnost nebo i citadela, občas se vynechá nějaká ruina. Takových je ale málo, věže jsou naopak rekonstruovány a udržovány, protože jsou dobrým lákadlem pro turisty, bez kterých by Korsičanům bylo smutno. Věže se dostaly i do znaku 3 měst, která jsme v prvním týdnu navštívili. Bastia (číslo 48) tam má nápis ´Nihil difficile´ (´nic obtížného´, případně ´žádný problém´??), Porto Vecchio váhy (a znak rovněž na kanalizačním deklu - to chválím!) a Bonifacio plameny (taky dobrý). Pokud jsme nebyli v horách, byli jsme ve městech nebo při pobřeží. Tedy všude, kde se člověk s janovskými památkami snadno potká. Janovské věže jsou tak jednoznačným spojovacím článkem všeho, co se hor netýká.
Na konci šestidenního treku po jižní straně korsické GR20 jsme došli do Vizzavony. Sedla, kterým prochází silnice i známá úzkokolejná železnice. Zde jsme se potkali s Jirkou a autem, takže jsme mohli pohodlně odjet v počínajícím lijáku. Předpověď počasí v horách byla pro nejbližší dny nevalná, pro vzdálenější mizerná. Teď jsme ale měli na programu krátké válení a poznávání památek zacílené na gastrokulturu. Po dvě noci se naším domovem stala chatová osada Les Bungalows de Figha v blízkosti obce Tarco na východním pobřeží. Správcová nás nejdříve trochu uzemnila požadavkem, abychom si nechali batohy před chatou, asi aby z nich mohly utéct všechny breberky, které jsme si přitáhli z hor. Nejspíš by byla raději, kdybychom vůbec zůstávali před chatou trvale. Všudypřítomné ještěrky jí zjevně neznervózňovaly tolik, jako někteří klienti. Když pak záhy poznala, že jsme všichni charakterní a nanejvýš čistotní, stala se z ní docela příjemná paní. Trochu jsme si lámali hlavu, čím se ty ještěrky živí. Odpověď je možná na jedné z fotek, myslím ale, že toho motýla už ještěrka našla bez hlavy.
Na programu bylo dlouhé snídání, koupání v moři nebo bazénu, praní a navečer cesta do města Porto Vecchio. Cestou jsme navštívili věž Fautea, v oficiálním pořadí číslo 40. Zatímco my jsme u moře měli pěkně, nad kopci se celý den černaly mraky podle předpovědi. Také Porto Vecchio je vedeno v seznamu ´tours´ pod číslem 36. Citadela s pěti bastiony a nejspíš záchodem pro stráž na vstupní bráně. Zvláště odpadní trubka vedená vpravo od ní vyhlíží důstojně.

Po noční bouřce okrajově dosahující až k nám jsme bungalovy opustili směrem k (skoro) nejjižnějšímu (tři písmena j v jednom slově!) místu na ostrově, k městu Bonifacio. Vyskytli jsme se tu i v roce 1994 (doloženo několika fotografiemi dále), protože tenhle skvost nejde minout. V zátoce Calanque de Paragan (Cala di Paraguano) západně od centra se potkává mocné souvrství třetihorních vápenců tvořících nejznámější scenérie svítivě bílých útesů a načervenalé žuly. Protože to vidět chci, odstíny rozeznávám i na satelitním snímku pobřeží v tomto místě na mapách cé zet.
V Bonifaciu je parkoviště blízko přístavu, proto jsme jako první vyjeli na výletní plavbu, okruh číslo 1. Kovově blýskavým zařízením na třetí fotce se nechystáme odstřelit nějakou budovu, je to totiž kotva nebo dekorace pro turisty kotvu suplující. Sympatické od posádky bylo, že měla připravené česky psané texty popisující jednotlivé významné body plavby, jako třeba Kormidlo Korsiky (odlomená skála na první fotce po průvodci), červený maják se soškou Malé Madony, patronky místních mořeplavců a rybářů, právě zátoka Paragan a další. Navíc jeden z členů posádky se osobně angažoval v tom, jak nám (spíš tedy děvčatům) objasnit všechny důležité detaily na trase a dohlédnout, aby vše bylo správně pochopeno. Loď měla prosklené dno, aby bylo možné pozorovat bohatý podmořský život reprezentovaný několika mřenkami. Teď nevím, jestli voda opticky zmenšuje nebo zvětšuje, v prvním případě bych svoje hodnocení musel trochu korigovat. Naproti tomu dobrá viditelnost umožňovala dohlédnout až na 15 kilometrů vzdálenou Sardinii.

Po návratu z plavby a menším incidentu v přístavní restauraci týkající se liknavosti obsluhy jsme vyrazili do opevněného centra. Citadela je vedená v seznamu věží a pevností pod číslem 33. Úzké ulice (kde nabízejí mimo jiné i domácí stavebnice vyhlášených korsických nožů) a kamenné stavby mají svou atmosféru a výhled k moři bere dech. Podobně jako schodiště, po němž se za mírný poplatek dá sestoupit až skoro k hladině. Kvůli nízkému stropu je třeba být vybaven zapůjčenou ochrannou přilbou, tu je vždy před použitím třeba řádně vystříkat protivirovou dezinfekcí, o roušce nemluvě. Escalier du Roi a´Aragone je podle průvodce celkem 187 schodů vytesaných do skalní stěny údajně během jediné noci roku 1420 vojáky krále Alphonsa V. Aragonského (zvaného též Šlechetný či Veliký), který vládl Španělsku a Sardinii, a který chtěl dobýt Bonifacio z moře. Vzhledem k tomu, že je na wikipedii titulován jako Král Aragonie, Valencie, Mallorky, Sicílie, Sardinie, Korsiky a Neapole, tak se mu to asi povedlo. Schodiště je jako šikmá světlá čára pěkně vidět z moře, jak ukazuje jedna z fotek v minulém bloku.

Pokračujeme na námořnický hřbitov, v jehož blízkosti je sice jedno z dalších parkovišť pro turisty, ale kde jsme potkali překvapivě málo lidí na to, jak je známý a vyhlášený. Když tak prohlížím staré fotky, nepotkali jsme tu mnoho lidí ani v roce 1994. Doufám, že nenarušuji tímto pietní místo familie Lombardo a dalších, kteří se dostali na následující fotografie.

Abychom tento díl nekončili na hřbitově, uděláme ještě krátkou zastávku cestou po západním pobřeží růžovými skalami. Vítr tady působí na horniny zvláštním druhem rušivé činnosti. Odborně se mu říká koraze neboli obrus třením větrem transportovaného materiálu. Koraze je závislá na síle větru, množství a hrubosti unášeného materiálu a na úhlu dopadajícího větru. Výsledkem jsou hrance, eologlyptolity, houbovité skalní útvary, bašty, skalní okna, skalní mosty a také proděravělý skalní povrch s množstvím dutin a jiných nerovností. S těmito jevy je možné se setkat i na mnoha jiných místech Korsiky. Od děravých skal na zastávce u občerstvení a penzionu s příznačným názvem Vue Lion de Roccapina je pozorovatelný skalní útvar shodného jména nápadně připomínající, překvapivě, ležícího lva. Podle starých fotek jsme se k němu tehdy dost přiblížili, jestli jsme lezli až k němu, nevím.

Cesta toho dne končila ve městě Propriano v hotelu Claridge. Večer jsme na přístavní promenádě u lavičky dojídali zbytky svačin a dopíjeli zásoby červeného z krabice, aby se snad nezkazilo. Nebudu tady hanět kvalitu krabicáku z Kauflandu, ale mám opakovanou zkušenost, že přece jen krabice ve Francii může obsahovat i něco dost jiného. A nespočívá to ve dvojí kvalitě potravin. Mimo motorkářského maskota a originální zábrany proti propadnutí vozidla do rozbitého kanálu si pro dnešek už na nic nevzpomínám.

podpis


Poslechl jsem si rozhovor s panem prezidentem na Frekvenci 1. Slyšel jsem bonmoty, mlaskání i moudra. Pochopil jsem, že když poprosíme Číňany, pomůžou nám, když vrátíme Koněva, pomůže i Putin. Pachuť jsem se pokusil přerazit fefrmincovou žvejkačkou. Obětoval jsem se za vás, děkovat nemusíte.


Helča cca 1983?


Tentokrát si dovolím odposlech sebe sama: „Je to úplně blbá rudá kráva. Samozřejmě žádné důkazy nemám, ale takhle funguje život.“

POD ZKRATKOU BCO HLEDEJTE

seskupení muzikantů, celý název zní Brno Contemporary Orchestra.


Jirka je natáčel v Brně na Šilingráku, v dvoraně nóbl hotelu Barceló. Kdysi, opravdu hodně dávno, jsem tam chodila k zubařům, to si teď při pohledu na ten prostor ani nedokážu představit.


Stréc Jirka Mottl junior fungoval jako hudební režisér, fotil Jirka Klement svým chytrým iPhonem (když zrovna netočil muziku) .


Celá akce se zaznamenává na video, aby se aspoň takto dostala mezi lidi. Všechno mají dopředu připraveno,
včetně scénáře!

 Pan dirigent Pavel Šnajdr.
Další natáčení probíhalo v prostorách hotelu Padowetz, přímo v patře nad restaurací, kam jsme občas zašli na jedno před nočním rozjezdem MHD. Z okna je totiž krásně vidět na nádraží a člověk si může kontrolovat, jak se začínají sjíždět autobusy a šaliny. Na to teď můžeme tak akorát vzpomínat... na rozjezdy se už dlouho v hospodě čekat nedá.
Tento prostor je snad něco jako kancelář majitelů.


Než přijdou muzikanti...

PAN KLEMENT SE JAL DOMA
natáčet nejrůznější zvuky. Zkouší totiž ozvučit kratičký film s legovými figurkami, který vyrobila Kiara, pomocí nějakého jednoduchého programu.


Děj se nijak nekomplikuje, hlavní postavou je čarodějka, vařící v kotli lektvar. Kromě ní tam chodí pavouci, lítá drak a tak...
Vytvořit a hlavně nasadit na to ruchy (ťapání pavouků, bublání lektvaru, praskání ohně pod kotlem atd.) sebere neuvěřitelně moc času, ale užije se s tím i dost srandy.

Dnešní ráno jsme měli vyzdobenou terasu závěsy z rampouchů.


No, spíš z rampoušků.


Třeba narostou delší a ohleduplně skryjí náš zimní terasový binec.

Dada a spol.

Geniální romantika
Jelikož se o víkendu nebude dít nic zásadního (žádné svátky, které by bylo třeba slavit a tak...), doporučujeme romantickou procházku po Lomnici a okolí. A když už se tady budete potulovat, stavte se na náměstí. V pivovaru totiž dostanete ke třem lahvím jako pozornost růži – jen tak. Potom v cukrárně při kávičce sbalíte něco dobrého na zub, večer v teplíčku to všechno aplikujete a ukážete svému protějšku jak to vypadá, když vás posedne Genius noci

Takhle krásně bylo nedávno u Veselského chlumu! Když vyrazíte dopoledne, krásně stihnete naše pivovarské okénko (otevřeno je každou sobotu a neděli 13:00–17:00).


Rozvozy Brno a okolí
Využijte našich pravidelných pátečních rozvorů Lomnice >> Tišnov >> Kuřim >> Brno
a někdy i Boskovice a Blansko...

🍺 Hořká desítka (4 % alk.) - 70 Kč
🍺 Ovesný ležák (5 % alk.) - 75 Kč
🍺 Gaia (Czech Ale, 4,2 % alk.) - 85 Kč
🍺 Honeymoon (5,9 % alk.) - 85 Kč
🍺 Orient Stout (5,2 % alk.) - 85 Kč

Geniální mok si objednáte na našem mailu chcipivo@geniusnoci.cz, nezapomeňte uvést adresu, jméno a telefonní číslo, abychom vás mohli kontaktovat.

Náš rozvoz probíhá každý pátek v průběhu celého dne. Objednávky uzavíráme vždy ve středu po půlnoci, abychom měli celý čtvrtek na nachystání objednávek a přípravu trasy. Ve čtvrtek večer vám tedy dorazí SMS s předpokládaným časem doručení a v pátek už můžete štelovat sliny!

Dokud budou hospody zavřené, budeme to takto dělat každý pátek.

Objednat geniální pivo

Těšíme se na vás!
Ať už u nás v Lomnici, nebo při rozvozu. Na pivenou!

Genius noci
Jana Pavlišová