SHOU SUGI BAN
(čouhá jim sláma z bot)

Jíťa s Jirkou se rozhodli, že si postaví domek. Takhle to zní děsně lakonicky, ale víc se o tom ani napsat nedá. Když jsem byl mládě, tak jsem si taky představoval domky a baráky, jak by mohly vypadat, dokonce jsem si i někdy jen tak od ruky tužkou kreslil plánky, jak by mohly ty sny vypadat. Taky jsem míval pocit, že bych to klidně postavil úplně sám, protože na tom přece nic není, chodit se zednickou lžící pořád dokola a stavět jednu šáru cihel za druhou, až by to bylo až po střechu. Jak se dělají trámy bych někde okopíroval. Podlahy? Žádnej problém. Jenže to byly sny kluka, kterej chodil na základku, krasobruslil, skákal salta v tělocvičně, neměl ani čas na koukání na televizi, protože furt jen samej sport. Když jsem povyrostl, začal jsem sice měnit interiéry i počty pokojů, ale taky se ve mně objevovaly pochyby, že to asi nebude tak jednoduchý, že jen postavím z cihel zdi a zbytek obkreslím od hotovejch baráků. Mý sny byly někdy přízemní, někdy na patra. Ne, že by to ve mně umřelo všechno, ale už jsem si nic nemaloval do sešitků, taky jsem připustil, že by bylo jednodušší raději vyhrát ve sportce a barák si nechat postavit od profíků, akorát bych je musel hlídat, aby to celý neposrali a nepostavili nějakej šumperák, nebo Vilu Bohumilu nebo Vilu Aničku. A aby proboha nepoužili luxfery. Ale i tohle mě časem přešlo a raději jsem se oženil a bydlel s Olinou u mých rodičů v Brně u Lužánek. Pak vojna, Helča a stěhování do Klánovic k tchyni.
No a nakonec ze všech těch přízemních vilkových plánů jsme se vrhli do svépomocné stavby dvou paneláků. Byl to vopruz, byla to prdel, netrvalo to dlouho, ale navždy jsem opustil svý sny postavit si domek. Stromy sází Roušovna a syny máme dva. Vyhovuje mi bydlet v bytě a fotit z balkonu západy a východy slunka.
Jak to měla s domkama a bydlením Helča vlastně ani nevím. Honza, ten tvrdil, že si vydělá svým mozkem hodně peněz a až budeme staří, postaví nám, starejm rodičům, domeček u lesa. Dokonce věděl, jak se ta jeho úspěšná firma, která z něho udělá boháče, bude jmenovat. Já jsem totiž pár let pracoval pro Teslu - obor rozhlasový vysílače a Honza chtěl vědět, proč se to jmenuje TESLA a okamžitě se inspiroval, že jeho firma bude TESIL. TEchnicky SILné. A ne TEchnicky SLAbé, kde pracoval jeho tatík. Místo realizace svých snů si odletěl do ciziny, zakotvil v Americe a o nějakým stavění ani pro sebe ani pro nikoho jinýho nepřemýšlí.
A nejmladší Jirka? U toho bych nikdy, nikdy, nikdy nepředpokládal, že by se někdy do nějakýho takovýho projektu pustil. Je vidět, že rodiče svý děti nikdy pořádně nepoznají.

Jíťa je špičkovej organizátor. Barák si staví ve Lhotce na zahradě ve svahu a protože se snaží žít ekologicky a permakulturně, tak se rozhodli pro barák ze slámy a hlíny. Vím o tom celkem prd, ani jsem si nepředstavoval, co všechno to obnáší. Možná si to všechno časem dohledám. Viděli jsme jen pár obrázků mobilem, protože se nám moc nechtělo v dobách korona-lockdownových někam moc cestovat, tak jsme tam vlastně nikdy nebyli. Slíbil jsem jim, že jim pomůžu s elektřinou v baráku, ale to je ještě tak trochu v nedohlednu. A protože se vyloupla volná a klidná sobota, rozhodl jsem se, že půjdu na brigošku. Jitka brigády organizuje jako zahradní workshopy, tak tam pořád někdo je a pomáhá jim. Fakt hluboce smekám. Vyrazil jsem z domu ještě za kuropění vlakem do Zadní Třebaně.

Ve vlaku jsem se potkal i s Bibi, která se taky rozhodla, že po mejdanu může bejt svýmu strejdovi užitečná. A z Kladna dorazila autem Helča, vyzvedla si nás na nádraží v Třebani. V Zadní. K J&J jsme dorazili společně.

Na zahradě už byl pěknej šrumec. Dnešní workshop se jmenoval SHOU SUGI BAN, nebo-li taky Yakisugi. Je to tradiční japonská metoda ochrany dřeva. Yaki je pálení ohněm a sugi je vlastně prkno obyčejnýho cypřiše. Tady cypřiše nerostou, takže borovice.

První, co mě velice překvapilo, byla velikost domečku. Podle toho, co mi Jirka ukazoval v telefonu, jsem tohle nečekal. I Jirka se přiznal, že si to představoval menší. Vypadá velikej, ale všechno je na něm mile proporční a nic netrčí a očím nezavazí. Na hodnocení je ještě moc brzo.

Takzvanej obývák má uprostřed krbový kamna, kde se už topí a v pokoji je kromě pracovního bordelu i příjemný teplo. Barák je izolovanej slámou, omítky jsou hliněný a podlaha v obýváku prej bude taky hliněná. Všechno to takto napsané vypadá podezřele, ale vypadá to krásně.

Ale teď k té japonské metodě SHOU SUGI BAN. Je to prý prastará metoda ošetření dřeva. Na naše zvyklosti je to fakt hodně neobvyklej způsob.

To je pan mistr přes SHOU SUGI BAN.

Jirka na lešení. Připravujou zavěšení železné pergoly nad vchdovejma dveřma.

Bibi s Helčou se vrhly na přípravu svačinky, ale nakonec v tom zůstala Bibi sama, protože Helču bavilo kouzliti ohně. Upřímně, ono to bavilo asi všechny, jak jsem si všiml.

Pomazánka z humusu má úplně stejnou barvu, jako hlína na ochrannejch brýlích. Vyvstává otázka, jestli je to relevantní informace.

Kouř z SHOU SUGI BAN komínů maluje sudkovské motivy.

Napadlo mě, jak se k SHOU SUGI BAN staví okolní sousedé, protože kouře z té metody je dost. Je pravda, že to krásně voní, ale znáte lidi se svou tolerancí ke kdečemu. Takový kafíčko na zahrádce na sluníčku s makovou bábovkou, mámou a hnědým kouřem...

Na celým staveništi je úplně neuvěřitelnej bordel, ale to není výtka, já tenhle druh bordelu miluju a neumím si představit, že bych pracoval v prostředí, kde má všechno svý místo, furt se uklízí a zametá, to by mě nemohlo nikdy bavit.

Zátiší s pánvičkou, čepicí a smetákem.

Květák a okno do kuchyně.

Jirkova pracovní noha.

Rum s lodičkou, obložnej chleba a vrták na dřevo.

Možností, jak opálit dřevo, je samozřejmě víc. Většinou se používá samodomo metoda s plynovým hořákem, ale to je metoda neuvěřitelně časově stupidní a kvůli plynu i blbě drahá. Japonci používají komínovou metodu. Vezmete tři prkna z borovice, pokud možno stejné šířky, zkontrolujete, aby léta mířila ven z trojúhelníku, vytvoříte trojúhelníkovou stříšku, svážete prkna dohromady vázacím drátem. Pak se komín zvedne na svislo, postaví na dvě cihly, zajistíte podpěrou a uděláte malej ohýnek jen z několika třísek. Čtyřmetrovej komín z prken má ďábelskej tah a velmi rychle se těch pár třísek rozjede celým vnitřkem.

Borovice má hodně pryskyřice, taky jsou to prkna docela chlupatá, takže oheň se ochotně šíří. Podle mistra SHOU SUGI BAN prý je správný, když se po pár minutách hoření a kouření objeví nad vrcholem komínu metrovej plamen a zmizí kouř. Tento stav je potřeba chviličku udržet při životě.

Vypadá to celý děsně destruktivně. Koupíš si 240 metrů čtverečních drahejch prken a pak se je pokoušíš spálit. Japonci ale vědí. A náš mistr taky.

Helča se ksichtí, ale SHOU SUGI BAN se jí líbí. Ostatně jako všem.

Hrom se chystá zastřelit Jíťu.

Zastřelit Jíťu Nikonem a Jirka jen lhostejně přihlíží.

Zpočátku jsme měli jen dvě krematoria, ale narostl nám hřebínek pýchy a založili jsme ještě třetí hořiště. Zrovna na téhle fotce jsou vidět všechny tři fáze. Ta vlevo je přímo vzorová.

Kouř je po celé Lhotce.

Tohle je podle horního plamene ten správnej okamžik rozbít pec. stačí jen ohněodolnejma rukavicema shodit komín a trochu zbytek plamenů ohasit studenou vodou.

Na pracovišti je jílovitá půda ošetřovaná zbytky slámy, aby to míň klouzalo, ale stejně, jak je vidět na Hormovi, to ohromně klouže.

Rozvázat dráty, uhasit oheň.

Příprava pro pergolu vyžaduje pečlivost, protože, a to ještě nevím, je ta krásná plechová pergola kurevsky těžká.

Mistr SHOU SUGI BAN usoudil, že jsme se už naučili všechno potřebný a odjel domů. Opálený dřevo má několik velmi důležitých vlastností. Za prvé je výrazně míň hořlavé, za druhé je velmi dobře ochráněné před plísněmi, houbami, mikroorganismy a červotoči. I proti vlhku a nečasu. Tvrdí se, že životnost takto ošetřenýho dřeva vystavenýho venkovní slotě je až 80 let a po celou dobu se nemusí na obložení ani šáhnout. Což je, je-li to pravda, vlastnost vynikající.

Hrom dělal fotky pro trampskou kuchařku. Chtěl jsem si tu knížku prohlídnout důkladně, ale SHOU SUGI BAN mi v tom tak trochu bránilo.

Bibi a kozel.

Helča a vegejídlo. K obědu byla dvě jídla, jedno pro vegetariány a vegany, to druhý pro normální. Jenže těch vegetariánů a veganů v téhle společnosti, kde čouhá sláma z bot a omítky jsou hliněné, dřevo opálené, je jich daleko víc než normálních. My normální jsme měli v jídle i kousíčky masa. Zajímavý postřeh jsem odchytil od Hroma. Řekl Jitce, že on je přece taky vegetarián, Jitka mu chtěla jídlo pro normální sebrat a napravit to, ale on jí prozradil, že je speciální vegetarián, kterej klidně sežere maso, když mu ho někdo nabídne, ale sám si ho nikdy ani nekoupí, ani nepřipraví. Zatím úporně pracuje na tom, jak tenhle druh vegetariánství pojmenovat.

Vyčlenili jsme si i pět minut pro kecání o houbách. Z Jirky se totiž stal expert přes všechny možný houby včetně chorošů.

Chvilka pro cigárko je tak trochu kontraproduktivní v případě celodenního SHOU SUGI BAN. Zdálo se mi, že jedinej nekuřák v téhle sobotní partičce jsem já. A možná Bibi?

Svijany, Jirka, plameny a SHOU SUGI BAN.

A abyste si nemysleli, ono to není zas tak moc živelný s tím ohněm. Dá se to skvěle regulovat. Těma nejjednoduššíma metodama. Jakmile to začne hořet dole hodně a nechce se tomu rovnoměrně nahoru, stačí vytvořit v komínu falešnej fuk a plameny se v trubce posunou. Když to nepomůže, stačí nalít trochu vody ve vejšce metr nad zemí, plameny dole utichnou a nahoře to zahučí. Fakt to mají Japonci vymakaný.

Sem tam se stane, že nějakej kousek není správně sežehlej, pak nastoupí plynovej hořák. Opalené dřevo se pak odrápe kartáčem a napustí fermeží nebo olejem. A to je všechno. Už jen přišroubovat na venek baráku.

Najednou je skoro podvečer a my zjišťujeme, že SHOU SUGI BANujeme jako starý Japonci, že u toho můžeme kafrat, popíjet pivo, prostě pohodička.

Takto upravované dřevo se často používá na výrobu včelínů. Což se hodně zamlouvá Jirkovi a vyhrožuje, že až bude barák dodělanej, tak se vrhne na včelaření.

Když padne noc, ze staré japonské metody SHOU SUGI BAN se stane metoda KU-KLUX-KLAN z profilu. Vypadá to impozantně a určitě, kdyby to nebyl takovej vídrholec, kde je samo o sobě málo lidí, tak by to případné nezvané hosty muselo odradit.

Když už byla úplná tma, sedli jsme s Helčou, Bibi a jedním z kamarádů do auta a Helča se rozhodla, že mě odveze až domů, nejen na nádraží, aby si u nás mohly s Bibi vypít zelenej čaj a dorazit dom co nejpozději. Jak jsem poslední dobou zvyklej pracovat jen od počítače a běhat, tak ruce mám v bídným svalovým stavu. V neděli ráno mě tak strašně bolely prsty, zápěstí, lokty, ramena i boky. Asi si musím jít zaběhat, abych měl nohy v kondičce, až někdy zase budu třeba muset brigádně šlapat zelí nebo bejt nějak jinak užitečnej. Já vím, o tom baráčku jste se toho, mí milí příbuzní, moc nedozvěděli, ale zato umíte osmahnout prkno. Teda nejmíň tři prkna, jinak to nefunguje.

 

podpis


Navštívili jsme s Roušovnou naši dvorní kadeřnici. Děláme to tak před každou novou kovidvlnou.


Kanáry


Ministryně financí Alena Schilerová: "Ministrovi zdravotnictví věřím, jeho PES mě uspokojil."

VINCENTŮV PERMONÍK MĚL ZE SVÉHO DOMEČKU

špatný rozhled, okno bylo malinké a ještě mu tam táhlo.
Jirka se rozhodl, že by si skřítek zasloužil lepší okno.
Vyřezal větší otvor a značně se to zlepšilo!


Strávil nad tím docela hodně času, byla to fakt piplačka!


Okýnka vyrobil poctivě, udělal jim dokonce i panty! Vlastně pantíčky.
Skřítek si vyzkoušel nový pohled z okna a zdálo se, že je spokojenej.


Okna má zasklená, takže už mu tam ani netáhne.
Ráno se tvářil docela nadšeně.

Pan Klement poslední měsíc tráví čas v dílně a taky vrtáním děr do baráku.
Trošku jsem zanedbala fotodokumentaci a teprve včera jsem udělala jednu jedinou a ještě ke všemu blbou fotku.

Není to Jirka ležící spící, ale montující nové elektrické zásuvky. Budeme jich mít po bytě tolik, kolik jsme ještě nikdy neměli. Všechny dostupné a fungující!
Opět důkaz, že mu právem patří Řád Zlaté ručičky CKK.


Včera jsme na chvilku potkali v Hangáru Pavla a Teru.
Chodí tam lozit spousty lidí a jednou za týden taky Zuzanka!
My jsme se radši coby ohrožená skupina zase brzy klidili z dosahu lidí, ale jednou se tam přijdeme podívat i na Zuzu!

Dada a spol.

Od 8. prosince dojde v Domě umění města Brna k obnovení výstavního provozu. Budeme se těšit na setkání na těchto výstavách:
Umění snížené diference
Mies v Brně / Villa Tugendhat
Stavby a projekty 2009 - 2019

!!! ČESKÁ TELEVIZE CHCE ZRUŠIT POŘAD FOLKLORIKA !!!
Když se podíváme na program televize, převažují seriály, převzaté pořady, málokdy se dá vybrat.
Pořad Folklorika vymyslel a realizoval Jiří Plocek, člověk, kterého si opravdu vážíme.
Nedávno jsem petici rozesílala našim kamarádům a podělím se o úryvek reakce pana Čalkovského, se kterým jsme teď virtuálně spolupracovali na výrobě klipů k písním Jiřího Bulise:
Ježišmarja, až mi hrkly slzy do očí. Folkloriku vymyslel Rudolf Chudoba s Marií Kučerovou a já byl stájovej střihač.
Petici jsem nečetl, ale je to v ... Pořad byl zrušen direktivně z Prahy a není páky s tím pohnout. ČT nyní totiž razí filosofii, že co lze zrušit, zrušíme. Protože je potřeba šetřit a navíc každá práce přináší problémy. A problémy přece nikdo nechce...
...a tak šířím petici dál. Podepsalo zatím 4640 lidí. Nevím, jestli to s něčím pohne, ale jsem přesvědčená, že by to aspoň ti kazisvěti neměli mít tak jednoduché!
https://www.petice.com/petice
Pan Čalkovský petici podepsal, jeho komentář se mně moc líbí a beze zbytku s ním souhlasím:
Protože jsem se na pořadu podílel mnohokrát jako střihač, každá repríza (a nebylo jich málo) mne okamžitě kopla do oka. Takže rušíte pořad, který jste reprízovali? Protože nebyl úspěšný, ba dokonce nebyl zajímavý? Zlikvidovali jste segment, který těžko nahradíte. Nebo máte náhradu? Nebo jde pouze o likvidaci pořadů kvůli nutným úsporám ČT? Aniž sedlák, můj selský rozum mi říká, že je něco špatně. Hooodně špatně.