Barcelona - III.
(La Rambla)

Je ráno, budík nás vyhnal dřív než stařecká nespavost. Přece si nenecháme sežrat snídani, když už je v ceně hotelu. Dnes musíme objevovat Barcelonu. Hlavní město Katalánska.

I požární schodiště může vypadat hezky.

Bude-li každý z nás z kamene...

Před hotelem je park, kde skoro každej, zdůrazňuji skoro každej, běhá. Fenomén doby.

Metro v Barceloně vypadá prťavě a nepřehledně, ale je docela funkční. Máme takovej papírek, podle kterýho se můžeme trošku orientovat. Pražský metro má křížení maximálně dvou linek. Tady se pod zemí potkávají i čtyři linky. Ale nesmíš se splést na schodech. Jsou to spíš jen prvotní pocity zmatení, myslím, že bych si rychle zvykl. Nejlepší metro mají v Glasgow. Je to jen jedna okružní linka a jezdí dvě soupravy proti sobě, takže když si spleteš schody, dycky do půl hodinky dojedeš tam, kde bys byl za dvě minuty bez schodové chyby. V Moskvě je zase těch linek mraky, taky barevné, kříží se uprostřed a prskají do všech směrů. Kromě hnědé linky, ta se jmenuje Kolcevaja neboli Okružní a všecky paprsky se s ní někde potkají. Tady taky není chyba fatální. Navíc, když je člověk velkej stratég a logistik, dokáže tohoto zkratkovitého systému solidně využít a cestu si výrazně zkrátit.

Jo a v Barceloně v metru bacha, je to ráj zlodějů. Jak se konečně během pobytu v Barceloně sami na vlastní kůži přesvědčíme, jsou to profíci a umí svý řemeslo bravurně.

Včera nás náš průvodcovský mentor naučil nanečisto, jak se dostaneme na Plaça de Catalunya. Tam se potkáme.

Čekání nám zpestřuje podivná bílá paní v bílém.

Barcelona určitě není město konzervativní. Multikulti a kosmopolitního ducha cítíte všude.

Malej kousek slavné fontány Font de Canaletes. Říká se, tak jako konečně o čemkoliv kdekoliv na světě, co je spojený s vodou, že kdo se z fontány napije, tak se do Barcelony zamiluje a bude se sem vracet. To dokážu i bez chlastání vody z fontány.

Náměstí je oblíbenou destinací pro všudeseroucí holuby, ale Barceloňané o své město pečují a pravidelně to tu odsírají. Protože je ráno, je La Rambla /Las Ramblas docela v klídku. Kdyby mě někdo chtěl opravovat, že jednou píšu La Rambla a jindy Las Ramblas, tak to můžu vysvětlit celkem snadno. Obojí je správně, protože ta těkavě rušná ulice se skládá z pěti částí, takže někdy jednotný číslo někdy množný. Není to z mé hlavy, ale od místních.

La Rambla je promenáda dlouhá necelej kilák a půl. Od Katalánskýho náměstí - Plaça Catalunya po pomník Kryštofa Kolomba na náměstí Placa del Portal de la Pau.

La Rambla - bulvár je, řekněme si to na rovinu, jakýmsi srdcem Barcelony. Docela to tu tepe. Ale tak nějak bez spěchu a pohodově.

Říká se, že Rambla je nejslavnější španělskej bulvár, ale na superlativy by si měl každej dávat bacha.

V dopoledních hodinách se tu nic zásadního neděje, pouliční umělci si doma masírujou rozbolavělý klouby, živé sochy shání nový zlatý a stříbrný spreje, aby se mohly nastříkat na odpoledne a kapsáři vyspávají opici po prochlastané noci z nakradejch merglí (peněz).

La Rambla je bulvár se vším všudy, takže tu najdete tak drahý obchody s módou, že se vám klepou hrůzou všechny platební karty v kapse, tedy pokud zrovna nepřechází šikovnejma rukama do kapes kapsářů. A taky je tu ohromující množství hospod, hospůdek, kaváren a barů. Ale tohle všechno tu naplno pocítíte až po obědě a siestě. Zato však hluboko do noci.

Nahoře, tedy poblíž centra Barcelony, se bulváru říká Sena, neboli praktickej rozum a spodní části zase Rauxa, což znamená vášeň a bordel, kravál a rytmy. A takové prý je celé Katalánsko - rozum a vášeň.

Normálně se tu producíruje spousta pouličních umělců, tanečníků, muzikantů, akrobatů i zlodějů, teď je tu umělecký příměří, jen pár dědků vzpomíná na časy, kdy proháněli faldy místním babám.

Pět částí Las Ramblas (pozor, je to bez záruky):
- La Rambla de Canteles - horní část, bejvá tu hodně lidí, po fotbalovejch mačích tu vášnivě diskutujou fanoušci, je tu hodně trafik a knihkupectví.
- Rambla ptáků, jak zní lidovej název La Rambla dels Ocells (Rambla dels Estudis) je výrazně užší a stává se jakousi venkovní voliérou, kde se prodávají nejrozmanitější ptáci. Pouliční prodavače a švitořící ptactvo v klecích doplňují volně poletující holubi.
- Rambla de Sant Josep a nebo taky Rambla des Flors. Prej to je nejznámější část Las Ramblas. Sice nevím proč, ale je to jakejsi symbol města. Každýho 23. dubna v Den svatýho Jiřího - Sant Jordi, kterej je patronem Barcelony, se tu pořádaji květinový a knižní trhy. tenhle den tu slaví totiž taky jako Den knihy. Ale o tom vím prd, protože jsme tu na přelomu října a listopadu. Srdcem celé Rambly je „křižovatka“ – náměstí Pla de la Boqueria, který je vydlážděný mozaikou Joana Miróa.
- Rambla dels Caputxins (Rambla Kapucínů). Tady odpoledne začíná ta pravá zábava. Žongléři, hladoví polykači ohňů, kejklíři, malíři mistrovských chodníkových děl, vykladači karet a houslisti, prodavači losů, žebráci a kapsáři. Taky ty živý sochy. Ty mě nikdy a nikde nebavily, ale třeba Bobík v Austrálii v NSW na shannonskejch místních trzích se z jedné živé sochy málem posral strachy, když se socha hejbla.
- Poslední krátká promenáda vedoucí k přístavu začíná u Placa del Tetre a nazývá se Rambla de Santa Monica. Do této oblasti prý večer jen opatrně a na vlastní nebezpečí, říkají bedekry. Oblast je proslulá prostitutkama, kapsářema a lumpama. Na mumraj dohlíží policajti.

Las Ramblas jsou prořezávané úzkými až temnými uličkami doleva i doprava. Jihozápadně, tedy doleva, když jdete ke Kolumbovi, míří uličky do čtvrti El Raval, známější spíš pod lidovým označením Čínská čtvrť.

Uličky doprava pak míří severovýchodně do časů historických, do čtvrti Barri Gótic. O téhle čtvrti se zmíním v některém z příštích pokračování.

Rambla znamená písčitá úžlabina. S největší pravděpodobností tu původně tekla řeka. Později tudy vedla písčitá dopravní cesta.

Secesní lampy se sice rozsvěcí až večer, ale i dopoledne je umí rozžehnout slunko. Jen ti kejklíři tu chybí.

Směr Čínská čtvrť je prej i trošku adráč. Bohužel to nemám ozkoušené. Nebyl čas a Olinu bych tam asi nedostal. Je opatrná a rozumná. Třeba někdy příště. Kdysi se Barri Xino považovalo za nejhříšnější kus Barcelony, ale kdeže loňské sněhy jsou. Dnes tu je prý spíš množství obchodů s hadrama napodobujícíma ty nejprestižnější módní značky za zlomek ceny originálů. Jak jinak.

Nejoblíbenějším vozítkem po městě je skútr.

Pak na mě z druhýho patra zamávala Marylin a mrkla. Určitě dvojsmyslně mrkla.

Když zahnete teď a tady doprava, dostanete se hned do dávnejch časů, kdy vládla gotika. O tom v některém z příštích vydáních.

Alenka je ráda, že našla zatoulanýho králíka. Prej by dostala od královny do držky, kdyby se ztratil, nebo ho něco přejelo.

Smutnou perličkou se s váma a s La Rambla/Las Ramblas loučím. Jistě si mnozí z vás vzpomenou na teroristickej útok bílou dodávkou, která najela do lidí v plné rychlosti 17. září 2017, kdy tu zemřelo 16 lidí a 8 teroristů, stopadesát lidí bylo zraněno. Mezi mrtvými i zraněnými byla skoro polovina cizinců.

 

podpis


Víc než tři sestry.


Kanáry


Slovenskej básník estébák a českej premiér nám zraje jak psí víno:

My chceme ty děti,
aby chodily tam,
ale vir možná dovolí to.
To pan Blatný,
on teď vir dělá,
Musíme se ptát PSA.
Pes nám teď říká to,
jak děláme,
nebo ty odpovědi dává.

POKRAČOVÁNÍ A HLAVNĚ DOKONČENÍ

příběhu gratulační písně trvalo skoro měsíc. Bylo mně líto, že jsme nemohli zpívat s celým CKK Bandem dohromady a tak jsme obeslali členy rodiny po mailu instruktivním dopisem a základní melodií s doprovodem klavíru. Bylo to dobrovolné a napjatě jsme čekali, kdo se zapojí. Všichni měli za úkol se naučit melodii a pak se sluchátky na uších k podkladu nahrát svůj hlas na mikrofon, případně na mobil tak, abychom ve výsledku neslyšeli doprovod, ale jen čistě lidský hlas. Chtěli jsme k našim už natočeným hlasům přidat další a opravdu vytvořit virtuální sbor. Navíc jsme poprosili ještě i o další příspěvky s jiným textem, který by každý mohl pro Petru vymyslet, že to pak smontujeme dohromady. Všichni pochopili!
Vlasta v Lozornu nahrála kromě sboru vlastní sloku a ještě zvlášť i violoncello! Část partu jsem jí poslala v notách, ale ona vymyslela do své sloky ještě i vlastní protimelodii! Lucie vymyslela svou sloku o vybavení domečku a přizvala doma k natáčení i Zuzanku, která odvážně zazpívala i sama! Další sloka přišla od Terezky s Pavlem, ti to vytvořili v Ústí nad Labem a ještě velké překvapení ze Švýcarska - Martin a Clementine poslali celou velkou sloku ve francouzštině, vymyslela a nazpívala ji Clem, zatímco Martin to ozdobil doplňujícími vstupy. A protože jsme po nich chtěli i kousek připojený k našemu velkému sboru, Clem si musela náš text přepsat tak, aby jí to znělo česky:
Prchess zakass spivaani
pisaigne ti piejeme
dometscheck pot strani
fchichni ti pchejeme
Petr, Kati a Kiara s Vincentem nakonec přidali ještě šeptané ozvěny. S tímto materiálem si pan Klement krásně vyhrál a vytvořil z něj velkou mezinárodní svitu. Já jsem poskládala sloky, aby to mělo nějakou logiku, dohráli jsme další varianty doprovodů a výsledek vypadá takto:


Překlapení se povedlo dokonale, Petra další vývoj skladby vůbec nečekala a měla z toho další svátek.

JEDEN ZÁŽITEK Z BRNĚNSKÉ MHD NÁM
poslal Ivan Holas:

Po dlouhé době jsem zase utíkal před revizorem. Nejdřív přímo v busu, pak mě ještě chvíli naháněl i s kolegou po venku - až mě nakonec i za asistence hlídky MP chytil. Musím říct, že ho dost naštvalo, že mám platnou jízdenku.

Ale zuřit začal teprve ve chvíli, kdy jsem mu řekl, že se celou dobu pouze snažím udržovat bezpečný dvoumetrový odstup.

ČÁST VČEREJŠÍ KRÁSNÉ NEDĚLE JSME VĚNOVALI
PO DLOUHÉ

době pěšímu výletu na Stránskou skálu. Bylo tam docela hodně lidí a mně se ani nechtělo vytahovat foťák. Ale když jsme sešli dolů a dostali se mezi baráky, Jirka mě upozornil u jedné ze zahrad na pana Kryšpína, co jsme k němu kdysi chodívali pro zeleninu na Táborské, míval krámek vedle Pivoxu. Teď už tam nepracuje, dělá jiné věci a to jsem si ten foťák teda vytáhla!


Na zahradě od léta vyřezává totem, prý pro kamaráda.


Ukázal nám i boční stěny, na jedné straně hlava, bobr a had, na druhé straně pak želva a ještě ještěrka!

To só věci!

Dada a spol.

!!! ČESKÁ TELEVIZE CHCE ZRUŠIT POŘAD FOLKLORIKA !!!
Když se podíváme na program televize, převažují seriály, převzaté pořady, málokdy se dá vybrat.
Pořad Folklorika vymyslel a realizoval Jiří Plocek, člověk, kterého si opravdu vážíme.
Nedávno jsem petici rozesílala našim kamarádům a podělím se o úryvek reakce pana Čalkovského, se kterým jsme teď virtuálně spolupracovali na výrobě klipů k písním Jiřího Bulise:
Ježišmarja, až mi hrkly slzy do očí. Folkloriku vymyslel Rudolf Chudoba s Marií Kučerovou a já byl stájovej střihač.
Petici jsem nečetl, ale je to v ... Pořad byl zrušen direktivně z Prahy a není páky s tím pohnout. ČT nyní totiž razí filosofii, že co lze zrušit, zrušíme. Protože je potřeba šetřit a navíc každá práce přináší problémy. A problémy přece nikdo nechce...
...a tak šířím petici dál. Podepsalo zatím 4640 lidí. Nevím, jestli to s něčím pohne, ale jsem přesvědčená, že by to aspoň ti kazisvěti neměli mít tak jednoduché!
https://www.petice.com/petice
Pan Čalkovský petici podepsal, jeho komentář se mně moc líbí a beze zbytku s ním souhlasím:
Protože jsem se na pořadu podílel mnohokrát jako střihač, každá repríza (a nebylo jich málo) mne okamžitě kopla do oka. Takže rušíte pořad, který jste reprízovali? Protože nebyl úspěšný, ba dokonce nebyl zajímavý? Zlikvidovali jste segment, který těžko nahradíte. Nebo máte náhradu? Nebo jde pouze o likvidaci pořadů kvůli nutným úsporám ČT? Aniž sedlák, můj selský rozum mi říká, že je něco špatně. Hooodně špatně.