Gulash posledních událostí
(tak trochu na přeskáčku)

Před nedávnem jsme byli Jirkovi a Jítě pomoct na domeček, ale moc jsme toho neudělali. Tedy o něco přesněji, udělali jsme úplný hovno. Jojo, to byl ten týden, kterej byl přetrženej uprostřed státním svátkem a dnem volna navíc. Na omluvu té naší brigádnické lenosti snad můžu říct jen to, že tam bylo tak příjemně a vedly se tam fajn řeči a vařil se oběd v nové kuchyni a áchalo se nad novou pracovní deskou na kuchyňské lince, kterou jsme před několika dny vlastnoručně odlívali. A taky přišla návštěva,... a..., a hlavně nový kočičky, který teď s Jíťou a Jirkou bydlí. Původně se k nim nasáčkoval kocourek Mňauk a místo si na pár tejdnů okoupil. Nechal se naočkovat (zodpovědně), nechal si dát reflexní obojek, nechal se i za nemalý prachy vykastrovat. Ale pak se najednou zdekoval a nikde nebyl k vidění. Pomaličku jsme Mňauka začali všichni oplakávat, ale dopadlo to dobře. Kocourek se rozhodl, že bude bydlet jinde. Kočky to tak prostě mají. Ale dlouho Lhotka JaJ bez kočiček nebyla. Teď tu mají dvě koťátka pojmenovaná po houbách. Kačenka a Václavka. A jsou nádherný.

Val a kočičky. Valérie se Šamanem přijeli na kole na oběd, kterej si přinesli v krabičce s sebou. No a samozřejmě koťátka na klíně.

Obě kočičky jsou extrémně mazlivý potvůrky. Bez problému si získaly úplně každýho, kdo se tu objevil.

Po obědě jsme trochu kecali o Mohamedovi, islámu, Mekce a přišla řeč i na další zajímavá témata. JaJ už mají hliněnou podlahu natřenou 6x lněným olejem. Hapticky je podlaha velmi příjemná a barevně ještě víc. Nikdy bych nevěřil, jak šest nátěrů lněným olejem udělá podlahu pevnou a odolnou. Uvidíme časem.

Jirka, Kačenka a ta, co není teď vidět - Václavka.

Světlejší je Václavka, ta tmavší Kačenka.

Kočičkám je dobře na každým klíně. A umí si získat kohokoliv.

Tři kočičky.

Parukářka.

Kočičky mají tvrdej tréning. Mají svůj pelíšek v aťasu (to je ten malinkej původní domeček). Do novýho baráku nesmí. Jirka jim vyřízl do dveří vchod s klapkou. Chvíli trvalo, než je obě naučil chodit nejen dovnitř, ale i ven. Holky jsou učenlivý a dovnitř to uměly skoro hned, asi cejtily automatickej žrádelník, kterej se jim otvírá ve stanovenou dobu a mohly se nažrat. Ven z domečku se to učily podstatně dýl. Ale už jsou obě namachrovaný a umí to skvěle. Helča se pustila do přípravy večeře.

Olina a Jíťa - večerní idylka.

Večer dorazila z Prahy a z nějakýho natáčení i Bibi. Odložili jsme pro ni tři lívance se sejrovou pomatlánkou. A kecali jsme dál. Vypili jsme několik lahví dobrýho vína a prokecali se až do druhé hodiny ranní. Tak jsme šli spát. Udělali jsme ten den hovno.

Ve Lhotce u JaJ je nádherný, až podezřelý ticho. A ten výhled, když vylezete z postele. Nádhera.

Přestože byla ráno docela kosa, Olina musela na dvorek pomazlit se s koťátkama.

Původně jsme byli domluvení, že si dáme v pátek nějakej výlet po okolí, ale dopadlo to jinak. Jíti nebylo do skoku, Jirka jí dojel pro nějaký léky a zůstal s ní a my jsme po snídani vyrazili na výlet po okolní krajině.

Už vím, jak to je s tou drahou elektřinou a kam to všecko míří.

Divočina kolem Svinařského potoka.

Je mlha a perličky rosy zdobí jednořádkové podzimní pavučiny.

Park kolem zámku Svinaře.

Tohle umím dost dobře. Nepodařilo se mi zase zjistit, kdo je autorem těch dřevěných soch.

Nasranej.

Zámecký schodiště.

Barokní zámek Svinaře pochází z poloviny 18 století.

Jan Nepomucký, kterej stojí ve Svinařích u mostu přes Halounský potok, je celosvětově nejznámějším českým světcem. Je patronem mostů, rybářů, mlynářů, plavců a vůbec všech řemesel, která mají co do činění s vodou. Legenda říká, že král Václav IV. ho dal mučit a utopit v řece (1393), když nechtěl prozradit královnino zpovědní tajemství.

Pro obyčejné nesvětce je tu nachystanej zavřenej bufet.

Kapičky rosy provokativně zdobí podzimní větve stromů. Neměl jsem dost času, abych hledal nejlepší záběr. Ale to neberte jako výmluvu. Je to pouhé konstatování a taky příslib, že se mi to třeba někdy podaří.

Slunko se marně dere skrz mlhu, ale nakonec se mu to podaří.

Blbý na našem výletě je jen to, že krátká část je po silnici. Ale v pátek dopoledne kupodivu není žádnej zásadní provoz. Toto jsou mé dámy. Všechny tři si špitají o škole a učení. Není divu, dvě jsou učitelky a jedna bude herečkou.

Chemtrejle, jenž jsi na nebesích...

Silnice končí a my se noříme do zlatýho prosvětlenýho lesa.

Podzim je nádhernej nepřítel černobílejch fotografů.

Stromy tančí ve svítivejch sukýnkách

Přírodní park Hřebeny. Je nádhernej i pro běhání. Doporučuju navštívit.

Pomník připomíná tragickou událost z 1. ledna 1918, kdy se v těchto místech konal novoroční hon. Při něm zahynul obecní hajný Jan Maršálek. Jak je vidět, nic zásadního se za ty roky nezměnilo. Hajní prostě umírají kulkami kolegů. A podzimní a zimní hony jsou skoro dycky spojený s nápoji pro zahřátí.

Kolem kopce a hradiště Pišťák.

Je to kurevsky do kopce a to my dva s Olinou umíme po kovidu skvěle. Zatímco Helča s Bibi si povídají o divadle, Olina stěží popadá dech a je brunátná. Postupně se probojujeme až do Řevnickýho lesa. Jdeme kolem lesního divadla a místa, kde se odehrávají hudební festivaly. Třeba Řev Řevnice. Letošní lesní Slavnosti Divadla byly nejdelší v historii festivalu, trvaly 11 dní a k vidění bylo 10 představení.

V Řevnicích jsem našel schlíplý prapor. Vždyť je přece ten slavnej státní svátek. Ale to není tak důležitý jako to, že máme hlad. Tak jsem si vlezli do hostince u Rysů na náměsti Krále Jiřího z Poděbrad a dali pořádnej oběd. Měli tam vynikající nefiltrovanou plzeň.

Byl to hodně veselej oběd,...

..., protože Helča si vrhla mlíko do kafe s takovou razancí, že ho rozstřelila skoro po celé hospodě a pak ho musela srkat jako prase.

Jdeme na vlak.

Řevnické žabky vyráží na výlet.

Bibi má večer divadelní představení a Helča se od ní nechala ostříhat, aby vypadala zajímavě, ale dostříhat to musely na nádraží v Řevnicích. Byly to fakt moc příjemný dva dny.

Před několika týdny jsem byl požádanej, abych si zahrál v novým hudebním klipu skupiny Sto zvířat starýho dědka, kterej si hledá místo na hřbitově. Přijal jsem s nadšením. Tak jestli chcete vidět novej klip a slyšet krásnej hlas zpěvačky Jany Jelínkové, která zpívá píseň Praha (hudba Petr Ostrouchov, slova samozřejmě Tomáš Belko), tak klikněte.