prase18/2022

Leteckej den
(Křižánky)

Rok se s rokem sešel a nás čekalo další hodně tradiční rodinný setkání. Už roky se odehrává tahle akce u Aleny a chalupě. Výhodou místa je, že se tam kupodivu vejdeme všichni. A většinou pro setkání využíváme buď svátek práce nebo Den vítězství. Letos jsme se většina z nás rozhodla pro První máj. Kolik nás asi bude letos?

Na jednom z minulých setkání přišel Boris s myšlenkou, že by byla blbost na setkání furt jen snídat obědvat a večeřet, zkoumat víno a chutnat piva, ale že bysme se měli nějak zručně projevit. Minule bylo téma loď s vlastním pohonem. Při troše dobré vůle byste to někde v archívu dohledali. Modely byly velmi bizarní, ale překvapivě některé i funkční. Jestli si to dobře pamatuju, tak Borisův CocaCola parník, kterej jel na zapálenou svíčku, dokázal hravě přeplout celej rybník a Boris se tak stal absolutním vítězem soutěže. Mohlo to být i cinknutý, protože soutěž vyhlásil jednoznačnej vítěz, ale budiž, byla to prdel. Na letošek vyhlásil ústy své maminky Helči, že pujde o létající stroje a bude se hodnotit estetický vzhled, fuknčnost, dolet jak do výšky tak do dálky a snad i originalita.

Americko-pražská sekce vyráží z Běchovic. Robynne si rovná páteř na nástupišti, aby vydržela 4 hodiny v rychlíku. Do Křižánek to je po silnici 114 km.

Cesta byla předlouhá. Dvakrát vlak a dvakrát autobus. Uvědomil jsem si, že když jsem to kdysi párkrát jel na kole, byl jsem v Křižánkách vždycky o dvě hodiny dřív. Našli jsme si ve Svratce cukrárnu hned u autobusovýho nádraží. Místní cukrárna zažila patrně poprvé, že si v ní někdo - sundal boty. Dopadlo to příjemně. Měli tu totiž několik druhů piv v petce.

Robynne si ve vedlejší drogérii koupila podivnej lak na nehty

Celá americko-pražská sekce si jím ty nehty namalovala.

V Křižánkách už byla sekce z Krpole a Alena. Tanya s Tiborem hráli fotbal dle vlastních pravidel.

Stihli jsme do sebe hodit výbornou Aleninu polívku z kuřete. Vegetariáni měli smůlu. Dokonce nám vyšel čas i na malej výlet.

V popředí Tanya s mámou a v pozadí tři sudičky s Tiborem.

To, co většinou doma fotím z balkónu, je to taková nekonečná série "balkonovek", jsem si tady na Vysočině fotil z louky.

Na chalupě z Honzy vylezlo, že se naučil v akroyoze (asi se to jmenuje jinak, nejsem v tom kovanej) masírovat. Zkusil to i na mně a musím potvrdit, že jo, že se to fakt naučil. A nebo pro to má vlohy. Namasíroval mi šlapky, což je místo, na který mi nikdo nesmí ani šáhnout, jinak hrozí, že mu vykopnu z huby zuby. Jsem děsně lechtivej, ale Honzova masáž mě překvapivě nelechtala.

Večer dorazila sekce Lhotka-Kladno.

I oni dostali polívku.

Roušovna s Robynne v družným hovoru.

Poslední v pátek dorazila partička Suchánků.

Malá instruktáž okolo pivní pěny.

Děti dávají velkej pozor. Co se v mládí...

Líbí se mi, jak je ta naše společnost tekutá. Zcela nenápadně a plynule se utváří diskutující dvojice, trojice i vícice. Témata různá a většinou hodně zajímavá.

Sekce Otakar, Bobík, dědek.

Sekce Evička Nina.

Těžké dilema, do které sekce se zapojit. Dumá Honza od Bibi.

Skupina Linda Robynne. Typická ukázka malosti světa. Když spolu Honza a Robynne začali chodit, netušili, že už dávno před tím se Robynne zná s Lindou a jejím Honzou. Já vím, je v tom bordel. PřeHonzováno.

Debatní kroužek Jirka-Olina-Evička.

Kuba.

Kubova Bára.

Bibin Honza kontroluje, jestli Bobík správně balí cígo.

Naše tři kuřátka opět pohromadě.

Bráchové Oťas a Teo.

V sobotu dopoledne se Robynne s Honzou pustili do složitého zařízení. Potřebovali vyrobit takovej malej Bajkonur. Místo vysoce hořlavýho paliva pro rakety bude jejich stroj poháněný vodou a vzduchem. Dohlíží Tibor.

Když jsme šli na druhou malou procházku, objevili jsme, že čeští kutilové už učí venku na cvičišti kamna na dřevo. Petry jsou na uhlí, ale na dřevo si prý zvyknou. Krize nekrize, svetr ze skříně nevyndají.

Největší rybník v Křižánkách. Tady se v minulost odehrávala velká soutěž v lodích.

Něco jako balkónovka.

Olinu brutálně napadl motýl. Babočka síťkovaná.

Babočka osiková - loňskej model.

Babky Olina a Alena u rybníčku

Tanya s mamkou Lindou.

Na lavičce zleva Linda, Tanya, Olina, Alena, Dana, Tibor. Úplně vlevo hrobečky dvou cizích pejsků.

Společné foto je nejsložitější taktickou operací celého setkání. Každej rok se objeví nějakej vidlař, kterej do společnýho cvaku háže vidle. Před několika lety to byl Bobík. Vždycky, když už jsme byli pohromadě, Bobík někam zmizel a schoval se. Ani jedna skupinová fotka nebyla jednoduchá. Myslím, že je záhodno tu zopakovat, že rodinná setkání v Křižánkách vymyslela mama a vždycky si přála dvě společný fotky. Jednu všech a pak jednu jen se svejma kuřátkama, Alenou, Danou a Dušanem. Určitě bych jich v archivu pár našel. A zatímco mama odešla věčně lovit, my jsme se docela rozrostli. Čím je nás víc, tím složitější je fotka. Ani letos to nebyla žádná prochajda růžovým sadem. Na sehnání oveček byla vyčleněna pastevkyně Dana. Docela rychle se jí podařilo sehnat skoro všechny. Na fotce chybí: Evička, která spí na půdě a je nemocná, její Martin, kterej si ji přišel zkontrolovat a usnul u toho. A pak chybí ještě Tanya, která spí v kočárku a všichni se bojí, že by se mohla probudit a ječet.

Kde se vzaly, tu se vzaly dvě kytary a harmonika, tak si Honzové trochu zabluesovali. Olina plete a Jirka odpočívá po společným focení pod dekou.

Již několik let se v Křižánkách pořádá bazárek. Kupodivu je docela funkční. Každej přiveze to, co už nenosí. Je při tom bordel jako ve světě arabským.

Tibor umí dělat myslitele i mezi hadrama.

Sekce boxerek.

Nejvíc si patrně bazárek užívá Boris. Rád se oblíká do čehokoliv. A má to odmalička. Pamatuju si jeho model, kterej si v Austrálii udělal z průhlednejch igelitovejch pytlíků. A nebo jak vyžebral na Bibi její šatečky a šel s Helčou na úřad, když Heleně slavnostně předávali australský občanství. Úřednice Helči pochválila její "dcery". V pozadí Boris v sukni.

Boris umí i kožený kabáty.

Bára zkouší šatečky Gerty Schnirch.

Výbornou dvojkou na bazárkové přehlídce jsou dlouhobě Linda s Borisem.

Linda.

Boris.

Sekce punčocháče.

Boris a slušnej oblek s bílou košilí.

Žlutá Ester.

I Robynne zkoumá, jestli tu není něco, co by ji oslovilo.

Jak se posléze ukázalo, velkým soupeřem Borise v oboru dámské oděvy se stal Honza. Ani jsme netušili, že je v tom tak dobrej.

Dobrej a těhotnej. Dana je z něho na palicu.

Na fotce to sice není, ale Olina si ukořistila šusťákovou tašku přes rameno a už ji až do konce setkání nesundala. A pak taky dva svetry, který chce rozpárat a uplést z toho fusakle.

Tomáš si čte, což je jeho vlastnost. Na tomhle křesle si většinou čte jeho tata Milan, ale ten tentokrát chybí, hraje někde kulečník.

Dvě slackline pro sportovní exhibicionisty.

Jirka dostal od Niny strašidelnej křišťálovej popelník.

Další společný výlet. Fakt nás je hodně. Letos 25.

Na lavičce u rybníka Řásník.

Někteří právě řeší, jestli by neměli jít do vody.

Šli.

Vodoměrka. Zjistil jsem, že vodoměrky neumí plavat a proto se naučily po vodě chodit.

Olina mi opět prozradila, že buk má nejdelší pupeny v Česku i na Slovensku. A možná i jinde.

Vysočina.

Kvetou modříny.

Večer bude táborák. Tanya už je připravená.

Vegetariáni mají opět smůlu.

Klaka Nina-Bobík-Ester.

I am the walrus, myslí si Robynne:
I am the egg man
They are the egg men
I am the walrus
Goo goo g'joob, goo goo goo g'joob
Goo goo g'joob, goo goo goo g'joob, goo
Joob, joob, jooba
Jooba, jooba, jooba
Joob, jooba
Joob, jooba

Babička čte Tanyi speciální pohádku.

Tanya chce ven.

Poslední snídaně.

Oťas a přebalená Tanya.

- Tibore, pojď si dojíst tu snídaňu!
-Nemůžu, řeším problém.

V chalupě je rušno a provozno, tak jsme se rozhodli s Olinou, že uvolníme před leteckou soutěží prostor a šli jsme si na výlet.

Rybník Kyšperáček.

Čáp.

Dášeňka a její život.

Slepice a její život.

Vypadá to jako ve válečné zóně, ale je tu klid.

Nad hlavou nám prolítlo pár malejch letadel. Asi mají taky leteckej den.

Jsme rodina, která hodně čte a v dětech to rozvíjíme. Někdy trochu drasticky a rafinovaně, aby je to bavilo.

Za chvilku začíná letecká soutěž. První odtajněné modely.

Alena ušila výbornej model, ale ten prej lítat nebude, ten má sbírat body za estetiku.

Jako první se do soutěže odvážně vrhli Robynne s Honzou. Vyrobili velmi komplikovanou raketu. Soustavy trubek, ventilku, terorpásek a pumpy na kolo jednoznačně tento model odsoudily k prvnímu místu co do složitosti.

Kromě složitosti však raketa doletěla nejvýš a trajektorie vypadala nadějně.

První místo za vejšku.

O hodně výš se nám vysmíval nějakej pilot v malým letadle. Kdyby to Honza víc napumpoval, mohli jsme ho sestřelit.

Helča měla model, kterýmu se nechtělo lítat, ale snažili se.

Pak velmi překvapila Olina, která původně měla vypustit do prostoru polštář, protože prej všecko lítá, co peří má, pak jsem jí nabídl svůj tajnej model - velejemný peříčko z mláděte nějakýho ptáčka, který jsem našel při běhání v lese. Ale opovrhla jím. Stala se sama letounem. Obletěla houpačku a bezpečně přistála. Jen tak na okraj, to peříčko jsme nakonec taky vypustili a pomocí foukání jsme ho ve vzduchu udrželi nejdýl ze všech modelů.

Kuba měl třírozměrný prstence na špeji. Ani tomuto modelu se moc lítat nechtělo.

Malí konstruktéři pustili do světa originální papírový modely.

Jeden model měl i vrtuli na gumičku. Nadějnej start brzo skončil. Oceněno za dobrej zvuk motoru.

Bibi s Honzou vyrobili papírovou vlaštovku na gumičku, ale taky moc nelítala.

Model pilotovala houba.

Když jsem vymejšlel model pro soutěž, chtěl jsem být samozřejmě originální úplně nejvíc, ale nic mě nenapadalo, tak jsem to chtěl zachránit nějakou normální nejblbější vlaštovkou. Jenže! Všechny modely vlaštovek podle youtube mi po vypuštění skočily okamžitě na koberec a hryzaly do něho. Ani jedna vlaštovka nebyla schopná letu. Když jsem jeden model zkusil vyhodit z balkonu, okamžitě zamířil dolů a schoval se na balkoně u sousedů pod námi. Závěr? Všechny návody na výrobu vlaštovky na youtube jsou fejky a hoaxy.

Moji teorii o hoaxech potvrdila i Ester se svou vlaštovkou. Ihned po vypuštění se zaryla do hlíny a odmítala letět dál.

Jirkův model patří jednoznačně do sekce UFO. Neidentifikovaný objekt. A tak to i zůstane. UFO (z anglického Unidentified Flying Object = neidentifikovaný létající předmět). Španělsky se to řekne OVNI.

Tenhle model se nepočítá, ten vyráběli odborníci v OBI.

Neúspěch s vlaštovkama jsem nakonec maskoval střelou ruka vzduch. Když jsem ji doma zkusil, zabodla se do klavíru. Proto jsem ji do výšky pouštěl opatrně, ale na druhej pokus jsem ji poslal až daleko do prostoru sousedovic pozemku. Jestli tam číhal, možná je po něm. Můj model zvítězil v kategorii doletu. Nikdo ho už nenašel.

Borisův model byl z březové kůry. Kluzák s drátěným pilotem. Kokpit z ořechu. Ušlechtilý letoun, ale dolet hodně podobný Esterčiné vlaštovce.

Danu leteckej den vyloženě vyčerpal.

Přinesl jsem i model z mikrotenovýho pytlíku, kterej taky lítat neuměl, ale tady, jako na potvoru, tady chvilku letěl. Možná to bylo tím, že se mu zlomila křídlová špejle.