Honza se vrací
(zpátky do Ameriky)

Já vím, ale nebojte, já už dám brzo pokoj s rodinnými fejetony. Nutně je totiž potřebuju zaznamenat, aby časem mohly archívy vyprávět. Druhej a neméně zásadní důvod je, že kdybych neinformoval hodně rozvětvenou rodinku, dostal bych nejspíš kapky a všichni by po mně chtěli nějaký fotky, protože Honza od té doby, co žije v cizině, se stal vzácnou komoditou. Toto poslední rodinné vydání bude, si myslím, rychlé a možná í odflinknuté.

Skoro každý ráno jsem běžel pro něco, co naši Američani už sežrali. Tu pro vajíčka, tu pro chleba nebo mlíko.

Během běhu pro potraviny jsem zažíval různý drobný příhody a objevoval malá tajemství. Přistihl jsem i tichou domácnost. Pakliže to nebyla novinářská kachna. Okurková sezóna se blíží.

To jsem prosím já, jak běžím pro velký plato vajec. Půl kopy.

Trasa pro mlíko do Lidla je moje oblíbená.

Olině pro špendlíky.

Od chvíle co tu je na pár tejdnů náš americkej Honzik, nacházím v jídle dva druhy vlasů. Velejemné blonďaté od Roušovny a normální hnědé od Honzy. Prý je rozmanitá strava zdravá.

Jednou jsem běžel s vejci podél trati a vzpomněl jsem si při pohledu na vlčí máky na svou kámošku z FB Janu K. Budu jí tu fotku muset poslat.

Už zase odkvétají pampelišky. Brzo bude léto.

Jednou z posledních misí během Honzovýho pobytu, byla návštěva babičky ve Vraným. Bylo krásně, tak jsme se vyfotili foťákem dálkově ovládaným mobilem.

Helča s Honzou.

Když už jsme byli u babičky, tak jsem jí spravil sekačku, aby mohla Helča síct. Vyměnili jsme nabroušenou kudlu a posekali trávu. Pak jsem zjistil, že babiččin počítač je krutě napadenej a bezpečnost spíš než nulová byla mínusová. Museli jsme ho s Honzou sebrat a odvézt domů a celej předělat a vyléčit (hlavně Honza). Tyhle práce mě extrémně nebaví. Dokonce ani na mých počítačích mě údržba netěší.

Mise splněna, jedem zase domů. Toto je malej barokní kostelík svatýho Jiří ve Vraným. První zmínka o něm pochází z roku 1352. Samozřejmě, že tenkrát nebyl barokní, ale románskej.

Květinářství nás upozorňuje, že dneska má svátek Ctibor nad Marií, kdoví, kdo bude ve třetí vrstvě.

Těšíme se domů.

Máme chuť na pivo, ale jako na potvoru je zrovna dneska a jen dneska hostinec u nádraží zavřenej. Que sorpesa desagradable.

Ve vlaku domů nás pro příbuzné vyfotil hodnej pan průvodčí. Dokonce počkal, až vlak zastaví, protože prej aby to nebylo rozmazaný. No, nevím.

Vlak nás dovezl jen do Vršovic, musíme přesedat těsně před cílem. Konečně jsme doma.

Helča si chce ještě svýho brášky užít do poslední chvilky, tak vymyslela, že bysme se mohli v neděli potkat v naší oblíbené galerii Leica, prohlídnout si Pulicarovy černobílý fotky.

Jirka byl v galerii první, tak si dal kafe a trpělivě čekal.

Poslední dorazila Helča. Vychlastali jsme kafe a šli se kouknout na parádní fotky.

Helča měla hlad.

Dali jsme si výborný červený víno, jehož značku jsem okamžitě zapomněl. Kluci debatovali o velkých věcech.

Honza zítra odjíždí přes Zurich do Ameriky zpátky za Robynne.

Spěcháme na vlak do Počernic a Helča do Kladna. Nás kluky totiž čeká ještě jedna společná akce.

Zavolali jsme Olině z vlaku, že se sejdeme v místním skvělým počernickým pivovaru. Olinu totiž docela bolela záda, tak s náma na výstavu nejela.

Samozřejmě, že moudrý debaty mezi Honzou a Jirkou pokračovaly i v pivovaru.

Hned vedle hospody máme kostel. Kdyby nás přepadla lítost z toho, že máme rádi pivo, stačí jen přeskočit plot.

Večírek v pivovárku byl taky báječnej.

Začíná být trochu chladno.

Z hospody jdeme všichni pěšky. Jirka se rozhodl, že u nás přespí a ráno pojede zároveň s Honzou, ale ne do Zurichu. Jen Zadní Třebaně.

Místní, a kupodivu i největší pražskej rybník sympaticky voní, což nebejvá vždycky.

Ano, ano, tam do Ameriky se vrací náš Honza. Kdoví, kdy se nám zase poštěstí takhle pořádně si se vzájemně užít. Ráno Honza s Jirkou sežrali poslední vajíčka a zmizeli na vlak. Musel jsem použít ten nejsilnější vysavač, co doma máme, a pokoj celej nějak zresuscitovat. Během hloubkové deratizace jsem objevil nějaké zapomenuté předměty. Honza dycky něco zapomene. Tentokrát to bylo několik jednorázovejch ještě zabalebnejch čoček do očí, ochrannej sprej Nivea s faktorem 50+ (zabaven), krásnou krabičku na brejle (zabavená), příjemnou čelenku po Robynne (prozatím zabaveno), elektronickej klíč k noťasu (ten tu zapomíná vždycky), litrovou flašku značky Nalgene z naší oblíbené americké sportovní prodejny REI (dočasně a nebo navždy zabaveno), několik propisovaček, pár USB kablíků a jednu chytrou zelenou ponožku. Za postelí velkou flašku arašídovýho másla od španělské firmy Conservas Benimar, S.L., sídlící ve Valnecii. Za úklid jsem si vydělal 5 švýcarskejch franků, českou inflační desetikorunu a asi 4 eura v drobnejch rozesetejch úplně všude po koberci. Zbytek skončil ve vysavači.

No a abych vás třeba trochu navnadil, nabízí se mi možnost, probrodit se archívem a oprášit nějakou historku z cest. Třeba něco z Austrálie? Tady je pár příslibových vzorečků. Jen upozorňuju na citát v hlavičce WWWiditelnýho prasete, že tento web je vysoce neseriozní a všecko může být jinak.

Čárlí Soukup bydlel dlouhý roky v buši, kterej mu pronajala na dobu neurčitou britská královna. Kdykoliv jsme se objevili v Austrálii, našli jsme si chvilku, abychom ho navštívili. Ne vždy se to podařilo. Tato fotka je z akce, kdy Čárlí potřeboval nutně zakopat hluboko do jílu sošku Buddhy. Byla to tak trochu ofiko akce. Vím přesně, kde spočívá soška, ale neprozradím.

Čárlí na slavnost Buddhy pozval i pár přátel. Jen pro zajímavost, součástí té kulturní akce bylo i slavnostní rozbalení pingpongovýho stolu pro lidi, kteří by se tu náhodou objevili a Čárlího "doma" nezastihli. Aby si mohli hodit pár setů a přijet někdy jindy.

Za Čárlím se z Evans Head muselo přes slavnej a profláklej Nimbin. Malý městečko, který celý a furt voní trávou.

Věhlasnou figurkou Nimbinu byl (je?) veselej chlapík z Indonésie, kterej se nám představil jako JohnyGanja.

podpis


Rozkaz zněl jasně: OJET

Zleva: Boris, Maya, Bibi a v popředí Bobík v buši u Čárlího

Boris a špekáček.

Ten, jenž bude možná prezidentem: „Já bych chtěl vyhrát ty volby. My bysme byli vyhráli bez problémů, kdyby nepřijel kovid. Ten covid nám srazil preference, protože my děláme pro lidi skvělé věci. A oni to vidí.“ Toho nám budou určitě všichni závidět.

LUCIE OSLAVILA NAROZENINY DŮSTOJNĚ V KRUHU
rodinném!
Vláďa přivedl Zuzanku, která se hlásí, že si s námi nejspíš na vánoce v Račicích zazpívá!

Přijeli i Jara s Jarkou z Račic a přivezli babičku.
Jenže než jsme se my dva doškobrtali dolů, babička už zalehla, bylo to na ni ten den všechno asi hodně náročný.


Děti úspěšně pokoušely Jarku a závodily, kdo bude mít na fotce rohy.


Tonda se rozhodl, že dědu zastíní a vběhl před objektiv opravdu přesně na čas.

Lenka má asi sem tam těžkó hlavu, taky občas přemýšlím, jak jsme kdysi ty tři děcka zvládali.

Lukášova exhibice...

Zátiší s květinovými dary.

Zuzu předváděla šklebáky, ale mně se podařilo chytit i pozitivnější výraz!
Bobeš se nechal od Lukáše chytit a tak máme konečně skoro portrétní foto.

V NEDĚLI SE NÁM PODAŘILO ZAJÍT DO KABARETU DES PECHES NA KONCERT
Cotatcha Orchestra. Pánové nezklamali a předvedli to, nač jsme se těšili už asi měsíc -
skladby v aranžích Gila Evanse.


Známe je dobře z nahrávek, se kterými nás asi tak před padesáti lety seznámil Honza Beránek.
Tenkrát to pro mě bylo zjevení, harmonie neobvyklé, nástroje v big bandu nečekané...
No a Kotača a jeho kolegové se rozhodli, že to na počest Gila Evanse k jeho 110 výročí narození zahrají, zakoupili noty a rozšířili kapelu o 3 horny, tubu, klarinety včetně basklarinetu a basovou flétnu!


Přemluvili jsme k návštěvě koncertu i Dalibora a ten si to pochvaloval!
Byla to síla a radost převeliká!

Těší mě, že ty aranže znějí pořád úžasně a hlavně nadčasově, to se neomrzí!
Není to vůbec lehký hraní!
A když to ještě ke všemu hrají mlaďoši, tak to má náladu k nezaplacení,
užili jsme si to my a zjevně i oni!

TUTO SOBOTU SE OPĚT KONÁ MUZEJNÍ NOC!!!
Je to krásná akce a my jsme celí nadšení, že si zase zahrajeme a zazpíváme v Knihovně Jiřího Mahena!
Zpívat budou prvňáci a třeťáci, kdo je chce vidět a slyšet, přijďte 21. 5. v 18:45, zpíváme na balkóně.

Dada a spol.