Hurá na kozy
(týden v buši)

Minule jsme naše vyprávění ukončili v Lightning Ridge, kde se shromažďují různé podivné bytosti hrabalovsky pábitelské a snílci o bohatství. Ne, že by se mezi nimi nenašel sem tam nějaký bohatý, jenž ke štěstí v úzké díře přišel, ale spíš jsou to takové o přežití bojující figurky.


Rozbili jsme si auto, tak jdem pěšky. Jsem poprvé v doopravdickém australském buši.

Buš je velmi nepřehlednej, i když zdánlivě srozumitelnej prostor, zabloudit se tu dá jedna báseň.


Zvláště, když sledujete balet stromů a nesoustředíte se na cestu.


Čeká nás asi 5 kilometrů. Jestli nezabloudíme.

Karel je vášnivý lovec. Je lovcem až do posledního kousku těla. Ani kapry nechytá na udici a na háček, ale rovnou je střílí na komoru. A aby nemusel pro ně daleko do vody, přiláká si je na chleba a pak prásk. Naposledy si jich prý před Vánoci, čili v parném létě, zastřelil 4-5 kousků, a kdyby si k tomu mohl zastřelit ještě pořádnej kopec bramborovýho salátu, štědrovečerní večeře by byla na světě. Prý to byli pěkní mackové. Problém se zastřeleným kaprem je, že kromě kůstek musíte ještě dávat bacha i na kulku v rybím těle. Karel každé tři měsíce jede ze své chaloupky na týden do buše, kde bydlí ve stanu a střílí a zpracovává kozy a prasata a sem tam trefí i nějakýho pštrosa. Zná se totiž s majitelem toho pozemku a on Karlovi a jeho přátelům tam dovolí týden pobýt. Dokonce i pár koz odstřelit. Kozy jsou dnes dobrej artikl, většina farmářů je ráda pěstuje, protože se o ně nemusí vůbec starat. Pozemek je celkem pečlivě oplocený, a protože v Austrálii je všecko nějak zásadně jinak, i velikost jednotlivých pozemků je obdivuhodná. Prý ten "náš" oplocený kousek buše má přes 3000 akrů (1 akr = 4 046,873 m², což odpovídá obsahu čtverce o straně přibližně 63,6m) . Vezmete pár koz a strčíte je do buše za plot. Kozy se rozprchnou po svobodě. Začnou se množit a stádečko úspěšně narůstá. Až farmář usoudí, že to stojí za to, přijde k takové důmyslné konstrukci, nasype na zem pochoutku v podobě zrní, je to vždycky poblíž nějaké díry, kam se stahuje dešťová voda. Kozy jsou naučené, že je to jediná hospoda široko daleko. Napijou se a když uvidí na zemi zrní, jakoby zblbnou a skoro se postaví do fronty. Farmář je nažene do náklaďáku a naživo je prodá na tržišti a nebo za lepší peníze prodá firmě, která kozy vozí do Malajsie, Indonésie a arabských zemí. Kromě koz je prý všude i hodně divokých prasat a pštrosů. No a tak si Karel jednou za čas užívá života v buši. A protože být v buši může být hodně náročné, raději pozve své dva nejlepší kamarády a tráví tam čas spolu okolo ohně a kuchtí. Měli jsme štěstí, že pozval Karel i nás a tak jsme poznali i Ivana a Pala. Ivan je původem z Karlových Varů a Palo z Bratislavy. Palo je v Austrálii od roku 1968, Ivan přijel později. Všichni teď bydlí v Sydney.


Wotrhola s vodou pro zvířátka. Dá se v ní i koupat.


Ale letos ne, protože do ní někdo hodil mrtvou kozu a celá vodní díra hnusně smrdí.
Prý to dělají lovci proto, aby na ten smrad a dobrotu přilákali divoká prasata, a ty pak picnou do krku.


Bobíka nafouklá koza fascinuje, nešel ani odehnat. Kdyby vypadal víc jako prase
(a to není u něho problém -viz předposlední foto fejetonu), mohli by ho lovci pomýleně trefit.


Hlava zastřelené kozy.

Z Karlovýho domečku je to do buše na tábořiště asi 60 kilometrů. Jedeme plně naloženým autem a je nás víc než sedadel. Dokud jedeme po silnici, ještě je to fajn, ale pak musíme takovou polňačkou. Protože máme těch věcí hodně a místo je od silnice asi 7 kilometrů, snažíme se tam dojet, ale to se nám vymstí. Urveme výfuk o pařez. Dál jet nemůžem. A to, jak se nakonec ukázalo, byl ten nejjednodušší úsek. Dál se to zhoršilo natolik, že kdybychom výfuk neurvali, rozmlátíme asi to auto celé. A na dvou místech je nám jasné, že bychom to nikdy neprojeli. Eštěže jsme si urvali jen výfuk a hned na začátku. Je pravda, že kdybychom nepokoušeli osud a nechali auto hned na začátku u plotu a dál to došli pěšky, nic by se s ním nestalo. Musíme pěšky. Poprvé v životě se osobně seznamuji s bindies. To jsou takové pichlavé kuličky, klidně se vám dostanou i do boty a musíte je vyndat, jít se s tím nedá. I po odstranění vám sice pod kůží nějakej kousínek ostnu zůstane, ale dá se to vydržet. Boris rád chodí bosky, ale bindies jsou neúprosnej ksindl, musí v sandálkách. Nejlepší boty do buše jsou ozácký bušmenky. Je to typická australská bota, nosí je tu všichni, kluci i holky, velcí i malí. Jsou z kůže a nemají tkaničky. Jsem jako Boris a celý pobyt v Austrálii odchodím v sandálkách. Naštěstí je zima, tak mi jedovatí hadi příliš nehrozí. Jsou zalezlí.


Olina si do buše vzala pletení. To je prý pro přežití nejdůležitější.


Jdeme až do tábora pěšky. Jen tak nalehko, vše ostatní necháváme v pošramoceným autě. Všichni už jsou na místě. Ivan veme svoje trošičku terénnější auto s náhonem na všecky čtyři tlustější kola a věci z auta nám přiveze. Postavíme stany, seznámíme se se všemi a posedáváme kolem ohně. Karel střelí první kozu, vyvrhne ji a k večeři si pochutnáme na mladým voňavým masíčku. A jatýrka na slanině.


Některé pěšinky najednou zmizí a už se neobjeví.

Pobyt v buši je příjemnej, všecko tu zvláštně voní, oheň hoří ve dne v noci, Ivan, Palo i Karel si přivezli spousty českýho piva, protože české pivo se v Sydney normálně prodává. O pár týdnů později v Brisbane jsme v jednom pivním baru zjistili, že se v Austrálii prodává snad nejvíc značek piva na světě. Pípy jsou dlouhé a trubky obalené jinovatkou. Těch piv! Ale o Brisbane až jindy.


Boris se v buši cítí nejlíp. Asi je původní převlečenej obyvatel Austrálie.


Zahradníkem a Archimédem.


Mravenčí Olympiáda.


Tyhle kaktusí píchláky jsou velmi zákeřné. Každej ten bodec má na sobě ještě takovou šprcku.
Pod ní už je nachystanej pevnej ostrej trn se zpětným háčkem. Jednou jsem si to píchl do prstu a docela to i bolelo.

Oslavíme v buši Olininy narozeniny, vypijeme portské. Chodíme na procházky buší. Je to velmi zajímavá krajina. Brzy si zvykáme i na bindies. Patří to ke koloritu v buši, každou chvíli prostě musíme sundat botu a vyndat ty blbé píchláky. Poblíž našeho tábořiště je asi 40 metrů vysoká hora. Říká se jí Brook Hill. Z vrcholku té hory je vidět až za horizont. Všude buš.


Opuštěná pštrosí vajca.


Bobík chrání vejce vlastním tělem, ale je už pozdě.


Na 40 metrů vysoké hoře Brook Hill čekáme na každodenní západ slunka.


Až k horizontu se táhne buš.


Pozůstatky loňského lovu.

Ivan chce pár kilo zhubnout, a proto chodí na pravidelné svižné procházky a cvičí. Večer vždycky vyjde na kopec a počká na západ slunka a pak jde zpátky k ohni, kde si udělá 6 párečků koupených v „Organic food“, jsou tedy zdravé, i když zčernalé od ohně. Ivan je kamarád s dětma a několikrát za den je postaví do řady a obdaruje dobrůtkama. Čeští a slovenští Australané používají velmi zajímavý jazyk. Mluví spolu jazykem rodným, ale prošpikujou ho anglickým výrazivem. Například: „Šiel som po ridžu až k wotrhole pozdĺž fenca a tam som viděl tie svině divoké, ale gan som nepoužil, boli sou fár.“


Bobíkovi se v buši líbí taky, ale raději jen na pěšinkách.


Kam teď?


Volavka u druhé water hole

Čili k vodní nádrži po hřebeni podél plotu. Divokou svini jsme nestřelili ani jednu, jsou chytré a lidem se vyhýbají. Na jedné procházce s Ivanem jsem viděl celou prasečí rodinku, ale ani jeden z nás nestřílí, takže nic a svině, jakoby to poznaly, ani nepropadaly panice a vesele si cupitaly lesíkem. Kozy byly tenhle rok nějaké chytré, a tak se nám jich nepodařilo zastřelit tolik, abychom si mohli vzít nějaké maso i domů. Palo z toho má absťák, tak si k večeři střelí aspoň holuba. Dá nám ochutnat, ale je to tuhé maso.


Tuhej tuhej holub. Do krku střelenej. Klobouk dolů před Palovou muškou,
ale nejlepší na pochoutce byl ten obyčejnej špek.


Idylka u ohně.


Bobík u ohně večer vždycky krásně vytuhnul. Stačilo ho jen přehodit do stanu jako pytel.


Ivan je labužník.


Rozdávání sladkostí byl každodenní Ivanův rituálek.
Bez ohledu na módní zdravou stravu převládly různé pamlsky z čokolády a želátka a zmrzlinka a tak.

Zato jsme našli hnízdo pštrosa emu s hromadou modrých velkých vajec. Vypadalo opuštěně, dětem se vajíčka moc líbila, ale podařilo se nám je přemluvit, že z toho uděláme tajemství a nikomu o nich neřekneme, znáte lovce, sežerou všecko, co jim přijde pod ruku. Přestože děti tajemství neprozradily, nakonec bylo hnízdo objeveno a někdo rozhodl, že už je dlouho opuštěné a že vajíčka jsou nejspíš planá. U emuáků sedává na vejcích táta. Ale jednoduché to nemají, ohrožují je lišky i lidé a lovečtí psi. V Austrálii je zvykem na lov jezdit autem s náhonem na všechna 4 kola s vyhledávacím reflektorem a se smečkou velikejch, speciálně pro lov vycvičenejch psů. Moc šancí zvířátka pak nemají. Prý je ale emu velmi statečný a dovede svý vejce i mláďata bohatýrsky bránit. Palo říkal, že proti němu jednou jeden takový emu vystartoval a Palo se musel schovat skoro potupně do auta. Tohle hnízdo bylo opuštěné několik dní. Jedno vajíčko, které cvičně lovci rozebrali, v sobě skrývalo už malýho pštrosa.


Hodina kozí anatomie.

Možná by se i vylíhl. Ale jestli tatu emuáka někdo ulovil, stejně by malej pštros neměl šanci. Vzpomněl jsem si na své pobyty v Jemenu a na to, jak se tam chovali místní k želvám. A to bez ohledu na to, že jsou po celém světě tyhle velké želvy přísně chráněné. Musím se přiznat, že mi toho ještě nevyklubanýho pštrosíka bylo srdcem líto, ale rozum hlásil, že je stejně ztracený. No a tak jsme pštrosí vejce neochutnali. A klokaní maso taky ne. Ani kančí, jen ty kozy.


Za zády nám sem tajně přihopsali tři klokani - napít se.
Nemuseli se bát. Ani Ivan ani já nemáme pušky a nestřílíme.

Po několika dnech se prudce rozpršelo. Celou noc jsme leželi ve stanu a dělali si srandu z toho, jak nám teče do spacáků, a ne do bot. Nemělo cenu nic řešit. Jen jsme skrčili nohy a dumali, jak daleko se ve spacáku dá doplavat. Do rána se vypršelo a pak už bylo hezky.


Nevyklubanej pštros.


Bobík zkoumá brouky.


V tomto okamžiku se zrodila dlouhatánská, téměř nekonečná pohádka "O Babl Bibl Bablovi".


Anatomický popis potvůrky.


Od zrodu BBB jsem měl všechny děti blízko sebe, aby jim neuniklo ani jedno slovo,
a každej den se odehrál jeden příběh.

Před odjezdem do Austrálie jsem koupil chytrou samonafukovací karimatku, ale nefunguje, jak má. Nafoukne se málo a ještě kolem špuntu uniká. Několikrát za noc jsem si musel to svoje lože dofukovat hubou. Nevadilo mi to, jsem povahou tak trošku směrem k Tao, takže mi takové věci nevadí.


Pohádka vydržela až do našeho odjezdu do Prahy.


Asi tak 38 dílů to bylo.


Roušovna si užila svých modelových tepláčků i čelenky. Někdy bylo po ránu dost zima.
Ale není se co divit, vždyť je zrovna "tuhá" australská zima.


Kozí gulášek je jamí (yamee - jak tu dobrůtkám v Austrálii říkají děti).

Pomaličku končily školní zimní prázdniny, auto se Milanovi podařilo nechat spravit, a tak jsme se z buše zase rozprchli do všech stran. Karel se svejma synama, Palo a Ivan do Sydney a nás sedm do Evans Head. V pondělí začíná Borisovi a Beji škola. O tom, jak byla cesta domů z buše napínavá, se dozvíte v nějakém příštím povídání.


Bea je šikovnější než koala.


Ivan si tu někde loni zapomněl nůž při kuchání kozy a Helča mu ho letos našla.


Trošku prej hnusnej brouk. Palo by ho i zastřelil, kdyby byl k jídlu.


Po týdnu v buši.

Nevím, jestli je buš rodu ženskýho nebo mužskýho. Ta buš? Ten buš? Já říkám ten, možná se mýlím, ale to mi neva.

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k posrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého štěpána, které mi poslali již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Dr a Hell - Austrálie-Tramtárie: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský:(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17)
jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty: (1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


Pohodlné křeslo na píchání.

  • Kdy přestali být dávní lidé sběrači ořechů a kořínků a přešli k systematickému lovení zvěře? Nedávné nálezy z Etiopie přinutily vědce posunout tuto hranici o celý milion let do minulosti. Kamenné nástroje k lovu užívali již příslušníci druhu Australopithecus afarensis, tedy i slavná Lucy.

  • Tento týden se na Krétě konal soud se sedmnácti Brity, kteří se převlékli do šatů jeptišek a pak ve značně podnapilém stavu vyrazili na pláž v oblasti Malia. Pod šaty jiné oblečení neměli a turistům sprostě nadávali, případně jim ukazovali, co vlastně mají pod šaty. Všichni byli obvinění z narušování veřejného pořádku a hanobení náboženských symbolů. Nakonec je soud musel propustit na svobodu bez trestu, protože se nenašel nikdo, kdo by proti nim svědčil u soudu.

  • Starosta Jaime Negot z ekvádorského města Guaynaquil našel řešení, jak se vyhnout dotěrným a podle něj také hloupým otázkám novinářů. Starosta byl v tisku dlouhodobě kritizován za svůj přístup k novinářům. Na poslední tiskové konferenci však představil jako nového tiskového mluvčího svého papouška. Podle starosty se novináři ptají na hlouposti a zdržují ho od práce. Papoušek bude novinářům k dispozici po celou běžnou pracovní dobu.

  • Konečně jsme po dvou měsících dorazili domů. Vňoučátka jsou bezva, ale doma je doma.
  • Olina cestu přežila celkem statečně, přestože se lítání bojí jako čert kříže. Akorát, když se nebeská dálnice stala boulovatou a děravou, měla z toho chudera dycky mokré ruce.
  • Jsem zvědavý, jak pocítím ten desetihodinový rozdíl v čase.
  • Prostě to, co nám cesta do Austrálie ukradla nám zas vrátila, takže zpáteční let ze Soulu do Prahy trval podle hodinek vlastně jen asi hodinku a něco. Skoro 9 tisíc kilometrůna jeden zátah.

 

australia
Dočasně pronajato Zrzkovi

Prásknu vám pár údajů

 

 

Surreálný inspektor Zrzek

V Austrálii se docela daří konspiračním teoriím. Je to asi proto, že tu je docela cítit to, jak je to od zbytku světa daleko. Rádi si o tom povídají a barvitě se straší, co všechno a jak půjde do kopru a jak bude vypadat ten konec světa a hlavně, kdy se to přihodí. Jeden z posledních oblíbených termínků (když ty předchozí se dosud nenaplnily) je rok 2012. Je to prý proto, že jednak v tom roce končí mayskej kalendář (což je celkem jedno, protože Mayové si ho vzhledem ke svému osudu napočítali zbytečně moc dopředu), a taky to předpověděl slavnej Nostradamos a taky prej bude v jedný lajně naše odepsaná Země, Slunce a jakási nová planeta X, kam se pár těch, co přežijí konec světa, odbelhá a založí nové lidstvo na nové planetě.
Ivan sní o nové Toyotě 4x4 a chce si ji za dva roky koupit, ale zároveň si je skoro jistý, že bude konec světa, tak jsem se ho ptal, proč si chce kupovat auto, když bude ten konec světa, a on mi na to odpověděl:
"No, když bude ten konec světa, tak se na to vyseru a nekoupím si ho, ale kdyby to zase nevyšlo, tak si tu Toyotu koupím."


BaselitzAteliér Josefa Sudka
Jaromír Funke - abstraktní kompozice (1927 - 1929) (do 29. 8. 2010)
BaselitzGalerie fotografie Louvre
Josef Sudek (do 5. 9. 2010)
Dvanáctá výstava fotografií z cyklu výstav prezentující sbírku fotografií PPF.

Baselitz Chodovská tvrz
VÁCLAV MACH-KOLÁČNÝ - Jablko pro Evu (do 5. 9. 2010)
V. Mach-Koláčný se prezentuje v oblasti malby, kresby, kombinované techniky, počítačové grafiky a částečně fotografie a fotografiky. V jeho obrazech se zřetelně snoubí jeho „moravská duše“ s „moravským koloritem“. Osobitým stylem ztvárňuje svět pocitů, iluzorních invencí a barevných fantazií, zvláště v oblasti figurální tvorby, ale i krajiny.
BaselitzGalerie Nostress
Joseph Morris - Foreign Lands (do 30. 8. 2010)
FLUX je soubor černobílých fotografií amerického umělce Josepha Morrise dokumentují pomíjivou povahu vnímání a evokují otázku, zda jsou zachycením reálného místa nebo ztvárněním snů.
BaselitzLanghans galerie Praha
EGO / portrét x fotografie (do 29. 8. 2010)
Michal Adamovský, Jan Bigas + Štěpán Pech, Patrik Borecký, Vladimír Boudník, Radeq Brousil, Adam Holý, Václav Jirásek, Šymon Kliman, Richard Loskot + Karel Prát, Český člověk (Ivan Lutterer + Jan Malý + Jiří Poláček), Willi Najvar + Zbyněk Baladrán, Jano Pavlík, Michal Pěchouček, Ivan Pinkava, Robert Portel, Johana Pošová, Rudo Prekop, Lukáš Prokůpek, Petra Steinerová, Václav Stratil, Adéla Svobodová, Jiří Thýn, Dušan Tománek, Aleksandra Vajd + Hynek Alt, Zein, Václav Zykmund
BaselitzVERNON PROJEKT
Patricie Talacko + Alexandr Puškin ALTER EGO (do 27. 8. 2010)
Lze snad říci: Jste bytost, jste člověk, ale nejste umělecké dílo.
Umělecké duo Puškin/Talacko Vám nabízí Alter Ego. Přiřazujeme Vám předmět, Vaše Alter Ego. Jak vnímáte vlastní Ego, Vaší existenci a podobu, kterou se prezentujete? Co si myslíte, že jste?
Baselitz

Dagmar Šimková: Byly jsme tam taky
Více než dvě desetiletí po sametové revoluci, která svrhla komunistickou diktaturu, mají komunisté v naší zemi stále podporu asi pětiny obyvatel. Jako by nikdy neexistovalo čtyřicet let nesvobody, jako by nikdy neexistovaly pracovní tábory, kde byly vězněni, týrání a vražděni političtí vězňové, jako by neexistovaly popravy zcela nevinných lidí. Autorce knihy bylo v roce jejího zatčení (1952) tolik, jako dnešním mladým lidem. Přestože se ničeho nedopustila, byla odsouzena za protistátní činnost na 15 let. Kniha je výpovědí o tom, co se odehrávalo za fasádou šťastného a radostného budování socialismu, tam, kde byli všemocnou Stranou odklizeni takzvaní reakcionáři, zrádci a nepřátelé velké marxisticko-leninské myšlenky.


Baselitz

Na tomto novém CD nazvaném Delikatesy uslyší posluchači dosud digitálně nevydané skutečné lahůdky z úvah Jana Wericha (O srandě, O židli, O štice, chycené na pstruha, O psu Thordovi), ale také opravdové legrace, jako je přednes básně F. L. Čelakovského Blázni byli, kordy měli. Výběr zakončí zcela neznámý unikát z konce 50. let Moje žena Penelope z reklamního filmu a četba z knihy Roarka Bradforda Černošský Pán Bůh a páni izraelité. Záznamy pocházejí z archivu Ondřeje Suchého, některé z nich tvořil Jan Werich pro Suchého rozhlasový pořad Gramotingltangl. Obdivovatelé Jana Wericha si tentokrát skutečně "pochutnají".

  • „Nezačal jsem běhat ulicemi a cestami proto, že by mne snad někdo přemlouval: ‚Poslyšte, nechcete se stát běžcem?‛ Zrovna tak, jako jsem nezačal psát knihy proto, že by mi někdo řekl: ‚Poslyšte, vy byste se měl stát spisovatelem.‛ Začal jsem je psát zničehonic jednoho dne, protože se mi do toho chtělo. A jednoho dne jsem i zničehonic vyrazil do ulic, protože jsem do toho měl chuť. Po celý život jsem se nenechával ničím ovlivnit a dělal to, co se mi líbilo, i když mě za to kritizovali, já své způsoby neměnil. Co kdo může ještě po takovém člověku chtít?“ (Haruki Murakami: O čem mluvím, když mluvím o běhání)

  • Kina:
    23.8. – Aero – Filmový klub –     Pan Nikdo (režie: Jaco van Dormael, Kan./Bel./Fr./Něm., 2009, 133 min. Pohádka) (Ve filmu je vysvětlen tzv. Motýlí efekt – který říká, že mávnutí motýlích křídel může na druhé straně zeměkoule vyvolat uragán. Nemo se po letech setkává s Annou a je to šťastné setkání. Ona si však potřebuje vzít nějaký čas na rozmyšlenou a dává Nemovi své telefonní číslo. Na lístek však vzápětí padá z nebe kapka a číslo se rozmočí. Dva měsíce předtím si totiž vařil jistý Brazilec vajíčko a pára, která při vaření zkondenzovala, utvořila právě tu kapku. Nemo si tuto nešťastnou „náhodu“ zavinil sám, protože si o šest měsíců dříve koupil levnější džíny....) (20:30)
    23.-25.8. – Evald –     Seriózní muž (režie: Joel a Ethan Coenovi, USA, 2009, 105 min. Komedie) (Příběh ztracených existencí v komedii oscarových bratrů Coenů.) (19:00, 21:00)
    26.-29.8. – Evald –     Největší z Čechů (režie: Robert Sedláček, ČR, 2010, 96 min. Komedie) (O tom, jak je možné natočit zcela jiný film než původně chcete...) (17:00, 19:00)
    26.-29.8. – Evald –     Bunny a býk (režie: Paul King, VB, 2009, 95 min. Komedie) (Surreálně-bizardní cesta celou Evropou z industriálního Polska, přes Švýcarsko až do prosluněné Andalusie, kde se skrývá osudový býk.) (21:00)
    26.8. – Oko –     Single man (režie: Tom Ford, USA, 2009, 101 min. Drama) (Vysokoškolský učitel George právě ztratí svého partnera a smrt je ještě příliš blízko na to, aby se s ní dokázal vyrovnat. V průběhu dne se setkává se svou nejlepší kamarádkou Charley, zatímco ho pronásleduje jeho student, který o něj má nesporný zájem, a to nejen studijní. George prochází dnem, na jehož jedné straně je trpká příchuť hlavně revolveru a na druhé krok ke zbytku jeho života...) (20:30)
    23.10. – Světozor –     Pustelnikové v horách (režie: Mirek Dembinski, Pol., 2008, 59 min. Dokument) (Cílem filmu je vést k hlubšímu zamyšlení nad univerzálním problémem „konfliktem generací“. Hlavními hrdiny jsou alpinista Piotr Pustelnik a jeho synové, horolezci Adam a Pawel Pustelnikové.) (20:30)
  • Filmové festivaly:
    25.-29.8. – Fresh Film Fest 2010, Praha (info:     http://www.freshfilmfest.net/)
    do 31.8. – Žižkovské filmové léto, Praha, Aero (info:     http://www.kinoaero.cz/cz/cykly-festivaly/129/Zizkovske-filmove-leto/187/2010/)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    23.8. –     Agharta – Emil Viklický Trio (21:00)
    24.8. – Agharta     – Vibe Fantasy (21:00)
    25.8. – Agharta – Vít Švec Trio (21:00)
    26.-27.8. – Limited Edition (21:00)
    24.8. –     Balbínova poetická hospůdka – Tři Dny Na Břiše (20:00)
    25.8. – Balbínova poetická hospůdka – Jan Spálený & A.S.P.M. (20:00)
    23.8. –     Blues sklep – Urban Quartet (21:00)
    24.8. – Blues sklep – Jazz Rabble – 2/3 Vánoce, host: Jitka Heřmánková (21:00)
    25.8. – Blues sklep – Conor Buckley (21:00)
    27.8. – Blues sklep – Blue Brothers (21:00)
    23.8. –     Jazz club U staré paní – Jan Spálený & A.S.P.M. (20:30)
    24.8. – Jazz club U staré paní – Michal Gera Band (20:30)
    25.8. – Jazz club U staré paní – Adam Tvrdý trio (20:30)
    24.8. –     Jazz Dock – Balzar Robert Trio (22:00)
    25.8. – Jazz Dock – Roman Pokorný Fusion Jazz trio (22:00)
    26.8. – Jazz Dock – Jamie Marshall & Dani Robinson (19:00)
    26.-27.8. – Jazz Dock – Libor Šmoldas Quartet (22:00)
    24.8. –     Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    25.8. – Jazzboat – Soft Brazil Band (20:30)
    26.8. – Jazzboat – Matěj Benko Trio (20:30)
    27.8. – Jazzboat – Gumbo a Ondřej Konrád (20:30)
    23.8. –     Reduta – Libor Šmoldas Quartet (21:30)
    24.9. – Reduta – Milan Svoboda Quartet (21:30)
    25.8. – Reduta – Emil Viklický Trio (21:30)
    26.8. – Reduta – Karel Růžička Quartet (21:30)
    27.8. – Reduta – Jazz Fabrik Q (21:30)
    27.8. –     Stará Pekárna, Brno – Backsight (20:00)
    24.8. –     U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    25.8. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
    26.8. – U malého Glena – Balzar Robert Trio (21:30)
    27.8. – U malého Glena – Matěj Benko Trio (21:30)
    24.8. –     Vagon – Visací Zámek (21:00)
    25.8. – Vagon – Psí Vojáci (21:00)
    26.8. – Vagon – Vláďa Mišík + Honza Hrubý (21:00)
  • Kluby - cizina:
    „Každý, kdo rozumí jazzu ví, že mu nelze rozumět. Je to příliš složité. A právě to je na tom tak jednoduché.“ (Yogi Berra)

    29.8. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Makoto Ozone presents Newtide Jazz Orchestra (16:00, 19:00)
    24.-29.8. – Blue Note New York, USA – James Moody Quartet with special guest Nnenna Freelon (20:00, 22:30)
    27.8. – Twins Jazz, Washington, USA – Bruce Swaim Quartet (21:00, 23:00)
    27.8. – Lacco Ameno, Ischia, Itálie – Chick Corea & Stefano Bollani (21:30)
    27.-29.8. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Airto Moreira & Flora Purim (20:00)

  • Hudební festivaly:
    28.8. – Rockování 2010, Mnichovice u Prahy (info:     http://www.rockovani.cz/)
    28.8. – Sunsplash Reloaded 2010, Wiesen, Rakousko (info:     http://www.wiesen.at/)
    28.-29.8. – Orange Warsaw Festival 2010, Varšava, Polsko (info:     http://www.orangewarsawfestival.tvn.pl/)
    29.8. – Kalandrafest, Tišnov (info:http://     http://www.mekstisnov.cz/.
    do 21.8. – Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského 2010, Jaroměřice nad Rokytnou, Telč, Dalešice (info: http://www.arskoncert.cz/)
    21.8. – Stará Pekárna Open Air 2010, Brněnská přehrada, Kozí Horka (info: http://www.starapekarna.cz/)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    „Ten, kdo neumí tančit, řekne, že dvorek je kamenitý.“ (africké přísloví)

    27.8. – Divadlo Ponec – Případy doktora Toureta (choreografie a režie: Anna Polívková) (Dokážete předvést, co ve vás je? Uměli jste létat, ale zapomněli jste to? Chcete být svobodní, ale nevíte jak? Rádi byste tančili, ale stydíte se?) (20:00)
    26.-28.8. – Nová scéna –     Kouzelný cirkus (režie: Evald Schorm) (Vstupte do zázračného cirkusu, v němž můžete spolu se dvěma klauny putovat za tajemnou krásou Venuše a prožít přitom spoustu dobrodružství. Představení plné iluzí, které tvoří perfektně sladěné scény tance, pantomimy a černého divadla.) (20:00)

    Taneční a multižánrové festivaly:
    18.-31.8. – Letní Letná, Praha – VII. mezinárodní festival nového cirkusu a divadla (info: http://www.letniletna.cz/)

  • Divadla:
    „Přísahám, že kdybys existovala, rozvedl bych se s tebou.“ (Edward Albee)

    25.8. – Divadlo Bez zábradlí – John Misto: Sonáta pro lžíci (režie: Kateřina Iváková) (Setkání dvou žen po mnoha letech. Jejich konfrontace reprezentují střetnutí dvou epoch – minulé a současné, dvou světů – australského a britského a dvou společenských postojů – zdravého selského rozumu a aristokratické nadřazenosti.) (19:00)
    23.-26.8. – Divadlo V Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Vladislav Vančura: Rozmarné léto (režie: Jakub Špalek) (Lampy, kouzelný klobouk a strmý provaz... Jak je to krásné býti kadeřavým!)     (19:30)

  • Divadelní festivaly:
    do 4.9. – Shakespearovské slavnosti 2010, Praha, Brno, Ostrava, Olšany + Slovensko
    (info:     http://www.shakespeare.cz/cz/o-slavnostech/1/)

Sobotní bouřka v Brně vodou vůbec nešetřila. Přes dokonale osprchovaná okna se fotit moc nedalo a tak jsem musel kvůli tomuto záběru jedno okno otevřít. Ale jen na několik málo vteřin a pak rychle pro hadr ...

obr

MK

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou! Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!


Tour de Zavadil – volný ročník 2010, zpráva CKK Slatina
(1. část)

1. (tentokrát krátká) etapa Vlárský průsmyk, 2. etapa Liptovský Peter a okolí. Vzhledem k velké vzdálenosti jsme byli nuceni použít Neslýchanó výjimku a přesunout se na určená místa pomocí dvou automobilů a teprve pak použít velocipedů či nohou, jinak by TdZ trvala dva týdny a tolik volna jsme dohromady nedali

Ve Svatém Štěpáně zapracoval Uvítací komitét jako vždy velmi spolehlivě. Týlové zabezpečení v podobě uvítací valašské kyselice a dalších tradičních pochutin, ubytování v domě Jarky a Jaryna, přebohatá valašská snídaně – nezbývá, než zapět Ódu na radovanec. Bylo nám tam krásně.

Team velocipední ve složení: Jirka (Udavač poněkud méně důstojného, ale přece jen tempa), Bob Pollak, Jen. Říd. Dada a tetina Beránková (Traťové komisařky – dvě proto, poněvadž óbrovskó silu Doživotního traťového komisaře pro TdZ stréca Mottla nutno rozdělit) absolvoval okružní etapu se zastávkou na pajtě, kde jsme byli přivítáni Jožkou Štěpančíkem alias Pečimutem alias Babulíkem. Stejnou zastávku na kratší, ale pěší trase, absolvovala pěší sekce Hans a Radka.

Byli jsme pohoštěni kávou a vynikajícím sýrcem vlastní výroby Babulíkovy, pohovořili o situaci na pajtě a okolí a hlavně jsme vyslechli autentické zážitky Jožkovy o cestách ze Štěpána z hospody, jak ve sněhu za převeliké tmy namísto domů přišel až ke slovenské hranici, kde provedl záhrab a jako správný Valach přežil a vrátil se domů ráno živé a téměř zdravé. Pane Hrabale, to by byl materiál pro Vás...

Cesta z pajty po hřebenu a obdivování vůkolů (termín tetiny Beránkové) nebralo konce, protože to byla krása převeliká.

Sjezd do Štítné nad Vláří s osvěžením v hostinci a pak už zakončení etapy ve Svatém Štěpáně u ohně, o který se opět postaral Valašské uvítací komitét Jarka+Jarek, připravili dostatek dřeva včetně opékacích prutů. K tomu klobásky i vegetariánská specialita pro říditelku (tu ochutnávali i ostatní pojízdní pocestní a hodnotili velmi kladně).

Po valašské snídaní provedeno tradiční hromadné foto samospouští, loučení a pak přesun až na Liptov.

V Liptovském Petru nás očekával další letošní Uvítací komitét, tentokrát pro zemi Liptovskou – Ejka a Števo Jányovi v jejich krásném starém domě, který postavil dědeček (zedník, prý patřil ke slavné generaci slovenských murárov, o kterých mimo jiné pojednával film Tisícročná včela).

Právě dokončovali bryndzové halušky, vařené klasickou metodou – seškrábováním těsta z prkýnka přímo do vařící vody. Výsledek byl neobyčejně lahodný a nezbyl ani jeden halušek (nebo haluška?)

Ještě téhož dne jsme podnikli samostatnou etapu (Ejka se Števom měli nějakou neodkladnou záležitost v Dolnom Kubíně) po břehu řeky Belej k jejímu soutoku s Čiernym Váhom a pak dál do Kráľovskej Lehoty, ze které pánové našli docela dobrodružnou zkratku neboli nábližku lesem přes kopec. Po cestě krásné zážitky se stádem krav, zatěžkávací zkouška po hrbatých cestách pro koleno tetiny Beránkové, neopakovatelné pohledy do krajiny. Večer shledání s pěší sekcí, kontrola vařeného a některých vybraných značek vín, dodaných Hansem.
V sobotu si nás vyzvedli Jányovi a tentokrát následovala cyklistická etapa, kterou vedl Udavač důstojného strécovského tempa Števo. Přes Vavrišovo a Pribylinu do Račkovskej doliny, okruh vzhůru dolů ke krásnému sjezdu do Jakubovan, Liptovského Ondreja, kde nás z krásného pozvolného sjezdu místní silničkou vytlačila místní rallye.
Dojeli jsme až do Liptovského Mikuláša, odtud do Závažné Poruby, kde jsem na vlastní oči mohla shlédnout rodný dům Milana Rúfusa. Pak další vzhůru dolů až do Liptovského Jána po cestách lesních až horských, s rigóly vymletými od dešťů, které některé pojízdné pocestné donutily k pádům (Bob a Jana Bé), naštěstí bez následků. V Liptovském Jánu, vesničce věru překrásné, mají sirný pramen, kam si místní chodí čepovat přírodní jemně bublavou vodu Magnesiu. A taky „kaďu“. Nad bublajícím pramenem, z něhož je taky cítit síra, vyzdili káď, do které se vejde nejvíc asi 10 stojících lidí. Voda je až po bradu. Prý stačí 20 min a člověk toho má dost. Vyzkoušeli jsme, je to zajímavý – nejdřív pocit chladu, postupně mravenčení až zahřívání. Má to mít blahodárné účinky na kůži a kdovíco ještě. V každém případě jsme se cítili po osušení příjemně a možná nějaké kdovíco si i vyléčili.

Při večerním návratu jsem zjistila, že mně chybí malý cestovní foťák a tím pádem veškerá reportáž z velocipedů v pátek i v sobotu. Při rekapitulaci jsem zjistila, že mně musel vypadnout už někde ve Vavrišovu, kde Jerka přihušťoval kolo... Škoda foťáku – hned jsme ještě večer jeli zjišťovat, jestli ho náhodou někdo nenašel, ale marně. Takže veškerá „pohybová dokumentace“ z oněch dvou dnů je v čudu, kromě několika málo snímků z Jirkovy ranní soukromé etapy na jednokolce, kdy jsem fotila velkým foťákem.

A ještě Hanse s Radkou, jak mizí na samostatnou pěší tůru...
Na neděli jsme měli veliké plány. Při snídani nastala idylka, Hans chytil zpívací slinu, přivolal si svůj živý zpěvník – Radku, Števo otevřel šampus a tak se odjezd poněkud protahoval.

Posléze se zjistilo, že Jerka zase musí lepit kolo (vypadalo to, že si tuto zábavu nemůže odpustit ani jeden den...) a Ejčino kolo by taky chtělo ještě opravit. Náhle vznikl dojem, že tato etapa bude sedící, ležící a spící.

Vzhledem ke ztraceným fotkám najednou převažují ty neakční, ale co se dá dělat... Po obědě začalo pršet a to tak vydatně, že by nás už na etapu nikdo nevyhnal. Naznali jsme, že i prolenošená neděle má svůj půvab. Zas tak moc prolenošená nebyla, protože Jerka vyřezal ze dřeva skřítka!

V podvečer po dešti jsme vyprovodili Boba a Janu Bé, kteří odjeli za povinnostmi směrem k domovům. Při té příležitosti jsme provedli kontrolu dvou místních hospod, přečkali další liják a vrátili se nabrat óbrovskó silu na další den, kdy bude následovat pěší část TdZ 2010 pod vedením horského vůdce Števa.
Tu horskou etapu si nechám napříště, protože Jirka vláčel foťák v batohu, často ho používal a tak tentokrát máme dokumentaci docela bohatou.

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

Dr+spol. 22. 8. 2010

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš