Cesta z buše
(do města)

Po týdnu v buši se začaly pomalu stírat rozdíly v barvě pleti i vlasového porostu. Všichni jsme byli zastřeni červenavým prachem hlíny a šedým popílkem z ohně. Z Borisových nohou se pomalu stávala kopýtka, tuhá a špinavá, možná, že kdybychom ho okovali, tak by mu i bindies přestaly vadit. Jediné nebezpečí hrozilo, že ho pak Palo zastřelí jako divoké kůzle. Bobík měl kolem pusy šedivé šmouhy z rozpatlaného sople, slin a dobrůtek od Ivana.


Jakooběd u voňavejch hajzlů

Jen Bibi se stále tvářila jako princezna, pouze její gatě ji nearistokraticky zrazovaly. Měla je děravé zepředu i zezadu a rukávy na tričku byly tak ztuhlé špínou, že by se daly použít jako paličky na bubnování, a kdyby si tričko svlíkla, mohly ho holky použít jako prkýnko na krájení cibule. Všichni jsme byli celí prouzení kouřem z ohně, který nikdy nevyhasl ani v noci. Je to tak, náš pobyt na místě planety pro nás tak neobvyklém končil. Jedem z buše domů. Milanovi se během týdne podařilo nechat v blízkém městečku opravit výfuk.


Dal jsem si v noci i kapucku.


Sandály i stan zmrzlé na kost.


Helča jde zmrazit poscanou plínku


Bobík má holínky od jinovatky a zmrzlou nudli u nosa.

Je to teď nejveselejší a nejlesklejší a nejnovější část toho týraného auta. Vzhledem k tomu, že auto je asi 6 kiláčků od tábora, musíme přemluvit hodného Ivana, narveme mu jeho trochu terénní Toyotu báglama a navrch přidáme Milana s Bobíkem. Loučíme se se všemi a odcházíme pěšky na kraj buše. Ještě si naposledy užíváme bodláčí, kaktusů v botách, věhlasných bindies, ke kterým jsme tak pevně a neradi přilnuli. Poslední kozí mečení, velcí mravenci a červená hlína. Eroticky suché kmeny. Když dojdeme k autu, Milan už má nabaleno, jen se nasoukáme do pojízdnýho auta a jedem domů. Čeká nás 800 kilometrů. Víme, že najednou to neujedeme. Je už skoro 11 a chceme se ještě zastavit v tom hodném městečku, kde Milanovi hodný dědula opravil pošramocené auto. V tom městečku je další kulatá díra s teplou, tedy spíš horkou vodou. Po týdnu v buši to může být příjemné a pro bazén fatální. Slunko přívětivě svítí. Bazén je jako obvykle krásně čistý, beton zametený, tráva skoro učesaná. Voda trošku smrdí po síře, je docela možné, že je to dar z pekel. Nemůžeme se té blahodárné vody nabažit. Ale nedá se nic dělat, musíme jet dál.


Zmrzlý strom touží po slunci.


Je fakt kosa.

Čeká nás pěknej balík kiláků. Je naprosto fascinující, jak je tu všecko čisté a úhledně útulné. Před několika minutami přijelo auto s uniformovanými uklízeči. Vysypali všecky odpadkáče, vysbírají z trávníků papírky a šlupky od banánů, odemknou hajzlík, prohlídnou, jestli není poscanej a posranej a jestli teče voda a fungujou kohoutky. Hezky se na to kouká. Je mi líto, že u nás, přestože je naše země mnohonásobně menší a je nás tu víc na kilometr čtverečný, nedokážeme udržet pořádek. V Česku je bordel nepřehlédnutelný. A hajzly? To je kapitola sama o sobě. Například na Florenci na autobusovém nádraží je veřejnej hazlík se vstupným 10 Kč na osobu a na dveřích jsou informace i v jazyce světovém. 10 Kč včetně DPH, ale smrad z hajzlu dráždí nosy až po nástupiště č. 26. Na hlavním nádraží se vyčůráte nebo vykadíte za 5 korun, ale musíte dýchat hubou, protože smrad je mohutnej. A v té Austrálii ne, ani ten nejopuštěnější hajzl tu není hnusnej. A jsou všecky zadarmo.


Podivná hora neŘíp.


Foťáky zamlžené mrazem.


Princezna v čepici a mlžném oparu.

Na trávníku poblíž nesmradlavýho hajzlíku si dáváme svačinku, která je vlastně takovým spíš obědem. Nalodit a vyrazit. Těla máme čistá, ale oblečení smrdí. Jedem a jedem a jedem. Stovky kilometrů. Až do tmy. Chceme najít to stejné místo jako při cestě do buše. Je to takové sympatické parkoviště, daly by se tam postavit oba stany a přespat. Nejsme si jistí, jestli to najdeme, a pro jistotu se poohlížíme i po jiné alternativě. Ale Milan už ví a za chvilku jsme na tom našem parkovišťátku. Potmě, protože jsou tu děsně krátký dny, je přece zima, stavíme stany. Rozmařile si svítíme svítilnou napájenou autobaterkou. Je překvapivá kosa. Nasbíráme větvičky z celého parkoviště a uděláme malej ohýnek. Takovej ohýnek o něco větší, než je konec z cigarety. Nejvíc klacíků umí najít kozlík Boris. Je totiž opravdovým bušmanem a v buši se cítí líp než třeba ve škole. Uklohníme jídlo, uvaříme čaj a jdeme spát. Co taky jinýho. V noci se jednou probudím, mám pocit, že mě studí nos. No jo, vypadá to, že je docela kosa. Když už jsem vzhůru, tak si dofouknu karimatku a strčím si hlavu do svýho skvělýho spacáčku. Na patě má cedulku, že extrémně se v něm dá přežít -8 °C, čili přepočteno roušovským koeficientem to může být až -15°C. Jsme přece v Austrálii a zima je tu vlídná. Přece není pod nulou, ale pro jistotu dopnu zip o pár centimetrů výš. Olina usne až k ránu, záhy se ale probudí a je jí příšerná kosa. Co se proboha děje? Dyť má spácák zn. Reinhold Messner, kterej by měl být do velkýho mínusu. Kápne mi na čelo ze stropu. Co to má znamenat? Copak zas prší? A usnu. Olina vleze do stanu a říká, že máme stan úplně zmrzlej a vevnitř ledovej krápník.


Sbalit a jedem, ještě nás čeká dobrodrůžo.


Eukalyptovej háj, někde tu jsou určitě ukrytí i koalové, ale dovedou se maskovat a jsou tak zfetovaní, že je ani neslyšíte.


Snídaně na pařezu.


Něco jako šípky.


Děti na cestách.


A Olina zase plete fusky. Je jí zima na nohy, tak proč by nepletla.


Slunko nakonec zase zvítězí.

Celou noc jsem měl sandálky venku. Staly se z nich dvě prkýnka, a kdyby bylo nasněženo, mohl bych hnedka lyžovat. Situace je “vážná”. Chodím sice chvíli po parkovišti frajersky jen tak v těch ztvrdlejch sandálkách, ale protože mě nemá kdo obdivovat, vemu si na nohy staré ponožky. Poprvé v Austrálii si natahuju fusky. Dětěm rozdáme čepice a rukavice. Boris neváhá a rozdmýchá ohýnek, u kterého se pokoušíme rozmrazit si ruce. Při balení tvrdejch stanů jsme o ně málem přišli. Ani snídat se nám nechce. Taková zima by opravdickýho Australana porazila. Zbytek včerejšího čaje v hrnku přes noc zmrzl a na něm se jako na malém kluzišťátku bezmocně snažil bruslit velký bušní mravenec. Olině zmrzly krom prstů na rukách i celé nohy tak, že jí prý rozmrzly až druhý den odpoledne v horkém písku na pláži. Tipujeme, že v noci mohlo být tak -5 stupňů. Asi nějakej dlouhodobej rekord pro tuto oblast. Ale protože každej normální Australan v tu dobu funěl doma do peřin a nikam se nehrnul, nebude to v ročenkách ani v bulváru. Vyrážime hladově na cestu. Asi po hodince jízdy zastavíme na cestičce v eukalyptovém háji na čaj a na vločky s mlíkem, ale zima je pořád. Sviňská. Dokonce i páníček, kterej si ráno zbaběle při balení stanu dal na nohy staré fusakle, prý aby ho nezábly ruce, si je ani při snídani nesundal. To už je asi parádní kosa. Sbalit, vtěsnat se do auta a jedem dál. Ještě dost kiláků máme před sebou. Jedem do Evans Head. Vše vypadá hladce. Podezřele hladce.

Lantána, tady to člověk pěstuje s vypětím všech sil a v Austrálii je to největší plevel. Zavlečenej.


Voňavý deštný prales vůkol a dlouhé výhledy.

Boris zkoumá popelnice. Tam je užitečných předmětů.

Slunko rozhání zbytky ranní kosy a mrazné mlhy, i objektivy se odmlží. Dokonce i kontrolka dobíjení se radostně rozsvítí. Jedem dál, ale po cestě dumáme, co všecko by to mohlo způsobit a kolik se dá na jednu baterku ujet kilometrů. Vychází mi, že od 10 (protože máme před sebou jízdu z kopce) do 400 km. Což by mohlo být dobré, to by bylo totiž skoro až domů, jenže odhad je mizerný, protože nevíme v jakém stavu je baterka, kolik potřebuje to auto energie a a a..... neznámých je na jednu rovnici až moc. Přestože by bylo lepší jet stále dál a dál, abychom dojeli co nejdál, vracíme se k jedné odbočce a jedem jinudy. Cesta je překrásná. Jedeme deštným pralesem, všude hulákají ptáci a bručí všelijací pralesní tvorové. Jeden ptáček se jmenuje “Whip bird” a dělá děsně legrační zvuk. Nejprve tak trochu zatrylkuje a potom se ozve zvuk, jako když někdo natáhne strunu a potom ji pustí a nakonec ještě takový maličkatý dohvizd. Je to hodně gamesovskej počítačovej MIDI zvuk. Všechno urputně voní. Vlhkost vysoká. Zastavujeme na vyhlídce a já se nemůžu nabažit výhledů i vůně pralesa a řevu ptáků. Je to paráda. Boris vybíhá z auta a kontroluje popelnice. Hledá užitečné předměty. Našel si takhle i koloběžku. Co kdyby našel v popelnici třeba novej alternátor? Jedem dál. Cesta se kroutila pořád z kopce a spodkem údolí jsme dojeli až do Graftonu a pak nahoru směrem k domovu. Kontrolka od benzínu náhle skočí na nulu. Tak, nemáme elektřinu, nemáme benzín. Ale Helča se projevuje jako chytrá horákyně, co když to neukazuje proto, že už není ani kapka elektřiny v baterce? Samozřejmě, že má pravdu. Stojíme na křižovatce a auto si umanulo, že dál nepojede a nepojede, je narvané až ke stropu, 7 cestujících a domů ještě dost daleko. Vyskočíme a zatlačíme mrtvou káru do odstavnýho pruhu. Mezi haraburdím máme ještě jednu starou a vyšeptalou baterku. Vyměníme ji a auto zase nastartuje. Ukazatel benzínu skotačivě ukáže, že nějakej benzín v nádrži je. Nejedeme však domů, ale do blízkého městečka. Musíme vyřešit tu baterku, na toho náhradního střepa domů asi nedojedem. Ale o tom městečku Yamba a zbytku cesty až příště.


Bea je sice princezna výrazem, ale punčocháčkama nikoliv.

29.8. 2010
Nenápadně jsem změnil vstupní bránu do fotogalerií a přidal jednu australskou výstavku, kam budu pomaličku strkat komentované obrázky, které se mi nebudou hodit pro použití ve fejetonech, ale bylo by mi líto, kdybych vám je nevnucoval. No a také lze vyhledat v archívu všecky předchozí povídánky z Austrálie v sekci "Vyrváno z cestovních deníčků".

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k nasrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého Štěpána, které mi poslala již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.


Na skladě se do dnešního dne válí tyto cestovní deníčky:

Tatrmani Hell&Dr - Austrálie-Tramtárie: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan NZ Kurka - Nový deník Zélandský:
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jan Indinista Rouš - Honzíkova cesta (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) (13) (14) (15) (16) (17) . Jeho cestovní deníček je ZDE.( Ale je to blog bez fotek).
Jan Andinista Kurka - Deník Andinisty:
(1) (2)
Jana Vaňourková Kubánský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
Linda Synaková - Rusko-Elbrus: (1) (2)
Zuzka z New Yorku - Bolívie: (1) (2) (3) (4)
Honza Faltus -Kavkazské Novosti: (1) (2) (3) (4)
Jana Vaňourková - Ománský deníček: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
Jana Vaňourková - O Jižní Africe (I) (II) (III) (IV) (V) (VI) (VII) (VIII) (IX) (X) (XI)


V Austrálii je hodně rozmanitých ptáků a Australané je mají evidentně rádi.

  • Každoroční listopadová migrace krabů nachových na Vánočním ostrově v Indickém oceánu bývá často nazývána jedním ze zázraků přírody. S příchodem monzunů se sejde asi 100 milionů krabů z vysoko položených oblastí tropických pralesů do moře, aby nechali vzniknout nové generaci potomků. Odborníci si dlouho kladli otázku, jak tito pomalu lezoucí živočichové dokáží přepnout na režim obrovského výkonu a vydat se na strastiplnou cestu, která je z hlediska jejich velikosti takřka ekvivalentem cesty člověka kolem zeměkoule. Vědci z Přírodovědecké fakulty univerzity v britském Bristolu ve svém výzkumu přišli na to, že podnět k této změně je hormonálního původu. Složitý cyklus hyperglykemického hormonu korýšů ovlivňuje množství glukózy v krvi, a tedy i „paliva“ pro jejich pohyb.
  • Thorium, prvek pojmenovaný podle hromovládného severského boha Thora, by mohlo do pěti let výrazně zamíchat kartami světové energetiky. K urychlenému nástupu na cestu výroby thoriových reaktorů vyzval nedávno světové politiky nositel Nobelovy ceny za fyziku a bývalý ředitel CERNu Carlo Rubbia.
  • Potápník druhu Thermonectus marmoratus, 1 cm dlouhý brouk, žijící v jižních oblastech Spojených států a na severu Mexika, je nesmiřitelným dravcem. Pro vylepšení loveckých vyhlídek se podle vědců univerzity v Cincinati u jeho larev vyvinulo takové evoluční vylepšení stavby oka, které podle našich současných znalostí nemá obdoby u žádného z žijících organismů. Larvičky vidí své okolí, především larvy komárů, jimiž se živí, prostřednictvím dvanácti drobných oček (omatidií). Přinejmenším u čtyř objevili vědci „dvě oči v jednom“. Čočka oka má, podobně jako bifokální brýle, dvě ohniska, mezi nimiž může přepínat. Dvojí obraz nakonec vzniká díky tomu, že za ní jsou v různých hloubkách uloženy dvě různé sítnice. Objev byl překvapením i pro autorku studie, zatím stále studentku Anette Stowasser.

  • Dana nechce jezdit na jiném než svém kole.
  • Vránovec, kterej bydlí v Evans Head ve stromě naproti Helči se stal agresivní a každé ráno klove Borise s Beou, když jdou ráno do školy. Raději chodí již z bytu v cyklistických helmách, protože má ta mrcha hrozně ostrej zobák. Ale Australané jsou k přírodě shovívalí, tak to nechávají tak, Prý to toho ptáko koncel jara, až vyvede mladé, přestane bavit a začne být zas skoro kamarádský.
  • Helča uvažuje, jeslti nemá dětem pořídit i svářečský štít, aby pták děti neklovl do oka. Nakonec prý pořídí obyčejný deštník, je to levnější a dokonce by ho mohla najít v popelnici, když bude mít štěstí.
  • Neljepší by bylo pověřit tím Boríska. ten umí najít každý užitečný předmět.
  • Olina mi koupila v interšpáru prase jako nástrčku na tužku. Za dvě koruny. A já nemám tužku. Jsem to ale ťulpas.
  • Linda má nové parádní horské kolo a půjčila mi ho. Pěkně jsem se projel. A málem jsem v prudkém lesním stoupání na nejlehčí převod přepadl na záda. Ale jen málem.

 

australia

 

Děti jsou k vidění v hlavním fejetonu!!!

Hell a spol

australia

 

 

Surreálný inspektor Zrzek

Maminka se dívala na večerníčka a pak pronesla:
"Já obdivuju všecky děti, který se dívají na televizi na pohádky a rozumí tomu."


BaselitzGalerie Josefa Adamce
MOJE TAJNÉ MÍSTO aneb KRAJINA A SETKÁNÍ S BOHEM (do 15.9.2010)
Výstava ke Dnům vděčnosti za stvoření. Vystaveny budou vybrané obrázky a fotografie zaslané do soutěže, kterou pořádá Ekologická sekce České křesťanské akademie.

BaselitzGalerie Václava Špály
Jiří Černický: ''Gagarinova věc a věci, kterých mi není líto'' (do 27.9.2010)
Od 10. září bude na Národní třídě v Praze znovuotevřena Galerie Václava Špály. Výstavní síň s výbornou adresou i slavnou minulostí se tak opět vrací k prezentaci toho nejlepšího ze současné výtvarné scény. Novým provozovatelem je společnost PPF Art, která má bohaté a dlouholeté zkušenosti s realizací výstavních programů. Podle kurátora Pavla Lagnera se bude galerie věnovat zejména žijícím českým umělcům patřícím už léta k domácí špičce. Novou éru zahajuje síň výstavou Jiřího Černického "Gagarinova věc a věci, kterých mi není líto", jejímž tématem je tajuplný předmět z modulu sovětského kosmonauta. K vidění budou i Černického pozoruhodná videa, fotografie a nejrůznější předměty, které náhodně oslovení kolemjdoucí autorovi bez lítosti věnovali. Výstava potrvá do 31. října, v listopadu se Galerie Václava Špály otevře dílu Jiřího Skály, zatím posledního držitele Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Baselitz Chodovská tvrz
Sdružení pražských malířů a jeho hostů ze Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska (do 3.10.2010)
2. část výstavy, která se koná k 20. výročí založení Sdružení pražských malířů.
Vystavující: Petra Adámková, Lucie Bukovská, Michal Čáda, Jana Herzová, Dana Hlobilová, Jiří Hruška, Zdeněk Chotěnovský, Ludmila Jamníková, Vojtěch Kolařík, Jiří Kryštůfek, Milan Křenek, Karel Peřina, Magdalena Šnajdrová, Milan Vácha, Josef Vajce, Helena Vančurová, Jiří Volf

BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Městská knihovna
ROKY VE DNECH / České umění 1945–1957 (do 19.9.2010)
Mezigenerační konfrontace poukazuje ve třinácti kapitolách, reflektujících výtvarné fenomény, tematické a názorové okruhy, osobnosti a události, na progresivní tvůrčí činy, díky kterým se po válce a v období vrcholné ideologické demagogie udržela kulturní a hodnotová kontinuita českého umění. Tato koncepce reviduje schematické soudy o jednotlivých tvůrcích a vytváří otevřenou příležitost pro kontextuální vnímání jejich tvorby. Závěr výstavy stručně naznačuje okamžik, kdy po první revizi stalinského režimu české umění v roce 1957 nastartovalo dlouhý proces návratu do prostoru evropské kultury.
BaselitzGalerie Hollar
PAVEL SUKDOLÁK - grafika (do 19.9.2010)
BaselitzAteliér Josefa Sudka
Alena Kotzmannová - ''Rybí lidé - Fish People'' (do 24.10.2010)
Výstava fotografií z aktuální tvorby autorky.
BaselitzNová síň
Jaroslav Štědra ''Krajina barvou zbásněná'' (14.9.2010 - 3.10.2010)

Tvorba Jaroslavy Štědry je dokladem, že řemeslně dokonale zvládnutá malba je médiem, které má stále svoji hodnotu a vedle aktuálních uměleckých proudů nikterak nezaniká. Jeho tvůrčí postup je takřka staromistrovský. Olejové lazury na plátno klade v mnoha vrstvách což mu dovoluje plasticky modelovat prostor a především zachytit valéry jeho prosvětlení. Původní inspirací je pro něj reálný prostor, který se většinou ztotožňuje s konkrétní krajinou. Ten se zároveň prolíná s prostorem mentálním, se vzpomínkami, vjemy, vůněmi a chutěmi. Malíř do krajiny vtěluje své pocity a přetváří ji ve vizuální esenci prožitého momentu. Zříká se popisných detailů i vymezení pomocí obrysů. Jen občasné použití křehké linie, která nezapře šímovskou inspiraci, odkazuje k původnímu zakotvení v reálu. Světelná škála na jeho plátnech variuje od něžně mihotavého svítání na vodní hladině přes smířlivé dopolední projasnění olivového háje, ostrou polední záři v široce rozevřené krajině, unavené světlo odpoledního slunce v polích, až po tajemné stmívání za oknem.
BaselitzGalerie U zlatého kohouta
MILAN SOPOUŠEK: "Fragment tajnosti" (15.9.2010 - 14.10.2010)

BaselitzGalerie U zlatého kohouta
DANIELA ŠAFRÁNKOVÁ: "Zuzana v lázni" (15.9.2010 - 14.10.2010
)
BaselitzGalerie u Betlémské kaple
František Skála - Výběr z díla (8.9.2010 - 15.10.2010)
František Skála jr. patří k nejvýraznějším osobnostem na současné výtvarné scéně. Každá jeho výstava udivuje diváky sílou imaginace, směsí humoru a vážnosti, ironie a úcty, monumentality a jemné citlivosti. V svých objektech zpracovává přírodní nalezené prvky do nových souvislostí a podob a přitom vytváří zdání, že se jedná o tvořivost samotné přírody.
Je členem skupiny Tvrdohlaví, od roku 1974 je zakládajícím a skutečným členem tajné skupiny BKS a komturem Řádu Zelené Berušky. Kromě orchestru MTO Universal působí v hudebním tělese Finský barok a ve vokálním triu Tros Sketos.
BaselitzGalerie hlavního města Prahy - Staroměstská radnice
TOMÁŠ CÍSAŘOVSKÝ / Žlutá skvrna Výběr z akvarelů 2000–2010 (15.9.2010 - 21.11.2010)
Tomáš Císařovský patří k výrazným figurálním malířům střední generace, kteří na konci osmdesátých let uvedli na českou scénu postmodernu. Do širšího povědomí kulturní veřejnosti se zapsal svým legendárním „legionářským“ cyklem vztahujícím se k zamlčovaným a dezinterpretovaným částem historie. Od devadesátých let patří k umělcům, jejichž dílo je uznáváno a kurátorsky sledováno.
Pro expozici na Staroměstské radnici autor připravil ojedinělou kolekci akvarelů poskytujících příležitost nahlédnout zblízka do tvůrčích procesů odvíjejících se v jeho tvorbě posledních let. Název jednoho z cyklů Žlutá skvrna (v původním významu označující fyziologický bod v lidském oku, kde je nejostřejší vidění) dal jméno celé výstavě.
Baselitz

Bernard Michel: Praha město evropské avantgardy 1895-1928
Praha v době Franze Kafky
Kniha emeritního profesora na pařížské Université I, kde založil a řídil Ústav studií soudobých dějin střední Evropy, je výsledkem jeho dlouholetého zájmu o českou kulturu v letech 1890 - 1928. Autor píše o Praze jako o jednom z center intelektuálního a uměleckého života Rakousko-Uherska. Připomíná specifickou pražskou atmosféru, v níž se mísí český, německý a židovský živel. Na základě historické analýzy člověka a jeho díla předkládá Bernard Michel také novou interpretaci díla Franze Kafky. Na jeho příkladu stejně jako na příkladu dalších předních tvůrců (R. M. Rilke, M. Brod, G. Meyrink, J. Hašek, K. Čapek, J. Kotěra, F. Bílek, A. Mucha,E. Filla a B. Kubišta) dokládá, že v pražské společnosti byla zastoupena intelektuální elita všech tehdejších evropských uměleckých avantgardních stylů.


Baselitz

Skladatel a saxofonista Gebhard Ullman (žijící napůl v Berlíně a napůl v New Yorku) společně s jazzovým pozounistou Stevem Swellem vydávají album News? No News! Na desce si s nimi zahrají Hilliard Greene (kontrabas) a Barry Altschul (bicí). Posluchači na ní najdou Ullmanovy a Swellovy skladby, stejně jako improvizace se strhující atmosférou. Tato dynamická deska je nabitá energií skvělých a zkušených muzikantů.
Vydalo Jazzwerkstatt Records.

  • Opravdovým zdrojem poznání je omyl.“ (Karel Čapek)

  • Kina:
    10.9. – Aero –
    Jehovova pomsta (režie: Martin Pohl, ČR, 2010, 60 min. Komedie) (Poloamatérský snímek Martina Pohla je sondou do poklidného života mladého jehovisty Robina, kteří dodržuje boží přikázání a snaží se šířit víru i mezi své ateistické spoluobčany. Během jedné takové „obchůzky“ do jeho zaběhlých stereotypů vstoupí otylý homosexuální sadista. Tragikomický příběh odkrývá kontroverzní a politicky nekorektní cestu od náboženské totality až k duševnímu osvobození a absolutní svobodě.) (20:00)
    12.9. – Aero –
    Čtyři lvi (režie: Christopher Morris, VB, 2009, 94 min. Komedie) (Skupina potenciálních – částečně – pákistánských teroristů by strašně ráda někoho vyhodila do povětří... ale koho vlastně? Jejich neschopnost sahá opravdu k nebesům, jinak by je nevyhodili z výcvikového tábora teroristů, kde je zdánlivě místo pro každé tělo opásané výbušninou. Vyjde jim alespoň hromadná sebevražda na londýnském maratonu?) (20:45)
    6.8.9. – Evald -
    Sama v Africe (režie: Claire Denis, Fr., 2009, 109 min. Drama) (Isabelle Huppert, držitelka Křišťálového glóbu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii ze 44. MFF KV, ztvárňuje postavu Marie, jež se snaží udržet při životě kdysi prosperující africkou kávovou plantáž Café Vial. Pro místní se Vialovi stanou „bílým masem“ a lokální rádiová stanice triumfálně hlásí, že dny takových rodin jsou sečteny.) (17:00, 19:00)
    9.-12.9. – Evald –
    Pan Nikdo (režie: Jaco van Dormael, Kan./Bel./Fr./Něm., 2009, 133 min. Pohádka) (Jeden život – tisíce cest.) (20:30)
    10.9. – Oko –
    Největší z Čechů (režie: Robert Sedláček, ČR, 2010, 96 min. Komedie) (O tom, jak je možné natočit zcela jiný film než původně chcete...) (20:30)
    11.9. – Oko –
    BIO / OKO – FAIR (Už jste někdy něco zapomněli v kině? Co se všemi fantastickými kusy oblečení, pro které se jejich původní majitelé nevrátí? I. ročník charitativního blešáku z nevyzvednutých ztrát a nálezů v Biu Oko. Připraven je doprovodný program pro malé i velké.) (17:00)
    8.9. – Ponrepo – cyklus Kritická kinematografie Krzysztofa Kieślowského –
    Dekalog V. – Krátký film o zabíjení (režie: Krzysztof Kieślowski, Pol., 1987, 78 min. Drama) (Jacek se toulá po Varšavě jako popudivý existenciální anděl zkázy. Příběh o mladíkovi, který zavraždí taxikáře a zákon pak zavraždí jeho.) (20:00)
    9.9. – Ponrepo –
    Nebe nad Berlínem (režie: Wim Wenders, SRN/Fr., 1986, 120 min. Drama) („Sama idea filmu si vynucovala černou a bílou, jednak kvůli městu Berlínu, ale též kvůli andělům: nemohli se věcí skutečně dotýkat, neznali fyzický svět, a tedy logicky ani barvy. Černá a bílá je též světem snů. Bylo vzrušující představovat si svět andělů černobíle, přičemž barva by se objevovala v určitých okamžicích filmu.“ Wim Wenders) (20:00)
    6.9. – Světozor – Dokumentární pondělí –
    Breathless, nadvláda okamžiku (ČR/Něm., 2009, 162 min. Dokument) (Na počátku stálo veřejné zadání – Kdybyste před sebou měli jen 30 dnů života... Co by pro vás ještě bylo důležité? Vnímáme ještě proměny času, ve kterém žijeme? Jsme si vědomi té rychlosti?) (18:30)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    8.9. –
    Agharta – Matěj Benko Trio (21:00)
    9.-10.9. – Agharta
    – Yandim Band (21:00)
    11.9. – Agharta – Vít Švec Trio (21:00)
    12.9. – Agharta – Martin Brunner Trio (21:00)
    6-7.9. –
    Balbínova poetická hospůdka – Vladimír Merta (20:00)
    9.9. – Balbínova poetická hospůdka – Poetický salon – Ivan Martin Jirous & zb.benýšek (20:00)
    6.9. –
    Blues sklep – By-pass Jazz Band (21:00)
    10.9. – Blues sklep – Plum Jam (21:00)
    12.9. – Blues sklep – Blues-Doctors (21:00)
    6.8. –
    Jazz club U staré paní – Milan Svoboda Quartet (20:30)
    7.9. – Jazz club U staré paní – Libor Šmoldas Quartet (20:30)
    9.9. – Jazz club U staré paní – Kuba Doležal Quartet (20:30)
    11.9. – Jazz club U staré paní – Rene Trossman Band (20:30)
    6.9. –
    Jazz Dock – Marcel Flemr Band (22:00)
    8.9. – Jazz Dock – Jan Spálený trio (19:00)
    9.9. – Jazz Dock – Soil (22:00)
    10.9. – Jazz Dock – Sato San To (22:00)
    8.9. –
    Jazzboat – Soft Brazil Band (20:30)
    9.9. – Jazzboat – Matěj Benko Trio (20:30)
    10.9. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    11.9. – Jazzboat – Eva Emingerová Quartet (20:30)
    7.9. –
    Reduta – Camilla Brecka (21:30)
    8.9. – Reduta – Bohemia Big Band (21:30)
    10.9. – Reduta – Jazz Farma (21:30)
    8.9. –
    Salmovská literární kavárna – Šansonový recitál – Luděk Kanda (19:30)
    6.9. –
    Stará Pekárna, Brno – Strempek Band (20:00)
    7.9. –
    U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    8.9. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
    9.9. – U malého Glena – Filip Gondolán Band (21:30)
    10.9. – U malého Glena – Ondřej Štveráček Quartet (21:30)
  • Kluby - cizina:
    Jednou z důležitých věcí, které jsem se naučil od Monka, byla jeho naprostá oddanost hudbě. Byla jeho smyslem života. Vlastně na ničem jiném než na hudbě nezáleželo.“ (Sonny Rollins)

    8.9. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Chie Ayado + Junior Mance Trio (19:00, 21:30)
    8.-12.9. – Blue Note New York, USA – Count Basie Orchestra + zvláštní host Ledisi (20:00, 22:30)
    9.9. – Twins Jazz, Washington, USA – Samir Moulay Quintet (20:00, 22:00)
    9.-11.9. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Average White Band (20:00)

  • Hudební festivaly:
    1.-16.9. – Chvalská triáda, Praha-Horní Počernice (info:
    http://www.chvalskyzamek.cz/)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    „Žádný umělec nepředběhne svou dobu. On je tou dobou. To ostatní jsou za dobou. (Martha Graham)

    8. a 10.9. – Divadlo Kolowrat – Camoufl.Age (Nezvyklá taneční, avšak nikoliv baletní kreace by měla občerstvit, bavit i přivést k zamyšlení. Experiment pro šest tanečníků baletu Národního divadla připravil choreograf Jan Kodet spolu s režisérem Jankem Růžičkou.)

  • Taneční a multižánrové festivaly:
    9.-19.9. – Za dveřmi, Praha – festival pouličních divadelních scén a outdoorového divadla (info:
    http://www.zadvermi.cz/)
  • Divadla:
    „Nemáte-li co říci, neříkejte to.“ (Jiří Suchý)

    12.9. – Divadlo Bez zábradlí – John Misto: Sonáta pro lžíci (režie: Kateřina Iváková) (Setkání dvou žen po mnoha letech. Jejich konfrontace reprezentují střetnutí dvou epoch – minulé a současné, dvou světů – australského a britského a dvou společenských postojů – zdravého selského rozumu a aristokratické nadřazenosti.) (19:00)
    8.9. – Divadlo Na prádle –
    Trojkřest nakladatelství Literární salon (Básnické sbírky: Irena Šťastná – Všechny tvoje smrti, Ondřej Zajac – Pojmenovaná, Johana Hořejší – Okraje višní. Hudební doprovod Michal Bystrov a Vojtěch Kouřimský.) (19:30)
    9.9. – Divadlo Šansonu, Brno –
    Jiří Suchý a Semafor IV. (Jiří Suchý & Jitka Molavcová + Dadatrio. 4. díl pořadu o divadle Semafor – tentokrát léta devadesátá) (19:00)

  • Divadelní festivaly:
    do 27.9. – Bezručova Opava (info:
    http://www.opava-city.cz/)

Sobotní bouřka v Brně vodou vůbec nešetřila. Přes dokonale osprchovaná okna se fotit moc nedalo a tak jsem musel kvůli tomuto záběru jedno okno otevřít. Ale jen na několik málo vteřin a pak rychle pro hadr ...

obr

MK

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou! Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!


Luboško Zajačik žije !!!

V pátek, 3 9. se objevil na návštěvě v úřadu CKK. Během pobytu výše zmíněného se probralo mnohé, zejména oné.

Řešila se mezinárodní situace, ale i otázky z jazyka českého a slovenského (mimo jiné: kdo a kdy vlastně vymyslel drevokocúra?), též čepování piva. Právě v tomto bodu se přišlo na to, že Luboško je z nás nejmladší, a tak nám musel i nějaké to pivo natočit.

Došlo i na téma škodlivosti kouření – dle návodu na krabičce jsme došli k závěru, že není specifikováno, komu že kouření vlastně způsobuje vrásky. Na fotografiích pak možno dohledat, že není vyloučeno, že kouření pana Zajačika může způsobit vrásky například panu Klementovi.

Další témata diskuse byla tak závažná, že si je vůbec netroufám rozebírat, poněvadž se (doufám) co nejdříve objeví v originálním zpracování přímo v rubrice „ONÉ“. Těšíme se!

Ve čtvrtek 9. 9. v 19:00 zavítá do Divadla šansonu (Jamborova 65) opět pan Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou. Proberou s obecenstvem semaforská léta devadesátá – tam se toho dělo! Právě na tom pracujeme, mimo jiné zazní dramatická píseň „Pardon, madam“, ze starších „Koupil jsem si knot“ a jiné lahůdky. Jako hosté se objeví naši studenti, teď už čtvrťáci!


Dada a spol. www.quakvarteto.cz

Dr+spol. 5. 9. 2010

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš