[CNW:Counter]

Ve Slaným se furt slaví
(tentokrát Petra)

Já vím, vy jste si mysleli, že se už tenhle tejden kouknem na ten GGB, ale zase to musím odsunout. A to proto, že Petra měla narozky a pozvala nás na posezení na zahradě poblíž bazénu. Rádi jsme přijeli.
Ale ještě před popisem události jedno důležité neseriozní sdělení. Příští prase (tajně vám prozradím, že už to bude ten slibovanej most) se pokusím odeslat z hor pomocí chytrýho telefonu, tedy pokud na to nebudu úplně blbej. Takže prase budu muset seskládat během tří dnů. Odjíždíme totiž na vňoučičé přechod z Orlických hor do hor jesenických. Budeme se chovat jako Vinetů s Olčetrhendem. Sirky, spacáky a ovesný vločky. A žádnej počítač. Čili prase č. 31 bude předpřipravené a oživené mobilem a proto osvobozuju brněnskou i kulturní sekci od příspěvků. Ledaže by se jim chtělo poslat příspěvek do čtvrtka do večera. Žádné později dodané příspěvky nebudu schopen do prasete včelnit.

Ve Slaným máme být ve tři, a protože Slaný je skutečně co by kamenem dohodil, jedeme až po palačinkách, který Olina narychlo ukuchtila,

U Petry se povalují černé dámské botky. Ani nevím, proč tu ta fotka je, ale nechám ji zde.

Přestože to máme nejdál, jse tu první. Ale za chviličku po nás už dorazila celá partička.

Míra byl ostříhanej, takže je momentáolně rocker teoretik, než mu vlasy zase laškovně dorostou. A Stáňa přišla jena na otočku, protože odlétala kamsi na Korfu nebo kam.

Celé odpoleden i po setmění kafráme koniny a vzpomínáme na časy neplšatých hlav. Inu, čas letí. Ale ty příběhy jsou jasnozřivější a přesnější. Kalsický model, kdy si člověk už nepamatuje, co zrovna teď, nebo jméno někoho, ale vzpomínky na mládí a dětství jsou zřetelné.

K pití byla dvancátka Bernard, moc dobrá a taky plzeň. Pivo je dobrý nápoj. A stůl se prohýmal dobrůtkama, pak ještě Petra ogrilovala prasečí maso a kuřecí. A moc dobrou kukuřici.

Honza vzpomíná a Oliona kontroluje, jestli vzpomíná správně.

Nejnedostižnějším vypravěčem příběhů z pravěku je ale Míra.

Dárky k narozkám.

Je krásný vedro.

Ladys nahlas nevzpomíná, ale koriguje historky druhých.

Taky o Hemingwayovi a Remarqueovi jsme si povídali. Já, narozdíl od Ladyse, si obsah přečtených knížek příliš nepamatuju. No a tak si nejsem jistej, jestli spacák z kajčího peří je Hemingway nebo ten druhej. Ale je pravda, že Ladys je Hemingwayovi trochu podobnej, tak se nemůžu divit, že si svoje knížky pamatuje.

Veselá společnost se chystá, že vleze do bazénu.

Ale nejprve se jdou podívat, jestli je to bezpečné.

Psík ale ví, že jo a po skoku do bazénu se z něj stává krysa.

Tak Petro a Frenkie, na vaše zdraví.

Už je noc a tma.

Přespát jdeme za Honzou a Álou. Ráno musíme brzo vstávat.

Ráno vyrážíme na autobus,a ještě než utečeme, vybíhá rozespalý Honza s velkým, anatomickým atlasem, kde je v barvě vyvedenej spodek nohy a vesele nám ukazuje, která šlacha ho bolí při běhání.

Olina jede za mámou do Vranýho a já domů trošku pracovat. Ráno je ve Slaném roztomile. A i docela vedro.

Malebné městečko.

Zavzpomínáme na našeho již roky zesnulého pejska Wendušku.

Tak zas někdy jindy žáby. Teď už jedem do Prahy.

U autobusovýh nádraží na nás vesele mrká mrzácký auto.

V Praze je blaze. Ve Slaným je taky blaze. Mezi kamaády je blaze všude.

V Běchovicích na rozpáleném nástupišti, že mě až pálí bosé nohy, je k dispozici smutný a opuštěný kalíšek s malinama. Už se zase těšíme, na nějakou akci ve Slaném. Petro a Frenkie, díky za krásnej večer. Álo a Honzo, díky za azyl.

 
bazar




  • Tým vědců z Kalifornské univerzity v Riverside přišel na to, jak využít písek při výrobě anod lithiových baterií. Díky oxidu křemičitému, který je hlavní složkou písku, se trojnásobně prodlouží životnost, což ocení zejména výrobci a majitelé elektromobilů. Písek je navíc velmi levný a ekologicky šetrný.
  • Čínští vědci pod vedením Ganga Hana z Po-chajské univerzity popsali nový druh létajícího dinosaura starého asi 125 milionů let, který dostal jméno Changyuraptor yangi. Nalezená fosilie vážila kolem 4,5 kg a měřila 1,5 m, z čehož 30 procent připadá na dlouhá ocasní péra. Dinosaurus měl na zadních nohou dlouhá péra, takže nohy připomínaly druhý pár křídel.

australia

 

australia

 

Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)

Věštkyně Jolanda:
"To je špatnej člověk, takovej tady nemá co dělat, takovej patří na hnůj."

Dům U Kamenného zvonu (do 3.8.2014)
Tim Burton a jeho svět

DOX (do 22. 9. 2014)
Výstava PRVNÍ LINIE připomene 100 let od výročí začátku 1. světové války. V hlavním výstavním prostoru Centra DOX se v monumentální prostorové site-specific instalaci slovenských umělců Bohuše a Moniky Kubinských střetnou dvě bojové linie: zákopový val evokující „verdunský“ obranný systém z první světové války a linie tvořená fragmenty autentických protileteckých bunkrů (tzv. „kugelbunkrů“) z druhé světové války, která byla jejím přímým důsledkem. Pomyslné opuštěné a ztichlé bojiště, v němž se tyto dvě „první linie“ dvou největších válečných konfliktů v dějinách lidstva setkávají, se stává jakýmsi mementem uplynulého století válek a jejich absurdity.

Antonín Benčík, Karel Richter: Vražda jménem republiky
Tragický osud generála Heliodora Píky
Zpřístupnění nejutajovanějších komunistických archivů umožnilo autorům doplnit údaje o pozadí politické vraždy jednoho z nejčestnějších československých vlastenců, vojenských odborníků a diplomatů, osobnosti číslo jedna našeho východního odboje. Hluboký záběr autorů nás formou literatury faktu sugestivně zavádí do zákulisí diplomacie, zpravodajských her i politických intrik.
Ze svědectví L. Řičicové, pracovnice 5. oddělení gen. štábu, o schůzce náčelníka obranného zpravodajství plk. Bedřicha Reicina (agenta NKVD) a prokurátora vyšetřovatele JUDr. Karla Vaše: „Reicin si postěžoval: - Je to špatné, Karle, zatím to nevypadá ani na 15 let.- A dr. Vaš mu bez ostychu nabídl: - Tak mi, Bedřichu, rovnou řekni, kolik pro toho Píku potřebuješ - patnáct let, nebo rovnou provaz? Od toho jsem přece právník, abych udělal paragraf, jaký je potřeba.“
Generál H. Píka v dopisu rodině, v noci z 20. na 21. června 1949 před popravou: „...před strašně a hrůzně tragickými okamžiky stojím klidný, vyrovnán s čistým svědomím...jsem přesvědčen, ze nejde o justiční omyl, vždyť vše je tak průhledné - že jde však o politickou vraždu...“
Rozhovor, který na podzim 2013 vedl s papežem Františkem jeho spolubratr a redaktor známého italského čtrnáctideníku Civilta Cattolica P. Antonio Spadaro SJ. Díky četbě jejich rozhovoru se čtenáři otevře v celé šíři vize papeže Františka o světě, ve kterém žije on i my, a také jeho „obyčejná“ lidská stránka.
  • „Úspěch souvisí s aktivitou. Úspěšní lidé zůstávají v pohybu. Dělají chyby, ale nezastaví se.“ (Condrad Hilton)

  • Divadlo Continuo letos v rámci pravidelného letního projektu otevře divákům své sídlo na Švestkovém dvoře v Malovicích v jižních Čechách. Program plný divadel, koncertů a site specific předtstavení symbolicky zahájí projekt celkové rekonstrukce Švestkového dvora. Festival RE:START Malovice 35 proběhne od 24. do 27. Července. 

Až do 8. prosince potrvá festival České sny – IV. Ročník kulturního projektu věnovaného propagaci české hudby a hudební spolupráci evropských regionů (více informací: http://www.ceskesny.cz)  

Německé trio Organ Explosion, ve složení Hansi Enzensberger (klávesové nástroje), Manfred Mildenberger (bicí nástroje) a Ludwig Klöckner (baskytara) vydává stejnojmennou debutovou desku. „Nástroje si natahali do babiččiny garáže… Hrají melodie pro miliony se silou funku, snových světů jazzu, špinavého blues a s nepředvídatelností punku. Jsou impulsivní, kreativní, syroví!“ – tak je uvádí oficiální text.  




Někdo nám ukradl značku TdZ

Hola do úřadu. Ukradli nám TDZ. Naproti našemu baráku se to objevilo tento týden. Asi je to nějaká firma v nájmu té budovy naproti. Na letošní TDZ se mě ptal stréc Křapík Noss, jestli nevím kdy se jelo naposledy na Bítov. Našel jsem to, bylo v roce 1998. Viz přiložený dokument. Je to ale krásná strécovská situace, na tour v roce 1998 jsme se měli hlásit už v roce 1997!
Franta.

Vyjádření Jenerální říditelky: Co se dá dělat... Naší útěchou budiž, že máme d uprostřed malý. A strécovské situace, ty k nám patří neoddělitelně, aspoň je na co vzpomínat. Někdy to ani Přednosta kontrolního úřadu neuhlídá.


Rainerova chata

Podporte aj Vy "morálne" záchranu Rainerovej chaty a zachovanie jej aktuálneho prevádzkovateľa p. Petrasa.
Chcú ju dať niekomu inému, tomu, kto dá väčší prenájom. On a jeho rodina tam nechali celý život.

A ak Vám táto téma nie je ľahostajná , prepošlite, prosím, túto správu ďalej.

Keby neopravil a neskultúrnil p. Petras Reinerovu chatu, ostala by aj naďalej skladom pohonných hmôt, náradia a nikto by o ňu ani nezakopol. Teraz, keď je zrenovovaná a dostala sa do povedomia Slovenska, začínajú sa o ňu uchádzať zbohatlíci, ktorí väčšinou vedia o Vysokých Tatrách len toľko, že existujú.
Tá srdcová záležitosť je len v peňaženke. Ako vysokoškolský pedagóg a bývalý obyvateľ spod V. Tatier sa veľmi čudujem, že vôbec dajú do dražby niečo, čo druhý zrekonštruoval, vybudoval a spropagoval za vlastné a vlastnou zručnosťou, voľným časom a svojím vzťahom k V. Tatrám.
U neho je záruka, že to bude pokračovať, nový nájomca to"zlikviduje" za jednu sezónu a čo potom ?????!!!!
To je Slovensko ??!!!!!!!!!!!!!!

http://www.peticie.com/peter_petras_opatovne_ziskanie_rainerovej_chaty

Ivan Šulc

NA ČARTÁKU A V OSTRAVĚ JSME ZAŽILI

během šesti dnů neuvěřitelnou událost. 12 herců a my dva i s pradědou Milošem se rozhodlo strávit na Čartáku čtyři dny s Janou Janěkovou a připravit inscenaci Hamlet!!! pro Colours of Ostrava. Všichni zúčastnění přijeli bez nároku na honorář v úterý v poledne. Jirka s pomocí chlapců připravil zvuk v amfiteátru a cca od 16:00 se začalo "nahazovat" představení. Samozřejmě až do nočních hodin. V noci přibyl ještě ze Slovenska Laco Cmorej, aby se seznámil s hrou a vymyslel nějaké choreografie.

Ve středu ráno se stavěly situace znovu od začátku a večer okolo jedenácté Jana doaranžovala celé představení, všichni vydrželi a dokonce se tvářili po celém dnu nadšeně.

My jsme řešili zvuk, spouštění hudby, psali jsme poznámky do scénáře, děd Miloš všechno sledoval, občas fotografoval (fotografie z Čartáku jsou dnes od něj!) a hlavně byl neustále připraven i s lékařskou brašnou zasáhnout v případě potřeby. Naštěstí nebylo potřeba žádných velkých zásahů a to proto, že jeho brašna má zázračnou moc. Pokud stojí připravená (nejlépe na jevišti), nikomu se nic nestane. A bylo tomu tak, kromě několika zadřených třísek a menších oděrek nevznikl problém.

Ve čtvrtek dopoledne jsme zkusili projet hru bez zastavení, trvala 2hod. 40 min. Odpoledne byly korepetice a zkoušení některých situací a taky kostýmů, ty si každý obstaral sám dle Janiných návrhů. Večer se znovu prošla celá hra, v pátek dopoledne ještě jednou, pak líčení (na to přijela Janina dcera Markéta) a večer generálka pro pár přátel, kteří se kvůli nám dostavili z různých konců. Třeba Soňa Jányová s Míšou Horkou dorazily už ve středu a vydržely s námi až do generálky! V sobotu ráno nastalo loučení a odjezd z Čartáku. Někteří využili toho, že jsme dostali akreditaci na festival (my taky) a jeli rovnou na Colours. My jsme zavezli nejdřív praděda M. na nádraží do Ostravy, odkud jel nalehko do Brna. Brašnu jsme vezli ssebou na nedělní představení, aby mohla být na jevišti dle doktorova příkazu. Po menších komplikacích jsme našli vchod pro účinkující a poetickou scénu, kam Jirka nastěhoval aparát, aby byl v bezpečí do neděle. Pak ubytování 9 km od Vítkovického areálu a cesta na kole zpět, abychom nasáli atmosféru Colours. Je to monumentální akce. Atmosféra je díky industriálnímu prostředí neopakovatelná. To možná nemají ani v Americe, řekla bych, ale to mně možná páníček vyvrátí...

Zatím jen pár fotek z malýho foťáku a reportáž z velkýho přijde až příště, poněvadž asi potrvá pár dnů, než to zpracuju.

Ta zrcadlová stěna vzadu je průčelí nově postavené budovy, kde sídlila Poetická scéna - ta měla letos premiéru a tam jsme taky Hamleta!!! odehráli.

Aby lidi neumřeli vedrem, hasiči jezdili po areálu a zavlažovali. Zevnitř se zavlažovalo Radegastem, který měl na celou akci zřejmě hlavní monopol. Ale desítečku měli výbornou!

Na této scéně měl v sobotu večer vystoupit Robert Plant, ale až ve 22:30. Nám stačilo zažít Dana Bártu,
Róba Balzar hrál jako vždycky krásně na basu.

Večer v sedm už jsme měli ze všech těch zvuků, horka a davů velikó hlavu a tak jsme radši odjeli na velocipédech na ubytovnu, kde jsme si ještě připravovali a kontrolovali muziku pro nedělní premiéru. Čekalo nás vstávání před sedmou, ráno už od 8:00 příprava v sále, zkouška a ve 14:00 premiéra. Příště bude reportáž z velkýho foťáku, dnes už není síla dokončit zpracování fotografického průjmu... Bylo to 6 velmi výživných dní (měli jsme pocit, že jsme strávili na cestách aspoň 14 dnů) a při cestě z Ostravy jsme si řekli, že tento způsob dovolené vůbec néni špatné. A večer doma na terase u piva Jerka pronesl krásnou větu:
PAPÍR SNESE VŠECHNO A ČLOVĚK NEVÍ NIC

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

20.6. 2014 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš