[CNW:Counter]
e-mail

Přechod Krkonoš
(rafinovaně přes Krušné hory)

Každej rok koncem srpna se banda stárnoucích lidí odhodlá přejít Krkonoše. Už dlouho je sestava stabilní. Nejméně 8 kusů, ale poslední dobou jsem přibrali brněnskou sekci v počtu kusů dvou. Samozřejmě, že se sem tam stane, že si někdo vymyslí trapnou výmluvu a pak má áčko. No a protože to nikdo nezapisuje, tak se stejně neví kdo kdy nebyl. Loni Olina statečně zvládla krkonošské Krušné hory s bolavejma zádama, ale chyběla Dana, protože byla nemocná. Letos si nemoc vymyslela Táňka a za trest zůstala doma. Tak nás bylo osm. Dokonce jsme nejeli ani hromadnou dopravou, ale dvěma auty. Olina, protože zastupuje ředitele školy nemohla jet s námi, ale až večer autobusy. Aspoň ona držela poctivou lajnu. Ale pro jistotu se jí rozbolely zase záda, ale opět statečně ušla všechny trasy. Dana si tu sobotní delší udělala podle sebe, protože byla pod antibiotikama a Blanka si dovolila nejít v neděli. Tak si s Danou dali odlehčenou verzi kolem chalupy. Bydleli jsme ve Staré Myslivně. Byla opravdu stará a voněla plísní, kromě nás se tam prý pohyboval i myšák a možná prý i kuna, ale tu nikdo z nás necítil. Majitelé penzionu na nás čekali celí netrpěliví, protože potřebovali odjet do Chorvatska, čili vyzvednout platbu a jet. Ubytovali jsme se velmi bystře a vyrazili na první čundr.


Táňka si sice udělala Modiglianiho, ale pro teplotu na výlet nejela.

Kromě Modiglianiho tam má i krásné pavučiny.

Stará Myslivna je sympatická, protože tu nejsou posedy, ale polehy. Z toho mi plyne, že se tu vysoká nestřílí. Jen nízká.

Naše první kroky vedou na Bouřňáka. Ale stejně jde o pivo, které na nás už čeká v bufetu u Nového Města.

Naše lehce ořezaná partička

Není to hezkej hotel.

Ale v okolí je mnoho vřesu, dost to tu voní.

Krušné hory.

Všude rostou jeřabiny a dlouho se dohadujeme, jak poznat jedlou od nejedlé. Chytrá Wikipedie i chytrá Olina si v tomhle moc nerozumí. Ale došli jsme k jednoduché technice. Ochutnat jednu bobulku a je jasno. Ta nejedlá je hnusná.

Pak jsme si dali pozdní oběd na Vitíšce, ale museli jsme se bránit třeskuté žoviálnosti. Divný kraj, nevadí jim tu Zeman a Babiš. Ale zase jsme jim srazili kytku, která zavazela u jídelního stolu, takže bez boje jsme to nevzdali.

Po občerstvení ještě chvíli někteří rozhořčeně diskutovali, ale bylo nám to prd platný.

Jdeme dál.

Potkáme dvě vytuněné sestry.


A divnýho tůristu.

Našli jsme příšerné, leč malebné nádraží. Zrovna jel vlak. I zastavil, ale byli jsme už skoro doma.

Doma kafe a kecy.

Za chvilku vyrážíme znova do terénu, jdeme Olině naproti.

Ty polehy mě fakt baví.

V příjemným bufetu mají Březňáka a dobrou polívku gulášovou.

Obsluha příjemná.

Ladys.

Ála.

Blanka z brněnské sekce.

Jdeme domů. Na pivo a na kecy.

Na koberci se tu promenoval Bart Simpson.

Učím se barvu,

A hodně slepejšů tu bylo.

TEJ V KRUŠNÝCH RACH

Seno a jabka.


Blanka je šílený houbař.

V sobotu si jdeme vyzkoušet plzeň a zase gulášovku a oblíbenou dávku žoviálnosti. Asi to tu je běžné.

V hospodě bylo rychlejší wifi, tak si všichni dostahovali offlajnový mapy.


A vyrážíme do Německa.

Německá babočka admirál.

Scheisse 28

V Německu je na každým kilometru nějaké sezení. A my toho využíváme.

Německé lesy.

Modrá značka je výhružně opatřena dotazem KAM?

V lese není vedro a voní to tu.

Než jsme vyrazili na ten náš krkonošskej přechod, tak poslal Honza výroční zprávu o naší sbírce deklů a kanálů, tak jsem tu dva další virtuálně šlohl.

Jen, co opustíme hranice, vše se stane roztomile české, okapy nenavazujou, omítka padá,... Myslím, že to bude ještě docela dlouho trvat, než nám to dojde.

Moldava je zastávka, odkud už nikam vlaky dál nejedou.

Trh s buráky a brambůrky tu převzali Vietnamci.


Ale vlaštovky tu serou stejně, jako jinde ve světě.

Ten barák byl příšernej. Zajímalo by mě, jaká prezentace se tu mohla odehrávat.

A díky příšernosti lze ulovit krásné obrazy na zeď.

U Hanky jsem si dali zas Březňáka a Krušovice a něco k jídlu.

Ti, kdož převzali trh s brambůrkama.

Cena přijatelná.


Jorkširové jsou odvážní pejsci. Svou paničku normálně kousl do nosa.

Rotunda u Hanky byla příjemná.

Servírka Hanka nebyla, prý Hankou tu je kuchařka. Ale pan vrchní nebyl žoviální. Hurá. Vida, že to jde.

Nádraží v Moldavě...

...nás dost překvapilo. Fantastické interiéry a někdo se hodně snaží, aby ten objekt zachránil.

Je za deset minut pět.

U jedněch dveří se hrdě krčí pořádná dřevomorka. Prý se s ní nedá bojovat. Ale naše maminka ji normálně ukopala k smrti. Trvalo jí to patnáct let. Vždy vešla do kuchyně jako první, a aby se nikdo neděsil, tak ještě skoro za tmy tu dřevomorku ukopla a vyhodila před barák. 15 let a je po ní. Já vím, asi není, ale vypadá to, že se bojí a někde číhá.


Kolem rybníčku do Myslivny domů na pivo.


Nechal jsem se vyfotit s mobilem, protože zrovna inzeroval, že v Hrobě je 17°C

Měli jsme na poslední výlet tři druhy map. Papírovku, Mapy.cz, a moji oblíbenou appku Osmand+. Trošku se mršky lišily. Nic zásadního, ale nebyly totožné.


Kolem bodláčí k Vrchu Tří pánů. Všude samý tokaniště.


Ladys si vysypává bordel z boty. Má modré ponožky.

Rovná asfaltka do Nového Města. Máme tam v bufetu sraz s brněnskou lite sekcí.

A českej perleťovec. Kupodivu neoprejskanej.

Honza mi na tom čundru konečně vysvětlil, co to je ta baráž. Přišlo mi to pitomé a ujeté, ale teď tomu už rozumím. Je to zápas posledního ze skupiny s prvním té další skupiny. Jinými slovy, jestli si ten poslední zaslouží být poslední.

Pomaličku se blíží doba našeho odjezdu zpátky domů.

Bylo to skvělý.

Zástupce pana domácího, kterej odjel do Chorvatska se s náma loučí.
Kuna si, Yankies no. Už se těším na příští rok.

 

podpis


foto: Milan

 


Jiřinka:
"Dám si dva prášky, abych se narovnala, zatáhnu břicho a pak mě Dušan vyfotí,
abych byla krásná."

Drazí přátelé,
chtěli bychom Vás pozvat na akci, na které již podruhé nebudou chybět naše "akademické" kapely Lodníci a Black Uganda Choir. Vyrážíme opět do Průhonic, pokud se budete vyskytovat poblíž, rádi Vás uvidíme.
Akademie věd, společně s Botanickým ústavem AV ČR, srdečně zvou všechny přátele hudby a přírody do průhonického parku a zámku dne 3. 9. 2016 na již druhý ročník Akademického multižánrového hudebního festivalu. V průběhu zářijového sobotního dne na třech scénách (Podalpinská louka, Rytířský sál, Malé nádvoří) uslyšíte 29 kapel a orchestrů v pestré paletě téměř všech hudebních žánrů.
Aktuální program festivalu a všechny potřebné informace naleznete na webových stránkách festivalu:
http://a-fest.avcr.cz.
Těšíme se na Vás!
S pozdravem,
J. Lazar a produkční tým
Tomáš Drtílek, kapelník Lodníků a BUCH

Hej holla,
tetiny a stréci, tak snad zase něco trochu lepšího. Šiřte to prosím případně dále.
Pedél LiM a organizátor MUStr. Joe Lazar

Vážení přátelé a příznivci galerie Aviatik.
Ráda bych Vás pozvala na vernisáž výstavy Boženky Rossí. Bude to nepochybně krásné zahájení nového školního roku (sice se to mnohých z nás už netýká, ale co už, že?). Božence, ale i nám všem přijde zahrát Klára Veselá - něco ve francouzském stylu. Takže je na co se těšit. Zdravím Vás p+p

HAMLET!!! BYL

opravdu v Luhačovicích!


Připravovali jsme se od rána, režisérka Jana Janěková přijela ještě před námi, stejně jako Roman Jajčík se světly.

Tak to vypadá, když se chystá zvuk a světla dohromady, spousta krámů a za chvilku to má fungovat na zkoušce.

Janko Slezák, představitel Hamleta, přijel první, aby si okouknul prostor. A pak už jsem nefotila, nějak nebyl čas. Přes den se zkoušelo až do večera, všechno fungovalo. Večer při představení si zřejmě někdo z diváků nevypnul mobil a rušilo nám to občas zvuk. Nepříjemná zkušenost... Protrpěli jsme první půlku, pak si herci sundali porty a ve druhé půlce jsme jim jen pouštěli podkladovou muziku. Lidi reagovali krásně a tak se těšíme do Třebíče, kde bude HAMLET!!! uveden na operním (!) festivalu 25. září v 19:00, v centru Alternátor - Borovina. Prý velmi zajímavý prostor, bývalá továrna, tam by to mohlo vyznít moc dobře - nechcete se přijet podívat? (www.tof.cz)

V LOMNICI SE KONALO PŘEKVAPENÍ

Báře ke kulatinám, ani Matýsek jí nic neprozradil.

Členové LSDa se sešli téměř v plném počtu, přijela i Jana z Jevíčka (Cantillo), Black Uganda spolu s Lodníky a další kamarádi. Kupodivu se celá velká společnost dokázala úplně ztišit, když byla do galerie přivedena Bára se zavázanýma očima a naráz všichni zapěli "Baruškoooo, Baruškooo, Baruškooo, Baruškooooo!" na melodii Živijó. Tu moc nemusím, ale v tomto případě to sedělo, neboť celá melodie byla otextována v češtině - tuším, že za tím vězeli členové Bářina sboru, jistá si ale nejsem...

Pak už nastala velká fronta gratulantů, tak to má být!

Saša

Sestra Maxmiliána

Matýsek... a další, bylo nás tam hodně! Překvapení bylo hodně a někdy nečekaných.


Dědeček Pavliš bdí nad Matýskem.

Kdyby mně někdo řekl, že tam byl i páníček, skoro bych mu naletěla. Páníček je ale přece jen trochu větší a tak by se oslavenkyně nemusela tolik sklánět.
Hrálo se i zpívalo!


Furt se něco dělo...


Maruška je autorkou mnoha úžasných dortů, toto je jeden z nich.


Vážně!

Takové práce to dalo a pak se to sní...

Ivoš a Jana všechno krásně režírovali, i Karel vydatně pomohl.

Šla jsem spát o půl třetí, vlastně o tři hodiny dřív, než na svatbě Iva a Jany. Ráno jsem opět nevěřila svým očím..

Protože to ale viděl i foťák, nemohlo to být jen v mé hlavě a tak jsem si oddechla.

Dada a spol.