e-mail

Hurá, ve Skotsku
(díl druhý)

Minule jsem utnul povídání v okamžiku, kdy nás ze zakletých uliček Edinburghu spolehlivě vyváděla aplikace Osmand+ Ty průlezy přes dvorky jsou zákeřnej a pěkně vymakanej model. A zatímco nás Osmand honil od čerta k ďáblu s ohledem na to, abychom si toho užili, zavedl nás i na Královskou míli, což Olinu nadchlo, protože tu ulici zná z knížek a různejch materiálů, ale protože jsme neměli moc času, jsme ji tak maličko lízli s tím, že na to bude určitě čas druhej den.

Některé průhledy byly víc než sympatické. Dalo se dohlídnout až k moři.

Tma nás začala obkličovat, což bylo přehledné, ale tady ve Skotsku, stejně jako třebas v Irsku se moc na barvu na semaforech nehledí. Tady se spíš hledí na to, že když je volno a nic nejede, tak se jde i na červenou. Chtěli jsme být poslušní, ale je to lákavé a nakažlivé.

Cestou míjíme všelijaké krásné budovy, ale vůbec netušíme, co je která zač. Třeba nám to řekne Helča, až si ji vyzvedneme.

Tenhle barák si ale na mapě určuju. Nejspíš to je Scott Monument. Tenhle 61 metrů vysokej barák postavili Skoti na památku svýho básníka Waltera Scotta někdy v roce 1844. Vypadá trošku nedostaveně, ale asi dostavenej je. A večer vypadá ještě líp než ve dne.

Sir Walter Scott, 1. baronet (15. srpna 1771, Edinburgh – 21. září 1832, Abbotsford) byl skotskej básník, prozaik, romanopisec a sběratel skotskejch balad, představitel romantismu. Je považovanej za zakladatele takzvanýho historickýho románu. Jeho historické romány jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších anglických vůbec, protože ovlivnily tvorbu několika generací a byly velmi populární.

Nádraží jsme našli, Helču vyzvedli a ona se hned ujala průvodcování. První, co nám prozradila, že 2D mapy v telefonu jsou v Edinburghu často na hovno, protože tohle město je postavený v několika úrovních. Viz foto.

První, co nám chtěla ukázat, byl pohled na tmu nad Edinburghem. A taky místečka, kde všude čůrala, když tu byla minule. Tma nad Edinburghem je taková temná, nebylo vidět na krok, ale stálo to za to.

Na vrcholu toho kopečka, kam nás Helča vzala je Dugald Stewart Monument a kopeček se jmenuje Calton Hill. A je tam fakt slušná tma. Myslí jako večer a v noci. Ve dne to asi bude lepší, jenže to nevím, protože za dne jsme tu nikdy nebyli. Je tu ještě observatoř s jakousi galerií, ale ta je momentálně zavřená a otevřou až za pár let.

Výhled z kopečka na hlavní město Skotska

Když jsem se dost vynadívali na skotskou tmu, vzala nás Helča uličkama na Královskou míli, kterou nám už ale ukázal Osmand před hodinkou, ale podle toho, jak se Helča bravurně pohybuje ve spletitých edinburských uličkách, je nám jasné, že tu brouzdala už několikrát.

Směr Královská míle odjinud, že, když jsme šli na nádraží.

Jeden z celkem zjevných průchodů, ale hned nad schodama se to změní v podezřelej dvorek a vy nesmíte polevit a uhnout, pak vás to vyplivne přímo na Královské míli.

Po cestě narazíme ještě na plyšové hnízdo, ze kterýho je Olina úplně odvařená, protože má jakousi úchylku na plyšáky. Za pár hodin si koupí ovečku, ale ještě o tom neví.

Ten světlej zajíček dole vedle nahnědlýho je asi brácha ze stejnýho vrhu, jakej kdysi dostala Dana pod stromeček před léty.

Obchod, kterýmu rozumím. Když Olina řekne, je radno poslechnout.

A konečně Královská míle.

Ty telefony mě rajcujou. Je to symbol, kterej mám ostrovním královstvím spojenej už roky. A Beatles taky.

O plyšáky se tu starají vzorně, když má méďa nemocný oko, ošetří ho Skoti a postarají se.

Pak nás svou vůní přitáhl stánek s kůží. S koženými kabelkami, opasky a jiným zbožím. Zatímco Helena vesele štěbetala s prodavačem a hned na začátku mu rafinovaně prozradila, že si nic nekoupíme, že máme jenom rádi tu vůni, prodávající ukázal na mě se slovy, že já jsem toho vyčuchal už nejméně za libru. Pak nám vše s milým úsměvem odpustil, zapráskal koženým bičem a holky si nešly koupit něco keltského stříbra do stánku vedle. Tam už jsem nešel, stříbro nevoní. Tak jsem si šel naproti vyfotit oblouk vrat jakýhosi kostelíka, nebo co to bylo.

Typická prolejzačka, která asi inspirovala Rowlingovou při psaní Harryho Pottera.

No a protože jsme přeci jen ve Skotsku, tak whisky. Skoti jsou na tenhle nápoj ještě hrdější, než my na rum nebo slivovicu. A to netušíme, co nás tu čeká za překvápko...

Já bych teda do některejch autobusů raději ani nenastupoval.

Na horním konci Královské míle je Edinburskej hrad. Monument čnící nad městem. Stavba, která dejchá minulostí, pravděpodobně i hrnou minulostí. Je sice tma, ale i tak je to cejtit.

A zrovna se tu připravuje přímej přenos pro BBC 1. O co doopravdy jde netušíme, ale je tu červenej koberec a fandové s vlaječkama. Chlapíci v kiltech ladí dudy, aby správně mečely, Reflektory jsou připravené, kamery otestované, konferenciér jen žádá všechny diváky, aby po dobu přímého přenosu nefotili s bleskem a nehlučeli příliš. Ne, nežádá, slušně nás všecky prosí.

Z kopečka od hradu je taky pěknej pohled na edinburskou tmu.

Jako podle pravítka.

Kolem kadeřnictví, kde se za zapařeným oknem kulhá unavená kadeřnice.

Máme hlad a Helča kromě hladu i mlsnej jazyk, tak nás směruje do nepálsko indické hospody, ve které byla s kámoškama před tejdnem. Dali jsme si docela dobrý nepálský pivo a všelijaký vegetariánský a i pálivý dobroty.

Helča je model vypravěče, kterýmu, kdybyste zavázali ruce, tak se v ní slova nedořežete.

Nebo kdybyste ji umístili do malé krabice, tak bude taky úplně potichu.

Protože její hlasivky jsou přímo propojené s rukama. Když chce bejt ukecaná, musí mít ruce volné.

Jdeme pak spát, Olina velice rychle změnila indické jídlo na bioplyn a tak jsme ji s Helčou přejmenovali na Gasolinu. Tato noc nebude krátká, bratříčku otevři vrátka. Z bezpečnostních důvodů otevíráme i okýnko kvůli přetlaku. Veselej večer. Těšíme se na ráno a na snídani, která je v ceně. Jak taky ne, když to je B&B.

Snídaně ve stylu švédskýho stolu, ale, místní sejry, místní párky, místní vajíčka, všechno voňavý. Skotský slepice vyrábí skoro identický vajíčka jako český. Tedy ve skořápce je bílej bílek a uvnitř bílku žlutej žloutek. Jen kafe stálo za prd. Ale tak už to u švédskejch stolů chodí.

Batohy si necháváme u milých majitelů. Starej pán se do Helči okamžitě zamiloval.

Samozřejmě, že naše kroky vedou opět na Královskou míli, začnem Hradem.

Ale než tam dojdeme, přepadají nás všelijaká zákoutí a potrhlosti. Je to čtvrť mnoha bazarů. A nabízejí samé krásné věci.

Kolem pevné čedičové skály rovnou nahoru. P5estože je to skála velmi odolná, opatrní Skoti tu dali zátarasy, asi, aby, když na Hradě slaví, nebyli chodci dole potřísněni.

Někdo si tu do pevné skály načtrnul siluetu hradu.

Díra k hradu. Tady v Edinburghu bych to nepodceňoval, Bradavice jsou někde poblíž, lord Voldemort a Hermiona jsou určitě nablízku.

Tak tohle, to není hrad, to je takovej normální místní činžák, žádnej panelák.

Na kole se tu jezdí hodně. S trochou nadsázky by se dalo říct, že uvázaná kola kazí středověký dojem z města. Ale já mám kola rád, takže to tak nevnímám.

A jestli se vám z toho che kadit, není problém, hajzlíci jsou napůl cesty. A tady kupodivu zase zadara. Zmiňuju to tu hlavně proto, že Olina na autobusovým nádraží objevila veřejnej hajzlík za drobnej třicetník. Vylezla otráveně ze dveří se slovy: "Lakotní Skoti, hajzl tu je za prachy." A protože neměla třicetník, jen platební kartu, tak se jí chtělo čůrat docela dlouho.

Vstupný na hrad je docela mastný, ale nám se dovnitř nechce. Naposledy jsme byli na hradní vizitě letos na jaře s Bridget v Českým Krumlově a nic moc.

Z hradu lze přehlídnout skoro celé město až k moři.

Přímo pod námi, tam u budky od parkovací báby začíná Královská míle. Královská míle (The Royal Mile) je několik ulic v edinburským Starým městě, a táhnou se od hradu až k Holyroodskýmu opatství a paláci. Místo je plné turistů a návštěvníků z celýho světa. A proč zrovna míle, když je to dlouhý bez 200 metrů dva kilometry? No protože je to míle skotská, tedy přesněji 1768 yardů.

Na prvním nádvoří si můžete pokecat červeným telefonem a nebo s růžovou Japonkou.

Skála, na které je hrad vybudovanej je původem sopka.

Máte-li po návštěvě hlad a nedovolali-li jste se červeným telefonem, a neprohodili ani slovo s růžovou Japonkou, stále ještě budete mít možnost si dát horký kafe z červenýho auťáku.


V dalším díle si projdeme Královskou míli za světla a vylezem na nejvyšší kopec v Edinburghu, a...

podpis



Roušovna přivezla z města něco k snědku.

foto: Milan


Proč jste se rozhodl ve volbách kandidovat?:
Ustanovili jsme klub a došlo k dohodě, že veškeré výstupy za naše hnutí, za náš klub bude mít jenom pan Fiala a jenom pan Okamura. Po tuto hektickou dobu nechceme žádným způsobem znevýhodňovat pozici našeho vedení, protože může někdo nešťastným způsobem… A to se právě stalo asi ve dvou případech, kdy to začalo takhle nevinně a ten člověk ve své dobráckosti nebo naivitě… Znáte novináře, oni potom zneužili to, co v dobrém myslel. Nejsme profesionálové, většina z nás. Já jsem se nikdy neživil politikou, já jsem jenom pomáhal. Do politiky jsem se naplno dostal až teď, takže samozřejmě jsou věci, jak lze manipulovat veřejným míněním, lidmi, a v tom zběhlí my nejsme. Aby to bylo úplně fér, tak bych musel předem znát otázky, měl bych mít možnost se na ně předem připravit a potom bych měl mít možnost si poslechnout, co tam dáváte.
(Zdeněk Podal, SPD)


Sláááva, Hithit funguje!
CD "Hodinku nejen na Štědrý den"

už je ve výrobě! Pokud byste Bulisovy krásné písně chtěli mít pro někoho pod stromečkem,
můžete si je objednat předem na tomto odkazu:
https://www.hithit.com/cs/project/4372/hodinku-nejen-na-stedry-den-cd-s-pisnemi-jiriho-bulise
Abyste nekupovali zajíce v pytli, na odkazu najdete ukázky ze všech písní i fotky z natáčení. Tři roky našeho života... a výsledek je zakonzervován na jednom malém nosiči. Věříme, že přinese radost i dalším, hlavně těm, kteří jBulisovu hudbu mají rádi. Jestli nás pomocí Hithitu podpoříte, DĚKUJEME!!!
Dada Klementová a spol.

RAČICE u Vyškova - sobota 2. 12 v 16:00 koncertík s rodinným CKK Bandem a Vzdušnými zámky v místní Sokolovně. Setkáváme se tu tradičně s těmi, kdo mají čas a náladu a při vánočních písních si vzpomeneme i na ty, kteří ta odpoledne s námi rádi trávívali ať už jako vstřícní diváci a nebo jako aktivní členové CKK Bandu.

UHERSKÝ OSTROH (viz. přiložený plakátek) - neděle v 18:00 na zámku v koncertním sále recital SONI JÁNY-LOUHIVUORI a studentů 3. ročníku muzikálového herectví Divadelní fakulty JAMU, kterou absolvovala i Soňa.
Koncert pod názvem Andělé, které potkávám bude poeticko vánoční, zazní písně na verše Jana Skácela, Milana Rúfuse, připomeneme si i Josefa Kainara a písně Jiřího Bulise i nezapomenutelné melodie pánů Šlitra a Suchého, které pořád ještě "neznárodněly". Lidé znají Purpuru, ale už mnoho let je překvapuje, jak krásná je třeba Stříbrná tramvaj, nebo Nový nájemník. Přijďte, přijeďte se přesvědčit.
To všechno budu absolvovat s nohou v dlaze, ale moc ráda. Držte palce :-)
Dada Klementová Jenerální říditelka TdZ a spol.

Milí kamarádi,
srdečně zveme
Radka a Jarka = Malé -velké divadlo.
sobota 16.12. v 15:00 O pekařském štěstí Moravské náměstí, Vánoční trhy
neděle 17. 12. v 11:00 O Červené Karkulce Divadlo Koráb, Staňkova 29 Brno
--
Radka Blatná
mobil: +420732846900
www.zdravotniklaun.cz
www.malevelkedivadlo.cz

OPERACE SE NEKONÁ
a ze mně spadl šutr. Budu se léčit prý tři měsíce, asi abych si pořádně uvědomila, že mám na sebe dávat pozor. Pata je údajně nejblbější kost na pochroumání, tak to teda ověřím..
V sobotu odjížděli všichni kamarádi na otevření pivovaru "Genius noci" do Lomnice. Tak jsem se těšila, ale věděla jsem, že by to asi ještě nebylo ono, kdybych se tam vypravila. Před celou akcí se u nás stavil Vašek Horák, zazpíval mně krásnou písničku a já mu slíbila, že příště už určitě pojedu a doprovodím ho. Na piáno, samozřejmě. Povykládal mně o svých zlomeninách, mám pocit, že jsem toho zažila ještě vlastně docela málo.

PAVEL MNĚ VYTRHL TRN Z PATY
(možná z té bolavé) a posunul mně další fota z Mexika. Fešáci toho zažili a viděli sakra hodně. Mně se to teď hodí, protože jsem minulý týden nevyfotila vůbec nic.


POZVÁNÍ DO RAČIC PLATÍ
na sobotu 2. 12. v 16:00, v Sokolovně se na vás budou těšit Vzdušné zámky a CKK Band.

V NEDĚLI SOŇA JÁNY
Louhivuori a my - 3. 12. Zámek Uherský Ostroh v 18:00 (viz plakátek)
Budu hrát se sádrou na levé noze, takže vlastně skoro bez problémů a těším se moc!

Dada a spol.