e-mail

Bulharská Rila
(díl druhý)

Posledně jsme usínali v postelích s proleženou drátěnkou a nad námi nebe plné hvězd. Probudili jsme se sice, leč nikomu se nedařilo se z postelí a spacáků vyškrábat. Stali se z nás přes noc ztuhlé zámotky zkamenělé ve tvaru půlměsíce. Když se nám povede se rozhýbat a přesunout se do jídelní místnosti, o brzkém ránu nemůže být řeč. K snídaní kouzelná babička podává snídani "Komplet", bílý chleba pečený na tálu hořících kamen, máslo, které je ovšem jen "pravou" sestrou másla, tlustý plátek balkánského sýru, marmeláda a jedno obří rajče.


Poslední hygiena v předsálí tureckých záchodků, k čištění zubů se podává smrádek moči první třídy...


V této černé umakartové budce je naše noční ubikace. Možná, že kdyby pořádně fouklo a houklo, chaloupka by se vyvrátila i s kořeny.

Po snídani vyrážíme do již nepršivých kopců. Nejprve kolem jezírka a pak po vrstevnici loukou a nízkou klečí, přehoupneme se z jednoho údolí do druhého a zase pomalu plazivě do kopce. Všude je zeleno, navlhlo a teplo.


Voda je krásně čistá a ledová.

Obědovou pauzičku dáváme v místě s poetickým názvem KOBYLÍ BRANIŠTĚ. Při obědování k nám přichází zvědaví koně a krávy. Rozestaví se kolem Červa, který rázem vypadá jako kobylí král.


Kobylí král.


Úlevné větrání zapařených nohou.



Po obědě nás čeká výškrab na hřeben. Nejprve trochu bloudíme v lukách, ale díky Jasanově GPS se zase nacházíme. V lukách rostou samé divizny, mé srdce sběratele krvácí, to by se to sušilo na čaj v zimě... To by bylo úrody... Čím výše se škrábeme, tím je krajina zase jinačí. Je vidět množství ples.



nad námi se objevuje mlha a mraky a začíná foukat studený vítr. Zdola hřeben vypadal skoro na dosah, ale realita nás zase překvapila. Jako by se pořád vzdaloval a do cesty se stavěly čím dál tím větší šutry. Na vršku už byla parádní mlha. Připadáme si trošičku jako v předpeklí.


Šeří se a předpeklí se otevírá.



A aby to mělo správný závěr, tak poslední sešup je do místa s předpekelným názvem STRAŠNOTO JEZERO. A to bylo něco. Dost mi to připomínalo Tatry. Cestička jenom z kamenů, sem tam ferrati, ale bulharského stylu, takže upevnění bylo obvykle někde přetrhnuté, na jedné straně sráz, jdeme pomaličku, trochu to klouže a je to trochu adrenalínek.


Kamenná chýška s asi 15 spacími místy. Docela krásně zapadá do prostředí, líbí se mi i ty červené okenice...

Ale i s tím omezeným výhledem je to nádherné, mlha nám možná naštěstí neukazuje celou realitu. A najedou pod námi vykouklo jezero - cíl dnešního putování. U jezera je chatka, taková poustevna s palandami pro 15 lidí, kdyby někoho náhodou zastihlo v horách špatné počasí.


Abychom si ale nemysleli, že bychom se tam mohli ubytovat, tak z chatky vykoukl kluk a holka a vyběhl strašlivý obrovský pes, který vztekle štěkal naším směrem na neuvítanou. Gesto jsme pochopili, chatce se vyhnuli a hledáme místo na stany. V kamenitém terénu to není úplně jednoduché, ale něco se přece jenom našlo. Náš stan má v předsíňce zabudovaný architektonický skvost - šutr jako kráva. Větší místo bez šutrů prostě nebylo, tak jsme ho zakomponovali do stavby. Nakonec se ukázal jako dobrý sušák na spodní prádlo.
Jdeme na obchůzku. Je zima, jezera tu jsou 3 a všechny krásné. Holky se rozhodnou, že se půjdou vykoupat. Je hustá mlha, skoro nejsou vidět, zato slyšet jsou. Kulisa vytváří představu hrajících si vodních víl. Prý je to teplé. No, nakonec jo. Jdu taky, nakonec i Jasan a Červ - takhle čisté osazenstvo už dlouho nebylo a dlouho ani nebude. Večer je sice hodně chladný, ale v té mlze je to všechno tak podivně pohádkové, zvuky se linou jinak, občas do jezera spadne odštěpek od skály a vytvoří to rachot jako z kanónu. Večer pak ještě za šera procházka kolem jezera a brzká noc. Těšíme se na slunečné ráno - tento den hodnotím jako jeden z nejkrásnějších tohoto výletu.



Probudíme se, a Hanka má svátek.


Hanka každé ráno mění svou vizáž. Dnes jí stanový kadeřník připravil toto, asi proto, že má svátek.

To je zpráva dobrá, ale jinak je probuzení dost kruté. Asi na mě doléhá stáří. Já, která jsem známá tím, že můžu spát na holém betonu ksichtem dolů a stejně se ráno probudím do růžova, se budím zimou každých 15 minut a převaluji se jako stará bachyně a nemůžu najít polohu, která by mě uspokojila. No, asi budu muset zapracovat na autosugesci, že i takhle je to dobře. Probouzíme se sice do mlhy, ale tu sluníčko záhy rozpouští.



Čekáme, než nám aspoň trošku uschnou stany a studujeme mapu, kudy dnes jít.


Raní seance nad mapou.

Nabízí se několik možností. Nakonec volíme cestu po modré, která je kratší, ale není na naší papírové mapě.


Tak trochu Tatry.

První asi kiláček jdeme ještě po značené stezce, tu však záhy opouštíme a jdeme předpokládaným směrem. Místo značek jsou na některých místech vztyčení mužici - pyramidky z kamení. Je to taková stopovací hra, mužiky nejde vždycky vidět. Hopsáme kolem jezera po drnech a po kamenech jako kamzíci. Naše už tak pomalé tempo se ještě zpomaluje. Navigace tvrdí, že jdeme po modré, ale žádné značení v těchto končinách v realitě neexistuje. Jsme v údolí, v kamenitém lavinovém poli. Lze odsud vidět několik sedel, je jasné, že do jednoho se budeme muset vyškrábat a všechny varianty jsou dost strašlivé. Uprostřed té šutrové spouště se tyčí poslední mužik a najednou nikde nic. Po chvíli pátrání v dálce zahlédneme jakousi vybledlou napodobeninu modré značky. Kdysi tudy asi opravdu vedla. Stopovací hra tedy pokračuje dál, od skoroznačky ke skoroznačce. Značka se stáčí do toho nejvyššího a nejhnusnějšího sedla. Nooo, tak jo. Ze sedla se valí hromada kamenů. Drápeme se vzhůru, snažíme se, aby se nám kameny nerozjížděly pod nohama, funíme jako o život, poslední vrchní část zdoláváme tak, že se plazíme podél skalní stěny - adráč pokračuje.



Když se vydrápeme do sedla, začne strašně foukat a zase všechno zahalí mlha, není vidět, co je pod námi na druhé straně.



Cestička pod sedlem jde napravo i nalevo. Když se mlha poodhalí, vidíme pod námi díru, propast, která končí zase někde v mlze. Volíme pravou stranu, škrábeme se přes drny a klouzavý traviny na vrchol - a tam - cesta končí... Mlha se rozestupuje a my vidíme, že jsme šli špatně. Kousek pod námi vidíme útulnu, chajdičku, kam se musíme dostat. Útulna se jmenuje BAK a je to takové spací centrum pro horolezce, kteří si sem chodí zalozit. Zde opět své vypravování utnu, a v příštím díle se už dostaneme až na konec našeho putování.


Na vrcholku nás čeká kamenný ksicht.


kecy: Helča
fotky: Helča, Jan Červený a Jan Šanda

podpis



Volby se blíží.


Helča odletěla na 4 měsíce do Skotska. Studovat za peníze erasmické EU. Zlá EU lije prachy do vzdělání
a mít ve vlastní zemi lidi vzdělané je blbost. Říká to i náš moudrý pan president.

 
Surreálný zrzek hlásí.


„To je nespravedlivý,“ začínám. „Jak to, že moudrý a milující Bůh tady do té zeleninové šťávy naládoval tisíce vitamínů, a do tequily nedal ani jeden?“
(Tom Robbins - Pozpátku letící husy)


Vážení přátelé a příznivci galerie,

ráda bych Vás pozvala na právě probíhající výstavu Libora Vymyslického. Je to opět krásná výstava a potěší oko i duši. Pro připomínku posílám otevírací dobu ČT, PÁ, NE - od 15. - 20.00 hodin. Jinak samozřejmě kdykoliv po telefonické domluvě.
Těšíme se na Vaši návstěvu p+p

Kreslení zkracuje dlouhou chvíli a prodlužuje život. Určitě i vyhlazuje vrásky odbourává celulitidu a u mužů zvyšuje hladinu testosteronu.
Však to zkuste sami. Kurzy na akademický rok 2017/18 jsou vypsány, určitě si vyberete. Podívejte se, jaká dílka tvoří naši kurzisté a jaká tedy brzy budete tvořit vy. Z velké části přicházejí lidé dříve kreslením nepolíbení. A po nějaké době ...
Co vás čeká?
významné zlepšení vašich kresebných dovedností
klidné, veselé a inspirativní prostředí, noví kamarádi = skvělý koníček
účast na závěrečné výroční výstavě
třídní schůzka
školní výlet
kreslení v plenéru
workshopy, letní krátkokurzy...
Máte-li dotazy, neváhejte se ozvat. Těší se na vás
ing. arch. Helena Hermanová
602 524 200

PRAŠNÉ OBDOBÍ V NAŠEM OBYDLÍ
pokračuje a hned tak mu konec nebude.

Jirka začal rušit i záchod.


Pavel přijel na pomoc a tak hromada stavební suti opět utěšeně roste.


Takhle vypadá vnitřek trubky, kterou víc jak 40 let tekla teplá voda.


Cesta pro vodu.


Petr přijel taky na pomoc a společně dobourali dveře do Petřina pokoje, mimo jíné.
Dveře budou ve čtvrtek, teď máme do baráku pořádnou díru.

Ve Slatině byly tento víkend hody.

Jo, tak toto byl záchod...

Cackovi přišli na kontrolu a Toník se Zuzankou z toho měli srandu.

Zatím si to nedovedeme představit, ale jednou to bude v provozu...

LOMNICKÁ ŠESTKA ZATÍM
pořád nemá název, ale pilně zkouší. V pátek 15. 9. v 19:00 mají benefiční koncert pro domov sv. Alžběty
v tišnovské hospodě U palca (oficiálně Café U palce, Jungmannova 70, Tišnov).

Foto z archívu, na kroměřížském plese fotil profík, ale jméno nemám.
Jirka zvučí, já hraju, přijeďte na výlet!

Dada a spol.