Eureka
(město nehybné)

Dnešní vydání je první předepsané (jako bejvá předtištěné nebo předobjednané, tak předepsané) prase. Jsme totiž zrovna v Coloradu a nemám moc možností se klasickému psaní fejetonů věnovat.
Dnes je prvního srpna a to mívám narozky. Většinou. Vyšlo to zrovna na malé docela sympatické typické americké městečko. Styl California. Žádný vysoký baráky, hodně domečků je dřevěnejch. Silnice ve městě široké a přehledné.

Vítá nás EUREKA. Stěna banky je vyvedena ve stylu beebopu.

Ale nejen. Jsou tu i vědci a šaškové.

Vyhledali jsme si takovou sympatickou a docela vekou hospodu. Je to ten styl, že vejdeš z ulice, tam uprostřed je nepřehlídnutelnej bar, většinou poměrně dost píp na různý druhy piva a taky docela dost číšníků. Hospoda je kupodivu docela plná, tak nás sympatická holka usazuje u báru. Vybíráme si pivo.

Honza samozřejmě ne.

Místní štamgasti na konci pultu jsou vyloženě jak z americkýho filmu.

A samozřejmě, že velkoplošná televize, bez té tu hospody snad ani nejsou. No kecám, vlastně jsou. A protože to dorazilo už i k nám, tak jsme na tom zhruba stejně. Ale narozdíl od českejch hrajících televizorů je zvuk úplně vypnutej. A v týhle hospodě nebyl sport, ale poker.

Uvolnilo se místečko u okna do ulice, slečna nás tam odvedla a podstrčila jídelní lístky. Kousek od nás seděl starší manželský pár. Pán vypadal docela robustně, i když to na fotce moc vidět není. ale do všeobecnýho nenápadnýho ticha se najednou ozvalo prásknutí a pán zmizel. Ne neděste se, žádnej atentát, pod pánem jen praskla židle a on se zřítil pod stůl. Ale nebylo to jen takové zřícení, kdy se zvednete, uděláte pitomej úsměv plnej trapnosti, studu, překvapení a dokořeníte to takovým tím, nic, dobrý, nic se nestalo. Ten pán padl a přestal se hejbat. Normálně jakože deadman. Přiskočila k němu obsluha i paní, něco s ním prováděli. Náš Honza se už chystal, že taky zakročí, když má za sebou ty kurzy přežití, kde se učili na banánu operovat tržné rány po medvědích zubech a podobné praktické dovednosti. Ale než se zvedl, pán obživl, pomohli mu na nohy, pán se trošku usmál, dostal novou židli a pak pokračovali v jídle.

A hned po incidentu přinesli jídlo i nám. Olina se strachovala, aby taky nehodila krovky, my s Honzou, kdybysme udělali to, co ten pán, tak bysme vypadli z hospody až ven na ulici jako ve westernu. K jídlu, jestli si to dobře pamatuju, jsme si dal clam chowder - rybí polívku, kterou máme moc rádi a dělají ji i v Irsku a Skotsku a Anglii. Honza je vegetarián, tak si dal nějaký bezmasý dobroty. A my jsme si ještě pak s Olinou dali napůl kalamárovýho sendviče.

A šli jsme si trošku pocourat po Eurece a taky na kafe. Honzovi se už na kafe kroutila huba.

Městečko je hodně dřevěný a vypadá unyle. A to je dost sympatický. Amíci hodně dbají na prevenci a praktické činy. Proto bývají na chodnících dosti často hydranty, a funkční, protože co kdyby hořelo.

A kdyby hořelo, tak by to byl fajrák. Dřevo na domečcích je ďábelsky vysušené časem a pršívá tu málo.

I vícepodlažní domky jsou ze dřeva.

Je vedro a skoro nic se neděje.

Kdybystě někdo chtěli, můžete si nechat na silné svaly na paži vytetovat Pepka námořníka.

Žeby nějaké lázně městské?

V Eurece to vypadá hodně jako ve starejch westernech. Jen místo koní tu jsou auta.

A nikdo nikde, siesta. Kadeřnickej salún je opuštěnej.

Ani psi se moc nehejbou.

Tučná americká paní stojí, nehýbá se a přemýšlí, kdy naposledy jedla.

Kdybyste náhodou nevěděli, jak je to s vámi v budoucnosti, stačí vhodil pár centů a umělá věštkyně vám vaši budoucnost vytmaví.

Najednou odkudsi zazní hudba mému uchu lahodná, hraje totiž starej František Zappa. Není to úplně nahlas, ale je to slyšet a zvuk je sytej. Jde to z malýho obchůdku, kde jsou na prodej vinylový desky, kazety, ale i cédéčka, starý plakáty. I hodně starý plakáty, kdy to ještě bylo doménou profíků grafiků a ne kohokoliv, kdo má doma počítač.

A starý časáky. Jen koukat a nebo koupit.

Kousek od toho oldskůlovýho obchůdku na korze s hudbou jsme si našli sympatickou kavárničku.

S Honzou se dobře cestuje, nemá žádné plány a vlastně tak trošku ani neví, kam pojedeme dál. Jo, rámcově to víme všichni.

A jo, jsou tu i koně a bryčky.

To městečko je až průzračně nijaké a to je na něm sympatické. Asi by bylo hoodně zajímavý zkusit tu nafotit nějakou sérii o životě v Eurece.

A když mají Indiáni pocit, že s nima někdo vyjebává, mají tu k dispozici servis, kterej by jim třeba mohl pomoct.

Teď ještě najít cestu zpět k autu.

Tuhle plastiku vytvořil Luigi Testa. Socha se jmenuje Unitiled a zaplatilo ji město Eureka. Materiál šutr a ocel.

Sekvojová národní banka

Ještě pár uliček, pár starejch dobrejch zrzavejch hranatejch aut.

Sběhnout k moři, smočit tlapky.

Pozdravit ptáka.

Honza si dá pár temp, oceán je zdánlivě klidnej, ale nějaký proudy tam cejtit je.

Náhrdelník z oceánské dílny.

 

Živej pták.

Když se moře snaží namalova palmovej háj.

Mrtvej pták.

Vykoupanej Honza.

U vody jsme se museli zastavit pak ještě jednou, byla by to škoda nekouknout se na vlny.

Odjíždíme směr Klamath river. To je ještě v Kalifornii, ale už fakt hodně na severu.

Zkusili jsme kemp. Samozřejmě, že naslepo. Je plnej, žádný místo, ale my jsme jedno našli. Šéf kempu nám pak přišel říct, že se místo uvolnilo, že ti lidi odjeli. Zase malej zázrak.

podpis




Na pivo a tanec, zve vás Jožka Kanec.

prazdninový prázdno


Tereza Hyťhová, SPD: "České zemědělství bohužel upadá, a to myslím ve smyslu, ne že by upadalo, ale třeba malí podnikatelé, živnostníci, znala jsem spoustu takových lidí a bohužel dneska to raději jakoby zabalí, když to takhle řeknu."

Brněnské sekci udělila redakce výjimečně celozávodní dovolenou.

Dada a spol.