Ospalá díra
(Oregon se blíží)

A je tu nespíš poslední uměle v předstihu vytvořené prase. V minulým čísle jsme se potoulali sekvojovým hájem. Velikost těch stromečků nás nezlomila, ale o to víc na nás zapůsobila jedna benzínka někde na samém konci Kalifornie. Jeden stojan na benzín, jeden na naftu. Několik šílených obydlí...

Benzínka sice je velmi ospalá díra, ale přece jen se tu pár stínů plouží.

Všichni tu vypadají tak trošku jako vystřihovánky z leporela.

Obsluha, která tu s největší pravděpodobností i bydlí, protože široko daleko nic jinýho není se snaží, aby ta díra byla útulná, tak osazujou starý pneumatiky kytkama a někde ukradli ceduli lákající na lov žraloků. Místo však je vyprahlé a k oceánu asi trošku z ruky. Ale v Americe je přece možný všechno.

Naše auto z půjčovny vypadá provokativně nově. A i čistě, přestože za sebou už máme stovky mil prašnou i mlžnou krajinou. A vevnitř v autě? Tam jsme styloví až běda. Auto je plný různejch odpadků, protože Honza, ten takové prkotiny neřeší a Olina a já bysme sice vyhazovali až bysme brečeli, jen si nikdo z nás nevzpomene, když je poblíž kontejner. Tak ty zbytky stále vozíme s sebou.

Totální mimoň si jde najít tiché místečko.

Stojan na naftu se snaží čerpače spíš odlákat než nalákat.

Mezi kytky se odplížil stín tmavýho chlápka. Tráva kolem je vyschlá na troud, ale chlápek, ač sjetej až na ráfky, si pamatuje, že na benzínce se nekouří, tak si šel zahulit jointa o kousek dál do suché trávy.

Přifařený krámek je takovej hodně stylovej. Odpovídá ospalé díře. Úzké stezky mezi sušenkama. Ale košíky na kolečkách tu mají.

Pokladna je umístěná na strategickým místě, odkud hlídač financí vidí na stojany i do sámošky. A věřím, že pod pultem má ostře nabitou brokovnici na dálkovou výrobu cedníků z lupičů.

Reklama funguje. Vědí, že jsem právě dorazili ze sekvojovýho lesa, tak nám nabízí výrobky z padlých stromů. A ne malé, je tu k dostání i méďa v téměř životní velikosti a dokonce i žába s ocasem. Ve velikosti toho medvěda. A pak taky rančeři ze dřeva.

Přestože je Amerika k vozíčkářům velmi vstřícná, tady v ospalé díře to tak úplně neplatí.

Ano, tohle místo srší komfortem.

Dle všech indícií je tohle dům pana pumpaře a jeho rodiny.

Máme hlad a jsou tu na nás připravení.

Paní pumpařová je schovaná ve skleněné kukani, snad aby si k ní nikdo nedovoloval. ale tváří se vesele a vůbec jí nevadí, že si vybíráme sendviče jako naprosto neschopný hovada. Všecko si poctivě zapíše, několikrát poškrtá, nechá nás zaplatit a požádá, ať laskavě počkáme u stolu, že na nás pak houkne.

Kdyby se nám jídlo zdálo studený, tak není problém si ho ohřát v mrkvovlnce, ale mělo by to být jídlo zde zakoupené.

Přemýšlíme, jestli jsme si vybrali správně.

A nejsme tu sami, nakupuje i pán v pruhovaným tričku a pán ve vasilu ve sněhulách.

Jsme občerstvení, auto má benzínu po okraj, tak můžeme vyrazit zase na cestu.

Poslední kalifornská pláž.

Poslední kalifornskej pták.

Selfíčko na konci Kalifornie.

Rozšroubovanej lobstr.

Místní výtvarka.

A přestože je to prdel světa, i tady mají celkem přijatelný hajzly, aby jim to tůristi moc neposrali.

Hajzly jsou bezbariérové a výzdoba interiérů podobná té naší, na kterou jsme uvyklí.

Vysypat písek z bot a hurá do Oregonu.

A co bude příště? Uvidíme.

podpis



prázdno

prazdninový prázdno


nic

Brněnské sekci udělila redakce výjimečně celozávodní dovolenou.

Dada a spol.