Barcelona - část IX.
(Uvnitř katedrály)

"Matematika je prý abeceda, kterou Bůh napsal vesmír," řekl prý Galileo Galileu. Antonio Gaudí se toho hesla držel i když psal "jen" katedrálu. Katedrálu, kterou Bohu věnoval.

Dostat se dovnitř není úplně snadná věc. Možnosti jsou jen dvě. Buď si to dlouho dopředu zabukujete přes internet, dnes nejčastější způsob návštěvy, a nebo klasicky přes frontu. Ale pak si užijete fakt hodně času na rozjímání. Touhle cestou se dovnitř dostanou jen lidé trpěliví, a nebo ti, kteří si potřebujou rozmyslet důležitá životní rozhodnutí a nemohli se soustředit. Ve stylu: Než něco řekneš, napočítej do deseti, jenže ve vesmírnoměřítku. V tý frontě se vám to buď podaří, nebo to s váma švihne. A nebo, jak dozajista spousta činí, se na to vyserete a najdete si něco na tom internetu. To mi připomíná, že jsem se v tomhle čísle chystal prozradit pár technický a třebas i bulvárních informací o stavění Sagrada Familia, ale protože WWWiditelné prase je neseriózní týdeník, nedonutil jsem se k tomu. Nechal jsem se unést znovunávštěvou, i když zprostředkovanou jen přes fotky. Tak snad se na to do příště připravím a všechno napravím.

Hlavní vstup do katedrály je fakt impozantní a Gaudí pro vás připravil tolik obrazů a příběhů, že nudit při čekání se určitě nebudete. Hlavní vstup je z tzv. fasády Narození, která jediná byla dokončená ještě za jeho života.

Manželská dvojice si fotí Sagradu Familii. Manžel na výšku, manželka na šířku, i když je manžel spíš do šířky a manželka do výšky.

Pane Bože, zařiď to nějak, aby ten za náma přestal konečně dělat bordel tou palicí.

Představte si vrata, která jsou ze železa, skla a plná železnýho popínavýho listí.

Jen taková perlička. Ve stejné době, kdy začíná stavět svou katedrálu Antonio Gaudí, začíná tvořit i slavnej Auguste Rodin svou Bránu do pekel. A stejně jako Sagrada Familia, je Rodinova socha nedokončená.

Génius Gaudí staví toto nesmírně komplikované dílo tak trochu potrhle. Hlavní podklady pro stavbu jsou jeho hrubé náčrtky. Vše upřesňuje a ladí až během samotného stavění. A to je pro mnoho jeho spolupracovníků nesmírným peklem. Možná proto o pár stovek kilometrů severněji začíná pracovat na své Bráně do pekel Rodin, aby ztvárnil bezmoc Gaudího spolupracovníků. Až bude katedrála dokončená, měla by mít 18 věží. Proč 18? Symbolika. 12 Apoštolů (Šimon Petr, Ondřej, Jakub- syn Zebedeův, Jan- syn Zebedeův, Matouš, Filip, Bartoloměj, Tomáš, Jakub- syn Alfeův, Tadeáš, Šimon Horlivec a Jidáš Iškariotský - zrádce), 4 věže pro evangelisty (Matouše, Marka, Lukáše a Jana), jedna pro pannu Marii a poslední, ta nejvyšší, pro Ježíše Krista.

Stavební jeřáby zatím natrvalo umístěné v komplexu katedrály patří k těm nejvyšším v celé Evropě.

Youtrubeři z Jericha mají svoje pentle vymodelované ze zelené mědi. Vpravo dole, tedy přesně na opačné straně, než mívá své články o Hitlerovi věhlasný spisovatel Peroutka (podle našeho odulého pana prezidenta), drží v náruči malýho Ježíška oprávněně překvapenej táta Josef.

Maruš s Pepíkem koupají Ježíška v lavóru. Dobytek nevěří svým očím a skla z obou stran, odrážející blankytně modrou oblohu, představují oči Otce pravého a jediného.

Popínavá měď.

Konečně poprvé vstupuju do baráku, kterej jsem znal jen z fotek a z vyprávění. Je to darda.

Všechna ta okna, která jsme si prohlíželi zvenčí, a že jich bylo, se uvnitř hlavní lodi rozsvítila v barvotiskovej komiks.

Ta vejška stropu, ta šílenost tvarů, odvaha spojovat prvky, který by k sobě žádnej normální člověk ani nepřiblížil. Ufff.

Omlouvám se za nepřehledné expresivní věty a málo srozumitelné výkřiky, ale já jsem fakt byl tak ohromenej, že i teď po roce a půl jen blekotám.

Vysoká okna jsou na všech stěnách hlavní lodi a barevný sklíčka vytváří neskutečné barevné kombinace. Dokážu si představit, co se tu odehrává za barevné orgie v průběhu dne, kdy si slunko putuje od východu přes jih na západ. Jak se to musí měnit nejen během dne, ale i během roku a určitě má vliv i počasí i déšť.

Je fakt, že místo působí tak monumentálně, že máte chvílemi pocit, že si z toho sednete ohromeně na prdel. Věřící nevěřící.

Kříž může být buď prostý, nebo rafinovaně prostý. Někde o pár fotek níž bude detail tohoto kříže.

Hlavním modelátorem interiéru jsou samozřejmě ta okna, ale jsou tu i světla umělá a jsou tak perfektně vyladěná, že si mohl sem tam dovolit některé z umělých světel nahradit světlem falešným, tedy takovým, že si bere energii zvenku a ne ze žárovky. Pozná se to jen v noci, kdy ta lampa zhasne. Údržbáři by měli vědět, která to jsou, aby zbytečně nelezli na žebřík s dvoustovkou v kapse montérek. Tisíce a tisíce maličkých tajemství a překvápek.

Myslím si, že kdyby takový návrh přivlekl ke svému profesorovi český studentík architektury, dostane rákoskou na prdel, že se zbláznil a jestli neví, co to je držet jednotnej styl. Vlastně se ani nedivím tomu, jak dopadla u nás v Česku Kaplického knihovna.

Lavice u zdi, dřevěná opěradla a divoce kroucený zábradlí. Gaudí totiž byl původně vyučenej kovář, tak si nikdy neodpustil zdobit svý stavby krouceným železem. Konečně se tím vysvětlujou i kovový listy na vstupních dveřích.

Pocta evangelistům? Nebo apoštolům?

Ani s tím obyčejným křížem to u Gaudího není jen tak. Prostě kříž. Vždyť kříž je tak dobrodružnej prvek!

Otčenáš vydrápanej v mnoha jazycích, tu do železných plátů a nebo jinde do kamene. Dokonce i česky.

Račte si prosím povšimnout, že i ochranné pracovní sítě jsou ve sbaleným stavu stejně dokonalé jako jiné dekorační prvky. Téměř si nevšimnete, že sem nepatří. V katedrále se totiž tak často dokončují a nebo doplňují další a další prvky, že se vyplatí tu ty sítě mít skoro pořád. Zatáhnou za šňůrky, opony padnou, dělníci nastoupí a ráno je zase vytáhnou jak ozdobné baldachýny ke stropu.

Toto světlo je umělé. Ano, toto světlo je umělé.

Čelní stěny lóží zdobí kamenní netopýři.

Mušle.

Orgie tvarů, materiálů i barev.

Modrá okna a tmavá kubistická socha.

A samozřejmě, jak je někde volný místečko, hned tam flákl nějakou tu ušlechtilou helvetiku.

A když vás barvy a tvary skolí, můžete si sednout na kamennou lavici, zavolat si záchranku a nebo si spočítat lajky na instáči a fejsu.

Většinou se vztyčí kříž a na něj pověsí Kristus. Tady visí oba.

Dohližitel.

Umělé i denní světlo je zde dokonale vyvážené.

Již v minulém vydání jsem se zmínil o tom, že Gaudí byl posedlý písmem. Písmo samotné, ale i jednotlivá písmena, pro něho byly dokonalými grafickými prvky s velkým třidéčkovým potenciálem.

Gaudí, či jeho nohsledi moderní doby, nenechají na pokoji ani obyčejný dlažky.

A příště vás zavleču do výšin, do některých z mnoha věží, které jsou již téměř, jak se tu povídá o všech částech katedrály, hotové. Slovíčko téměř je tu na místě.