Po dvou letech
(se tu objevil Honza z Ameriky)

...ale ještě dřív, než se mu podařilo dorazit do Práglu, tak jsem byl na narozeninové vernisáži ke Kurtovejm osmdesátinám. V Galerii Beseder, kde jsem byl poprvé. Kurt Gebauer tu vystavuje svoje obrazy plavců a portréty. Výstava je výborná a čas k návštěvě máte až někdy do konce října.

Kurt má osmdesát. To to ale letí.

Na všech účastnících bylo vidět, jak se radují z toho, že se zase po dlouhé době mohou vidět v galeriích. Pokecat a prohlídnout umění. Připadalo nám to už tak samozřejmý, ale kovid s tím dost zaštěrchal.

Za chvíli to začne.

Kurt je výbornej vypravěč.

Při čekání na jednoho z důležitých se ujal slova a vyprávěl tak poutavě o Hradci nad Moravicí, o svém rodném městě, že jsem měl sto chutí sednout hned na vlak a zajet se tam na otočku s foťákem podívat.

Paní kurátorka představuje limitovanou edici piva s portrétem Kurtovy ženy Libuše.

Kdo chtěl, mohl flašku dvě koupit a nechat si ji od Kurta podepsat.

Přišel na řadu i dort.

A taky oblíbená Kurtova a Schillerova Óda na radost. Zazpívali jsme si ji všichni. Nutno poznamenat, že Friedrich Schiller byl geniální básník.

Mezi obrazy.

Kurt, protože je expert na Ódu na radost, ještě návštěvníkům zazpíval i verzi solidní vídenštinou.

Na vernisáži byl v premiéře promítnutej film "Kurt Gebauer, jak ho (asi) neznáte". Film si můžete prohlídnout v galerii až do konce výstavy, kde pojede v nekonečné smyčce. Po ukončení výstavy bude film uvolněn a bude k dispozici na kanálech Youtube a Vimeo a taky na stránkách galerie. Dokument je moc zajímavej. Kurt se v něm přiznává, že .... ale to bych prozrazoval...

Osmdesátiny má člověk, potažmo i umělec, jen jednou za život.

Kurt před aktem.

Poděkování.


A zatímco já jsem se královsky bavil na oslavě osmdesátin, Honza se pomaličku sunul z letiště na letiště směrem ku Praze. Až do poslední chvilky nebylo jasný, jestli to klapne. I když je Honza naočkovanej, nestačí to, protože je potřeba ještě získat eurokoviďáckej pas, což může být oříšek.

Honzu na letišti vyzvedla Helča a přivezla mi ho domů, protože Olina doma nebyla. Byla na školení e-twinning v Poděbradech a vracela se až v pátek.


A jen dorazil Honza, zvedl krovky Jirka a odletěl hrát do litevské Rigy. My to prostě máme tak nastavený,
že setkat se všichni najednou je dlouhý roky nemožný. Ale tentokrát by to mělo klapnout. Jirka se vrací
už v pondělí.

Když Helča Honzu přivezla, kecali jsme jeden přes druhýho, abysme si stihli vyměnit co nejvíc informací. Pak jsem je pozval do našeho novýho stánku v Běchovicích u nádrže, kde se čepuje výborný IPAoidní pivo

Dvě třetiny mejch kuřátek na pivu.

Honza je neuvěřitelnej ADHD mimoň, když se jde obout na chodbu, tak hraje online šachy. Drbe se v nose a promýšlí tah za tahem, aby vyhrál.

V sobotu jsme zajeli do Vranýho za babičkou. U rojbosovýho čaje, kterej mi ani trochu nechutnal, jsme rozvíjeli teorie o horderství, kovidu, vakcinách a entropii. Do hodnocení fotbalu jsme si netroufli, protože kromě Oliny jsme na fotbal všichni úplní blbci.

Na rozkvetlé mátě poletoval motýl, kterýho jsem neznal. Věděl jsem jen, že je to nějaká babočka.

Ale jaká, to mi prozradil až uměle chytrej Google Lens. Prej jde o babočku síťkovanou. Jenže to hnědé zabarvení křídel mě mátlo. Tak jsem si o ní něco přečetl ve Wikipedii. Tenhle motýl jede ve dvou formátech. Jarní a letní. Jarní je na krásu a letní na sílu. Taky proto je v létě babočka síťkovaná vidět skoro po celé zemi, zatímco na jaře jen v některejch lokalitách. Letní verze je větší a v křídlech osvalenější, takže můžou doletět daleko na jedno natankování.

Když jsem se prodíral síťkovanejma informacema, zatoužil jsem po nějakým atlasu na motejly, a našel nějakou sbírku pdf, tak jsem si z nich udělal základ budoucí knihy "MOTÝLE-KLÍČE-SBÍRKE". K určování tam budou ta pdf, co jsem našel na netu, a zbytek postupně budu doplňovat svojí vlastní sbírkou a nějakejma kecama, který mi přijdou zajímavý. Stejně jsem něco podobnýho chtěl spáchat už dávno, jen mi chyběl formát a chuť. Otázkou je, jestli mi tyto dvě položky i nadále nechybí.

Helča kazí sudoku.

Učil jsem foťák na telefonu fotit pomocí kouzelnýho slovíčka. Myslel jsem si naivně, že mi dovolí, abych si vybral svoje kouzelný slovíčko, ale pěkný hovno, musím říct nahlas a srozumitelně Cheese, jinak to nevyfotí. Hmm, a  to je přitom foťák od mé oblíbené Leicy.

Zašli jsme si i na oběd do hospody Pod Kaštanem. O mlíko do kafe se Honza podělil s místní mouchou.

Mise ve Vraným proběhla pohodově. Helča nás k večeru hodila dom autem a pak jela domů, aby se mohla v neděli a pondělí věnovat jakejmsi esejím do školy. Honza si během neděle nastudoval, co je potřeba k získání kovidovýho europasu. Zjistil, že to je velmi jednoduché a funkční, ale to chudák netušil, že je zpátky v Česku a že tady úřednictvo jede podle svých vlastních chapadlových a vysoce individuálních pravidel. U paní doktorky, kde má kartu, neuspěl, paní doktorka mu řekla, že tohle obvoďáci nedělají, ať si zavolá na 1221. Tam se dozvěděl, že to obvoďáci dělají, tak se pokusil znova, ale marně, osazenstvo ordinace mu sdělilo, že to nejde a že to neumí. Pak zkusil slavnou O2 arénu, kterou jsem mu vychválil do nebes, že to tam skvěle funguje, a během pár minut se dohodl, že když si tam zaběhne a zaplatí dvě kila, kovid europas dostane. A taky že jo. Všecko to mají pod palcem vojáci a ti plní rozkazy, takže v pohodě. Prej jeden říkal, že jen co odtud vypadl ten premiérskej slovenskej vocas, tak to jakoby zázrakem začalo fungovat. Důležitý ale je, držet toho šmejda co nejdál od věcí, který fungujou. V úterý v noci odjíždí s Helčou na Slovensko na 4denní čundr a nemusí prchat před celníkama a platit desítitisícovou pokutu za něco, za co by ji ani platit neměl. Jen je k tomu potřeba ten certifikát. Olina a já taky v půlce týdne vyrážíme do hor, ale na druhou stranu než Helča s Honzou. O našich čundrech zase v příštím WWWpraseti.

 

podpis


Schováváme si delta koronáče na podzimní vlnu.

Tanya Ringem Starrem.


Paní učitelka malým dětem: "A za chvíli uvidíme tygra, to je taková velká kočka"
Malej kluk: "Máme doma kočku, ale tygr to teda není"

SIMON&GARFUNKERS NAPOSLED S VIKI
Matušovovou se představili v brněnském Musiclabu minulý týden. Naštěstí nepršelo a tak se akce mohla konat venku před hudební fakultou JAMU. Je to příjemnější, protože přijde víc lidí, připojí se i náhodní kolemjdoucí a hned je lepší atmosféra.


Přišla jsem pozdě a tak jsem z dálky slyšela už jen předposlední píseň, kterou zpívala Viki před přestávkou. Po ní už jsem chytila jen instrumentálku, ale pěkně šťavnatou.

Strýc Dalibůrek byl v dámském obležení očividně spokojen!
Už na nás nějak dýchlo podzimní počasí, po předešlých deštích si vyžádalo teplejší oblečení. Muzikanti hráli jako o život a Viki, přestože za nějaký měsíc očekává narození potomka, řádila tak, jak jsme u ní zvyklí.


Lidi se bavili, hospoda čepovala nápoje všeho druhu a vypadalo to, že Covid tady nemá co dělat.


Objevila se i paní s kasičkou, loudila s výrazem - a proč ne? Určitě si všichni účinkující odměnu zasloužili.

Koncerty v Musiclabu jsou fajn, až přijedete do Brna, doporučujeme návštěvu!

PŘI NAŠÍ MINULÉ CESTĚ DO NEZNÁMA JSME NĚKDE OBJEVILI
lákadlo na zábavní park v Milovicích. Pozvali jsme Kiaru s Vincentem a domluvili se, že
v sobotu ráno tím směrem vyjedeme. Protože jsme předešlý večer poseděli s Pavlem za účelem opožděné oslavy jeho narozenin, ráno jsme vyjeli časně před desátou. Hned za Brnem přišla otázka "Kdy už tam budem?"
Vzali jsme to směrem na Svitavy, při zadání cíle do navigace nás to táhlo zpět na D1 a hlásilo příjezd až okolo 13:00. Asi to nebyl úplně nejlepší nápad a tak jsem honem hledala, co je blízko a co by mohlo děti bavit. Zvítězilo westernové městečko v Boskovicích, zažili jsme je dávno v dobách, když naše děti byly ve věku současných vnoučátek.
Teď je to už poněkud jinak. Za vstup se platí, naštěstí kategorie důchodci + děti se docela dá přežít.

Hned první atrakce (hledání pokladů v písku) je hodně bavila. Ale co čert nechtěl, všechny atrakce jsou zpoplatněné, takže ke vstupnému je potřeba počítat s útratou podstatně vyšší.
Ale mají to tam hezký a děti se nenudily.


Zakoupili jsme jim na přání klobouky, z těch byli docela nadšení. A protože bylo vedro, sluníčko pálilo, zjevně to nebyla špatná volba.
Jali jsme se hledat Lanové centrum, uvádějí ho mapy.cz jako součást areálu.


Potkali jsme koně s bryčkou, pan kočí tam zřejmě trénoval a uměl to!

Toto hříbátko má teprve 4 měsíce! Jeho opatrovnice si s námi povídala, prozradila, že lanový centrum museli zlikvidovat, zničil jim to kůrovec.. Pak nás navigovala, ať se jdeme podívat na představení s koňmi, hraje jich v tom sedm a určitě se nám to bude líbit. Pásky, co nám dali na ruku coby vstupenky, nás dokonce opravňují ke vstupu bez dalšího připlácení!
Zkusili jsme a nelitovali.


Příběh se odehrává v obrovské venkovní aréně, obehnané kůly a provazy (ty mně teda vadily při focení, ale chápala jsem, že z bezpečnostních důvodů je to potřeba). Herci - artisti, byli šikovní, obratní a předváděli scény profesionálně, nebyla to vůbec banální zábava.


Příběh jednoduchý: bílí vojáci chtěli zajmout Indiány a vytlačit je do rezervace.

Indiáni zvítězili a hlavní hrdina předvedl, jak se chovají k lidem a k přírodě.


Přiznám se, že jsem ještě nikdy nezažila "drezúru" tohoto typu. Koně reagovali krásně a vlastně jen na gesta rukou a jemné doteky dlouhým prutem... Žádné švihání bičem a pobízení k větším výkonům kopáním do slabin.


Bílý důstojník pochopil filosofii Indiána a vzájemně se poklonili a podali ruce... V historii je všechno samozřejmě jinak, ale my, co jsme v dětství prožívali Mayovky, to žerem. A děti byly nadšený.
Lanovýho centra nám bylo líto - přesně to chybělo, aby se pořádně vybláznily.

Jak jsme zjistili, i dospěláci si tam chodí hrát, tato paní určitě nebyla součástí programu a přijela si jen tak užít iluze divokého západu... Ale možná kecám, konečně proč ne. Jsme přece v neseriózním internetím týdeníku!

Dada a spol.

Milí přátelé,
ráda bych vás osobně pozvala na akci, která se zrodila téměř před rokem souhrou okolností.
Mnozí víte, že mám ráda změnu a výzvy a jedné takové čelím i nyní.
V loňském roce jsme začali se zajímavým hudebním počinem s názvem Najdi si svůj koncert. Konal se v lese a zájemci si jej museli téměř sami najít dle udané GPS adresy. Kdo dorazil byl překvapený, jak krásně hudba zní v otevřeném prostoru.
Můj sen byl napřesrok uspořádat v lese klavírní koncert. Představa koncertního křídla v zeleni byla mámivá. Nicméně po technické stránce, je tento počin tak složitý, že mi nezbylo než zeleň českých hájů vyměnit za prostor kostela a renesančního zámeckého nádvoří.
Ovšem to nijak neubere zážitku, který nás čeká. Klavírista Jiří Hrubý je citlivý a velmi vnímavý člověk. Společně jsme připravili dva večery, každý v jiném duchu.
Věřím, že všichni stejně jako já, uvítáte tuhle nádhernou příležitost. Jest pravdou, že za takovými zážitky byste se museli vydal až do Mariánských Lázní či Kostelce n. Orlicí a nebo počkat až něco takového naplánují v Brně.
Bude to velký hudební svátek.
Přijďte podpořit naše počínání, protože v době pocovidové (jak jí pracovně nazývám) je dvojnásob těžné cokoli pořádat. Nejen kvůli neustále se měnícím omezením, ale i strachu potenciálních diváků.
I my potřebujeme povzbudit, abychom měli chut´ stále nabízet kulturní zážitky. Nejlepším lékem pro nás bude vaše přítomnost.
Lístky jsou k dispozici v předprodeji v cukrárně v Lomnici nebo u p Raškové v Tišnově. Mohu je prodat ale i já osobně.
Na vaši návštěvu se těší Barbora Pavlišová a Jiří Hrubý

Vážení,
v sobotu 11.září 2021 se v kulturním domě v Železném u Tišnova konečně uskuteční několikrát odložený koncert skupiny Ruchadze Band-Amsterdam Beyond, konaný v rámci cyklu Petra Gratiase Kapitoly z historie československé rockové hudby. Začátek akce je v 19,30 hodin.
Konstantin Ruchadze (*1950) je Gruzínec narozený v Moskvě, jehož matka se podruhé provdala do tehdejšího Československa a on strávil skvělá 60.léta minulého století v Praze, kde také sestavil svou první rockovou kapelu. (Tehdejší bubeník Petr Eichler s ním mimochodem hraje i dnes...) Počátkem 70.let emigroval, nějaký čas pobýval ve Španělsku - i v okruhu přátel Salvatora Dalího - a momentálně již řadu let žije v Nizozemsku, kde dal dohromady nejprve skupinu s krásným názvem Hot Bolshevik. Po roce 1990 se začal pravidelně objevovat opět u nás a měli jsme jej příležitost slyšet na podzim 2010 také v Tišnově v rámci akce Tišnovský jazzový týden - ukázky a rozhovor z tehdejšího vydařeného vystoupení jsou ke shlédnutí na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=69CV82cg7eU
Hudba kapely má svůj základ v bluesových kořenech, které jsou obohaceny četnými vlivy world music a zejména charismatickým projevem samotného kapelníka. Není bez zajímavosti, že na CD vydal například i svérázné úpravy Čajkovského Labutího jezera nebo české státní hymny.
Ode dneška jsou k dispozici v předprodeji v knihkupectví paní Raškové na Brněnské ulici v Tišnově vstupenky za 200,- Kč, brzy je bude možno za tutéž cenu pořídit i na obecním úřadě v Železném. Na místě bude před koncertem vstupné o 50,- Kč vyšší.
Srdečně Vás všechny zvu na vystoupení této zajímavé skupiny a budu vděčný za jakékoliv další šíření této informace přes Facebook či další sociální kanály.
Děkuji a těším se na Vás
Václav Seyfert st.

Komentované prohlídky výstav Jaromíra Novotného, Anny Hulačové
a Bohuslavy Olešové v Domě umění


Anna Hulačová: Eating Planet, foto Polina Davydenko

Dům umění města Brna vás srdečně zve na komentované prohlídky aktuálních výstav Jaromíra Novotného, Anny Hulačové a Bohuslavy Olešové. Budeme se na setkání s vámi těšit v prostorách Domu umění na Malinovského náměstí v těchto termínech: JAROMÍR NOVOTNÝ: OSTATNÍ SE NEMĚNÍ 1. 9. 2021 v 17 hodin - výstavou provede kurátorka Marika Svobodová 8. 9. 2021 v 17 hodin - výstavou provede kurátorka Marika Svobodová za účasti autora; součástí prohlídky bude i výstava Anny Hulačové ANNA HULAČOVÁ: EATING PLANET 24. 8. 2021 v 17 hodin - výstavou provede kurátorka Marika Svobodová za účasti autorky 8. 9. 2021 v 17 hodin - výstavou provede kurátorka Marika Svobodová; součástí prohlídky bude i výstava Jaromíra Novotného BOHUSLAVA OLEŠOVÁ: ŽÍZEŇ NEKONEČNA 15. 9. 2021 v 17 hodin - výstavou provede kurátorka Jana Vránová za účasti autorky 29. 9. 2021 v 17 hodin - výstavou provede kurátorka Jana Vránová za účasti autorky


Jaromír Novotný: Ostatní se nemění, foto Martin Polák

Zdravím všechny!
Prosím, poslechněte si naše nahrávky (viz odkazy úplně dole), které jsme vytvořili během řádění covidu.
V nahrávkách jsem zatím všechny perkusy nahrával sám postupně po jednom. Anžto nejsou lidi, tak jsem si nějak musel pomoci.
Kdybyste někdo o někom ve svém okolí věděli, kdo buší do cajonu, djembe či na bicí, tak mu prosím přepošlete níže uvedené odkazy.
Moc děkuji!
Třeba se to bude někomu líbit a chtěl by s námi pokračovat v naší tvorbě.
A vztahy v naší tvořivé kapele jsou velmi kamarádské, což je taky dost důležité.

Ing. Ivo ALBRECHT
+420 602 591 751

kapela Harry Ventil:
www.harryventil.borec.cz
https://bandzone.cz/harryventil

Vážení kolegové,
ráda bych Vás pozvala na srpnová představení Studia Marta a Absolventský festival (11. 8. Vyrozumění, 17. 8. Betonová zahrada, 20. 8. HÁDY - Pokusy o minulost, 26. 8. Klíče), více přiložený plakát. Termíny a lístky na goout.net nebo přes naše stránky http://www.studiomarta.cz/index.php?p=program&y=2021-08
Vašim dotazům se budu věnovat po návratu z dovolené 9.8.
Děkuji a přeji hezké léto
Dagmar Indrová

Studio Marta
Bayerova 5
Brno 602 00
+420 542 591 512
www.studiomarta.cz

Posílám teplý pozdrav z jihu Čech a také upoutávku na výstavu na Kampě. Stojí za vidění, protože je to Jiří Šalamoun.
A jestli nevíte, kam na dovolenou, podívejte se na nekonečné možnosti. https://www.zonerama.com/PawlasMB
Dávejte na sebe pozor!
Eva