Posekat
(a domů)

Červen je akční. Skoro každej víkend je obsazenej nějakou aktivitou. Minule jsme byli v CHKO Lužické hory na jarní cestě, tento víkend jsme se zase rozhodli, že pomůžeme Helči posekat trávu v Ostružné. Má tam totiž hned na začátku prázdnin jakejsi animační tábor s děckama. Olina dokonce velkoryse nabídla svou milovanou motorovou sekačku, protože Ostružná je na sekačky poněkud zakletá. Momentálně tam jsou dvě strunovky, ale Dana říkala, že jsou obě v prdeli. Loni ještě nebyly. Ale že prý tu menší přiveze z opravny v Brně.

"Dušo, vyfoť nás, nebo do Ostružné nepojedeme!" vyhrožuje Helča.

Helča k nám přijela až k večeru, takže jsme se rafinovaně vyhnuli zácpám. Cesta ubíhá jedna báseň. Jsme naložení až ke stropu. Olininu sekačku jsme museli rozebrat, aby se do kufru vešla.

Máme s sebou i skvělýho pomocníka. Boris je totiž neskutečně pracovitej a ještě při tom drze vypadá, že mu sekání trávy nevadí. Skoro by se mi chtělo napsat, že ho to baví. Ale ono to je spíš tím, že si při práci poslouchá audioknihu. To dělávám taky. Pak sečení fakt přestává člověka srát.

Na chalupě je už Dana, přivezla opravenou sekačku. A taky kámoš pavouk.

Našli jsme ve stodole křeslo pro hosta.

Opravená strunová sekačka kupodivu funguje a o Olininé sekačce ani nemluvím. Ta jen tiše brumlá, elegantně žere trávu, rozmetává krtince a střílí malejma šutrama. A že jich tu je. Jedním šutrem mě dokonce trefila Olina do brady.

Ten krásnej červenej overálek je ďábelskej multikulti obleček. Sluší každýmu, kdo si ho oblíkne, a na velikosti sekáče, či řezáče (používáme kombinézu i při řezání dřeva) nezáleží. Tlustí, tencí, malí, velcí, všem ten obleček sekne. Proto ho používáme při sekání.

Olina si vzala sektor horní přístupová louka. Helča s Borisem dolní zarostlou louku.

Dana si opaluje hodinky a používá oldskůlovej opalovací olej. Je docela možný, že se furt prodává, ale já ho mám spojenej se svým dětstvím.

Tráva na dolní louce je vyšší než člověk.

Zatímco holky a Boris sekají louky, snažím se spravit podtýkající hajzlík. Zjišťuju, že už bych se jako instalatér neuživil, protože nevydržím pracovat na kolenou. Sekačku č. 2 se mi opravit nepodařilo, přestože jsem si z domova přinesl spoustu nářadí. Sekačce chybí celej startér. Prej ho Linda odšroubovala a vzala do Brna, říká Dana. Takže jen ten hajzl.

Zatímco v údolích, v Praze, Brně jsou už pampelišky v prdeli, tady na horách jsou v plné síle.

Tuhle žehličku máme na chalupě snad odjakživa. Bába husovická s ní ještě svýmu Josefovi žehlila pracovní košile a on pak v nich před ní utíkal na brigády do lesa. Ale že je žehlička zdobená takovým krásným drakem, jsem si všiml až teď, kdy mi málem spadla na nohu.

Kultovní poličky v předsíni. Shora: police žárovek a petrolejky, police žehliček, police zubních kartáčků. Mimo záběr je ještě police hader a rejžáku a ještě jedna, kde serou myši.

Roušovna je po první dávce Moderny schopná paranormálních triků. Kovové lžíce se před jejím pohledem samy kroutí a věší na šprycle. Sice u ní ještě nelze naměřit žádnej magnetismus, ale to se prý po druhé dávce spraví. Máme tu ve vsi odborníka, který by tyto jevy dokázal vysvětlit. Kvantovó teórijó a baktérijama.

Dana udržuje poličky v retro stylu + kytky. Vlevo petrolejka, vpravo tranzistorák od tělocvikáře Franty. Funkční.

Sektor rumu a řepkovýho oleje.

Zátiší tu máme na každým rohu.

Odpoledne Helča vymyslela, že si zajdeme na Šerák, ale nápad neprošel. Po celodenním sekání se škrábat sedm kiláků nahoru a pak sedm kiláků zase dolů, to nikoho neláká. Tak vyrážíme na klasický kolečko lesem na Ramzovou, přes Petříkov na Horní Ostružnou, na pivo a dom. Je vedro a docela i sucho. Tenhle plavec splývá ve vyschlé kaluži a sní o prudkém dešti.

Ramzová se chystá na modernizaci. Doufají a věří, že následující zimu jim multiHavlíček sjezdovky otevře dřív než v květnu (2022). Uvidíme. Lepší by bylo, kdyby se tahle dojebaná vláda už k moci nedostala. I když neviditelnýmu a neexistujícímu virovi je dost u prdele, kdo je u vlády, a řádí si podle svýho.

Naše první zastávka je tentokrát hned na Ramzové. Pivo Holba, dobře vychlazené, ale proti pivu z pivovaru Cestář je to prd.

Jenže my už víme, že pivovar Cestář to zabalil, takže si už žádný dobrý jejich pivo nedáme.

Rozkvetlejma loukama se plouháme k Petříkovu.

Helča si, jako když byla malá, hraje na dámu. Dámu s hranostajem. Protože je ale léto a vedro, hranostaj spí ve skříni.

I mezi Petříkovem a Horní Ostružnou jsou krásný vonící rozkvetlý letní louky.

Krásnej podvečer. Furt vedro.

Moje oblíbená souška. Poprvé jsem si ji vyfotil v době, kdy vyšla poprvé kniha Autobus sebevrahů od Paasilinaa. Tenkrát bylo sebevražedně sychravo, mlha a trochu pršelo a knihu jsem zrovna dočetl. Uschlej strom byl dobrou ilustrací k té veselé knížce. Suchar stojí dodnes.

Ve Skilandu mají nejen dobrý pivo, ale tento víkend tam mají slet motorkáři.

Helča, jak stín prozrazuje, si dala fazolovou zelňačku.

Já jsem měl kulajdu, Olina zelňačku a pak napůl rajskou se čtyřma. Roušovna mi nařídila - "Začni!"

Člověk se snaží, aby ho jeho vlastní děti viděly jako Alana Delona nebo Paula Newmana, ale skutečnost je jiná.

Všecky motorky jsou nablýskaný, chlapi většinou pupkatí.

Stroje jsou to však vymazlené do posledního detailu.

Místo mé obligátní balkónovky fotím ostružňáckou nebalkónovku.

Horské rozkvetlé louky mě fascinují od dětství. Tenkrát jsem si je ale moc neužíval, protože jsem trpíval sennou rýmou neboli dnešním výrazivem pylovou alergií. Naštěstí mě tahle debilní zábava opustila a můžu nasávat plnými doušky.

Je večer, piva jen dvě, tak se Helča pouští do eseje z irské historie.

Venku svítí lucerny a měsíc.

Chalupa tone ve tmě.

Zkouším z ruky udržet vteřinu a půl. Astronomickej fotograf ze mě asi nikdy nebude. Každej večer je v Ostružné obloha plná jasnejch hvězd.

Ve tmě sedí a trucuje růžovej medvídek. Je na nás nasranej, že jsme ho nechali venku už několik měsíců. Za trest se postupně zbavil růžové barvy. Aby se nám pomstil.

Když jsem se vrátil z fotoastronomické mise, přistihl jsem Helču a Olinu, jak se baví. Nejspíš na cizí účet.

Nevím to sice úplně přesně, ale myslím si, že Roušovna, která si oblíkla olympijskou teplákovou bundu, se směje sourozencům Roušovým na zdi. Těm slavnejm krasobruslařům.

Týhle potvoře jsme pracovně a určitě nesprávně říkali píďalka. Machrovala a předváděla se nám při snídani. Vždycky se slanila na vlastním lanku z prdele na stůl, popošla pár centimetrů a pak lezla novou cestou. Roste z ní velká konkurence Adamu Ondrovi. Ondra určitě neumí ten trik s vlastním lanem.

Světlo a sklo.

Komáří lego - kompletní servis.

Pracovitej červotoč a jeho jemné piliny.

Návod na hamaku pavučinovým písmem.

Poslední mohykán.

Prasklina ve stěně a oběšenej havran jsou stále na stejným místě.

Boris prožívá zaslouženou nirvánu. Stín, lehátko, knížka do ucha. Byl totiž děsně pilnej. Bez něho bysme to všechno posekat nestihli.

Labutí dialog. Linda koupila Tiborovi písek do pískoviště i pískoviště, ale v balení nebyly šrouby. Pískoviště tudíž není.

Musel jsem se znova pokochat Jirkovými minimalistickými obrazy. Pár čar tužkou a je tu Rembrandt.

Nebo lev.

Je neděle a posečeno. Odpoledne jedem zas domů.

Čarodějnice panenka hlídá chalupu, když tu nejsme.

Po cestě domů se zastavujeme pro naftu. No a Helča si musela u zmrzlýho Míši a pepsikoly vyzkoušet osvalení. Príma víkend.