LSD 2025
(Letní Sborová Dílna - Lomnice)

Již po několikáté jsem se objevil na LSD akci. A vždycky je to fičák. Jde o šestidenní akci, kde se prakticky nikdo nemá šanci úplně zastavit. Ale protože nám přijel na pár týdnů Honza z Ameriky, musel jsem trošku zapodvádět a přijel jsem až ve čtvrtek, abych stihl večerní koncert a nějaké fotky z jednotlivých ateliérů. Myslím, že nejvíc v poklidu byla limonáda s Bárou v kavárně naproti noze Járy Cimrmana. Limonáda a toust. Dokonce, a to mi zpětně připadá jako zázrak, nepovídali jsme si o LSD, ale pitomosti rodinné. Zahodil jsem batoh do kouta patafyzickýho muzea a vyrazil fotit.

Celá akce se odehrává na zámku, kterej je ve vlastnictví rodu Thienen-Adlerflycht, který je přímým potomkem původních majitelů – rodu Serényiů. Konkrétně současným majitelem je Franz baron Thienen-Adlerflycht. Je to velkorysé a hodné obdivu. Každým rokem je vidět, jak se rekonstrukce objektu posouvá. To musí být šílená fuška.

Bára mi ukázala, kde je ateliér Alice Bauer, to je místo oproti loňsku nové. Ostatní ateliéry jsou na loňskejch místech, s tím si poradím.

Alice je hudební démon. Pro letošní dílnu si vymyslela projekt, kterej by se dal shrnout do lakonického "Od Špilasu po Pamír". To pořád netuším, o jakou bombu tu jde.

Atmoška v ateliéru je pohodářská, ale je to prej taková dřina, že musí chodit bosky.

Na nádvoří si lhostejně tryská vodotrysk. Je tu liduprázdno. všichni cvičí zpěv.

Audina na zámku.

Ateliér, kterej vede Jan Mikušek se táhne od renezance po současnost. A to co jsem zaslechl při focení, bude asi velká věc.

Ve čtvrtek 3. 7. večer vystoupí romská kapela Feri and the Gypsies. Ten pán sedící na zídce, jak se později večer ukáže, je jejich basák.

Dalibor a ředitelka té velkolepé akce Bára.

Majitel zámku s nejmladší ratolestí.

Přípravy na večerní koncert jsou v plném proudu.

Předpověď hrozí nějakými přeháňkami, ale dva černý deštníky jsou takovou jistotou, že pršet nebude.

Malí baroni jedou do garáže, pan basák na to dohlíží.

O velkejch přestávkách se účastnící oborových dílen schází na nádvoří a sdělují si tajemství.

Velká přestávka skončila, opět je tu klid a fontána.

Druhá přestávka.

Tady trénuje ateliér sólového zpěvu pod vedením Marty Kloučkové a Jana Andra.

Když jsem naproti slyšel ten renesanční chorál, měl jsem najednou pocit, že ten sólovej zpěv nemůže být tak složitej jako mnohahlasej chór. Jenže pak mi postupně došlo, že je to jen pohled zvenčí. Zevnitř to je jinak. Když zpívá 30 lidí dohromady, ztratí se pro většinu uší kiksy a chyby. Viníci jsou maskovaní a odhalí je jen dirigent a poblíž stojící zpěváci. A pak ještě hudební géniové.

V případě sólovýho zpěvu je na to nebohej zpěvák sám a každej kiks je slyšet, což přidává tolik potřebnýho neklidu, že z toho pak jsou sóloví zpěváci na nervy ještě víc. Kromě toho si každej zpěvák vybírá skladbu sám a není ničím limitovanej. V ateliéru to proberou, vychytají chyby a Honza Andr dovede na klavír doprovázet tak, že to zpěvákům hodně pomáhá.

Marta Kloučková. Její rady jsou k nezaplacení. Navíc z ní čiší cosi uklidňujícího, což zpěváci velice oceňují.

Z ateliéru Alice Bauer odjíždí cyklistka.

Písně, který připravila Alice vypadají ukrutně složitě.

Dnešní výuka skončila.

Všechno se připravuje na vystoupení cikánské kapely.

Baroňátko na houpačce.

Hudební zkouška Feri and the Gypsies.

Kameraman, kamera a pes.

Feri Barkoci.

Jména současnýho složení kapely vám neřeknu, protože si prostě jména nepamatuju. Jsem rád, že si ještě pamatuju svoje jméno a jméno mojí Roušovny. Víc se mi toho do hlavy nevejde.

Alice Bauer a Allison Wheeler.

Před romskou kapelou vystoupí lektoři se svými písničkami.

Marta Kloučková zpívá se slavnejma Sketama. Univerzální multižánrová zpěvačka, textařka a skladatelka působící na české jazzové scéně.

Je absolventkou Konzervatoře Jaroslava Ježka (muzikál), VOŠ Jaroslava Ježka (jazzový zpěv) a Vysoké školy ekonomické v Praze (Arts Management), finalistkou mezinárodní soutěže jazzových zpěváků Voicingers 2017 a semifinalistkou mezinárodní soutěže Riga Jazz Stage 2018.

Zvukař Lukáš Lukáš, nebo taky Luky. Hraje taky v kapele Moře dní. Třeba Akvarijní rybičky.

Hlediště se pomaličku plní.

Lea Pavlišová mi prozradila, že kopec k zámku je moc do kopce.

Vstupenky a ikonická trika. Náš Jirka i Helča je rádi nosí kvůli tomu nápisu.

Bára - ředitelka uvádí večerní koncert.

Říkali mi, že je eště nemám fotit, že se teprve připravujou.

Oba vedoucí ateliéru sólového zpěvu Marta Kloučková a Jan Andr jdou na pódium.

Franz baron Thienen-Adlerflycht s rodinou.

Feri.

Alice Bauer. Taky Sketa.

Studovala souběžně s FFUK (anglistika-lingvistika a fonetika) také klavír na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Zpěv a jazz ji nakonec odlákaly a staly se jejím hlavním zájmem. V poslední době spolupracuje s Janem Kořínkem & Groove (deska "Our Kind of Blues") a s jazzovým Sextetem Jiřího Polydora.

S Okamžitým Filmovým Orchestrem (OFO) svého bratra Varhana působí od jeho počátků. S OFO nazpívala mnoho bratrových filmových hudeb, např. kvasibarokní koloraturní árii do Goyových přízraků Miloše Formana. Od roku 2000 je členkou Originálního pražského synkopického orchestru (OPSO) Pavla Klikara, který jako jeden z mála bandů autenticky interpretuje raný jazz 20. století.

Sestry Hana a Lea. Velmi zásadní členové realizačního LSD týmu.

Jiří Klement podstrkuje Allison Wheeler mikrofon.

Allison Wheeler je moderní jazzová zpěvačka, pedagožka a skladatelka z kalifornského Monterey (USA)

Allison zanechala školy výtvarného umění kvůli zájmu o jazz. Nedávno absolvovala s diplomem z jazzových studií na University of Northern Colorado, kde studovala pod Julií Dollison a uznávaným aranžérem a kapelníkem Kerrym Marshem.

Získala cenu prestižního časopisu Down Beat za Vysokoškolského vokalistu roku 2018 a v kategorii Absolvent získala tři další ceny (2016, 2017, 2018) jakožto členka Vocal Lab – předního vokálního ansámblu univerzity.

O žaludky nás všech se s láskou a úsměvem starala tato roztomilá dvojka. Díky.

Alice s Jirkou.

Allison měla tu čest vystoupit po boku hvězd jako mj. New York Voices, Aubrey Logan a Vertical Voices na takových akcích jako Monterey Jazz Festival, Greeley Jazz Festival a každoroční Jazz Education Network (JEN) Conference.

Když Alice tančí...

...

...!

Allison byla lektorkou v Lomnici i loni a prej si to moc užívá.

Hlavní koncert začíná.

Feri se svou bandou nakonec roztančil návštěvníky koncertu.

Ředitelka tančí.

Po koncertu se skoro všichni přesunuli do pivnice Genius noci, kde se semlelo tolik příběhů, písniček i piv, že to bylo nepřehledné. Avšak jitra jsou zde tichá. Inu Lomnice.

Noc nepřežila snad jen tato můra. Jmenuje se potrhle - běloskvrnáč pampeliškový. Chlastat se nemá.

Ikonické snídaně u Pavlišů patří k balzámům po probdělých nocích. Nejlepší kvasnicová pomazánka EVER!

Vedli jsme velmi užitečnou debatu o kolech. Zvláště pak rurálních a nebo klidně i bukolických. Například tohle kolo je skládané tak, aby případné lupiče lákalo se záporným znaménkem. Prý to funguje. Vorlovo předchozí kolo bylo také skládané a dokonce i elektrické. Záměrně použil baterie z auta, takže kolo mělo přibližně 70 kilogramů. Jakýsi dobrovolník se Pavlovi nabídl, že mu elektrokolo za pětikorunu pohlídá, aby ho někdo nešlohl. Pak hlídač zjistil, že ho neuzvedne a zmizel.

Lukáš kontroluje rum...

Klement testuje kloubouk.

Rozhovor.

Přijel Lukáš Prchal v zednickým. Loni vedl ateliér sborového zpěvu a letos na den zaskakoval za Mikuška, kterej musel někam odjet.

Rozhovor s Lydií pro TV.

Jan Mikušek vystudoval hru na cimbál a dirigování na brněnské konzervatoři, pak dirigování na pražské Akademii múzických umění u Františka Vajnara, vedle toho studoval i zpěv. V roce 1991 se stal druhým dirigentem Českého filharmonického sboru Brno. Dirigoval muzikály Hair a Rusalka a nastudoval rockovou operu Juno a Avos. Od roku 2000 je dirigentem komorního sboru Vox Nymburgensis.

Jako pěvec (kontratenor) se věnuje interpretaci staré hudby (např. se soubory Capella Regia Praha, Musica Florea, Ritornello, Societas Incognitorum), spolupracuje s Jiřím Stivínem a souborem Ensemble Damian (opery Tomáše Hanzlíka a Víta Zouhara). Ve svém repertoáru má oratoria, mše a kantáty J. S. Bacha, G. F. Händela, G. Carissimiho, G. B. Pergolesiho, A. Vivaldiho, A. Draghiho a J. H. Wiederera. V mužském kvartetu Affetto svůj záběr rozšiřuje také na hudbu soudobou a experimentální (Miloš Štědroň, Michal Košut, Jan Meisl, Arvo Pärt) a v mužském kvartetu Affetto i hudbě soudobé, navíc v několika rolích vystupoval také v Národním divadle. Je spoluzakladatelem Mezinárodního festivalu cimbálu ve Valašském Meziříčí a premiéroval mnoho skladeb pro cimbál.

Těžkej život zvukařů.

Alice si nachystala na Sašu hodně těžký špeky.

Marta Kloučková - rozhovor pro TV.

Chvilka zdánlivýho klidu.

Když se něco posere, pomůžou šťouchadla do ucha a trochu lihu.

Musím prozradit, že v pátek dopoledne jsme si udělali takový malý zahejbací okno a zdrhli do Brusné za Putnou.

Nedobíjí se mu motorka. Dalibor se těšil, že se mu na ni podívá. A nakonec ji i spravil. Motocykl značky BSA. Birmingham Small Arms Company Limited.

I když by se to mohlo zdát, tak tohle není selfíčko, ale hodný pan Jiří Klerment.

Dalibor se na spravené BSA motorce s radostí projel po Brusné, ale Putnův jezevčík nad ním o jezevčí délku v cílové rovince vyhrál.

Běláskovi tohle všechno bylo úplně u prdele. Kdyby vás to zajímalo, tak honosně mu můžete říkat Pieris brassicae, neboli obyčejnej chráněnej škůdce bělásek zelný. A sedí na levanduli lékařské.

Vracím se zpátky a trochu fotím v atelierech.

My jsme jen zpěváci, zpěváci toulaví.

Lukáš zaskakuje démonicky za Mikuška.

To, co chtěla Alice po Sašovi nebylo úplně normální. Tóny, který měla jeho kytara vydávat, normální kytara vydávat neumí, tak musel Saša vyštípat všechny pražce, zakytovat po nich lajny, přebrousit a nalakovat. Vyrobil si bezpražcovou kytaru. Pak tepve byla Alice s mezitóny spokojená. Egyptsky arabský tón se syrským přízvukem.

Když radostí tančíš před prázdnou garáží.

Allison...

... a frekventanti jejího ateliéru.

Pracovní název jejího ateliéru, kterej byl v lomnické synagoze, byl "Od spirituálu po jazz".

Slunko stále pálí jako ďas, ale už se ven vydral i měsíc. Pro plochozemce docela oříšek.

Páteční večerní pivnice opět praská ve švech.

Podařilo se mi tentokrát nenápadně zmizet a tak jsem přišel o tanec na stole. Myslím, že mi to ani trošku nevadí.

Sobotní kvasnicová pomazánka. No a kontrola Daliborkova rumu.

Hanka nezapře, že byla tělem i duší učitelkou.

Alice si vymyslela, že by na jednu svou píseň potřebovala zavěsit ze stropu nějakou umělou hlavu s mikrofonama. Jenže to řekla Klementovi, takže netušila, co si tím nadrobila. Našli jsme v patafyzickým muzeu bustu ženy. Jirka jí do těla vetknul šroub, aby se dala umístit na mikrofonovej stojan.

Zatímco se snažíme změnit bustu ženy v kvadrofonní hlavu, u Mikuška se pilně trénuje. Jejich vystoupení se odehraje v krásným lomnickým kostele.

Než jsem se vrátil z focení, bustě už z hlavy trčely čtyři mikrofony. Pak nás napadlo, že by neměla být nahá. Lea dodala arabské oděvy.

Zatímco tvoříme tu syrskoarabskou Sirael (Surrael?), Alice pilně zkouší.

METODĚJI, nezapomeň koupit CYRILozrnný pečivo. Je 5. července, den nás zvěrozvěstů.

Dynamická přestávka.

Dalibor a Jirka.

Začíná zvuková zkouška na hlavní sobotní koncert.

Banda Allisoninýho ateliéru.

Fakt je to fuška.

Velká fuška.

Alice pro svoje písně potřebuje i heligonku.

Jak se jmenuje ten strunnej nástroj, na kterej hraje Alice jsem zapomněl. To, na co hraje Saša ta vykuchaná kytara, je prý úd. Asi se to píše jinak a nebo jsem to všechno blbě pochopil.

Prchám ze zámku do kostela, abych stihl nafotit vystoupení sboru z ateliéru Jana Mikuška.

Kostel plnej.

Úplně plnej.

Uvádí Bára.

Jan Mikušek.

Z vystoupení v kostel Navštívení Panny Marie běhal mráz po zádech.

Lomnickej zámek zvenčí.

Začíná hlavní koncert celého LSD.

Účast velmi dobrá.

My jsme jen zpěváci, zpěváci toulaví...

Sólový zpěv je fakt náročnej. Doma v koupelně to ještě jde, ale na pódiu a před lidma? Asi bych omdlel.

Klementa napadlo překvápko a poslal s ním ke mně Dalibora. Zbyla nám jedna arabská košile a že prej si ji mám oblíct i s tou jejich typickou bílou háčkovanou čepičkou, počkat na správnej okamžik a v přestrojení přinést nastrojenou kvadrovonní dámu na pódium. Stal jsem se proti své vůli arabským shakerem (čti šejkem), kterej obětuje svoji dámu umění.

Lajna.

Když jsem v přestrojení donesl kvadrofonní rurální audiobabu na scénu, vypadlo z Alice do mikrofonu: "To jste mě teda odbourali."

A překvapivě to všechno fungovalo správně. Píseň je z Balkánu a jmenuje se "Rume rume rumela hajdy hajdy hajdy"

Pak následovala druhá půlka sólovýho zpěvu.

Lea a Hana.

Jan Andr je chrudimský rodák, pianista, skladatel a hráč na Hammondovy varhany. Původně jazzový pianista, Hammondovy varhany mu učarovaly po jeho pobytu v New Yorku v roce 2016. V současnosti žije především svým autorským projektem The Track Inspection, který založil v roce 2017 a který se pohybuje na pomezí jazzu a funku. Svou hrou na „hammondky“ doprovází zpěváka Vojtěcha Dyka v projektu D.Y.K. nebo swingového mága Jana Smigmatora.

Příběh s koloběžkou.

Kontrola z míst téměř nejvyšších.

Byl to sice maraton, ale i ten jednou skončí. Děkovačka všichni všem.

Všichni lektoři pohromadě.

Uctivé poděkování ředitelce projektu Báře.

Vše skončilo. Letošní ročník se opět vydařil. Začíná zámecké afterparty.

Klement a Lukáš - páni přes zvuk.

Zatímco na zámku se odehrávala jedna akce, tady na náměstí měli slavnost hasiči. Když vpravo v kostele zpívali na náměstí vlevo hrály lidovky na tahací harmoniku. Silný vrata kostela oba světy spolehlivě oddělily a nenastal kulturní pahrbek. Tam, jak vidíte vlevo na obrázku ty čtyři český vlajky, tak k těm se váže divnej příběh. Víte, jak věší český vlajky naši slavní flastenci? Modrej klín nahoře a červenou vlevo. Jsou za to vysmívaní, co je to za flastence, když ani neví, jak se správě věší česká vlajka. Tady to před hasičskejma slavnostma ještě vylepšili. A to tak, že byste tomu neuvěřili. Proto to Hanka vyfotila a pak je sprdla, aby to spravili. Fotku jako důkaz mi poslala:

Nedělní ranní brunch.

Na fotce Honza Křehlík.
Díky vám všem za sice náročnejch, ale skvělejch pár dní mimo realitu. Těším se, že za rok zas.
p.s.: Jestli je ve fejetonu něco blbě, nebo tam mám doplnit, dejte mi prosím vědět a já to opravím. Díky.