prase č. 49

Těžkej metál
(aneb jak jsem vezl zavařovačky do Slaného.)

V kalendáři mám poznámku "Slaný", jasně, to je koncert tvrdýho rocku ve Slaným, pozvánka od kytaristy Tomáše i od jeho táty. Ve Slaným je fajn, i kdyby se tam nic nedělo. Olině se sice moc nechce, protože si myslí, že je těch aktivit nějak moc, a že musí ráno v sobotu za maminkou do Vranýho. Znáte to, samá výmluva. Já jsem taky na chviličku zaváhal, že jako by se mi ten volnější víkend hodil, ale podařilo se mi přemluvit Olinu, že s ní ráno pojedu za mámou a že... no nakecal jsem jí něco, takže jede. Chtěla, abych vzal vozilku se zavařovačkama a prasečí ucho pro Vilíka. Že by se mi zrovna chtělo vláčet se taškou na kolečkách, taškou starou jak Metuzalém, taškou ještě z dob komoušů. Ta taška je příšerná i v létě na hladkým povrchu a teď je nasněženo. Taška je z červené pseudoigelitové koženky a je tak dodrbaná, že si ji Olina musela vyspravit starou krabicí od piškotů. No fakt, i bezdomáči by se za takovou tašku styděli. Olina si ji ale statečně brává za maminkou, kdykoliv tam jede. Lidi se na ni koukají s údivem. Ta strašná taška už převezla tuny zeminy za ty roky.

Před koncertem.

Bude veselo.

Tomáš

A hrajou hodně nahlas.

Olina to totiž dělá tak, že za mámou přiveze nějakou blbinku, pak poletuje po zahradě, seká trávu, oře rýčem, pleje a těsně před odjezdem domů nabere něco černé hlíny a jede domů. Jsme sesynchronizovaní, takže v době, kdy Olina vyráží od mámy s metráky hlíny v černé vozilce, vybíhám z domova si zaběhat po lese, pak kolem rybníčků, starou pískovnou a lesíkem až do Hostavic, někdy to tam zapíchnu, dám si černé pivo v takovém bufetíku a jdu na vlak, ve kterým přijíždí Olina s hlínou, jedem jednu zastávku společně a já pak do kopce vláčím půl pole. Olina hlínu pak umístí na svou zahrádku, která prapůvodně nebyla zahrádkou, ale takovým jílovitým prostorem mezi silnicí a polem. Zahrádkáři jsou magoři. Založili si občanský sdružení a ten jíl za léta dřiny přeměnili v zahrádky. Olina jíl ředila tou černou hlínou a teď je z toho zahrádka. Už nevozí hlínu, ale dýně. Dýně od tchýně. Mně, jako nosiči poslední etapy, to může být jedno. Na váhu určitě. No, dýně je lepší, dá se z ní udělat něco k jídlu.

Area Core

Tak jsem Olině nasliboval, že všecko vemu, získal jsem od ní povolení nevzít si vozilku a dát to do batohu. Argumentoval jsem tím, že jako v těch závějích a sněhu by to jezdilo blbě, dovolila mi batoh a tak jsem naskládal hromady zavařovaček, přihodil prasečí ucho a vyrazil na místo srazu. Do Slaného si nás Honza odvezl autem. Odložil jsem baťoh se sklem a uchem, ochutnali jsme Metaxu a večer jsme šli na ten koncert.

Byla to dost hezká hospoda, krásně obložená sem tam dřevem, měli tam i dobré pivo a docela jsme se těšili na tu muziku. I v malém městě už jsou manýry kapel stejné jako ve velkoměstech, koncert začínal v 7, čili asi v devět.

Obsluha byla docela rychlá a pivo dobré.

Ladys

První kapela hrála hustej jakoby punk a docela jim to šlapalo. Jmenovali se Area Core a jestli jste zvědaví na jejich styl, zde je kupodivu funkční odkaz na bandzone (http://bandzone.cz/area)

Další kapelou už byla ta Tomášova. Jmenujou se Enola's Day, před nedávnem natočili příjemné CD Birth. Líbí se mi, jak si drze přivlastňujou styly nesrovnatelných muzikantů a přetavujou si je podle svýho. Je to originální a příjemně se poslouchají. Příjemné je, jak si během písničky posluchač uvědomí, tohle je jak od Hendrixe, tohle zas Laughlin a tam to třeba Alvin Lee. Já vím, někdo to nemá rád, když se to takhle pitvá, ale co si budeme namlouvat, všecko tu už někdy nějak bylo, je potřeba to jen vzít, pomačkat, narovnat, otočit naruby, přetrhnout a slepit a zase znova recyklovat. Všecko už bylo zahraný, všecko napsaný a všecko vyfocený. A všecky filmy si jsou hodně podobné. Je potřeba jen hodně hledat to společné. To je jedna metoda, najít souvislosti vyžaduje mít naposlouchané, a nebo druhá metoda, nevědět nic a být ohromený tím, jak je to krásně nové a neotřelé. Obě cesty jsou příjemné. Třetí cesta, tu nedoporučuju, protože vás okrádá, je neposlouchat, nekoukat, nečíst. Enola's Day mě baví a Tomášova hra na kytaru mě trošku nasírá, protože bych to taky chtěl umět a umím hovno. No tak jo, to neva, aspoň si je můžu poslouchat. (http://bandzone.cz/enolasday)

Enola's Day

Poslední kapelou, kterou jsme tam na tom večírku zažili, byli Voltage. (http://bandzone.cz/voltage) Brácha od Tomáše Ondra v ní zpívá. Taky příjemné poslouchání. Musím se přiznat, že večer plný těžkých kovů mě bavil. Nejvíc si to ale užívaly Gábina s s Olinou, hopsaly na ten metal vesele a skoro kozelce metaly. A to nechtěla Olina ani jet, prej kvůli Vranýmu nad Vltavou.

Večer u Kurků jsme ještě sežrali mísu uzenýho a šli spát. Ráno totiž vstáváme hodně brzo, našel jsem spoj do Vranýho přes Prahu. Slané ráno je obaleno 17° mrazem, všude sníh a křupavé mrtvo. Pár mátoh se plazí kluzkými chodníky, na zastávce autobusu už čeká hromada cestujících. Jsou nabalení do mnoha vrstev. Vždyť je -17. Chviličku si pohrávám s myšlenkou, že bych si mohl zapnout mikinu, ale rozdejchám to, vždyť do -20 chybí ještě tři celé stupně. Prodejna Albert poblíž nádraží je už otevřená. Skrz sklo se dere nevkusná santoklauzí výzdoba. Jsem rád, že nemusím jít nakupovat. V batohu se zimou třesou zavařovačky a prasečí ucho trpí omrzlinama. V autobuse je veselo, řidič moc nevidí ven a i náš nouzový východ je květnatě zamrzlý.

Gábina a Olina řádily na Heavy Metal, nebo kdoví, jak tomu sami muzikanti říkají. Dnes je všecko tak složitě rozškatulkovaný. Třeba Enola na svých stránkách na Bandzone tvrdí, že to jejich je Black Pop. To jsem nikdy neslyšel.

Cesta uběhla překvapivě rychle. Obdivuju řidiče, kteří umí řídit autobus přes zamrzlé sklo. Metro a hlavní nádraží. Tabule nás informuje, že stihneme dokonce i ten vlak, který už měl před pár minutami odjet. Má zpoždění, na nádraží je docela zima a sloupečky se zpožděním se plní minutama jako na nějaké šílené celosvětové burze. Na burzách je důležité, aby čísla byla při nákupu nejnižší a při prodeji nejvyšší, České dráhy se snaží hodnoty zvedat. Je pravda, že se za to trošku stydí, a proto upřímně lžou, čili nestíhají, zpoždění 10 minut je hlášené až po třiceti minutách.

Zpěvák se náhle proměnil v kouř.

Chápu, mají toho hodně a nejsme tu sami. Náš vláček už je nahlášený na nejposlednější kolej, klušeme podchodem a lidi se přidávají. Začali mít asi strach, že by jim ten zpožděný vláček mohl ujet, ale my jsem běželi jen proto, aby nám nebyla zima. Ve vlaku je zima a šero. Kosa narůstá. Olina vyndává pletení. Plete si teplé chlupaté zelené rukavice, aby jí nebyla zima. Já si luštím na elektronické krabičce Sudoku a taky si trošku čtu e-knížku. Elektronika nesnáší zimu a za dvacet minut je po čtení, energie se někam vypařila. Po hodině (na ceduli se ČD dostaly až ke zpoždění 45 minut) Olina rázně zavelí: "A serem na to, jedem dom." Ani neceknu, vezmu zavařovačky a jdeme na druhé nádraží. I na Masaryčce stíháme vláček, kterej už dávno odjel. Zlatá zpoždění. Jenže na Masaryčce na tom jsou líp, náš vláček do stanice Domov odjel i dojel.

Voltage.

Vybalil jsem z batohu zavařovačky a prasečí ucho a natočil si vanu horkou vodou a šel se tam válet. Olina mě lehce vyplísnila, že nenosím čepici, ale proč, tu u nás v Počernicích je stěží -14°C, to se skoro nepočítá. Olina se převlíkla do námořnickýho a udělala vynikajícího kapra. Olina totiž dodržuje styl, když rybu, tak v kapitánským. V tom námořnickým oblečku pak chodila celý víkend a já jsem z ní byl trošku nervózní a stále jsem se před ní stavěl do pozoru a modlil se, aby mě neposlala vyšúrovat podpalubí. Dopadlo to dobře, louskal jsem jen ořechy.

Generace.

V neděli jsem šli na docela obyčejnou procházku do lesa a bylo to taky fajn. Začínám mít obavy, že se nám líbí úplně cokoliv. Heavy metal, punk i pěšinka v lese, den i noc. Všecko.

-17 °C , 07:15, Slaný...

Když jsem šel v neděli večer kolem Olininýho pokojíčku, zaslechl jsem tichý hlásek, nastražím ucho, vejdu a zjišťuju, že na mě kývá boltcem to prasečí ucho. Nakloním se až k němu a ono mi zašeptalo do ucha: "To byl moc příjemnej výlet," a zavařovačky vesele souhlasně zacinkaly. Málem jsem jim slíbil, že je třeba zase někdy někam vezmu.

Zamrzlý východ nouzový.

Když je kosa, je krásně, ale kosa.

p.s. jen tak pro pořádek, to prasečí ucho je pro Vilíka, psa Olininé mámy. A tu námořnickou vestičku dostala Olina od svýho kolegy a kamaráda Franty.

Cestička k domovu sladce se vine.

bazar

Redakční novinky

22.10. 2010
V Googlí galerii přibyla další série - Jemen - je to taková analogová nostalgie z fotek, které vznikaly až do konečné podoby klasickou, nedigitální cestou. Až v poslední zatáčce před GOOGLEm jsem je zdigitalizoval. Mám klasické fotky moc rád.

29.8. 2010
Nenápadně jsem změnil vstupní bránu do fotogalerií a přidal jednu australskou výstavku, kam budu pomaličku strkat komentované obrázky, které se mi nebudou hodit pro použití ve fejetonech, ale bylo by mi líto, kdybych vám je nevnucoval. No a také lze vyhledat v archívu všecky předchozí povídánky z Austrálie v sekci "Vyrváno z cestovních deníčků".

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k nasrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého Štěpána, které mi poslala již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.

Úplně nejprvnější fotka v historii fotografie
Pohled z okna pracovny Josepha Nicèphora Nièpceho je první fotografií v dějinách. Snímek pořízený v roce 1826 na vrstvičku asfaltu se exponoval osm hodin. Prvenství francouzského vynálezce ale zůstávalo dlouhé roky tajemstvím; fotografie byla objevena v roce 1950 na půdě londýnského domu. Teda mimochodem, tahle fotka se mi moc líbí, kam se sere celej World Press Photo se svejma pobulvarizovanejma krvákama pro Novu, Blesk a všecky ostatní normální noviny a televize. Já to těm fotografům nevyčítám, ani nezazlívám, oni jen ochotně vrtí závěrkama jak my, úchyláci, krvavě žadoníme.

Řecké manuscripty na webu
Jedna z nejvýznamnějších částí starých řeckých rukopisů míří na web. Britská knihovna oznámila, že hodlá online a zdarma zpřístupnit více než čtvrtinu své sbírky řeckých manuskriptů, která čítá více než tisíc položek. Rukopisy, z nichž většina byla nalezena v roce 1844 na hoře Athos, byly ve studovnách knihovny přístupné vědcům už dlouho, jejich zveřejnění na internetu ale otevře starou řeckou civilizaci celému světu. Londýn totiž není zrovna nejlevnějším místem na studium. "Ne každý vědec si může dovolit trávit v Londýně týdny a měsíce," vysvětluje jeden z důvodů zveřejnění rukopisů podle agentury AP kurátor knihovny Scot McKendrick.

Josef Váchal v Hradci Králové
Zálibu v knihách a smysl pro humor grafika Josefa Váchala demonstrují exlibris, grafické listy a rarity z Paulusovy sbírky, které představuje královéhradecká Galerie Na Hradě. Váchal v nich kombinoval různé znaky písmen s fragmenty linorytů či kresbu s dřevorytovým rámem. Vedle barevných dřevorytů jsou pro porovnání vystavené zkušební černobílé nátisky. Kurátor navíc konfrontuje Váchalovo dílo s jeho vzory, symbolistou Františkem Bílkem, přáteli Františkem Koblihou, Janem Konůpkem a Annou Mackovou. Výstava Váchalových exlibris umožňuje sledovat více či méně skryté osobní vzkazy v tvorbě významného umělce.

Ťiang Žung: Totem vlka
Monumentální a strhující román čínského autora, který získal Man Asian Literary Prize a byl přeložen do 25 jazyků. Kniha vypráví autobiografický příběh čínského studenta, který odchází z Pekingu zmítaného politickými bouřemi v době Kulturní revoluce do severočínské mongolské stepi za poznáním prastaré civilizace. Na své pouti se seznamuje se starým moudrým Mongolem, který mu odhaluje tajemství síly a bohatství kultury, která je symbolizována vlkem, vyslancem nebes, jenž má za úkol ochraňovat mongolskou step a zachovávat její přirozenou rovnováhu. Po několika setkáních s vlky ve volné přírodě se hlavní hrdina, fascinovaný tradičním mongolským způsobem života, rozhodne, že se vlkovi musí přiblížit, chce jej pozorovat zblízka a pochopit jeho myšlení a chování.

Elektronické trio Sato-San To vydalo nové album s názvem Salep. Kapela letos zvítězila v soutěži Colours Talents při festivalu Colours of Ostrava a získala tak nahrávací kontrakt se společností Indies. Album je debutem pouze v klasické distribuci, Santo-San To již před třemi lety natočili a dali k dispozici ke stažení na internetu svoji první desku Skinny. Na desce Salep účinkuje známá trojice Thom Herian (bicí, loopy), Oskar Török (trubka, klávesy) a Jaromír Honzák (kontrabas), jako hosté se pak objeví Petr Zelenka (kytara), Jan Chmelarčík (zheng), Jiří Šimek (kytara) a zpěvák Al Amdiez. Na albu se pode Heriana míchají zvlášť vlivy hudby Blízkého východu a Orientu, skandinávské nálady a hudba moderních subkultur.

„On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je.“ (Jan Skácel o Janu Karafiátovi v předmluvě k Broučkům v roce 1967)
Kina:
Politický thriller Muž ve stínu režiséra Romana Polanského byl vyhlášen evropským filmem roku. Předávání Evropských filmových cen proběhlo v estonském Tallinnu. Polanski získal v nepřítomnosti cenu za režii, snímku patří i ocenění za scénář a výpravu. Ewan McGregor, jenž ve filmu ztvárnil hlavní roli, získal trofej pro nejlepšího herce a za hudbu ke snímku vyhrál cenu Alexandre Desplat.
8.12. – Aero – Ježíš je normální! (režie: Tereza Novotná, ČR, 2008, 66 min. Dokument) (Autobiografický dokumentární film o tom, kde skutečně končí hranice svobody a začíná manipulace.) (20:30)
12.12. – Aero - Imaginární lásky (režie: Xavier Dolan-Tadros, Kan., 2010, 95 min. Romantický) (Okouzlující snímek o paradoxech lásky a lidské osamělosti.) (20:30)
6.-8.12. – Evald – Domů na Vánoce (režie: Bent Hamer, Nor./Švéd./Něm., 2010, 85 min. tragikomedie) (Je Štědrý večer a několik obyvatel zasněženého norského městečka se připravuje na důležitý okamžik v roce. Tradiční rodinné oslavy to zrovna nejsou: milenka chystá romantickou atmosféru pro svého ženatého milence; opuštěný manžel se převleče za Santa Clause, aby mohl strávit chvíli se svými dětmi, zatímco jiný muž upřednostní práci před společným večerem se ženou.) (17:00, 19:00)
6.12. – Oko – Holešovický filmový advent – Na cestě (režie: J. Žbanicová, Bosna a Hercegovina/Něm./Rak./Chorv., 2010, 110 min. Drama) ("Na putu" v bosenštině znamená být na cestě někam, má to však i duchovní význam, který odkazuje k hledání vnitřního já nebo k osobě, jež se rozhoduje o něčem velmi důležitém, o zásadním životním kroku.) (18:00)
7.12. – Oko – Kvílení (režie: Rob Epstein, Jeffrey Friedman, USA, 2010, 90 min. Animovaný) (Filmové ztvárnění ústřední básně Allana Ginsberga od jejího vzniku až po recepci, kdy je popsána její geneze, soudní spor, který se jí týkal, autorský komentář v podobě rozhovoru a nakonec i vizualizované dílo. Kvílení je tak průnikem polemiky o umění, fikčního filmu a hraného dokumentu.) (18:00)
8.12. – Oko – Holešovický filmový advent – Single man (režie: Tom Ford, USA, 2009, 101 min. Drama) (Vysokoškolský učitel George právě ztratí svého partnera a smrt je ještě příliš blízko na to, aby se s ní dokázal vyrovnat. V průběhu dne se setkává se svou nejlepší kamarádkou Charley, zatímco ho pronásleduje jeho student, který o něj má nesporný zájem, a to nejen studijní. George prochází dnem, na jehož jedné straně je trpká příchuť hlavně revolveru a na druhé krok ke zbytku jeho života...) (18:00)
8.12. – Oko – Večer iShorts – FAMU vs. FAMO (Souboj dvou českých filmových škol – dva bakalářské filmy studentů Filmové a televizní fakulty akademie múzických umění v Praze proti dvěma bakalářským titulům studentů Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku.) (20:00)
6.12. – Ponrepo – Cyklus The Man Who Shot Bonnie and Clyde – Bonnie a Clyde (režie: Arthur Penn, USA, 1967, 104 min. Krimi) (Potkali se v roce 1930. Během okamžiku se zamilovali, vyloupili obchod, ukradli auto a už se nikdy nerozdělili.) (20:00)
9.12. – Ponrepo – Jeden večer, jeden vlak (režie: André Delvaux, Bel./Fr., 1968, 87 min. Drama) (Film vznikl na základě literární předlohy Johana Daisnea. Koprodukci s Francií si vynutila okolnost, že dílo se zabývá v Belgii tabuizovaným tématem řeči. Ve sporu mezi Vlámy a Valony na univerzitě se Mathias postaví na stranu vlámských studentů.) (20:00)
10.12. – Ponrepo – cyklus The Man Who Shot Bonnie and Clyde – Malý velký muž (režie: Arthur Penn, USA, 1970, 131 min.) (Dustin Hoffman jako nehrdinský hrdina v slavném americkém westernu.) (20:00)
6.12. – Světozor – Dokumentární pondělí – Jak lze vidět (režie: Harun Farocki, Něm., 1986, 72 min. Dokument) (Odrazovým můstkem dvou intelektuálních motivů filmu jsou dva obrázky z knížky: na jednom z nich je pluh, na druhém dělo.) (20:30)
Filmové festivaly:
10.-11.12. – Mixifilm fest, Praha, Oko (info: http://www.biooko.net/cz/cykly-festivaly/)
do 31.12. – Minifest: Audrey Hepburn, Praha, Aero (info: http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
do 14.12. – Decadence Now!, Praha, kino Aero (info: http://www.kinoaero.cz/cz/festivaly/)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
7.12. – Agharta – Emil Viklický Trio (21:00)
8.12. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
9.12. – Agharta – Jaroslav Šimíček Quartet (21:00)
10.12. – Agharta – Zeurítia (21:00)
11.12. – Agharta – Yandim band (21:00)
12.12. – Agharta – Vojtěch Eckert Trio (21:00)
6.12. – Blues sklep – By-pass Jazz Band (21:00)
7.12. – Blues sklep – Jan Žamboch, Arnošt Frauenberg, Monty (21:00)
9.12. – Blues sklep – The Update (21:00)
12.12. – Blues sklep – Blues Busters (21:00)
6.12. – Divadlo Archa – The Frames (20:00)
9.12. – Divadlo Archa – Laubach (17:30, 20:30)
6.12. – Divadlo Hybernia – Richard Müller (19:30)
6.12. – Jazz club U staré paní – Jan Spálený & A.S.P.M. (20:30)
7.12. – Jazz club U staré paní – Libor Šmoldas Quartet (20:30)
8.12. – Jazz club U staré paní – Milan Svoboda Quartet (20:30)
9.12. – Jazz club U staré paní – Karel Růžička Trio (20:30)
12.12. – Jazz club U staré paní – Martin Brunner Trio (20:30)
7.12. – Jazz Dock – Beata Hlavenkoá Trio (19:00)
9.12. – Jazz Dock – Pigeon Saxophone Quartet (19:00)
9.12. – Jazz Dock – Soil (22:00)
10.12. – Jazz Dock – Cyrille Oswald Q (19:00)
11.12. – Jazz Dock – Ondřej Štveráček Quartet (22:00)
12.12. – Jazz Dock – Face of the Bass (22:00)
8.12. – Jazzboat – Vacík Miloš – Tam Tam Orchestra (20:30)
11.12. – Jazzboat – Eva Emingerová Quartet (20:30)
6.12. – Reduta – Old Timers Jazz Band (21:30)
7.12. – Reduta – Jana Koubková Quartet (21:30)
8.12. – Reduta – Libor Šmoldas Quartet (21:30)
9.12. – Reduta – Ivan Audes Trio (21:30)
10.12. – Reduta – Impuls (21:30)
11.12. – Reduta – Dixieland messengers (21:30)
12.12. – Reduta – Bartas Band (21:30)
6.12. – Stará Pekárna, Brno – Ty Syčáci (20:00)
7.12. – Stará Pekárna, Brno – As Guests Trio (20:00)
8.12. – Stará Pekárna, Brno – Madfinger (20:00)
9.12. – Stará Pekárna, Brno – Tubabu (20:00)
Kluby - cizina:
„Život je jako hudba; musí vycházet ze sluchu, z pocitu a instinktu, ne z pravidel.“ (Samuel Butler)
9.-11.12. – Blue Note Milano, Itálie – Sarah Jane Morris (21:00, 23:00)
9.-10.12. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Chick Corea Trio feat. Christian McBride & Brian Blade (19:00, 21:30)
7.-12.12. – Blue Note New York, USA – Manhattan Transfer (20:00, 22:30)
8.12. – Twins Jazz, Washington, USA – David Lighton (20:00, 22:00)
8.11.12. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Dennis Rollins Badbone & Co. (20:00)
Hudební festivaly:
do 20.12. – Alternativa Brno 2010 (info: http://www.jazzdoregionu.cz/alternativabrno/)
do 6.1.2011 – České doteky hudby, Praha (info: http://www.ceskedotekyhudby.cz/)
do 31.1.2011 – Festival Play, Praha, Mánes (info: http://www.metoo.cz/14938/unikatni-festival-play-v-manesu)
Tanec a experimentální divadlo:
„Pracuj, jak bys nikdy nepotřeboval peníze, miluj, jakoby se tvé srdce nikdy nemohlo zlomit a tanči tak, jakoby se na tebe nikdo nedíval.“ (Aurora Greenway)
8.12. – Divadlo Ponec – PREMIÉRA – Frikce dalších (Večer pořádaný čtyřmi tvůrci, kteří se tentokrát zaměřili a téma frikce jako místa, kde se rodí aktivita a kam je přitahován zájem.) (20:00)
12.12. – Divadlo Ponec, hostuje Farma v jeskyni – Divadlo (20:00)
6.12. – Divadlo V Celetné, hostuje divadlo Veselé skoky – Na hlavu! (režie: M. Pacek) (Osvěžující humorná podívaná je gejzírem tanečních skečů okořeněných špetkou ironie, něhy a jemné nadsázky.) (15:00)
Divadla:
„Pověz, jsi si skutečně jist, že mě vidíš, a neřekneš mi zítra, žes mě nikdy nespatřil?“ (Samuel Beckett)
6.12. – Činoherní klub – Martin McDonagh: Pan Polštář (režie: Ondřej Sokol) (V této hře vykročil McDonagh hned několika způsoby novým směrem. Poprvé například opouští své oblíbené Irsko, děj se odehrává v "jakési totalitní zemi", dokonce v městečku, které se v originále jmenuje Kamenice. Formálně McDonagh stále používá své oblíbené nástroje jako násilí, humor, ironii, překvapivost děje, ale spolu s novou postavou, kterou je, dalo by se říci, autor sám, vstupuje do prostředí pohádek a mýtů.) (19:30)
8.12. – Činoherní klub – John Millington Synge: Hrdina západu (režie: Ondřej Sokol) (Synge vyprovokoval svou divokou komedií Hrdina západu nejznámější rozbroje v dějinách irského divadla. Příběh mladíka, který se stane hrdinou celé vesnice, když se vychloubá, že zabil svého otce, byl považován za urážku irské národní povahy.) (19:30)
9.12. – Činoherní klub – Jasmina Reza: Bůh masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu anebo jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování...) (19:30)
10.12. – Činoherní klub – Marina Carr: U kočičí bažiny (režie: Martin Čičvák) (Hra je variací klasického Euripídova dramatu Médeia, její reálie jsou však současné.) (19:30)
11.12. – Dejvické divadlo – PREMIÉRA – Dealer´s choice (19:30)
6.12. – Divadlo Komedie – Günter Senkel, Feridun Zaimoglu: Černé panny (režie: Dušan D. Pařízek) (Deset monologů desíti muslimských žen.) (20:00)
13.12. – Divadlo Komedie – Josef Škvorecký: Lvíče (režie: Viktorie Čermáková) (Příběh flirtu mezi sebevědomým redaktorem a záhadnou slečnou se odehrává v atmosféře prázdninové Prahy 60. let.) (20:00)
8.12. – Divadlo na Vinohradech – Jonathan Lynn, Antony Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (První řada neobyčejně vtipného a divácky populárního seriálu britské televize BBC.) (19:00)
11.12. – Divadlo Na zábradlí – David Gieselmann: Louis a Louisa (režie: J. Nvota) (Adoptujeme jiné dítě. Zase nějakého malého chlapečka, který se sladce dívá z fotky. Takového, který píše krátké dopisy z Brazílie nebo z Afriky, třeba černouška.) (19:00)
13.12. – Divadlo Na zábradlí – Dorota Maslowska: Dva chudáci Rumuni, co mluvěj polsky (režie: David Peimer) (Na benzinové pumpě, na dálnici, na opuštěné silnici anebo v hlubokém polském lese se odehrává příběh jednoho večera, který začal kostýmní párty.) (19:00)
10.12. – Divadlo Pod Palmovkou – Dale Wasserman: Přelet nad kukaččím hnízdem (režie: Petr Kracík) (Dramatizace je založena na konfliktu mezi svobodou jednotlivce a zájmy společnosti.) (19:00)
6.-7.12. – Divadlo Ungelt – Sam Shepard: Láskou posedlí (režie: Janusz Klimsza) (Strhující drama o silném milostném vztahu dvou nevlastních sourozenců, který je pro oba osudovou láskou na celý život a zároveň zničujícím prokletím.) (19:00)
8.12. – Divadlo Ungelt – Keith Waterhouse: Jeffreymu je šoufl (režie: Julek Neumann) (Tragikomický příběh o slavném britském žurnalistovi a alkoholikovi Jeffreym Bernardovi.) (19:00)
12.12. – Divadlo Ungelt – William Douglas Home: Ledňáček (režie: Ladislav Smoček) (Duchaplná anglická komedie o vdově, sirovi a jeho komorníkovi, kteří se i ve vyšším věku dokáží těšit ze života.) (19:00)
Divadelní festivaly:
do 5.12. – České divadlo 2010, Praha (info: http://www.ceskedivadlo.cz/)

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou! Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!

Vážení přátelé, milí kamarádi!

Srdečně Vás zveme na tradiční Vánoční koncert skupiny MOŠNY v brněnském Bílém domě, který se bude konat v sobotu 18.12. od 18 hodin.

S přáním klidného adventu a krásných svátků

Jiří Kačer Mrázek (vedoucí skupiny Mošny)
www.mosny.cz
www.bandzone.cz/mosny

Mikuláš v neděli na Zlobici

přinesl mlhu a pár lidí asi odradil od výletu.

Některé nepustila choroba – dokonce odpadli i někteří z účinkujících.

Z deseti čtvrťáků zůstali pouze čtyři a od druháků, kterých z dvanácti zbylo osm, se odlišili aktuálními převlečky. Slušelo jim to!

CKK Bandu zase chyběly housle, ale díky Petře jsme byli schopni zahrát všechny úpravy.

Všichni účinkující zvládli původní program i v oslabení, došlo k mnoha záskokům, nečekaným situacím – jako vždycky, když se koleduje. Nějak to k té vánoční atmosféře patří.

Studenti byli stateční a zdá se, že se lidi bavili. Byli báječní, při obou koncertech s námi zpívali Purpuru a prý se těší zase na příští rok. Však my taky!

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš