Měli jsme už docela dlouho v kalendáři na neděli akci v Kladně. O co šlo? Bibi se jednou sama od sebe přihlásila v Kladně do konkurzu nějakýho divadelního spolku, aby mohla hrát žábu. Konkurs vyhrála, teda ne jakože byla první, ale že si ji vybrali. A pak nás pozvala, že abysme se v neděli přijeli podívat. Samože jsme se těšili a s radostí v neděli vyjeli. Dokonce i Dana z Brna dorazila, aby se na Bibi mohla podívat. Alena chtěla přijet taky, ale nakonec zjistila, že jako čerstvej důchodce má moc práce, a nepřijela.
Olina byla celej týden na horách, já jsem jí doma zalejval kytky a těšil se na ni. Dočkal jsem se a v pátek jsem si ji z Čerňáku zase přivedl domů, takže se život vrátil do kolejí, které umí tak krásně řídit ta moje vesmírná ředitelka. Dana dorazila už v sobotu, tak jsme ji vzali na výlet do Klánovic na pivo a palačinku. Večer se holky čučely na televizi a ráno jsme vyrazili vlakem do Kladna. Radovali jsme se, že jsou ve vlaku stolečky a jak si tam vypijeme kafe a sežereme picu, jenže přišla paní průvodčí a učinila našim snům přítrž. Vyhnala nás do druhé cenové skupiny. Pak už cesta nudně pokračovala až do Kladna. Vyzvedla si nás Helča autem. Doma jsem se celý dopoledne snažil zachránit Bibištin i Helčin počítač, kterej byl napadenej jakousi divnou sviní- malwarem velmi odolným. Čas mi nepřál a nezvítězil jsem. Kluci a Milan byli na horách a po obědě na pár minut dorazili, přivítali se s náma a utekli na hokejovej zápas....

Helča má na zahrádce hromady sněženek a Olina po ní trs vyžebrala, a protože jsou to šílené zahradnice, přivezla jí na oplátku Olina z domova jakejsi ostružinomaliník nebo malino ostružiník?

Osiřelý Borisův pokoj mě nadchl. Má tam tvůrčí bordel, ale dokonale systémový. Šíleně rád maluje a je to znát.

A kromě toho je táta naučil skvěle lyžovat a oni s Bobíkem vyhrávají na závodech poháry a Boris je na ně patřičně pyšnej.

Bibištin pokoj je lehce holčičí, je tu větší pořádek, klavír a noty.

V kuchyni mají záclony.

Boris se nechce dělit s Bobíkem o prostor ve skříni na oblečení, je mu to protivný, tak si udělal skříň na oblečení pod stolem.

V kuchyni mají tabuli a tam si píšou vzkazy. Kromě Bobíka, ten si tam kreslí velká dámská přirození neboli sprostý draky.

Bibi mě požádala o to, abych jí nafotil nějaký portfolio fotek, protože to myslí s tou hereckou kariérou vážně. Něco jsme nafotili, ale ty fotky budu muset nejdřív zpracovat a odstranit ve fotošopu Bibině opar. Ach jo.

Tetu Danu má Boris moc rád a vyměňujou si spolu intenzivně plyšáky, tu dá Dana Borisovi nějakou potvoru v Brně a Boris jí to v Kladně oplatí. Pak si je ještě časem vzájemně kontrolujou.

Kluci do sebe naházeli rychle pár lžic oběda, převlíkli se do hokejistickýho monstrmundůru a táta jim nabrousil brusle a zas zmizeli. Sportovci. My "umělecky" založení jsme zůstali.

Ještě pusa na rozloučenou a alou.

Helča šije kostýmy pro jiné divadelní představení pro jinou partu. Nedával jsem moc pozor, ale tohle je kostým pro posranýho smradlavýho tchoře do Nezvalovy Valérie a týden divů.

Vyzkoušel jsem si kostým a cítil se v něm jako posranej smradlavej tchoř. Je vidět, že Helča kostýmy umí.

Vyfotil jsem si u nich v kuchyni sůl, protože před několika dny narazila česká loď s 850 tunami soli do německýho mostu v Drážďanech. Docela průser, tak abych měl sůl alespoň na fotce, až nebude.

A pak již nazrál čas a my jsme valili na to divadelní představení. Bibi chce bejt mermomocí herečkou. Nikdy jsme ji hrát neviděli, tak jsme byli zvědaví. Říkala nám Helča, že jim zkoušky prý moc nešly a do poslední chvíle nebylo jisté, bude-li Bibi vůbec vystupovat, protože tam bylo víc žab v alternaci. Režisér z nich všech byl dost otrávenej, tak je vyhnal do šatny a řekl jim, ať přichází na pódium jeden po druhým a řeknou, proč by zrovna oni měli být vybraní a měli ve hře hrát.

Bibi si připravila obhajobu, pak vylezla na pódium a vysvětlila, že by měla žábu hrát ona, protože se na to svědomitě připravila, že tomu věnovala hodně času a neodflinkla přípravu a že umí dobře text,... a pak pokračovala, že kromě toho všeho budou v hledišti ještě babička, teta Dana a dědeček a to už řvala jako kráva a tekly jí slzy.

Přicházeli postupně další a další žabí adepti a argumentovali, ale režisér to zhodnotil slovy, že všichni mluvili hezky, ale na Bibi nemají. A tak babička s dědečkem zachránili Bibi žábu. Jo a hráli všichni bezvadně.

Stará ropucha je horderka a nemůže nic vyhodit, když uklízí. Ale abych nezapomněl, hra se jmenovala Jak žáby slavily narozeniny. Pohádka pro nejmenší.

Režie, hudba a texty písniček: Tomáš Time Hanzlík
Scénář: Ludmila Hájková a Michaela Tomková
Kostýmy a produkce: Martina Fiřtová
Osoby a obsazení: Žabák kvak - Barbora Vaňková / Matěj Paur / Ondřej Štáfek
Žába Kuňka: Eva Vrbová / Bibi Stevens / Barbora Vlasáková
Teta ropucha: Michaela Tomková
Děda Kvakoun: František Čech / Jan Mottl
Pekař Míla: Jan Mottl / František Čech
Kmotra Myš: Dominika Šťastná / Kateřina Remešová
Ředitel Čáp: Ester Salajová / Barbora Humlová
Holub Karel: Pavla Bečvářová / Victoria Marečková
Hrál: Amatérský soubor Divadélko u Zvonu.

Teta Ropucha rozpráví s poštovním holubem Karlem. Chce poslat dopis.

A varuje.

Kmotra Myš

Teta Ropucha objednává narozeninový dort pro žábu Kuňku a žabáka Kvaka.

Pekař Míla má spadeno tajně na myšku (ale to je tajný, to nikdo neví). Teta Ropucha si dělá uzlík na kapesníku, aby se nezapomněla.

Poštovní holub Karel má trápení.

Pekař mu však nepomůže...

A zatím Kuňka a Kvakem doskákali k dědovi Kvakounovi pro látku, aby mohli ušít kmotře Myši svetr.

Vypadá to beznadějně, ale nakonec děda Kvakoun, nedoslýchavý a starý, pochopí a dodá zelenou látku.

Kuňka s Kvakem z toho mají radost a skáčou domů šít.

Děda je senilně poučuje.

Poštovní holub Karel vypadá utrápeně.

Předává dopis Kvakounovi.

Kvakoun zjistí, že bude velká oslava narozenin Kuňky a Kvaka.

Žabky zjistily, že svetr se ušít nedá, tak ušili košili. Teda halenku, ale košile se mi víc rýmovala. Zelenou.

Ředitel čáp se tváří, i dvojsmyslně naznačuje, že žáby, to je fakt dobrá věc.

Žabky jsou nejisté... Že by horor?

Teta Ropucha se přiznává, že miluje sladké dorty.

A je to na ní vidět. A taky kýchne. A to je průšvih.

Dort je vepsí, teta brečí a děda uklidňuje. Marně. Teta je smutná, protože má od dortu špinavej klobouk a nepůjde to vyprat.

Děda pohotově uklohnil jinej, pekař se tvářil uraženě, na oslavu dorazí Kuňka a Kvak a předají kmotře Myši dárek - ušitou blůzičku. Inu, proč ne, když mají žabky narozky.

Oslava je v plným proudu, zpívá se a všichni se radují.

Sežerou dort.

Závěrečný song, je 16:55 a nám jede vlak v 17:15 a nemůžeme počkat na děkovačku. Helča nás veze na nádraží. Musíme, protože tetě Daně jede v 18:49 vlak z Prahy do Brna.

Tak teda, Bibi a vy všichni ostatní, nebyli jsme až do úplnýho konce ani na rautu, ale to nám odpustíte. Bylo to vtipný, hezký, bezvadně zahraný. Bylo vidět, že vás to všecky bavilo. I poštovního holuba Karla. Díky, díky, díky. A jako babka s dědkem a tetou Danou si neodpustíme speciální pochvalu pro Bibi. Bibišto, byla jsi skvělá!!!