Jarní cesta
(tradiční jarní putování pod taktovkou Macha)
Nastal čas tradiční jarní cesty. C'est la vie. Ale je to letos mírně sofistikovanější, protože jedna část jarní výpravy v neděli odpoledne vyráží na další čundr, tentokrát pod taktovkou Honzy Kurky, ale o tom bude až příští vydání WWWprasete. Všecko se do jednoho vydání nevejde.
Nabalili jsme si s Roušovnou vybavení na 8denní cestu a šli spát. Budíček je v 5 ráno. Jenže ráno Olina zase chrčí a bolí ji v krku. Nedá se nic dělat, jedu sám. Poslední dobou čundrám nějak často sám. Před nedávnem jsem byl v Andalusii. A zase sám. Ach ten kašel zasranej. Zkouším běžet na vlak i s batohem. Je dost dobrej, tak to jde, i když něco váží. Vlak jede včas, tak vystupuju už v Libni a poklusávám si v klidu do Bubenče, abych zabil ten čas, co mám navíc.
Ráno na běchovickým nádraží je svěží, ale je stejně nějak moc brzo na to, že je sobota. Jsem na nástupišti úplně sám.
Zaběhnu si i na most vyfotit místo, kde bydlí zlý ošklivý panďulák.
Kdybych se narodil v Praze, a ne v Brně, asi bych tu na Štvanici trávil celé své dětství kvůli krasobruslení. A proto si myslím, že bylo lepší, že jsem se narodil v Brně. Tam byl stadion blíž a mohlo se tam chodit přes Lužánky. Ale jako velkej jsem radši v Praze.
Podle téhle plastiky poznám, že Bubny jsou za rohem.
Sešli jsme se v sestavě Táňka, Ála, Honza a já. Taky jsme si vzájemně zkontrolovali, zdali poživatiny jsou "Bez Andreje". Revize byla stoprocentně bezchybná.
Rychlík nás vyprdne v Rakovníku a pak jednu nebo dvě zastávky osobákem do Lubné. Tam jsem na zdi objevil ten zlom z realismu do kubismu. (To pod zákazem, samozřejmě).
Jdeme směr Žďáry. Tady, i když tu žádný čárový kód není, už to bez Andreje není. Je to fakt k posrání.
V Lubné se přidala slánská sekce s autorem trasy Pepou.
Párkrát musíme zastavit na svačinku, protože Pepa vždycky celou noc (údajně) připravuje sekanou a další dobroty. A my musíme jíst, aby, jak sám Pepa říká, se to sežralo, přece nám to nebude ještě nosit. Největším pochodovým hrdinou je ale jejich 11letý jezevčík Robin, kterej všecky výlety táhne vpředu, a když je přestávka, kňourá nudou.
Zkurvená žlutá.
Naše kroky míří přes Malinovou, Zhoř až do Krakovce.
V Krakovci je konečně hospoda, a tak začalo pršet. Nepřízeň počasí řešíme pivem a polívkou.
Krátká obhlídka hradu. Před lety jsem tu fotil svatbu kámošce Líbě.
Znám to vevnitř dobře, tak se mi tam ani nechce. Ale nechce se nikomu, takže paní hlídačka, která mě sprdla za krok do placené zóny, žádnej kšeft nemá, ale je jí to putna. Stejně to je asi k rozebrání. Všecko.
Sledujou nás pátravé oči místních.
Mistře Jane, klidně si tu seď na prdeli, my musíme dál.
A zase žrádlo.
Pepa se radoval, že připravil trasu, kde je potřeba se brodit přes Javornici.
A to už jsme na místě nocležném. Podezírám Pepu, že místo vybral schválně s ohledem na shodu jmen.
Pivo přijatelný, ale to bylo asi tak všecko. To ostatní kolem zavánělo dávnými časy ROH objektů.
Zaplatíme za nocleh a ubytujeme se. K večeři je smažák, ale ty lepší kousky nám sežrali motorkáři, kterejch si tu evidentně považovali víc než nějakejch tůristů. Asi kvůli těm koženejm gatím. Vzpomněli jsme si na dřevní doby po roce 1989, kdy po půlnoci opatrně dávali v český televizi něco, co se jmenovalo Kožené kalhoty. Nikdo nekličkoval, všichni jsme se k tomu kulturnímu zločinu přiznali. Zatímco Ordinku jsme nepřiznali nikdo.
Do Robina se zamilovala jedna mladá dáma.
A dámy? Ty to tu vůbec nemají jednoduché.
V jídelně je kosa a vlhko.
Večer slaví bratři Kurkové narozky a velkoryse nás všechny pozvali na večeři i pivo. Díky, páni.
(Míra 70, Honza 65.)
Pepa chtěl přečíst báseň, kterou k té příležitosti sám složil, ale kdosi řekl cosi nevhodnýho, tak...
... ji roztrhal a na pár minut se urazil.
Asi jen naoko,...
... protože pak, po sestavení kousků, ji stejně přečetl. I když poněkud trhaně.
Došlo i na zpěv, avšak bez tance. Všichni se shodli na tom, že tu zoufale chybí duch té mé ukašlané Roušovny.
Ráno jsem odešli, ale už ne v plné sestavě. Míra si zařídil odvoz a Táňka, možná po vzoru Roušovny, se roznemohla, a tak se s teplotou a bolestí v krku nechala taky odvézt.
Zase ta žlutá. Je to všude a k tomu 30% obliba toho hrozného hnutí ANO. Ale všichni doufáme, že už brzo bude líp.
V lesích to voní houbama. A rostou.
Louky se prsí kytkama a já se ani nemůžu zeptat té své botaničky, jak se ten kterej šnytlík jmenuje.
U rybníka Vožehám slibuje Pepa hospodu, ale je to marný, je to marný. Hospodu okupujou jacísi Krav Magáci, perou se vzájemně na louce a útočí na sebe gumovými noži, usmívají se u toho útočně, a když si chceme sednout, vyleze odkudsi prošedivělej rocker s culíkem do půli zad a velmi otráveným hlasem nás vyžene. Bez piva. Ať si trhne rocker copem. Ála se rozhodla, že si založí deníček, do kterého si bude zapisovat protivné lidi, co tu potká.
Les voní, hledáme v jízdních řádech, signál je jen E, tak to všecko děsně trvá. Mach zjistí, že kdyby šli rychleji, stihnou to o vlak dřív. A nastává další dělení naší party.
Honza dostal k narozkám poukazy do Hudáče, i když Ála chtěla, aby to bylo do Rockáče.
A zde je již naše tvrdé jádro. Gábi s Ladysem a Ála s Honzou a pak taky já bez Roušovny, totiž vyrážíme na expedici Mže 2019. Autorem trasy je Honza a nikdo moc netušíme, co nás celej tejden čeká.
A protože máme skoro hodinu čas, než se přikodrcá náš vlak, snaží se Ála Gábině názorně vysvětlit, co to je semifinále, čtvrtfinále, osmi-finále a finále a taky co to je baráž. Gábina je můj člověk, protože já se v tom taky nevyznám. V krasobruslení jsem to vědět nemusel a už jsem to pak nikdy nedohnal.
Honza se pokusil vědecky o graf všech finálů. Kreslil to do mechu a moc přehledný to nebylo. Ála to vysvětlovala nějak estetičtěji.
Nápis na zastávce se nás snaží zmást, ale my strach nemáme.
Naše týdenní dobrodružství začíná, slyšíme motorák za zatáčkou. Pokračování příště.
- 2019/22- Demošky
- 2019/21- Rozhledna Doubravka
- 2019/20- Rodinné setkání v Křižánkách
- 2019/19- Ve Španělsku je blaze
- 2019/18- Manifest skulptury Dyje
- 2019/17- Vivat Andalusia
- 2019/16- V Děbolíně tam je blaze
- 2019/15- Lassen Volcanic
- 2019/14- McBride campground
- 2019/13- Stoletý stařík Ferlinghetti
- 2019/12- Manaslu - počtvrté a naposledy
- 2019/11- Klamath falls - poslední Oregonská zastávka
Dětský koutek teď dočasně bude okupovat Honza se svými sporadickými příspěvky. Vydali se totiž s Rézou na slavnej PCT - Pacific Crest Trail od Mexika po Kanadu. Mají za sebou již skoro 370 mil:
ČT1:
„Slůně je sameček a narodil se samici.“
Semafor slaví letos 60 let a paní Olga Sommerová se chystá natočit film o Jiřím Suchém. Takový projekt ráda podpořím, Jiří Suchý byl vždycky svůj, ať se okolo nás dělo cokoliv. Jeho poetika nás od začátku oslovovala a provází doposud. Slyší na ni mladí - to se mně potvrzuje každým rokem, když jim přináším úpravy semaforských písní. Věřím, že si tento pán a jeho tvorba takovou poctu zaslouží. Pokud jste na tom podobně, přidejte se na hithitu:
https://www.hithit.com/cs/project/5393/jiri-suchy-dokumentarni-film/contributors
Fotka z podzimu 2010 - pan Suchý zpíval v Dělňáku na Jamborové mimo jiné i s našimi studentkami písničku "Tento týden v pátek". Všechny tyto slečny už můžete vidět v nejrůznějších představeních v Brně a v Praze, toto letí!
Dada a spol.
Vernisáž
BRNO ART OPEN 2019
Jsem závislý objekt / I am a dependent object 4. 6. 2019, 18 - 22 h. Slavnostní zahájení sedmého ročníku mezinárodní přehlídky Brno Art Open v parku za Domem umění na Malinovského nám.
Cloudy Babies - performance v parku
Poetické písně Cloudy Babies jsou emocionálními prožitky z nově objevené planety Země a živočišného druhu – lidstva, přetavenými do jazyka, jenž je obyvatelům těchto končin důvěrně znám. Jsou natažením fluidního prstu mimozemšťana navazujícího prvotní kontakt směrem k nepoznanému člověku. Dvě putující mimozemské bytosti jsou identitami stvořenými intermediálními umělkyněmi Evou Rybářovou a Marií Tučkovou. Jsou reakcí na nekonečný a rozpínající se prostor sociálních sítí, kde tvoříme svá lepší já, své avatary, ale i zcela nové identity jejichž reálná existence je přinejmenším nejasná.
Maja ŠtefančÍková, Prchavé sousoší - performance ve foyer Domu umění
Výstavy v Domě umění Laterna magika: Dekonstrukce a aktualizace
a Marie Filippovová: Labyrint a 1/3 budou u příležitosti vernisáže otevřeny až do 19: 30 h.
Hudba a občerstvení pod ochozem v zadní části Domu umění.
21, 30 h After party - Café ALFA, Starobrněnská 16, DJ Matyáš Dlab a Martin Kotrč
Vážení přátelé,
stále probíhá výstava Kataríny Zemkové a to rozhodně stojí za prohlédnutí
(po telefonické domluvě můžete přijet kdykoliv).
Ale ještě Vás zvu na PRŠTICKÝ JARMARK - 15. června. Ráda se s Vámi uvidím a bude čas i povykládat při obědě či svačině či kávě či zákusku. Ostatně vše je na pozvánce. Co se týká zaparkování, tak před zámkem to nepůjde - bude tam probíhat dětské odpoledne. pk
Flétnistka Martina Komínková připravuje zajímavý projekt, který je možno podpořit na Hithitu. Fandíme jí!!!
https://www.hithit.com/cs/project/6165/prorok-vetru-multizanrovy-projekt
Kdo chce vědět víc o Martině, račte vstoupit na její stránky!
www.martinakominkova.cz
www.flautasdecolores.cz
Přátelé,
neustále se něco nového děje a chystá - nejen pro vás ale i pro vaše ratolesti. Už se otevírají výtvarné dětské dílny na léto, na které se děti už můžou hlásit a zároveň je ještě pár posledních míst na některé jarní dílny pro dospělé (pro děti je na jaře ještě možnost nahlásit se po roce na Cameru obscuru do krásné vily Tugendhat!). Také poslední dvě místa na opravdu jedinečnou zážitkovou dílnu v Rumunsku s Jindrou Štreitem. A mnoho dalších akcí v Komoře! Tak tedy vybírejte, ptejte se a hlaste se. Budeme rádi.
Srdečně,
Gabriela Kolčavová
TŘI STŘEDEČNÍ VEČERY 5.6. 2019
KOMORA Brno: VYVOLÁVÁNÍ FILMU/ ZVĚTŠOVÁNÍ I/ ZVĚTŠOVÁNÍ II
Pro nadšence analogové fotografie, kteří se chtějí naučit vyvolat si vlastní film, udělat si z něj svoje první zvětšeniny a naučit se další pokročilé printérské možnosti jako např. práci s multigradačními filtry, techniku nadržování a vykrývání aj.
Více na https://www.facebook.com/fotokomora/.
5.8. - 9.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření a mnoho dalšího. Úžasnou výhodou Lužánek je možnost často pracovat venku a využívat přímo i lužánecký park.
Cena: 2100Kč
12.8. - 16.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
TVŮRČÍ TÝDEN PRO DĚTI S FOTOGRAFIÍ
I letos je v nabídce dětská výtvarná dílna, která neopomene výtvarné možnosti kresby,malby atd., ale zároveň se zaměří především na práci s fotografickým obrazem, fototechnikami a dalšími světlocitlivými možnostmi tvoření.
2100Kč
19.8. - 23.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
ZUŠ BOSKOVICE
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření, fotografie a mnoho dalšího. Co nám počasí dovolí, budeme pracovat venku.
Cena: 2100Kč
Pokud byste rádi nedostávali tento informační email o tvůrčích dílnách, prosím napište na tuto adresu email s předmětem ODHLÁSIT.
KURZ TVOŘIVÉHO “NICNEDĚLÁNÍ“
5.8.-10.8. a 21.8.-25.8. 2019 www.podsaumburkem Rajnochovice
Motto : “Stát se může cokoliv-něco se stát musí“/ P.Brook/
Filosofií kurzu je překvapení a síla okamžiku. Nenásilná a zábavná forma objevování skrytých možností. Je vhodný pro uchazeče o studium na divadelních školách, divadelníky i zájemce jiných profesí, všechny kdo si chtějí rozšířit obzory, či spojit odpočinek s kreativní „prací“. Kurz je esencí různých metod a mých dlouholetých hereckých, režijních a pedagogických zkušeností. Podrobné informace o ceně a průběhu na hukalka55@gmail.com
www.janajanekova
Jana Janěková
MINULÉ PONDĚLÍ JSME TAK TROCHU
neočekávaně zahájili domácí koncerty na terase.Pavel, Tereza a spol. si potřebovali vyzkoušet před publikem repertoár na 3. června, kdy mají koncert v Jihlavě.
Bylo to všechno narychlo, času na úklid terasy zůstalo málo, ale všechno jsme nějak stihli, dokonce i pozvat kamarády. Přesto, že byl všední den, přišlo jich docela dost.
Začínalo se v sedm a přesně o půl sedmé začalo drobně pršet. Čekali jsme, že to přejde, ale cedilo vytrvale. Naštěstí kapela měla od Jerky připravený stan a diváci seděli pod střechou.
Tereza zpívala písně z repertoáru Zuzany Navarové.
Míra Hlaváček obsluhoval hlavně basu, ale na řadu přišel i zpěv a kytara.
Pavel hrál a sem tam dokonce zpíval, musím přiznat, že dobře.
Gori hrál na cajon a různé perkuse a mně se líbilo, že hrál decentně.
Přišel i strýc Dalibůrek!
Teta Lucííí nestihla začátek, ale přišla a to se cení.
Pršelo čím dál tím vydatněji a když páni pomocí smetáku vylívali vodu z markýzy, schytal to Jirka (ten uprostřed fota). Byl úplně mokrej...
Jaro Majerčík byl pohotovější než já a poslal mně fotky, jak to vypadalo doopravdy:
Déšť vydržel po celou dobu, zato pivo došlo...
Prý máme takové koncerty pořádat častěji, prohlásila posléze teta Jana.
Terezka dostala od Majerčíků krásnou kytku a já taky - ačkoliv jsem na nic nehrála. Bylo to ale milé překvapení!
HNED DEN NA TO
jsme se šli podívat na Dominikánské náměstí, kde se konalo shromáždění Chvilek pro demokracii. Pršelo vydatně, ale lidi přesto přišli!
A přibývalo jich. Ti co mluvili, mluvili zajímavě. Slyšeli jsme dokonce i pana Mináře! Všechno proběhlo mírumilovně a v poklidu.
JOHANKA UŽ MÁ DVA
roky! Pořád mně připomíná Evu, když byla malá, jen ta barva vlasů je trošku jiná. Přinesla jsem jí knížku od Danielu Fischerové, zrovna jsem ji vyrušila z práce na písku a s bahýnkem.
U Cacků se pak oficiálně slavilo až o víkendu. Přišla jsem na to, že Zuzanka dole na dvoře namalovala noty a sdělila jí, že to jsou vlastně noty pro bubeníky!
Lenka vyrobila krásnej dort. Johanka dostala oslavenecké šaty a moc dárků.
Krásně jásala, bylo slušet pořád "Jéééé!"
Tuto panenku vyrobila teta Lucííí úplně sama, šila ji celou ručně!
Tonda se Zuzou taky zapózovali a na závěr jsem ještě musela vyfotit Toníka s autíčkem. Našteloval ho sice předem vzad, ale to nevádi...
Dada a spol.
