PODÉL TÉ MŽE
(Den první)

Teda spíš den nultý, protože Mže je ještě daleko. Našemu mžímu čundru totiž předcházela jarní cesta, jejímž autorem byl Pepa Mach, a psalo se o ní v minulém vydání prasete. Na jedné odpočívací přestávce jsme se roztrhli do dvou skupin. Ta první vyrazila rychlostí jeden Mach na vlak do stanice Všesulov, a mžská sestava sem:

Lze tedy prohlásit cestu za zahájenou. Vlak dorazil jen o minutku později, ale stejně si nabral ještě asi dvě minutky navíc. Všechny zastávky jsou jen na znamení a lístky se kupujou u šoféra. To jsou ty minutky. V Královicích navazuje autobus přímo do Plzně. Pan mašinfýra potvrzuje, že jo, že většinou autobusáci čekají, ale někdy ne, že jsou divní. A ano, tušíte správně, ten náš pan autobusák byl divnej. Očitý svědek potvrdil, že jen co se objevil náš vlak na stanici, autobus rychle zavřel dveře a odjel.

Možností moc nemáme, v každém případě musíme na náměstí, což je skoro dva kiláky, zjistit si správnou zastávku. V jízdním řádu je zastávka upřesněna: Královice, aut. nádr. u WC. Ano, je to tak, u veřejnejch a zamčenejch hajzlů je stání č. 4 směr Plzeň. Další autobus jede až za dvě hodiny, máme dost času na dobře vychlazenou plzeň u Bílýho beránka, kterej je úplně špinavě hnědej.

S jistou rezervou se jdeme postavit na stanici a netrpělivě čekáme na ten druhej autobus. Podle všeho to bude ten samej řidič, co nás vypekl už na nádraží, ale jisti si tím nejsme. Ála se rozhodla, že si založí deníček divnejch lidí tohoto kraje. Autobusák bude číslo dvě. Napravo divní, nalevo fajn. Zatím je virtuální levá strana prázdná. Když přijíždí řidič, vypadá nasraně. Kupuju si lístek jako první a v jedné větě hlásím, že kam a že dědkovskej, ale řidič byl tak rtuťovitě rychlej nebo nedoslýchavej nebo jsem mumlal, že mi vystavil lístek nebabišovskej. Jeho vyjádření bylo jasné: "Ty vole!" řekl a na mou radu, že to nevadí, že pán za mnou ještě dva dny musí jezdit za draho, že si ho koupí von, rychlej tyvoleřidič lístek stornoval a dal mi nějakej asi za 5 korun. Jojo, to musí být ten náš řidič.

Jedeme ne úplně na čas, a tak hrozí, že v Plzni nám ujede spoj na Planou. Proč ne, dnes prostě nic nebude vycházet, jak má. Když už je jasný, že v Plzni na přesun a nastoupení máme jen asi dvě nebo tři minuty, kupuju přes skvělou appku v mobilu "Můj vlak" nám všem lístky na vlak do Plané u Mariánských lázní. Tam máme první nocleh.

V Plané u Mariánskejch lázní jsem kdysi dávno v roce 1977 strávil necelej týden na vojenské posádce, než mě vyhnali do Aše. Nejzajímavější byli ti tlustí potkani, co se bezostyšně procházeli po cimrách vojáků a hledali něco k snědku. Samotnou Planou jsem ale neviděl, až teď poprvé.

Z vlaku to je docela daleko. Bydlíme v domově mládeže. A je to typickej domov mládeže. Na chodbách cejtíte kecky a tělocvičnu v přízemí, bydlí tu studenti, učni i pracovníci místních firem. Jeden má ortézu na ruce a kouří před ubytovnou, jiný ruku v sádře a nekouří. Vybrali jsme si o stovku lepší pokoje, protože ty levnější příliš připomínaly studentský koleje. Vyrazili jsme na večeři do místní vyhlášené stejkárny a pak honem do postele. Ráno totiž vyrážíme do Broumova, kde potkáme poprvé Mži.

Planá je docela mile malebné městečko. A z mýho úhlu pohledu přijemně oprýskané.

Svítí slunko a vůbec to všecko vypadá, že to bude den jako vymalovanej.

Je tu několik bazarů se zbytečnými předměty. Ale jsou všecky zavřené, takže si nemůžeme na cestu nic koupit.

Ani malýho smrada ve škopku.

Tohle je možná ještě z dob, kdy jsem tu 6 dní vojančil.

Žádný noviny.

V kontejneru s odpadem jsem našel vytuněnýho modela dívčích srdcí.

Tyhle potraviny už jsou popravený. Musíme až na náměstí.

Ale zato tu mají volně pověšenýho Mondriana. (Piet Mondrian se narodil 7. března 1872, Amersfoort, a zemřel 1. února 1944, New York City. Nizozemský malíř, jeden ze zakladatelů abstraktního malířství, vůdčí osobnost neoplasticismu.)

Náměstí je pastelkově barevné.

Nijak zvlášť to tu netepe, ale co byste chtěli v pondělí v 8 ráno.

Radnice je kupodivu hezky udržovaná.

Cejtíte ten dech normalizační?

Tenhle památníček tu určitě za mýho vojančení nebyl.

Vše v jednom. V papírnictví si můžete koupit parte, hned vedle zařídit pohřeb a pak to všecko o dům dál oslavit v hospodě.

K snídani Plzeň.

Tady jim žába na prameni nesedí. Jen o kousek vedle.

Čekáme na autobus, kterej nás odveze do Broumova. I včely už vyrazily do hokny. Cesta bude trvat jen necelých dvacet minut. Babišovné je to nejnižší možné, tedy 3 koruny.

Mže pramení v nadmořské výšce 726 m na území Německa v Griesbašském lese (Griesbacher Wald) asi 1 km jižně od osady Asch (N49°51', E12°28'). Na krátkém úseku tvoří státní hranici a po 3 kilometrech toku, v nadmořské výšce 639,7 m, vstupuje zcela na území České republiky.

Broumov je vesnička maličká. Ale vy, kdo máte sladké rádi, nesedejte na zábradlí.

Ke Mži se musíme nejprve prokousat pár kilometry. Původní myšlenka jít od pramene byla zavrhnuta kvůli jarní cestě.

První přesnídávka.

Lesy tu krásně voní a vypadají docela zdravě. Asi je ještě kůrovec neobjevil. Cesta nám vesele utíká. Do kopce, z kopce.

Drsní mravenci, místo aby chodili do fitka vyrýsovávat sixpacky na břichu, si hrajou s mrtvejma ušákama, a když si na ně nedáte pozor, normálně vás pokoušou. Hajzlové vytunění.

Černavu máme i v Jeseníkách pod Šerákem.

A protože je to i docela profláklá cyklostezka, bývá tu často i asfalt. Mravenci musí přecházet ze strany na stranu, asi takhle byli zvyklí, i když tu asfaltka nebyla. Jsou celkem spořádaní jako ovce a chodí po definovaném přechodu, což zvyšuje jejich úmrtnost, když tudy projíždí hejna cyklistů, ale my jsme jich moc neviděli. Potkali jsme i jednoho chodce. Měl křečové žíly a šel dost rychle.

No a konečně se tu objevuje TA MŽE.

Pán s křečovejma žilama si v ní umyl nohy, přestože Ladys tvrdil, že se to nemá, že pak nohy opuchnou. Za odměnu nám pán sdělil, že máme unavené nohy.

Další svačinková přestávka.

První den, první puchýř. Gábina dodržuje rozpis.

Na jedné samotě před Brankou jsme objevili konečnou a točku pro místní červený traktor.

Mže tu vytváří mokřady, asi to umí pojmout dost vody při povodních. Jsou tu mrtvé stromy. Ale proč?

Asi jim k mrtvosti pomáhají i místní bobři, kteří si tu staví hráze a stromy nahlodávají. A nebo je to kvůli něčemu jinýmu.

Tady už Mže začíná vypadat docela svěže. Získává na dravosti.

Kolem Olšového rybníka se prosmýkneme Brankou a před námi již někde za horizontem leží náš první mží penzion. Penzion Obora. Vypadá dost luxusně i servis je na úrovni. Večeři paní připravila tak, aby nám to nejlíp vyhovovalo. Piva lahváče si bereme z lednice sami a sami si taky děláme čárky. Snažím se představit si, jak by se zachoval při takové důvěře náš současný premiér. A představa to je fakt hnusná.

Původní sestava měla být 3 dvojice, jenže Roušovna mě zradila, protože ji zase zradilo zdraví. A tak bydlím v pokoji pro dva sám, ale platím jen jedno lůžko. To je sympatické. Jen mě paní přestěhovala z jednoho pokoje do druhýho a já v tom spěchu tam zapomněl jednu smradlavou ponožku. Což o to, stejně jsem ty fusakle neměl rád, ale je mi líto paní uklízečky.

Je ráno, prší, snídaně dobrá, ale nejde natahovat donekonečna, před námi je druhá etapa. A o té vám napíšu v dalším vydání WWWiditelnýho prasete.

podpis




Jako kluk jsem sbíral motýly. Dost vášnivě. Četl jsem si o nich v knihách, sám jsem si vyráběl různé pomůcky a napínáky, za kapesné, které bylo asi tak padesát halířů tenkrát, jsem si kupoval jednou za čas i entomologické špendlíky. Nejmenší velikost byla nula. Na svou sbírku jsem ale žádnou holku neulovil. Teď jako dědek jsem začal motýly sbírat znova, ale jen na fotkách. Je to daleko dobrodružnější, protože mávnout síťkou je proti zaostření na motýla jen dětská hra. Tohodle motýla jsem ulovil u Oliny na zahrádce. Je asi tak velikej jako obyčejná moucha, takže na něho by byl špendlík o velikosti nula dost tlustej. Jmenuje se zavíječ purpurový.

Dětský koutek teď dočasně bude okupovat Honza se svými sporadickými příspěvky. Vydali se totiž s Rézou na slavnej PCT - Pacific Crest Trail od Mexika po Kanadu. Mají za sebou již skoro 490 mil:



Gábina:
„Čaj je nejlepší s grogem“


Semafor slaví letos 60 let a paní Olga Sommerová se chystá natočit film o Jiřím Suchém. Takový projekt ráda podpořím, Jiří Suchý byl vždycky svůj, ať se okolo nás dělo cokoliv. Jeho poetika nás od začátku oslovovala a provází doposud. Slyší na ni mladí - to se mně potvrzuje každým rokem, když jim přináším úpravy semaforských písní. Věřím, že si tento pán a jeho tvorba takovou poctu zaslouží. Pokud jste na tom podobně, přidejte se na hithitu:
https://www.hithit.com/cs/project/5393/jiri-suchy-dokumentarni-film/contributors
Fotka z podzimu 2010 - pan Suchý zpíval v Dělňáku na Jamborové mimo jiné i s našimi studentkami písničku "Tento týden v pátek". Všechny tyto slečny už můžete vidět v nejrůznějších představeních v Brně a v Praze, toto letí!

Dada a spol.

Vernisáž

BRNO ART OPEN 2019
Jsem závislý objekt / I am a dependent object 4. 6. 2019, 18 - 22 h. Slavnostní zahájení sedmého ročníku mezinárodní přehlídky Brno Art Open v parku za Domem umění na Malinovského nám.
Cloudy Babies - performance v parku
Poetické písně Cloudy Babies jsou emocionálními prožitky z nově objevené planety Země a živočišného druhu – lidstva, přetavenými do jazyka, jenž je obyvatelům těchto končin důvěrně znám. Jsou natažením fluidního prstu mimozemšťana navazujícího prvotní kontakt směrem k nepoznanému člověku. Dvě putující mimozemské bytosti jsou identitami stvořenými intermediálními umělkyněmi Evou Rybářovou a Marií Tučkovou. Jsou reakcí na nekonečný a rozpínající se prostor sociálních sítí, kde tvoříme svá lepší já, své avatary, ale i zcela nové identity jejichž reálná existence je přinejmenším nejasná.
Maja ŠtefančÍková, Prchavé sousoší - performance ve foyer Domu umění
Výstavy v Domě umění Laterna magika: Dekonstrukce a aktualizace
a Marie Filippovová: Labyrint a 1/3 budou u příležitosti vernisáže otevřeny až do 19: 30 h.
Hudba a občerstvení pod ochozem v zadní části Domu umění.
21, 30 h After party - Café ALFA, Starobrněnská 16, DJ Matyáš Dlab a Martin Kotrč

Vážení přátelé,
stále probíhá výstava Kataríny Zemkové a to rozhodně stojí za prohlédnutí
(po telefonické domluvě můžete přijet kdykoliv).
Ale ještě Vás zvu na PRŠTICKÝ JARMARK - 15. června. Ráda se s Vámi uvidím a bude čas i povykládat při obědě či svačině či kávě či zákusku. Ostatně vše je na pozvánce. Co se týká zaparkování, tak před zámkem to nepůjde - bude tam probíhat dětské odpoledne. pk

Flétnistka Martina Komínková připravuje zajímavý projekt, který je možno podpořit na Hithitu. Fandíme jí!!!
https://www.hithit.com/cs/project/6165/prorok-vetru-multizanrovy-projekt
Kdo chce vědět víc o Martině, račte vstoupit na její stránky!
www.martinakominkova.cz
www.flautasdecolores.cz

Dobrý den,
dovoluji si vás srdečně pozvat na výjimečnou kulturní událost na závěr sezóny. Koncert izraelského klavíristy a skladatele Tala Zilbera se uskuteční v sobotu 29. června od 19.30 hodin v reprezentativních prostorách Křišťálového sálu Staré radnice. Cena vstupného je 230 Kč pro dospělého a 150 Kč pro studenty a důchodce. Počet míst je omezen, proto prosím o rezervaci na brno@jewishmuseum.cz.
S pozdravem
Mgr. Barbora Dočkalová
Židovské muzeum v Praze
Oddělení pro vzdělávání a kulturu - pobočka Brno
Tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno
+420 530 317 651
+420 776 761 275

Přátelé,
neustále se něco nového děje a chystá - nejen pro vás ale i pro vaše ratolesti. Už se otevírají výtvarné dětské dílny na léto, na které se děti už můžou hlásit a zároveň je ještě pár posledních míst na některé jarní dílny pro dospělé (pro děti je na jaře ještě možnost nahlásit se po roce na Cameru obscuru do krásné vily Tugendhat!). Také poslední dvě místa na opravdu jedinečnou zážitkovou dílnu v Rumunsku s Jindrou Štreitem. A mnoho dalších akcí v Komoře! Tak tedy vybírejte, ptejte se a hlaste se. Budeme rádi.

Srdečně,
Gabriela Kolčavová

5.8. - 9.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření a mnoho dalšího. Úžasnou výhodou Lužánek je možnost často pracovat venku a využívat přímo i lužánecký park.
Cena: 2100Kč

12.8. - 16.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
TVŮRČÍ TÝDEN PRO DĚTI S FOTOGRAFIÍ
I letos je v nabídce dětská výtvarná dílna, která neopomene výtvarné možnosti kresby,malby atd., ale zároveň se zaměří především na práci s fotografickým obrazem, fototechnikami a dalšími světlocitlivými možnostmi tvoření.
2100Kč

19.8. - 23.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
ZUŠ BOSKOVICE
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření, fotografie a mnoho dalšího. Co nám počasí dovolí, budeme pracovat venku.
Cena: 2100Kč

Pokud byste rádi nedostávali tento informační email o tvůrčích dílnách, prosím napište na tuto adresu email s předmětem ODHLÁSIT.

KURZ TVOŘIVÉHO “NICNEDĚLÁNÍ“
5.8.-10.8. a  21.8.-25.8. 2019 www.podsaumburkem Rajnochovice

Motto : “Stát se může cokoliv-něco se stát musí“/ P.Brook/

Filosofií kurzu je překvapení a síla okamžiku. Nenásilná a zábavná forma objevování skrytých možností. Je vhodný pro uchazeče o studium na divadelních školách, divadelníky i zájemce jiných profesí, všechny kdo si chtějí rozšířit obzory, či spojit odpočinek s kreativní „prací“. Kurz je esencí různých metod a mých dlouholetých hereckých, režijních a pedagogických zkušeností. Podrobné informace o ceně a průběhu na  hukalka55@gmail.com
www.janajanekova


Jana Janěková

POZDNÍ ODPOLEDNE DRUHÉ ČERVNOVÉ NEDĚLE PATŘILO

křtu knížky Pozdní sběr. Napsal ji Ladislav Vencálek. Vzpomíná v ní mimo jiné i na léta strávená na vojně s Jiřím Bulisem v Chomutově. K tomu se mu právě hodila Bulisova hudba a tak jsme byli oslovení spolu s Janem Beránkem-Daleckým k hudební spolupráci. Protože Bulise, toho my rádi hrajeme kdykoliv!
Sešli jsme se v sále na Radnici Brno střed nad scénářem. Přišel i Miloš Maršálek - vlastně přijel až z Prostějova!

S Vencálkem dlouze mudrovali a naštěstí ve scénáři i škrtali, jinak by ta akce trvala dvě hodiny.

Jan Dalecký přijel z Újezda. Laďa Vencálek zapojil do scénáře Katku Reichovou.


O této dámě ještě uslyšíme! Vystudovala na konzervatoři operní zpěv,
ale Bulisovy písně zpívá decentně a krásně.
Studuje teď na JAMU operní režii. Ačkoliv opery moc nemusím, viděla jsem v její režii už dvě, u nichž jsem se parádně bavila. Ta druhá měla premiéru v pátek na dvoře káznice v Brně na Cejlu se souborem Opera Diversa. Hudba Ondřeje Kyase byla zajímavá, libreto Pavla Drábka vtipně neotřelé - byly to dvě labské horrorr operry - tak to stálo v programu. Zpěváci zpívali tak, že jim bylo skvěle rozumět, byla to docela sranda a já určitě nezapomenu zavčas uveřejnit pozvánku na reprízy, budou údajně v příští sezóně.

Paní Vencálková připravovala raut z vlastních kulinářských specialit.

Její ořechové rohlíčky vypadala lákavě a chutnaly! Jen si postěžovala, že se nestačily dostatečně zaležet, protože Laďa včas nenalóskal ořechy.
Na radnici rostou stromy, podobající se frňákovníku, který jsme kdysi potkali v Amsterodamu.


Brněnské drak trpělivě čeká na zájemce o posezení.
Na to, že byla neděle, přišlo docela hodně lidí.


I pan Antonín Hošťálek,Vencálkův spoluvydavatel kdysi slavného a bohužel už zaniklého časopisu Konec konců.

Zastavil se i Jiří P. Kříž, poněvadž mu to vyšlo akorát před návštěvou festivalového představení v Huse na provázku. Pochlubil se novou miniaturní Leicou. Ten pokrok...
Pak už se hrálo, povídalo, zpívalo a vyšla z toho po všech těch škrtech docela příjemná hodinka.
Knížce Pozdní sběr přejeme hodně vnímavých čtenářů. Asi se to splní, poněvadž jsme vlastně křtili už druhé, rozšířené vydání!

Dada a spol.