Vzpomínání na Honzu Kalinu
(malá reportáž)
Sociální sítě jsou na něco dobrý, nedovolí ti na nic, co jsi přiznal, žes zažil, zapomenout. Takže je úplně jasný, že 18. srpna, přestože to má Helča svátek, tak daleko brutálněji se sítě připomínaly jiným výročím. Je to přesně na den rok, kdy nás všecky náhle opustil Honza Kalina. Od tý doby, co nás opustil, se neustále objevuje nějaká poznámka, zmínka, fotka v archívu, furt zkrátka vystrkuje svý drápky, abysme nezapomněli. Jenže Honzo, my stejně nezapomeneme, i kdybys drápky skryl.
Původně tu mělo být další pokračování čundru podél tří důležitých pramenů na Vysočině, ale jde to? Nejde, furt se něco děje, co nesnese odklad.
Psala mi Adél, že vymysleli akci, sejít se u Honzova hrobu, a že teda jako v jednu v Motole. Změnil jsem plány, vše překopal a vyrazil.
Před motolským krematoriem jsme se pomaličku všichni scházeli
Honza měl, a asi určitě i pořád má, rád žlutou barvu.
Adéla a Bára, Honzovy holky.
Sešli jsme se, je čas vyrazit za Honzou.
Motolskej hřbitov je krásnej.
Honzo, máš to tu fajn.
Jen jednou jsme zakufrovali, než jsme našli správnej hrob.
Tomáš pak Honzovi přečetl svůj poslední text určenej přímo Jendovi. Bez zadrhávání hlasu to nešlo. Ježily se z toho chlupy na zádech.
Honzo!!!
Dostal pár dárečků. S Tomášem jsme ocenili, jak drsnej je nápis na Honzovejch oblíbenejch doutníčcích. Kouření zabíjí.
Doutník až z Havany od dcery Báry, která mu ho přivezla přímo z Kuby. Ten model, kterej kouřil Fidel.
Podepsaná palička.
Adél.
Zavzpomínali jsme na příběhy s Honzou a Luděk přečetl poslední Honzovy SMS, který má v mobilu schovaný.
Po vzpomínkovým aktu jsme vyrazili do zahradní restaurace na Klamovce.
Zapít Honzu.
Honzo!
No a pak vymyslela Adéla, která toho dne evidentně byla osou "zla", že bysme mohli zajít za Štěpánem, kterej má brigádu v jakési kavárně u Karlova mostu. Začalo totiž mírně poprchat. Než jsme všichni zaplatili, rozpršelo se mohutně. A jeden z nás, asi druhá osa zla, řekl, že lepší to už nebude, že bude pršet čím dál víc.
Takže ke Štěpánovi jsme se dostali umytí až na kost.
Kaličovy děti, Bára, Adéla a Štěpán.
Během popíjení prosecca se nám podařilo skoro uschnout.
Honzo, bát se nemusíš, na tebe se zapomenout nedá. Hlídej nám tam fleky v první brázdě, až se zase všichni jednou sejdeme, bude to obrovskej mejdan. S muzikou.
A ještě důležitá informace pod čarou:
Když se Helča vrátila z Yosemit, měli jsme doma rodinný summit.
Doneslo se mi, že Dominik Duka prý řekl toto: "Nejsem tak hloupý, abych nevěděl, co svou hloupostí způsobuji."
TŘI MINIOPERY JIŘÍHO BULISE MŮŽETE VIDĚT
koncem tohoto týdne v Brně!
Ve stejném pořadí, jak jsme je premiérovali před rokem:
Gumu, Smrtipot a Baladu o čtyřech holkách, panně a plukovníkovi
hrajeme 23. srpna v 18: 30 v Brně-Líšni (Kaple Panny Marie pomocnice)
u kostelíčka a 24. srpna v 18:00 v Brně - Björnsonův sad.
Podrobnosti můžete najít tady:
https://www.operadiversa.cz/akce/rubrika/operni-predstaveni/
ZATÍMCO JIRKA ROZJEL NA NĚKOLIKA MÍSTECH
spoustu oprav, úklidů atd., přijeli nás navštívit kamarádi
Joël a Pascal z Bretaně.
Měli radost, že poznali nového člena rodiny!
V roce 2017 jsme u nich byli na návštěvě, stejně jako teta Lucíí.
Konečně si naplánovali cestu do Česka a nic neponechali náhodě.
Joël je dokonalá manažerka, v programu měli Prahu, Brno a okolí,
pak Telč a Český Krumlov. Všude se potkali s kamarády, kteří kdy měli
něco společného s divadlem Radost a byli hodně nadšení.
V Brně měli domluvenou návštěvu vily Tugendhat, stihli i Macochu,
výstavu moderního umění, Santiniho kostel ve Křtinách…
Akorát to, že trefí týden největších veder, v plánu nebylo.
Úplně náhodou jsme se potkali před týdnem na Staré radnici, kde
jsme zrovna byli na koncertě ZUŠ Kyjov, který řídil Jirka Mottl junior.
Líbilo se jim to moc a k jejich velkému překvapení se setkali přímo s ním
ve vznikajícím studiu u Dalibora. Seznámili se s Jirkou, který jim udělal
neplánovanou přednášku o systému ZUŠek u nás.
On totiž přišel na pomoc při vyklízení horních prostor!
Práce pokračují docela úspěšně, ale je to přece jen dost šílenej projekt.
Už si to trochu dovedu představit, ale kdy to bude fungovat,
je zatím ve hvězdách…
Poslední večer nás chtěli pozvat na večeři a tak jsme zvolili
místní vietnamskou hospodu. Líbilo se jim tam prostředí, jídlo i lidi.
V neděli ráno odjeli dál a my držíme palce, ať si tu dlouhou cestu
užijí v pohodě a dojedou až do Rennes v pořádku.
Jirka hned po jejich odjezdu jel stěhovat (skoro) poslední věci
na Táborskou. Přijela jsem za ním na kole, abych to aspoň částečně
zdokumentovala.
Jestli se to povede, tak by tady mělo vzniknout centrum
s hudební školou nejen pro děti, ale i pro dospěláky!.
Krámů tam bylo ještě habaděj a pořád to není všechno!
Tady jsme toho zažili opravdu hodně.
Prošlo tudy spousta muzikantů malých i velkých, herci, zpěváci…
Jirka už oloupal ze stěn i koberce.
Skoro všechno se to bude hodit ve Slatině.
V tomto prostoru jsem ani nikdy nebyla, je to obrovskej dům!
Celý náklad vyložili u Dalibora a uvidíme, co se vyvrbí dál.
Dada a spol.
Tohle fakt stojí za těch 99 korun. Věřte mi.
https://www.supraphonline.cz/album/811270-dezkorepetice-aneb-lidovky-jinak